Mateřská a dceřiná společnost - účetní a daňový pohled

Vydáno: 35 minut čtení
Mateřská a dceřiná společnost – účetní a daňový pohled
Ing.
Martin
Děrgel
Pojmy – mateřská a dceřiná společnost – se v praxi poměrně hojně vyskytují a každý více méně tuší, co vyjadřují – jistou kvalifikovanou provázanost a z ní odvozenou závislost dceřiné společnosti na pokynech její mateřské společnosti. Méně jasno ovšem bývá ohledně konkrétních podmínek takovéto provázanosti, která ze „společnosti“ činí mateřskou a dceřinou. Přičemž poněkud odlišná kritéria stanoví obchodní právo, účetní a daňové předpisy. Zmíněné pojmy samozřejmě nejsou samoúčelné, s těmito tzv. legislativními zkratkami jsou totiž spojeny významné daňové výhody nebo naopak nevýhody, jakož i určitá právní a účetní specifika.
MATEŘSKÁ A DCEŘINÁ SPOLEČNOST – OBCHODNÍ PRÁVO
Třebaže nejvíce času strávíme v daních, musíme začít alespoň stručným pohledem do obchodního práva, kde podle očekávání najdeme definice „společností“, které mohou být posléze považovány za mateřské, respektive dceřiné. Přičemž na právní pojmy vymezené zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) – dále jen „ZOK“ – odkazují daňové i účetní předpisy.
Zdůrazněme, že „společností“ budeme v celém článku rozumět samostatný právní subjekt s právní osobností (dříve subjektivita) a nikoli synonymum označující smluvní typ upravený v § 2716 až 2746 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“), který je nástupcem dřívějšího sdružení bez právní subjektivity.
Pro naše účely je stěžejní Díl 9 „Podnikatelská uskupení“ nacházející se v úvodní Hlavě I Části první ZOK, kde je definována mateřská a dceřiná společnost, resp. v podobě širší kategorie
„obchodní korporace“,
která zahrnuje kromě všech právních forem
obchodních společností
(v. o. s., k. s., s. r. o., a.s., evropská společnost, evropské hospodářské zájmové sdružení) rovněž
družstva
(družstvo a evropská družstevní společnost).
„Je-li ovládající osobou obchodní
korporace
, je mateřskou obchodní korporací, a je-li ovládanou osobou obchodní
korporace
, je dceřinou obchodní korporací.“
Je zjevné, že tímto jsme pouze v půli cesty, neboť ještě nemáme jasno ohledně použitých dvou nových termínů – ovládající
versus
ovládaná osoba – z nichž nás budou zajímat pouze obchodní
korporace
.
Ovládající osobou
je osoba, která může v jiné (ovládané) obchodní korporaci
přímo či nepřímo
(tedy prostřednictvím další osoby nebo více osob) uplatňovat
rozhodující vliv.
Ovládající osobou je zejména:
a)
většinový společník
(s většinou hlasů), pokud neexistuje jiná ovládající osoba určená podle písmen c) až e),
b)
řídící osoba
realizující jednotné řízení za účelem koordinace prosazování svých zájmů v takto podrobené řízené osobě, s níž tvoří tzv. koncern, pokud neexistuje jiná ovládající osoba určená podle písmen c) až e),
c)
osoba, která
může jmenovat nebo odvolat většinu
členů statutárního nebo kontrolního orgánu,
d)
osoba (nebo osoby jednající ve shodě)
nakládající s podílem na hlasovacích právech alespoň 40% všech hlasů,
ledaže stejným či vyšším podílem nakládá jiná osoba (nebo jiné osoby jednající ve shodě),
e)
osoba (osoby jednající ve shodě), která
získá podíl na hlasovacích právech alespoň 30% všech hlasů,
jenž byl na posledních třech jednáních nejvyššího orgánu více než polovinou hlasovacích práv přítomných osob.
„Jednání ve shodě“
vymezuje § 78 ZOK, přičemž se má za to (není-li prokázán opak), že jde např. o:
-
právnickou osobu a člena (členy) jejího statutárního nebo kontrolního orgánu,
-
ovládající osobu a jí ovládané osoby,
-
s. r. o. a její společníky nebo pouze o její společníky.
Příklad
Matka
versus
dcera v právním pojetí
N+N, s. r. o., má dva společníky. Prvním je akciová společnost N držící 80% podílu na zmíněném s. r. o., čemuž v souladu se společenskou smlouvou odpovídá také 80% hlasů plynoucích z té