Nejčastější chyby v přiznání k dani z příjmů PO

Ing. Martin Děrgel

Vydáno: 30. 05. 2016 41 minut čtení

Ing.

Martin

Děrgel

Je podivné, proč bylo zvoleno právě označení „přiznání“ pro tiskopis, kde poplatník uvádí své příjmy, výdaje a z nich po všemožných úpravách vyplývající daň. Vždyť přece přiznáním obecně provinilec ulevuje svému svědomí a přiznává se ke svým více či méně nehezkým činům. Zřejmě tím zákonodárci chtěli naznačit, že dosahování příjmů je rovněž něčím, za co by se měl viník stydět a být potrestán - daní z příjmů. A obdobně jako přiznání se k trestnému činu, je i daňové přiznání polehčující okolností, která má snížit výši trestu v podobě sankcí, které by následovaly, pokud by nepřiznané příjmy odhalil až správce daně. V tomto příspěvku upozorníme na časté chyby provázející daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob (dále také jen „přiznání k DPPO“).

STRUČNÝ POHLED NA TISKOPIS PŘIZNÁNÍ K DPPO

Budeme se konkrétně bavit o tiskopisu určeném pro zdaňovací období započatá v roce 2015 a pro části zdaňovacích období započatých v roce 2016, za které lhůta pro podání daňového přiznání uplyne do 31.12.2016 s označením

25 5404 MFin 5404 - vzor č. 26 (8 stran).

Podpůrným a v mnohém nezbytným doprovodným tiskopisem jsou Pokyny k vyplnění přiznání 25 5404/1 MFin 5404/1 - vzor č. 26 (16 stran), dále jen „Pokyny“.

Tiskopis přiznání k DPPO

je rozčleněn do pěti oddílů, kterým předchází záhlaví a uzavírá prohlášení:

Záhlaví - jakému finančnímu úřadu a jeho územnímu pracovišti je podání určeno, IČO a DIČ poplatníka, a o jaký typ poplatníka jde a jaký je důvod podání přiznání (určují četné rozlišovací kódy podle Pokynů).

I. oddíl - základní identifikační údaje o poplatníkovi.

II. oddíl - stěžejní pasáž shrnující proces výpočtu daně z účetního výsledku hospodaření.

III. oddíl - (neobsazeno).

IV. oddíl - slouží pouze pro účely dodatečného daňového přiznání.

V. oddíl - placení daně

(vyčíslení přeplatku či nedoplatku ve vazbě na zaplacené zálohy a zajištění daně), na rozdíl od přiznání fyzických osob je třeba o vrácení případného přeplatku na DPPO samostatně žádat.

Prohlášení - poplatník nebo jeho zástupce stvrzují „podpisem“ pravdivost a úplnost uvedených údajů.

Nezbytná je dále rovněž

Příloha č. 1 II. oddílu

(4 strany), která je přímo součástí tiskopisu přiznání k DPPO. Sestává z tabulek A až K, které podrobněji rozebírají některé údaje podstatné pro výpočet daně:

Tabulka A: Rozdělení nedaňových výdajů (nákladů) uvedených na řádku 40 ad výše podle účtových skupin,

Tabulka B: Odpisy hmotného a nehmotného majetku,

Tabulka C: Daňově účinný odpis pohledávek a zákonné opravné položky,

Tabulka D: Neobsazeno,

Tabulka E: Odpočet daňové ztráty,

Tabulka F: Odpočet na podporu výzkumu a vývoje a odpočet na podporu odborného vzdělávání,

Tabulka G: Celková hodnota poskytnutých bezúplatných plnění

alias

darů,

Tabulka H: Rozčlenění celkového nároku na slevy na dani,

Samostatná příloha

25 5404/C k řádku 5 tabulky H (uplatní se v případě investičních pobídek),

Tabulka I: Zápočet daně zaplacené v zahraničí,

Samostatná příloha

25 5404/D k tabulce I (uplatní se v případě příjmů k zápočtu daně z více států),

Tabulka J: Rozdělení některých položek v případě komanditní společnosti,

Tabulka K: Vybrané ukazatele hospodaření (roční úhrn čistého obratu a průměrný počet zaměstnanců).

Ke zjištění podrobných informací o transakcích se spojenými osobami slouží další

samostatná příloha k položce 12 I. oddílu -

tiskopis 25 5404/E - vzor č. 2. Povinně ji vyplňují poplatníci překračující alespoň jedno ze tří kritérií: aktiva celkem 40 mil. Kč, roční čistý obrat 80 mil. Kč a 50 zaměstnanců. Podrobněji za chvíli.

Někdy se zapomíná na

vyhotovení zvláštních příloh

zpodrobňujících řádky přiznání k DPPO označené poznámkou pod čarou - 8) - kde je nutné ve smyslu dílčích pokynů blíže rozvést věcnou náplň částky vykázané na příslušném řádku a její propočet. Konkrétně se to týká

v II. oddílu

vybraných řádků sloužících pro zvýšení nebo snížení účetního výsledku hospodaření, respektive základu daně, č. 10, 20, 30, 61, 62, 109, 110, 111, 112, 140, 160, 161, 162. Dále je nutno sestavit zvláštní přílohu k řádkům 210 (úhrn vyňatých příjmů podléhajících zdanění v zahraničí), 240 (dosud neuplatněný dřívější tzv. reinvestiční odpočet za investice do konce roku 2004), 331 a 334 (týkají se samostatného základu daně u vybraných kapitálových příjmů ze zahraničí).

V příloze č. 1 II. oddílu

se zvláštní příloha týká tabulky C (rezervy a opravné položky bank, kampeliček a ostatních finančních institucí, a případné ostatní rezervy dle § 10 zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů) a tabulky I (úhrn daní zaplacených v zahraničí při metodě úplného zápočtu zahraniční daně na českou daňovou povinnost). A konečně, zvláštní přílohu vyžadují ještě dva řádky

V. oddílu

- Placení daně, a to v případě daňových nerezidentů ČR, kteří na úhradu své české daňové povinnosti uplatňují zajištění daně sražené plátcem příjmů podle § 38e zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), nebo zápočet tzv. srážkové daně z vybraných příjmů (§ 36 odst. 8 ZDP).

PŘÍLOHA O PŘEVODNÍCH CENÁCH SPOJENÝCH OSOB

Kdo trochu sleduje vývoj regulace a omezení podnikání, včetně zpřísňování a komplikování daňových záležitostí, ten si jistě všimnul, že dochází k plíživému, ale trvalému „utahování šroubů“ a obecně ke zhoršování podnikatelského prostředí a k omezování svobod. Do tohoto kontextu zapadá nejen aktuální kontrolní hlášení k DPH a chystaná elektronická evidence tržeb, ale také loni nenápadně zavedená nová povinná příloha k přiznání k DPPO týkající se obchodů mezi tzv. kapitálově nebo jinak spojenými osobami ve smyslu § 23 odst. 7 písm. a) nebo b) ZDP. Naštěstí se týká jen větších firem, což ale stále dotíravějším správcům daně asi nebude stačit.

Konkrétně se pro rok 2015 jedná o výše zmíněný tiskopis - Samostatná příloha k položce 12 I. oddílu 25 5404/E MFin 5404/E - vzor č. 2. Dle Pokynů k vyplnění této samostatné přílohy k daňovému přiznání k DPPO:

„Přehled transakcí se spojenými osobami vyplní

poplatník, který splní alespoň jedno z těchto kritérií:

aktiva celkem více než 40 mil. Kč, kdy se aktivy rozumí úhrn zjištěný z rozvahy v ocenění neupraveném o položky podle § 26 odst. 3 zákona účetnictví. Pro zdaňovací období započatá od 1.1.2016 a později se aktivy celkem rozumí úhrn zjištěný z rozvahy podle § 1d odst. 1 zákona o účetnictví od 1.1.2016, nebo

roční úhrn čistého obratu více než 80 mil. Kč, vypočtený podle § 20 odst. 1 písm. a) bodu 2 zákona o účetnictví, uvedený na řádku 1 tabulky K daňového přiznání. Pro zdaňovací období započatá od 1.1.2016 a později, vypočtený podle § 1d odst. 2 zákona o účetnictví ve znění od 1.1.2016, nebo

průměrný přepočtený stav zaměstnanců více než 50 (údaj řádku 2 tabulky K přiznání), za předpokladu, že:

uskutečnil transakci se spojenou osobou se sídlem v zahraničí. Přílohu vyplní pouze ve vztahu k těmto zahraničním spojeným osobám, nebo

vykázal na ř. 200 daňovou ztrátu, a současně uskutečnil transakci se spojenou osobou, a to zahraniční a/nebo tuzemskou. Přílohu vyplní ve vztahu ke všem spojeným osobám, nebo

je příjemcem investiční pobídky formou slevy na dani, a současně uskutečnil transakci se spojenou osobou, a to zahraniční a/nebo tuzemskou. Přílohu vyplní ve vztahu ke všem spojeným osobám.

Povinnost vyplnit Samostatnou přílohu k položce 12 I. oddílu se nevztahuje na daňové subjekty vymezené v § 11 odst. 2 písm. b) až g) zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (poznámka: jde například o banky, kampeličky a pojišťovny), a na stálé provozovny daňových nerezidentů.“

Pokud tedy poplatník DPPO nesplňuje ani jednu z uvedených dílčích podmínek a) až c), resp. 1) až 3), pak samostatnou přílohu nevyplňuje. Pouze vyznačí příslušným kódem na řádku 12 I. oddílu přiznání k DPPO, zda uskutečnil v roce 2015 transakce se spojenými osobami a s jakými. A to v souladu s Pokyny čtyřmi kódy:

T - transakce uskutečněné s tuzemskou spojenou osobou,

Z - transakce uskutečněné se zahraniční spojenou osobou,

A - transakce uskutečněné s tuzemskou i zahraniční spojenou osobou,

N - žádné uskutečněné transakce se spojenou osobou.

Jestliže ovšem naopak poplatník musí podávat tuto samostatnou přílohu o převodních cenách a sledované transakce uskutečnil s více spojenými osobami, pak musí za každou jednotlivou spojenou osobu vyplňovat vždy jednu samostatnou přílohu zvlášť. Naštěstí je určující právní subjektivita dotyčné spojené osoby, takže se již nepodávají samostatné přílohy za transakce s jednotlivými stálými provozovnami (organizačními složkami) jednoho a téhož zřizovatele - všechny tyto obchody se zahrnou do jedné takovéto samostatné přílohy.

Ale bohužel to platí také obráceně. Pokud má česká obchodní

korporace

zřízenu v zahraničí stálou provozovnu bez právní subjektivity (např. pobočka na Slovensku), přičemž sledované transakce se spojenými osobami uskutečnila pouze tato zahraniční pobočka (a nikoli její tuzemský zřizovatel), je nutno i tyto obchody zahrnout do zmíněné samostatné přílohy. A pokud by se stejnou spojenou osobou uskutečnila transakce jak česká firma, tak i její zahraniční stálá provozovna, vykážou se dohromady na jednom listu samostatné přílohy.

Někdy si poplatníci neuvědomí, že v samostatné příloze k položce 12 I. oddílu přiznání k DPPO

se neuvádějí pouze běžné úplatné obchodní případy,

jako nákup a prodej zboží, služeb, softwaru, patentů, know-how, autorských práv atd., nebo úplatné vztahy nájemní, leasingové, úvěrové apod. Tento

tiskopis sleduje totiž dále také bezúplatná plnění,

včetně bezúročné zápůjčky - což je typické pro dočasné finanční výpomoci od společníků (nebo tzv. výpůjček strojů, zařízení nebo forem), a to obousměrně, ať už je dotyčný poplatník v roli poskytovatele nebo příjemce. Nevykazovanou výjimkou je poskytnutí reklamních a propagačních předmětů v jednotkové ceně do 500 Kč, které se nepovažuje za „bezúplatné plnění“ v souladu s § 25 odst. 1 písm. t) ZDP.

Hodně se v praxi chybuje ve vykazované položce „Úhrn úvěrových finančních nástrojů“. Za což mohou tvůrci samostatné přílohy, které značně překvapivě nezajímá aktuální stav nesplacených úvěrů, zápůjček apod. vůči spojeným osobám (tj. zůstatek k 31.12.2015), ale

celková částka přijatých nebo poskytnutých úvěrů, zápůjček

apod. Je tedy nutno uvést výši zapůjčené jistiny podle konkrétní úvěrové smlouvy. Pokud tedy není jistina úvěru/zápůjčky splácena, bude se konečný stav účtů účtové skupiny 23 (krátkodobé bankovní úvěry) nebo 24 (krátkodobé finanční výpomoci), resp. skupiny 46 (dlouhodobé bankovní úvěry) nebo 47 (dlouhodobé závazky), rovnat výši úvěru a tato částka se uvádí do samostatné přílohy, konkrétně do řádku C.1 „Úvěrové finanční nástroje“. Naproti tomu pokud je jistina splácena (jak je v praxi obvyklejší), bude i přesto do zmíněného řádku C.1 uvedena celková výše přijatého či poskytnutého úvěru/zápůjčky podle příslušné smlouvy bez ohledu na aktuální zůstatek daného úvěru/zápůjčky k 31.12.2015. Dále ještě upozorněme, že služby se vykazují v okamžiku, kdy o nich poplatník účtuje výsledkově, tedy s respektem k zásadám časového rozlišení.

ÚHRADA DPPO

Pro DPPO platí obecné pravidlo stanovené v § 135 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“), podle kterého je daň splatná v

poslední den lhůty stanovené pro podání řádného daňového přiznání.

V praxi je poměrně hojně rozšířen mylný názor, že DPPO je splatná již při podání daňového přiznání, což není pravdou. Předčasnou úhradou daně, resp. daňového doplatku, se tak poplatníci zbytečně ochuzují o jistý časový přínos hodnoty peněz. Nejčastějším způsobem úhrady daně je bezhotovostní bankovní převod, kde je ale třeba si uvědomit, že v souladu s § 166 DŘ se za den platby daně považuje až den, kdy byla platba připsána na účet správce daně, nikoli již den odeslání peněz, proto je vhodné nastavit dřívější splatnost převodu.

Aby poplatníci nebyli trestání za pouhá několikadenní opoždění platby z důvodu převodu z účtu jejich banky na příslušný účet správce daně vedený vždy u České národní banky, nepočítají se za zpoždění úhrady o nejvýše 4 pracovní dny sankční úroky z prodlení. Tyto nabíhají až od 5. pracovního dne po splatnosti daně.

Příklad

Opožděná úhrada DPPO

S. r. o. tradičně nechalo podání přiznání k DPPO za rok 2015 na poslední chvíli a učinilo tak až v poslední den základní zákonné lhůty - v pátek 1.4.2016. Tentýž den podal jednatel příkaz k úhradě této daně u banky, kde má s. r. o. veden běžný účet. Banka odepsala příslušnou částku z účtu s. r. o. až další bankovní, resp. pracovní, den (v pondělí 4. dubna), načež na příslušný účet správce daně platba dorazila až ve středu 6. dubna. Teprve tento den (6. duben 2016) proto bude považován za den platby DPPO dotyčného s. r. o. za rok 2015.

I přes opožděnou úhradu daně se ovšem poplatník (s. r. o.) nemusí obávat sankčního úroku z prodlení. V souladu s § 252 odst. 2 DŘ totiž vzniká povinnost uhradit úrok z prodlení až počínaje pátým pracovním dnem následujícím po dni splatnosti. Přičemž den platby (rozumí se den jejího přijetí správcem daně 6. duben) byl teprve 3. pracovním dnem po splatnosti (od pátku 1. 4.), takže úrok z prodlení poplatníkovi nebude předepsán.

Není třeba se obávat ani případného překlepu v identifikaci placené daně - když není specifikováno předčíslím (7704), že jde o DPPO. Správce daně zaeviduje platbu na účtu nejasných plateb a vyzve poplatníka, aby mu oznámil, na kterou daň byla platba určena. Přičemž pokud obdrží odpověď ve stanovené lhůtě, pak zaeviduje platbu na takto upřesněnou daň, a to zpětně s účinností ke dni, kdy byla vykonána. Jinak ovšem určí samotný správce daně, na kterou daň platbu zaeviduje, a dnem platby bude až den takovéhoto zaevidování.

Více opatrnosti je namístě v případě, že poplatník má vůči správci daně nějaké dluhy z titulu dřívějších daňových povinností nebo daňových sankcí, protože § 152 DŘ stanoví závazné pořadí (tzv. prioritu) úhrad:

I----------------I-----------------------------------------------------------I
I Priorita
 úhrad
 I                 Druh daňového nedoplatku                  I
I----------------I-----------------------------------------------------------I
I       1        I Nedoplatky na dani a splatná daň                          I
I----------------I-----------------------------------------------------------I
I       2        I Nedoplatky na příslušenství daně                          I
I----------------I-----------------------------------------------------------I
I       3        I Vymáhané nedoplatky na dani                               I
I----------------I-----------------------------------------------------------I
I       4        I Vymáhané nedoplatky na příslušenství daně                 I
I----------------I-----------------------------------------------------------I

Speciální priority úhrad platí pro daně „nedobrovolně“ vymáhané dle § 175 DŘ (přednost nedoplatků na vymáhané dani a poté i na jejím příslušenství), a pak také v případě daňového subjektu v insolvenčním řízení u pohledávek za majetkovou podstatou. Pochopitelná výjimka z priority úhrad se týká úhrad nedoplatku ručitelem - použije se na úhradu nedoplatku daňového subjektu, za který ručitel ručí. V jednotlivých skupinách priorit se přitom úhrada daně použije

nejdříve na splatné daňové pohledávky s dřívějším datem splatnosti.

Není však radno hřešit na skutečnost, že např. sankční úroky z prodlení (patřící mezi tzv. příslušenství daně) mají nižší úhradovou prioritu nežli samotná daň. Tyto časové sankce totiž z důvodu pozdní úhrady již dále nenarůstají, o jejich výši rozhoduje pozdní úhrada samotné dlužné daně, za níž byly správcem daně vyměřeny. Daňoví dlužníci proto někdy tyto časové sankce neplatí (dodejme, že toto příslušenství daně má své samostatné identifikační rozlišení předčíslím 4706), a přednostně uhrazují své mladší daňové povinnosti. To ale není bezpečnou cestou, protože předchází-li úhrada vyměření daně, pak bude nejprve započtena na starší neuhrazený sankční úrok z prodlení, byť má nižší úhradovou prioritu, protože vyšší priority dosud správce daně neeviduje!

Příklad

Při úhradách daně pamatujte na staré dluhy

S.r.o. opožděně uhradila DPPO za rok 2014, pročež jí správce daně vyměřil úrok z prodlení 10 000 Kč, který ovšem neuhradila. Nic moc se však neděje, neboť úrok - coby příslušenství zmíněné daně - se již po úhradě samotné daně dále nezvyšuje a u relativně nízké částky nehrozí, že by správce daně ihned přistoupil k vymáhání.

Za rok 2015 vznikla s.r.o. povinnost na DPPO 100 000 Kč, tuto částku firma uhradila již 10.3.2016, kdy podala přiznání k DPPO za rok 2015. Jednatel se logicky domníval, že díky uvedené prioritě úhrad započte správce daně platbu přednostně na DPPO za rok 2015 a starší dlužný úrok z prodlení zůstane dál neuhrazen.

Jenže! Ke dni platby - 10.3.2016 - totiž ještě správce daně nemohl mít vyměřenu daň z příjmů za rok 2015, k tomu v souladu s § 140 DŘ dojde až k poslednímu dni termínu její splatnosti 1.4.2016 (nezahájí-li tzv. postup k odstranění pochybností). Ke dni platby 10.3.2016 proto eviduje u poplatníka na DPPO jediný nedoplatek, a to dlužný úrok z prodlení 10 000 Kč, takže logicky započte část platby ihned na tento starý - a prozatím stále ještě jediný - daňový dluh s.r.o. Výsledkem tak bude, že ke dni vyměření daně z příjmů za rok 2015 - k 1.4.2016 - vznikne s.r.o. nedoplatek na DPPO za rok 2015 ve výši chybějících 10 000 Kč. Z čehož bude počínaje 5. pracovním dnem po splatnosti daně opět nabíhat nový sankční úrok z prodlení. Takže nastane situace obdobná tomu, jako by se neuhrazený starý úrok z prodlení přeci jen s narůstajícím časem postupně zvyšoval.

PODÁNÍ PŘIZNÁNÍ K DPPO

Pokud daňový subjekt hodlá něco sdělit finančnímu úřadu (v našem případě předložit přiznání k DPPO nebo požádat o snížení záloh na daň) musí v dané věci učinit

„podání“.

Tento pojem vymezuje § 70 odst. 1 DŘ jako

úkon osoby zúčastněné na správě dani

(širší pojem než poplatník a plátce daně nebo jejich zástupce)

směřující vůči správci daně.

Dále zmíněný procesní zákon upřesňuje základní nezbytné náležitosti každého podání - kdo jej činí, čeho se týká a co se navrhuje - ale také jakou formou jej lze platně učinit. Asi nepřekvapí, že smůlu mají ti, kdo chtěli využít poštovního holuba, kouřových signálů indiánů, telepatie nebo lodní vlajkové signalizace, tamtamů apod. Horší ale je, že dneska si už člověk nemůže být jistý ani osvědčeným papírem.

V souladu s § 71 odst. 1 DŘ je možno podání správci daně platně učinit jen těmito sedmi způsoby:

písemně

- předložením osobně

na podatelně finančního úřadu,

písemně -

odesláním

klasickou papírovou

poštou,

ústně do protokolu

- úředníkovi to prostě slovy povíme,

datovou zprávou

(e-mail)

podepsanou uznávaným (zaručeným) elektronickým podpisem,

datovou zprávou odeslanou

prostřednictvím datové schránky,

datovou zprávou s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se přihlásí do datové schránky,

kombinovaně

- odeslání datové zprávy bez uznávaného (zaručeného) elektronického podpisu, pak je ale ještě

nutno tento úkon do 5 dnů potvrdit či opakovat některým z uvedených způsobů.

Zvláště pro obchodní

korporace

stanoví významné omezení v tomto směru od 1.1.2015 speciální ustanovení § 72 odst. 4 DŘ, které tak plně dopadá i na podání přiznání k DPPO za rok 2015:

„Má-li daňový subjekt nebo jeho zástupce zpřístupněnu datovou schránku

nebo zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, je povinen podání podle odstavce 1

(poznámka: včetně přiznání k DPPO)

učinit pouze datovou zprávou ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně odeslanou způsobem uvedeným v § 71 odst. 1“

(poznámka:

má tedy na výběr jen z možností ad 3, 4 a 5 výše).

K tomu poznamenejme, že podle § 5 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, je všem právnickým osobám zapsaným do obchodního rejstříku automaticky ze zákona a zdarma zřízena datová schránka, která je zpřístupněna prvním přihlášením oprávněné osoby do zřízené datové schránky, nejpozději však 15. dnem po dni doručení přístupových údajů Ministerstvem vnitra.

Obchodní

korporace

tedy

a priori

mají zpřístupněnu datovou schránku a musejí proto přiznání k DPPO podávat jedině elektronicky datovou zprávou podepsanou uznávaným e-podpisem nebo prostřednictvím datové schránky. Jinak se jedná o vadu podání, a to i v případě výše zmíněného kombinovaného způsobu (ad 7), kdy je sice podání učiněno datovou zprávou, ale bez e-podpisu i bez datové schránky, načež je do 5 dnů potvrzeno či zopakováno předložením listinného vyhotovení s podpisem oprávněné osoby. K tomu lze využít neautorizované elektronické podání přiznání přes Daňový portál Finanční správy volně dostupný na

www.DaneElektronicky.cz,

který mu pro potvrzení úkonu nabídne k vytištění jeden list tzv. e-tiskopisu. Nicméně pokud nesprávný způsob podání je jedinou vadou přiznání k DPPO, hledí se na něj v souladu s § 74 odst. 4 DŘ jako na podání bez této vady. Ale za tento procesní prohřešek zaplatí poplatník automatickou pokutu 2 000 Kč podle § 247a odst. 2 DŘ.

Aby toho nebylo málo, tak u datových

alias

elektronických podání je třeba hlídat

nejen obsah podání

(co tam uvádíme) a

jeho formu

(jakým způsobem sdělení dostaneme ke správci daně),

ale rovněž formát (tvar) a strukturu (uspořádání dat)

zveřejněné správcem daně. Což bylo naplněno vydáním

Pokynu GFŘ-D-24

Generálního finančního ředitelství, který vyšel ve Finančním zpravodaji č. 1/2016. V pokynu najdeme pro většinu smrtelníků (kteří neumějí programovat software) tajuplné sdělení, že datová zpráva musí být ve

formátu XML

a ve

struktuře

odpovídající

XSD schématu.

Naštěstí dodává, že k vytvoření souboru v předepsaném formátu a struktuře (nebo alespoň k ověření před odesláním) lze využít výše zmíněné aplikace Daňového portálu.

Příklad

Možné vady povinného e-podání daňového přiznání

S. r. o. má ze zákona datovou schránku, proto musí podat přiznání k DPPO datovou zprávou. K čemuž firma využije uznávaný elektronický podpis („e-podpis“). Do úvahy přicházejí tři možné vady podání:

podání

nemá správný formát nebo strukturu,

ale je podepsáno e-podpisem - správce daně vyzve podatele k odstranění vady, pokud tak ve lhůtě učiní, považuje se za bezvadně podané zpětně k původnímu dni podání,

podání

chybí e-podpis

- správce daně vyčká 5 dnů, zda bude potvrzeno či zopakováno předepsaným způsobem (tedy např. již s uznávaným e-podpisem), pokud ano, považuje jej za řádně podané již zpětně,

podání

nemá správný formát nebo strukturu a současně chybí e-podpis

- správce daně opět nejprve vyčká 5 dnů na potvrzeno/zopakováno řádným způsobem. Pokud se tak stane, vyzve podatele k odstranění vad.

Jestliže se tak nestane, nejde vůbec o účinné podání, takže s. r. o. žádné přiznání k DPPO nepodalo!

Dodejme, že v případě alternativního podání přiznání k DPPO prostřednictvím datové schránky s. r. o. by byla situace obdobná s tím rozdílem, že uznávaný elektronický podpis již samozřejmě přitom není zapotřebí.

ÚPRAVY ZÁKLADŮ DANĚ SPOJENÝCH OSOB

O spojených osobách ve smyslu § 23 odst. 7 ZDP (obvykle mateřská

versus

dceřiná společnost) jsme již hovořili ve vazbě na loni zavedenou samostatnou přílohu k přiznání k DPPO. Toto ustanovení má spadeno zejména na

úpravu základů daně mezi spojenými osobami z důvodu odchylky sjednané ceny od tzv. ceny obvyklé.

Přičemž od roku 2014 byla v první větě ustanovení provedena změna v tom, kdo má o příslušný cenový rozdíl upravit základ daně poplatníka. Dosavadní formulace „upraví správce daně“ byla nahrazen textem „upraví se“, takže je nyní již nesporné, že v tomto směru základ daně může (musí) upravit i samotný poplatník.

Kvůli daňové spravedlnosti byl v návaznosti na úpravu základu daně z důvodu „neobvyklých“ cen mezi spojenými osobami od roku 2015 do § 23 odst. 3 písm. a) doplněn bod 19, na jehož základě je poplatník (nebo správce daně např. při kontrole) povinen zvýšit výsledek hospodaření, resp. základ daně, o příslušný cenový rozdíl mezi cenou obvyklou a sjednanou se spojenou osobou právě v těch případech, kdy je základ daně snížen dle zmíněného § 23 odst. 7 ZDP. Tato úprava základu daně patří do řádku 30 ve II. oddílu přiznání k DPPO.

Příklad

Cena sjednaná mezi spojenými osobami je vyšší než cena obvyklá

Dvě s. r. o. (A a B) jsou spojenými osobami. Přičemž společnost A prodává společnosti B výrobek za cenu 100 Kč. Proto A realizuje výnos 100 Kč a společnost B náklad 100 Kč. Obvyklá cena za výrobek je 60 Kč.

Správce daně firmě B zvýší podle § 23 odst. 7 ZDP základ daně o 40 Kč, protože vykázala chybně nízký základ daně kvůli příliš vysokým nákladům zapříčiněným „neobvykle“ vysokou cenou se spojenou osobou A.

Návazně si společnost A může podle § 23 odst. 7 ZDP („upraví se základ daně“) snížit základ daně o 40 Kč, neboť její výnosy byly z důvodu chybně, resp. neobvykle, nastavené smluvní ceny příliš vysoké. Protože však společnost A bez dalšího tento vysoký výnos (100 Kč) skutečně realizuje (výsledek hospodaření zůstává vysoký), je nutné po snížení základu daně podle § 23 odst. 7 ZDP o 40 Kč zase základ daně zvýšit, a to podle nového § 23 odst. 3 písm. a) bodu 19 ZDP o stejnou částku, tj. o 40 Kč. Jinak by tato částka nebyla vůbec zdaněna. Pouze v případě, kdy by se společnosti A a B (např. na základě daňové kontroly provedené u společnosti B) dohodly, že si cenu smluvně změní (sníží), tak by se již základ daně nezvyšoval, protože by se ceny „narovnaly“, přičemž toto narovnání se u účtujících jednotek promítne v účetnictví a skutečný výnos, který měl být zdaněn, by byl pouze 60.

Z důvodu nového znění § 23 odst. 7 ZDP může nastat i situace, kdy společnost A sama usoudí, že má příliš vysoké výnosy kvůli chybně, resp. neobvykle, vysoké ceně vůči spojené osobě B, a základ daně si podle tohoto ustanovení sama sníží o 40 Kč. Pokud jí však vysoké výnosy ve výši 100 Kč zůstanou (smluvní cena nebude snížena), musí základ daně zase zvýšit, aby zisk 40 Kč realizovaný vysokými výnosy nezůstal nezdaněn.

Poznámka:

Tímto postupem se dosáhne obdobné daňové zatížení jako u bezúplatného příjmu (ohledně částky ve výši rozdílu mezi cenou sjednanou a obvyklou). Pokud bude u společnosti B, která uhradila 100 Kč, zvýšen základ daně o částku ve výši 40 Kč, tj. těchto 40 Kč se bude chovat jako daňově neuznatelný výdaj na poskytnutý dar, tak u firmy A bude přijatá částka ve výši 40 Kč vždy zdaněna, tak jako v případě přijatého daru.

Příklad

Cena sjednaná mezi spojenými osobami je nižší než cena obvyklá

Společnosti A a B jsou spojené osoby. Společnost A prodává společnosti B výrobek za cenu 50 Kč. Proto A realizuje výnos 50 Kč a společnost B náklad 50 Kč. Obvyklá cena za předmětný výrobek ovšem je 60 Kč.

Správce daně u společnosti A zvýší podle § 23 odst. 7 ZDP základ daně o 10 Kč, protože vykázala chybně nízký základ daně z důvodu smluvně dohodnutých nižších výnosů (oproti obvyklým) se spojenou osobou.

Návazně firma B může dle § 23 odst. 7 ZDP snížit základ daně o 10 Kč, neboť vykáže moc vysoký základ daně z důvodu uhrazení příliš nízkých nákladů (50 Kč místo 60 Kč). Protože však nízké náklady, tj. vysoký výsledek hospodaření firmě B zůstává, musí dle § 23 odst. 3 písm. a) bod 19 ZDP základ daně o 10 Kč zvýšit.

Stejná situace jako ad a) nastane v případě, kdy B základ daně sníží bez provedení kontroly u společnosti A.

Poznámka:

Tímto postupem se opět docílí obdobného daňového zatížení jako u bezúplatného příjmu (ohledně částky cenového rozdílu). Pokud bude u firmy A, která obdržela jen 50 Kč, zvýšen základ daně o částku 10 Kč, tj. těchto 10 Kč se bude chovat jako daňově neuznatelný výdaj na poskytnutý dar, tak u firmy B bude majetkový prospěch v podobě cenového zvýhodnění ve výši 10 Kč vždy zdaněn jako v případě přijatého daru.

POZOR NA FORMÁT ÚDAJŮ ÚČETNÍ ZÁVĚRKY

S masivním nástupem povinně elektronických podání přiznání k DPPO se znásobila chybovost těchto podání na plných 25% (za rok 2015), a to ohledně drobnosti týkající se formátu přikládané účetní závěrky, resp. vybraných údajů z ní. Jde o ukázku formalistického úřednického postupu, protože reálně dostali správci daně data v jednoduše čitelné podobě tzv. knižního formátu PDF místo úředním pokynem určeného formátu XML.

Nicméně čistě formálně právně má Finanční správa pravdu, resp. postupuje v souladu se zákonem a pokyny. Přiznání k DPPO, jakožto podání podle § 72 odst. 1 DŘ, lze totiž podat jen datovou zprávou ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně pokynem GFŘ-D-24 (tj. XML a XSD). Má-li daňový subjekt nebo jeho zástupce zpřístupněnu datovou schránku nebo zákonem uložen povinný audit, musí toto podání učinit datovou zprávou. V souladu § 72 odst. 2 DŘ je součástí přiznání k DPPO také účetní závěrka, jakožto příloha vyznačená pod položkou 11 v I. oddílu příslušného tiskopisu.

Jelikož je tedy tato příloha součástí podání, platí pro ni stejná pravidla jako pro podání samotné.

To se týká i pravidel formy podání. Je-li stanoven a zveřejněn určitý formát a struktura pro případ, kdy dané podání je činěno elektronicky, vztahují se tato omezení i na přílohu. V dílčích pokynech k vyplnění přiznání k dani z příjmů právnických osob je k této položce (11 I. oddílu) uvedeno:

„... poplatníci, kteří vedou účetnictví, přikládají k daňovému přiznání účetní závěrku v rozsahu vymezeném v § 18 odst. 1 zákona o účetnictví; .... Při elektronickém podání přiznání se účetní závěrkou poplatníků, účetních jednotek, které nejsou povinny používat pro účtování a sestavování účetní závěrky mezinárodní účetní standardy, rozumí elektronické přílohy Vybrané údaje z Rozvahy a Vybrané údaje z Výkazu zisku a ztráty, popřípadě Vybrané údaje z Přehledu o změnách vlastního kapitálu, vyplňované s využitím údajů z Rozvahy a Výkazu zisku a ztráty, popřípadě Přehledu o změnách vlastního kapitálu, a Opis Přílohy účetní závěrky, vkládaný jako samostatný soubor typu .doc, .docx, .xls, .xlsx, .pdf, .jpg, .txt nebo .rtf, s použitím tzv. E-přílohy. ....“

Z čehož vyplývá, že jde-li o elektronické podání přiznání k DPPO poplatníka účtujícího v podvojném účetnictví,

musí být údaje z účetní závěrky uvedeny ve „Vybraných údajích z Rozvahy“ a „Vybraných údajích z Výkazu zisku a ztrát“

a pouze Opis Přílohy účetní závěrky vložen jako tzv. e-příloha ve formátu např. PDF. Proto nejsou-li formát a struktura dodrženy např. tím, že Rozvaha a Výkaz zisku a ztráty jsou přiloženy formou e-příloh ve formátu PDF, jedná se o vadu podání a podatel bude vyzván k jejímu odstranění.

Naproti tomu účetní jednotky, které jsou povinny používat pro účtování a sestavování účetní závěrky Mezinárodní účetní standardy mohou účetní závěrku přikládat např. ve formátu PDF prostřednictvím e-přílohy. Obdobně jsou na tom rovněž vybrané (veřejnoprávní) účetní jednotky účtující podle vyhlášky č. 410/2009 Sb.

PROBLÉMY S VYKAZOVÁNÍM NEZAÚČTOVANÝCH POLOŽEK V PŘIZNÁNÍ

Poplatníci DPPO vedoucí podvojné účetnictví zpravidla nemají potíž vypořádat se v daňovém přiznání se zaúčtovanými náklady, které nejsou podle § 24 nebo 25 ZDP (plně) daňově uznatelné. Jako například rozdíl mezi účetními a daňovými odpisy hmotného majetku nebo vyloučení ostatních (nedaňových) opravných položek a rezerv ze základu daně, anebo hodnota odepsaných pohledávek. Stejně tak v pohodě a bez chyb zvládají vyloučení účetních výnosů ze základu daně z důvodu jejich osvobození od daně (typicky přijaté podíly na zisku od dceřiných společností), nebo protože příslušné účetní výnosy podléhají zdanění tzv. srážkovou daní z příjmů (např. vypořádací podíl při zániku účasti v s. r. o.), případně z dalších důvodů uvedených v § 23 odst. 4 ZDP.

Naproti tomu poměrně častých prohřešků se poplatníci v přiznání k DPPO dopouštějí při zohlednění (nebo naopak opomenutým nezohledněním) čistě daňových specifik, jež nepředstavují jednoznačně přiřaditelné účetní náklady nebo výnosy. Přičemž s pozvolna postupující a sílící odlukou daní z příjmů od účetních principů se takovéto ryze daňové (nezaúčtované) úpravy účetního výsledku hospodaření stávají stále běžnějším jevem.

Hojným příkladem je opomenutí povinnosti stanovené v § 25 odst. 1 písm. zk) ZDP, která prakticky ukládá mateřským společnostem

navýšit základ daně o 5% příjmů z podílů na zisku vyplacených dceřinou společností z důvodu jejich osvobození od daně.

Jde o to, že na tuto výši jsou zákonem omezeny nepřímé (režijní) náklady související s držbou podílu a tedy potažmo se zmíněným příjmem osvobozeným od daně - co

a priori

není daňově uznatelným výdajem dle § 25 odst. 1 písm. i) ZDP. Zákon sice poplatníkům umožňuje vyčíslit tyto nepřímé náklady v nižší skutečné výši, což je ale v praxi téměř nerealizovatelné, případně jen za cenu nezměrného úsilí a velmi pečlivé (a drahé) administrativní práce. Podrobněji k tématu viz Pokyn GFŘ-D-22.

Další tři modelové situace takovýchto převážně jen daňových záležitostí si ukážeme na příkladech.

Příklad

Paušální výdaje na dopravu v přiznání k DPPO

ABC, s. r. o., u dvou svých automobilů uplatní paušální výdaje na dopravu dle § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP za celý rok 2015, tedy ve výši 2 x 12 měsíců x 5 000 Kč = 120 000 Kč. O této čistě daňové položce ovšem poplatník nemohl účtovat. Naproti tomu firma zajisté zaúčtovala do účetních nákladů roku 2015 spotřebované pohonné hmoty u těchto vozidel ve výši 50 000 Kč (účet 501) a poplatky za parkování 2 000 Kč (účet 518), které ovšem při uplatnění paušálních výdajů na dopravu nejsou daňově uznatelné [§ 25 odst. 1 písm. x) ZDP].

Jak bude muset poplatník promítnout uplatnění paušálních výdajů na dopravu do přiznání k DPPO:

Paušální výdaje na dopravu jsou čistě daňová položka, o níž se neúčtuje, 120 000 Kč proto patří do řádku 162 II. oddílu v přiznání k DPPO, který umožňuje snížit účetní výsledek hospodaření, potažmo základ daně.

Spotřebované pohonné hmoty (50 000 Kč) a parkovné (2 000 Kč) za dotčená vozidla zvýší účetní výsledek hospodaření a tedy návazně i z něj vycházející základ daně z příjmů na řádku 40 II. oddílu přiznání.

Příklad

Dodanění neuhrazeného dluhu u poplatníka DPPO

Výrobce, s. r. o., dodal firmě Dlužník, a.s., objednané zboží v ceně 100 000 Kč. Dlužník ale neuhradil ani korunu, a to dlouhodobě pod nejrůznějšími záminkami. S ohledem na zdlouhavost soudních jednání se věřitel (Výrobce) snažil domoci peněz smírčí cestou, jen si dovolil chtít navíc po dlužníkovi i sankční úroky z prodlení za opožděnou platbu, které pochopitelně od něj ale také neviděl. Účetním i zdanitelným výnosem věřitele (ihned při dodání zboží) byla celá prodejní cena za zboží (100 000 Kč), a to bez ohledu na její neuhrazení. Smluvní sankce byla při uplatnění jen účetním výnosem, který by se stal zdanitelným až v případě úhrady dlužníkem.

Naproti tomu Dlužník, a.s., zaúčtoval předmětný obchodní závazek k datu dodání zboží standardně do nákladů na pořízení zásob zboží: 100 000 Kč, MD 504/D 321, a to rovněž bez ohledu na to, že jej neuhradil. Čímž si zároveň snížil základ daně z příjmů za příslušné zdaňovací období. Závazek za sankční úroky z prodlení byl u něj při nárokování věřitelem zaúčtován jako účetní náklad, který by se stal daňově účinným až při úhradě. Neférový dlužník obratem prodal předmětné zboží za cenu nižší, než za kolik je „nakoupil“, např. za 80 000 Kč.

V průběhu roku 2015 uplynulo 30 měsíců ode dne splatnosti dluhu za odebrané zboží, nebo došlo k jeho promlčení. Proto za toto zdaňovací období musí Dlužník, a.s., dle § 23 odst. 3 písm. a) bod 12 ZDP zvýšit účetní výsledek hospodaření o částku neuhrazeného dluhu, tj. o 100 000 Kč. Neuhrazeného dluhu za sankční úroky z prodlení se toto dodanění netýká, protože jde o zákonem danou výjimku (nejednalo se dosud o daňový výdaj).

Protože jde pouze o daňovou úpravu základu daně, nebude dlužník o dodanění účtovat. Případně může přeúčtovat příslušný dluh na speciální analytický účet zohledňující členění pro daňové účely, což by odpovídalo bodu 2.2.1. písm. f) Českého účetního standardu pro podnikatele č. 001 - Účty a zásady účtování na účtech.

Pokud by poté došlo k „jinému zániku“ předmětného dluhu (např. zánikem věřitele bez právního nástupce nebo prominutím dluhu), odúčtoval by dlužník právně zaniklý dluh do ostatních provozních výnosů. Protože ale jde o částku již zdaněnou, vyloučil by účetní výnos ze základu daně podle § 23 odst. 4 písm. d) ZDP.

A když by se stal zázrak a Dlužník, a.s., by svůj dluh za dodané zboží věřiteli (Výrobci) nakonec dodatečně uhradil, dostalo by se ke slovu ustanovení § 23 odst. 3 písm. c) bod 6 ZDP, díky němuž by si mohl za toto zdaňovací období naopak zase (čistě daňově v přiznání) snížit výsledek hospodaření

alias

základ daně.

Příklad

Technické zhodnocení hrazené a odpisované nájemcem

Na základě smlouvy s vlastníkem věci nájemce uhradil její technické zhodnocení („TZ“), které podle § 28 odst. 3 ZDP coby jiný hmotný majetek daňově odpisoval. Při ukončení nájmu nájemce ztrácí oprávnění věc užívat včetně TZ. Daňová zůstatková cena TZ ale ještě není nulová, jak ji řešit? Nejčastější jsou tyto tři postupy:

Pronajímatel nájemci nahradí (proplatí) hodnotu TZ

(laicky lze říci, že od něj TZ „odkoupí“):

podle § 24 odst. 2 písm. tb) ZDP bude zůstatková cena TZ pro nájemce daňově účinná do výše náhrady,

u pronajímatele jde o výdaj za TZ, o který zvýší vstupní/zůstatkovou cenu věci a pokračuje v odpisování,

jak potvrzuje Pokyn GFŘ č. D-22, v souladu s § 23 odst. 6 písm. b) bod 2 ZDP pronajímateli vzniká zdanitelný nepeněžní příjem ve výši rozdílu mezi vyšší daňovou zůstatkovou cenou TZ při „fiktivním“ rovnoměrném odpisování (nebo alternativně podle znaleckého posudku) a nižší úhradou nájemci, současně si pak o tuto hodnotu může zvýšit daňové ocenění majetku podle § 29 odst. 6 písm. a) ZDP.

Nájemci nahradí

(proplatí, chcete-li „odkoupí“)

hodnotu TZ další nájemce

předmětné věci:

podle § 24 odst. 2 písm. tb) ZDP bude zůstatková cena TZ pro nájemce daňově účinná do výše náhrady,

další (následný) nájemce pak začne daňově odpisovat „odkoupené“ TZ z pořizovací (vstupní) ceny,

pronajímateli přitom žádný zdanitelný nepeněžitý příjem nevzniká, ani nemění daňové ocenění věci.

Pronajímatel nájemci za TZ nic neuhradí:

pro nájemce nebude zůstatková cena TZ daňovým výdajem, jelikož za ni neobdrží žádnou náhradu,

podle § 23 odst. 6 písm. b) bod 1 ZDP pronajímateli vznikne zdanitelný nepeněžní příjem ve výši „fiktivní“ zůstatkové ceny TZ při rovnoměrném odpisování nebo ve výši hodnoty TZ určené znalcem,

pronajímatel zvýší vstupní (zůstatkovou) cenu věci o tento nepeněžní příjem podle § 29 odst. 6 ZDP.

POTÍŽE SE ZAHRANIČNÍMI PŘÍJMY

S rozrůstající se aktivitou českých firem „za kopečky“, musejí samozřejmě stále častěji řešit střet dvou nebo více národních daňových systémů. V souladu s příslušnými smlouvami o zamezení dvojího zdanění (i dvojího nezdanění) jde zpravidla o metodu vynětí zahraničních příjmů ze zdanění v Česku (ve státě rezidence poplatníka) nebo, a to častěji, o metodu tzv. prostého zápočtu zahraniční daně na tuzemskou daňovou povinnost.

S metodou vynětí nebývá v přiznání k DPPO potíž,

případně jen dvě. Zaprvé firmy zapomínají, že se zahraniční příjmy vyjímají z tuzemského základu daně až od řádku 210 II. oddílu přiznání k DPPO. A za druhé si neuvědomí, že se nevyjímají jen zahraniční příjmy, ale rovněž s nimi související výdaje (náklady), za což může nepraktická a matoucí legislativní zkratka „příjmy ze zdrojů v zahraničí“, kterou se dle Pokynů a v souladu s § 38f odst. 3 ZDP rozumí příjmy již snížené o související výdaje stanovené podle českého daňového zákona.

Náročnější a chybovější to bývá se správným uplatněním metody prostého zápočtu zahraniční daně, který je navíc nutno realizovat za každý smluvní stát zvlášť. Samotný výpočet maximálního možného zápočtu cizí daně na českou daň se realizuje poněkud skrytě na samostatné příloze k tabulce I přílohy č. 1 II. oddílu (v úvodu zmíněný tiskopis 25 5404/D - aktuálně vzor č. 13), resp. na více přílohách za každý z dotčených smluvních států, z něhož poplatníkovi plynou předmětné příjmy. Z těchto podkladů se souhrnné údaje přenesou nejprve do souhrnné tabulky I přílohy č. 1 II. oddílu a teprve odtud do hlavního pole výpočtu DPPO na řádku 320 II. oddílu.

Příklad

Prostý zápočet zahraniční daně z příjmů

Metoda prostého zápočtu se uplatní například u příjmů české firmy ze stálé provozovny („SP“) na Slovensku („SR“). Jde o s. r. o. - rezidenta ČR, který za zdaňovací období roku 2015 dosáhl těchto výsledků:

Celkové účetní výnosy = 10 mil. Kč, z toho 4 mil. Kč připadají na výnosy SP (zdaněné také i v SR).

Celkové účetní náklady = 7 mil. Kč, z toho 3 mil. Kč připadají na SP (ovlivnily také zdanění v SR).

Účetní výsledek hospodaření = 10 mil. Kč - 7 mil. Kč = 3 mil. Kč (zisk), z toho 1 mil. Kč připadá na „zisk“ SP na Slovensku, z čehož tam byla zaplacena slovenská daň 230 000 Kč.

Z důvodu odlišného daňového pohledu na účetní náklady je nutno zvýšit účetní výsledek hospodaření poplatníka v přiznání k české DPPO o 500 000 Kč, z toho 100 000 Kč připadá na slovenskou SP.

Jak poplatník (s. r. o.) vyplní

relevantní

řádky přiznání k DPPO v České republice (II. oddíl):

I-------I----------------------I-----------I--------------------------------------------------------I
I Řádek
 I Stručný popis věcné
  I     Kč
    I                        Poznámka                        I
I       I        náplně        I           I                                                        I
I-------I----------------------I-----------I--------------------------------------------------------I
I  10   I Účetní výsledek      I 3 000 000 I Opsán účetní "Výsledek hospodaření před zdaněním"      I
I       I hospodaření          I           I                                                        I
I-------I----------------------I-----------I--------------------------------------------------------I
I  70   I Položky zvyšující    I   500 000 I O kolik jsou účetní náklady vyšší než ty daňově        I
I       I účetní zisk          I           I uznatelné                                              I
I-------I----------------------I-----------I--------------------------------------------------------I
I  270  I Základ daně (po      I 3 500 000 I Výpočet = ř. 10 + ř. 70 (žádné další vlivy             I
I       I úpravách)            I           I neuvažujeme)                                           I
I-------I----------------------I-----------I--------------------------------------------------------I
I  310  I Daň (před zápočtem,  I   665 000 I Výpočet daně v Česku = 19%  z částky 3 500 000 Kč      I
I       I po slevě)            I           I                                                        I
I-------I----------------------I-----------I--------------------------------------------------------I
I  320  I Zápočet slovenské    I   209 010 I Maximální zápočet daně = 665 000 x (1 000 000 + 100    I
I       I daně                 I           I 000) / 3 500 000 = 665 000 Kč x 31,43%  = 209 010 Kč.  I
I       I                      I           I Zaplacená SR daň 230 000 je vyšší, proto se plně       I
I       I                      I           I neuplatní.                                             I
I-------I----------------------I-----------I--------------------------------------------------------I
I  330  I Česká daň po zápočtu I   455 990 I Výpočet daně ČR = ř. 310 - ř. 320 = 665 000 - 209 010. I
I-------I----------------------I-----------I--------------------------------------------------------I

Poznámka:

Výpočet prostého zápočtu slovenské daně se provádí na samostatné příloze k tabulce I přílohy č. 1 II. oddílu. K zápočtu nevyužitou část daně zaplacené v SR 20 990 Kč (230 000 Kč - 209 010 Kč) může firma využít v souladu s § 24 odst. 2 písm. ch) ZDP jako přímý daňový výdaj roku 2016; jde opět o neúčetní položku.

Související dokumenty

Zákony

Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů

Zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů

300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů

Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád

Zákon č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky

Vyhlášky

Vyhláška č. 410/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro některé vybrané účetní jednotky