Daňová kontrola, 2. část

Vydáno: 18 minut čtení

V minulé části našeho příspěvku (Účetnictví v praxi č. 12/2015, s. 31) jsme se dozvěděli, kdy je vlastně daňová kontrola zahájena a jak by se měl daňový poplatník zachovat. V dnešní části se zaměříme na práva a povinnosti kontrolovaného subjektu, na možnosti ukončení daňové kontroly. Objasníme si pojem místní šetření a také se zmíníme o možnostech obrany před správcem daně.

Daňová kontrola
Ing.
Martin
Děrgel
 
PRÁVA A POVINNOSTI KONTROLOVANÉHO SUBJEKTU
Je jasné, že v rámci daňové kontroly bude mít kontrolovaný subjekt uloženo více procesních povinností než práv.
Začněme těmi nemnoha právy
daňového subjektu, která je dobré mít na paměti a vyžadovat je:
-
být přítomen jednání
se svými zaměstnanci nebo dalšími osobami, které vykonávají jeho činnosti,
-
předkládat důkazní prostředky a
navrhovat provedení důkazních prostředků
, které sám nemá k dispozici,
-
vyvracet pochybnosti vyjádřené správcem daně.
Úřední osoba proto nemůže v rámci kontroly daňového subjektu hovořit tajně s jeho zaměstnanci nebo dalšími osobami jako je např. jeho externí účetní. Na záměr jednat s těmito osobami by přitom měl být daňový subjekt předem upozorněn. Praktické je také využívání druhého bodu, kdy lze správci daně navrhnout, aby jako důkaz správnosti tvrzení například provedl svědeckou výpověď třetí osoby (např. řidiče z jiné přepravní firmy, který vezl zboží do Itálie, zdráhá-li se správce daně uvěřit tvrzení o dodání zboží) nebo aby si vyžádal chybějící smlouvu či jiný doklad od dodavatele/odběratele, anebo aby si tvrzené údaje ověřil znaleckým posudkem apod.
Proti postupu úřední osoby, resp. obecně správce daně, při kontrole
lze podat stížnost
, která je ve smyslu § 261 DŘ univerzálním prostředkem obrany daňového subjektu, nestanoví-li speciálně jiný způsob.
PŘÍKLAD
Stížnost proti postupu kontrolora
 Podle § 261 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, podávám stížnost proti