V nenávratnu je doba plánovaného hospodářství, kdy ceny byly stálé, krátkodobé i střednědobé výhledy předem známé a nejistoty minimální. Z účetního hlediska to byl ideální svět předvídatelné budoucnosti bez větších otřesů a změn, kdy se původní odhady nákladů a výnosů téměř vždy potvrdily. Neměnnost, případně jen pozvolný a plánovaný vývoj produkce a cen, z principu eliminovaly účetní chyby, protože každá odchylka byla podrobně zkoumána jako a priori cizí prvek v socialistickém účetnictví. Dnes je to přesně naopak, vše je v pohybu, změny produkce a cen, stejně jako zpřesňování odhadů jsou na denním pořádku, budoucnost je značně nejistá. Neustálá proměna obchodních případů už proto vylučuje zrcadlení stále stejných účetních dat, takže je z principu složitější odhalit číselnou chybu v nekonzistentním chaosu účetních údajů již při prvotním účtování. Účetní chyby se proto obvykle najdou až při účetní uzávěrce. Od roku 2013 se ale zcela jinak - složitěji a přesněji - řeší „významné“ chyby, oproti jednodušším „nevýznamným“ chybám. Ale jde skutečně pokaždé o chybu? A naopak, může být chybou někdy i změna původního odhadu? Vždyť přece odhad je nerozdílně spojen s tolerovanou mírou chyby, resp. s nepřesností, jelikož budoucnost dnes už nelze přesně předvídat. Tyto zdánlivě filozofující účetní problémy mají zcela praktické dopady nejen na účetní výsledek hospodaření, ale návazně i na základ daně z příjmů, přičemž definice chyb, odhadů ani jejich oprav nebo změn z účetních předpisů nevyčteme.
Oprava chyby versus změna odhadu
Ing.
Martin
Děrgel
OPRAVA CHYBY
VERSUS
ZMĚNA ODHADUÚčtování, jakož i přípravu podkladů provádějí lidé, takže se tu a tam stane, že dojde k chybě. Například je místo částky 11 000 Kč zaúčtováno 10 100 Kč, nebo je externí doprava výrobní linky vykázána jako provozní náklad a nikoli správně coby součást pořizovací ceny stroje apod. Pokud se takovéto chyby odhalí ještě v rámci příslušného účetního období, kdy došlo k účetní chybě, není problém chybu opravit. Horší je to v případě, že je chyba identifikována až v následujícím účetním období nebo ještě později, kdy už nelze zpětně otevřít účetní knihy a nápravu provést přímo v účetním období vzniku chyby. Nezbývá pak, než chybu napravit v běžném účetním období, kam ale věcně nepřísluší. Například zapomenutou (ztracenou) přijatou fakturu za opravu auta z prosince 2015 najdeme až na základě výzvy servisu v červnu 2016 po schválení účetní závěrky. Když tuto chybu napravíme zaúčtováním této opravy dodatečně do nákladů běžného roku 2016, tak
de facto
jen minulou chybu (nesprávně nižší náklady roku 2015) nahradíme chybou novou (nesprávně vyšší náklady roku 2016).Jelikož účetnictví má věrně zobrazovat reálnou hospodářskou situaci účetní jednotky, nevystačí vždy s přesnými čísly, ale musí zachytit také skutečnosti, které se v daném okamžiku nedají ještě jednoznačně vyčíslit. Příkladem odhadu je tvorba opravné položky k pohledávce po splatnosti, coby naplnění účetní zásady opatrnosti. Ovšem v jaké výši jí má věřitel zaúčtovat? Existují sice ekonomicko-matematické modely, které na základě posouzení bonity, historie a trendu chování dlužníka a dle výše pohledávky vypočtou optimální výši opravné položky, ale i to jsou pouze odhady. Například účetní jednotka k pohledávce po splatnosti za odběratelem vytvoří v prosinci 2015 opravnou položku ve výši 20%, načež se v lednu 2016 dlužník dostane do konkursního řízení. S ohledem na v Česku obvyklou výtěžnost konkursů kolem 5% by měl věřitel zvýšit opravnou položku na 95%, případně až na 100%. Protože původní výše opravné položky v prosinci 2015 byla stanovena odhadem, tak naprostá většina účetních zaúčtuje celé její lednové navýšení jako účetní náklad roku 2016. Což platí jen, pokud byl prosincový odhad „správný“, respektive když odpovídal tehdy známým informacím. Jestliže měl věřitel již tehdy jasné signály o velmi špatné situaci dlužníka, byl odhad „chybný“ a měl by být opraven.
PŘÍKLAD
Chyba
versus
odhadV prosinci 2015 došlo v účetní jednotce ke krádeži ve skladu. Na základě inventarizace bylo zjištěno, že účetní hodnota odcizeného zboží byla 100 000 Kč, o čemž firma účtovala do nákladů roku 2015 na MD 549/D 132. Protože skladované zásoby byly pojištěny, vznikl poškozené firmě nárok na pojistné plnění. Z důvodu věcné a časové souvislosti se jednalo o účetní případ - provozní výnos - roku 2015. Výše pojistného plnění ale nebyla do uzavření účetní závěrky za rok 2015 pojišťovnou potvrzena, takže nezbývalo než jí pouze odhadnout. Podle pojistné smlouvy - při spoluúčasti 20% - bylo očekávané plnění od pojišťovny odhadnuto ve výši 80% účetní škody, takže do prosince 2015 firma zaúčtovala výnos 80 000 Kč na dohadný účet aktivní MD 388/D 648.
Podívejme se na dvojí možné pokračování zmíněné škody a její pojistné náhrady.
a)
Správná výše škody i odhadu
V červnu 2016 pojišťovna konečně vyčíslila pojistné plnění. Oproti předpokladu kromě očekávané spoluúčasti 20% např. ještě dále výši plnění snížila o 10 000 Kč za odhalené nedostatečné zabezpečení skladiště nebo za formální nedostatky v ohlášení a doložení pojistné události apod. Účetní jednotka tak v červnu 2016 zaktualizovala odhadovaný výnos z loňské pojistné události na konečných 70 000 Kč (MD 378/D 388). Vyšší odhad o 10 000 Kč zaúčtovala coby snížení výnosu z roku 2015 jako účetní případ roku 2016 (MD 648/D 388).
b)
Nesprávná výše škody i odhadu
V červnu 2016 účetní jednotka zjistila, že část zboží, o kterém se domnívala, že bylo odcizeno, bylo ve skutečnosti jen v jiné části skladu nebo na jiném místě ve firmě. Takže ve skutečnosti došlo v prosinci 2015 k účetní škodě ve výši „pouze“ 60 000 Kč. Tomu měl samozřejmě správně odpovídat i nižší odhad pojistného plnění 48 000 Kč. Pojišťovna nakonec například díky bonifikaci klienta vyčíslila pojistné plnění na 50 000 Kč.
Tentokrát by jistě nebylo správné posuzovat snížení výnosu z pojistného plnění - z původních 80 000 Kč na 50 000 Kč - jen jako pouhou změnu odhadu, která by měla standardně ovlivnit výsledek hospodaření roku 2016. Jde totiž věcně o důsledek chybného odhadu, který zapříčinilo nesprávné vyčíslení účetní škody. Stejně tak i účetní náklad roku 2015 z titulu škody na zásobách zboží - namísto původních 100 000 Kč nakonec „jen“ ve výši 60 000 Kč - představuje účetní chybu roku 2015, která by proto neměla ovlivnit účetní náklady roku 2016. Přičemž oba desetitisícové rozdíly, resp. účetní chyby, zřejmě nelze považovat za „nevýznamné“, viz dále.
Účetní jednotka by proto měla postupovat tak, že by nejprve opravila účetní chybu škody na zásobách (snížení nákladu o 40 000 Kč) a také chybný odhad roku 2015 (snížení výnosu o 32 000 Kč, nikoli o 30 000 Kč, protože reálně mohla pojištěná firma odhadnout pojistné plnění ve výši 48 000 Kč, o bonifikaci nemohla vědět). Teprve na takto opravené účetní údaje roku 2015 mohla firma navázat v roce 2016 účtováním změny odhadu výše pojistného plnění, původně (resp. po opravě) odhadovaných 48 000 Kč (MD 378/D 388) na bonifikací pojišťovny vyšších 50 000 Kč. Tyto rozdílové 2 000 Kč představují standardní důsledek změny odhadu, který se oprávněně výsledkově promítne do účetního období roku 2016 skrze účetní souvztažnost MD 378/D 648.
Jak vyplynulo z příkladu, zásadní rozdíl mezi opravou chyby a změnou odhadu je v časovém účinku.
Oprava chyby - ve smyslu „významné“ chyby - se provádí zpětně neboli retrospektivně
, takže účetní závěrka za rok vzniku chyby by po opravě měla vypadat tak, jako kdyby chyba nikdy nenastala. Naproti tomu změna odhadu se realizuje dopředně neboli prospektivně
v běžném účetním období, takže dopad této změny se projeví ve výsledku hospodaření běžného období (příp. v dalších) a ne za účetní období původního odhadu.CO JE TO CHYBA A ODHAD
Účetní předpisy sice stanoví postupy řešení „opravy chyb“ -ve smyslu „významných chyb“ - i „změny odhadu“, nicméně se z nich nedozvíme, co se ve skutečnosti rozumí „chybou“ a co je považováno za „odhad“, což je samozřejmě logicky nezbytným předpokladem pro správné zaúčtování opravy chyby, jakož i pro zaúčtování změny odhadu, případně opravy odhadu. Je proto dobře, že na pomoc a sjednocení účetní praxi se touto problematikou zabývaly nejpovolanější české účetní autority sdružené do Národní účetní rady. Výsledkem byla jejich . Tento dokument lze najít na internetových stránkách
Interpretace
I-29 Opravy chyb, změny v účetních odhadech a změny v účetních metodáchwww.nur.cz
. A my z něj ocitujeme hlavní účetní doporučení:Chybou minulých let
(dále jen „chyba“) se rozumí opomenutí nebo chybné účtování v minulých účetních obdobích
či vykázání položky (transakce) v účetní závěrce sestavené za minulá období, ať v chybné výši nebo na chybném řádku výkazu, přičemž minulým obdobím se myslí jakékoli předchozí účetní období, jehož účetní knihy již nemohou být otevřeny. Chyby jsou obvykle důsledkem nepoužití informací či chybného použití informací, které byly k dispozici k okamžiku sestavení účetní závěrky
. Za informace, které jsou k dispozici k okamžiku sestavení účetní závěrky, se považují nejen informace, které účetní jednotka mela sama k dispozici, ale také informace, které byly k dispozici mimo účetní jednotku a účetní jednotka je mohla při vynaložení přiměřené snahy získat a využít. Chyby mohou být způsobené například:a)
chybným použitím účetních pravidel,
b)
matematickými chybami ve výpočtu,
c)
chybnou interpretací skutečností, přehlédnutím,
d)
chybným zveřejněním nebo klasifikací v účetní závěrce,
e)
podvodem,
f)
nezohledněním nastalých skutečností.
Účetními odhady se rozumí údaje uváděné v účetní závěrce, které v důsledku nejistoty
, která je přirozenou součástí podnikatelského prostředí, nelze přesně stanovit, a proto jejich výše muže být pouze odhadnuta.
Při tomto odhadu se vychází z nejlepších informací, které má účetní jednotka k dispozici k okamžiku sestavení účetní závěrky. Změna odhadu je důsledkem nových informací či nového vývoje
. Pokud při stanovení odhadu byly informace, které byly k dispozici do okamžiku sestavení účetní závěrky, použity správně, pozdější změna odhadu není opravou chyby. Za účetní odhady se zpravidla považují tyto položky:a)
opravné položky,
b)
rezervy,
c)
dohadné položky,
d)
reálné hodnoty aktiv a závazků,
e)
způsob či doba odpisování dlouhodobých aktiv nebo zbytková hodnota,
f)
výše realizovatelné části odložené daňové pohledávky.
Hranice mezi opravou chyby a změnou odhadu není vždy jednoznačná. Zaúčtování nebo úprava položek ad výše považovaných za účetní odhady muže být jak změnou odhadu, tak i opravou chyby, tj.
chyby se lze dopustit i při stanovování odhadu
. Při určení, zda se v dané situaci jedná o opravu chyby nebo změnu odhadu, je potřeba její okolnosti porovnat s charakteristickými znaky chyby a odhadu a jeho změny, jak bylo uvedeno výše. Zejména půjde o to, zda informace, které vedou k zaúčtování nebo změně dané položky, jsou novými informacemi anebo tyto informace již byly k dispozici k okamžiku sestavení minulých účetních závěrek.Pokud úprava či doplnění odhadu je opravou chyby a nikoli změnou odhadu (např. zaúčtování zapomenuté rezervy), výsledkem opravy musí být takový odhad, jaký by byl stanoven k okamžiku sestavení účetní závěrky, ve které k této chybě původně došlo. Jinými slovy, při stanovení odhadu, jedná-li se o opravu chyby, je nutné vycházet ze znalostí dostupných při vzniku chyby, nikoli znalostí aktuálních.
PŘÍKLAD
Změna účetního odhadu
Účetní jednotka se zabývá nákladní dopravou. V roce 2013 firma získala od kamenolomu významnou obchodní zakázku na 4 roky. Speciálně pro tyto účely zakoupila nový velkoobjemový nákladní automobil, pro který s ohledem na náročné a drsné provozní podmínky přepravy kamení v prašném a nerovném terénu stanovila dobu účetního odpisování na 4 roky. V roce 2015 ale místní ekologické hnutí dosáhlo soudního rozhodnutí o ukončení těžby v kamenolomu, takže zmíněný zánovní velkoobjemový automobil byl nadále používán dopravcem v jiném a daleko méně náročném provozu. Návazně na toto šetrnější využívání vozidla účetní jednotka změnila odpisový plán prodloužením celkové doby účetního odpisování na 10 let.
Touto změnou doby odpisování firma správně reagovala na změnu okolních podmínek - na zbývající dobu, po kterou bude moci dané velkoobjemové vozidlo využívat (kdy se ekonomicky ještě vyplatí spíše opravy nežli výměna za nový, resp. novější, automobil). Úprava odpisového plánu v roce 2015 proto nepředstavuje opravu původního odhadu odpisů z roku 2013, protože tehdy účetní jednotka zcela důvodně a správně stanovila rychlejší odepsání vozidla sloužícího pro těžkou práci v kamenolomu. Po změně vnějších okolností -uzavření kamenolomu a s tím související konec náročného provozu vozidla - tedy došlo pouze ke změně v účetním odhadu doby jeho zbývající provozuschopnosti. Proto se změna promítne jen prospektivně, a to poprvé v účetním období zjištění této změny - tedy od roku 2015, kdy účetní jednotka získala informaci o změně použitelnosti vozidla. Prospektivní změnou odhadu se rozumí to, že dopad této změny se projeví pouze v běžném a případně budoucích obdobích.
Daňové efekty opravy
účetních nebo jen daňových chyb je zapotřebí zaúčtovat také jako chyby. Třeba když byl v minulých obdobích zapomenut výnos, pak se přece dodatečně vyměřená daň z příjmů vztahuje k výnosu, a proto bude stejně jako tento výnos zaúčtována v běžném účetním období coby oprava chyby minulých let. Nepřiznání této související daně bylo totiž také účetní chybou. Výjimečně však může jít i o změnu odhadu.PŘÍKLAD
Změna daňového posouzení účetního nákladu
Účetní jednotka omylem v roce 2013 a 2014 posoudila všechny nákladové úroky z úvěru poskytnutého mateřskou společností za daňově uznatelné pro účely daně z příjmů. Přičemž ale s ohledem na nízký vlastní
kapitál
dotyčného úvěrového dlužníka bylo nutno adekvátně krátit daňovou uznatelnost úroků z úvěru od spojené osoby v souladu s § 25 odst. 1 písm. w) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Díky zvýšení základního kapitálu od roku 2015 již úvěrového dlužníka tento daňový test tzv. nízké kapitalizace splňoval.V roce 2015 byla daňová chyba objevena a firma (úvěrový dlužník) podala dodatečné daňové přiznání k dani z příjmů za roky 2013 a 2014 na vyšší daň - protože část zaúčtovaných nákladových úroků byla daňově neúčinná, a tudíž o ně nebylo možno v těchto letech snížit základ daně z příjmů.
Nesprávná výše daně z příjmů za roky 2013 a 2014, která byla původně zaúčtována, je účetní chybou, protože účetní jednotka nepoužila ke stanovení nákladu na daň z příjmu (a souvisejícího daňového dluhu) správně dostupné informace. Dodatečná daň z příjmů za roky 2013 a 2014 proto bude zaúčtována jako účetní chyba. Půjde-li o „významnou“ položku, zaúčtuje se tedy proti jinému výsledku hospodaření minulých let.
Nicméně s ohledem na často nejednoznačné daňové názory se lze v praxi setkat také s variantou, kdy účetní jednotka bude postupovat v souladu s platnými daňovými předpisy. Ovšem následně se například na základě nové soudní judikatury ukáže, že dosavadní postup účetní jednotky přesně podle textu zákona nebyl správný, jelikož nebyl v souladu se smyslem a účelem předmětného daňového ustanovení. Daňový doměrek v těchto případech dost dobře nelze posuzovat jako opravu chyby, ale jednalo by se zřejmě o změnu odhadu. Dodatečně vyměřená (zvýšená) daň z příjmů je totiž důsledkem nových až překvapivých informací z pera soudců, o kterých ani daní z příjmů znalý a pečlivý poplatník nemohl mít dříve ani ponětí, a nemohl je tedy předjímat. Proto by v těchto případech měla být dodatečná daň z příjmů zaúčtována jako náklad až v roce jejího vyměření.
OPRAVY VÝZNAMNÝCH
VERSUS
NEVÝZNAMNÝCH CHYB MINULÝCH LETDo konce účetního období započatého v roce 2012 se postupovalo u oprav „významných“ chyb minulých let obdobně jako u „nevýznamných“ chyb, pouze se namísto věcně příslušného účtu nákladu či výnosu (např. účtu 518-Ostatní služby) účtovalo jednotně na účet mimořádných nákladů, resp. výnosů (tj. 588). Takže se jednalo o „přešlápnutí z bláta do louže“, kdy se z jedné účetní chyby - např. duplicitní náklad roku 2011 - staly dvě účetní chyby - nesprávně zvýšené náklady roku 2011 a nesprávně snížené náklady (byť mimořádné) roku 2012. Díky účtování na výsledkové „mimořádné“ účty se alespoň zvýraznila skutečnost, že se nejedná o běžné provozní náklady/výnosy, což dále mělo být podpořeno bližším komentářem v příloze v účetní závěrce.
Od účetního období započatého 1.1.2013 a později se uplatňuje
nový postup řešení „významných“ účetních chyb
podle ustanovení § 15a vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „VPU“), které spočívá v účtování těchto oprav do vlastního kapitálu
: Položka „A. IV.3. Jiný výsledek hospodaření minulých let“
obsahuje (...)opravy
v důsledku nesprávného účtování nebo neúčtování o nákladech a výnosech v minulých účetních obdobích, pokud jsou významné
. Účetní jednotka popíše použití položky „A. IV.3. Jiný výsledek hospodaření minulých let“ v příloze v účetní závěrce. Pro „Jiný výsledek hospodaření minulých let“ účetní jednotky využívají účet 424, závazná je ovšem ale jen účtová skupina 42.
Principem účtování nových „významných“ oprav je jejich
rozvahové řešení, které neovlivní výsledek hospodaření v běžném účetním období
- a není tak jedna (dřívější) účetní chyba nahrazena druhou (letošní) nesprávností, jelikož příslušné náklady a výnosy měly ovlivnit jen dotčené dřívější účetní období a ne to letošní.Pokud se jedná o
„nevýznamné“ výsledkové chyby, pak jejich oprava
i nadále běží postaru, jako tomu bylo před rokem 2013, tedy účtuje se výsledkově v roce opravy
. Aktuálně ale s tou změnou, že s koncem roku 2015 skončil mimořádný výsledek hospodaření, a tedy návazně také účty mimořádných nákladů a výnosů.Jestliže má oprava účetní chyby i daňové důsledky
pro daň z příjmů, je nutno daňovou záležitost řešit zpravidla podáním dodatečného daňového přiznání
na vyšší daň, nebo na nižší daňovou ztrátu (opačně daňově působící opravy jsou pouze právem, nikoli povinností poplatníka). Překážkou dodatečnému vyměření daně může být například uplynutí lhůty pro stanovení daně, která činí - zjednodušeně řečeno - obvykle 3 roky.Naproti tomu účetní řešení změny odhadu zůstává v platnosti i pro účely daně z příjmů. Jak potvrzuje metodický Pokyn Generálního finančního ředitelství k daním z příjmů č. D-22 (Finanční zpravodaj č. 3/2015).
-
„
Účtování o dohadných položkách a o rozdílech z toho vyplývajících je součástí výsledků hospodaření - poznámka: a tedy návazně i základu daně z příjmů - v těch účetních obdobích, ve kterých je o těchto částkách účtováno v souladu s právními předpisy upravujícími účetnictví
“.PŘÍKLAD
Oprava účetní chyby minulých let
Podle § 17 odst. 7 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění k 31.12.2015 (dále jen „ZU“), po schválení účetní závěrky již nelze uzavřené účetní knihy znovu otevřít - s výjimkou přeměn obchodních korporací. Takže nezbývá než odhalené chyby minulých účetních období - např. chyby roku 2014 - promítnout do účetního období jejich zjištění - tedy např. do aktuálně uzavíraného roku 2015, případně až do účetního období roku 2016. Přičemž se ale postupuje jinak u významných a nevýznamných oprav - bráno z pohledu dotyčné účetní jednotky ve smyslu § 19 odst. 6 ZU: „Informace se považuje za významnou (závažnou), jestliže by její neuvedení nebo chybné uvedení mohlo ovlivnit úsudek nebo rozhodování osoby, která tuto informaci využívá“. Pro ilustraci postupu opravy účetní chyby si zadáme modelovou situaci, kdy účetní jednotka v roce 2015 odhalí chybu v již uzavřeném a schváleném roce 2014. Chyba spočívala v tom, že byl nesprávně dvakrát zaúčtován náklad za externí službu (např. za účetní poradenství) na MD 518/D 321. Tím samozřejmě došlo k chybnému navýšení účetních nákladů roku 2014, a to i daňových, což je nutno řešit dodatečným přiznáním.
a)
Oprava „nevýznamné“ účetní chyby
Oprava se zaúčtuje v roce 2015 stejně, jako by se o ní účtovalo v časově odpovídajícím roce 2014, tedy na MD 321/D 518. Což ale přísně vzato neodpovídá skutečnosti, jelikož v roce 2015 k žádnému snížení nákladů není důvod - sníženy měly být účetní náklady 2014, což ale již není možné. Takže „řešením“ jedné účetní chyby - nesprávně navýšené náklady roku 2014 o duplicitní náklad - nám nejenže nevyřešilo tuto chybu, ale přidalo druhou účetní chybu - nesprávně snížené náklady roku 2015. Nad zásadou účetní správnosti zde totiž převážila praktická jednoduchost účetní opravy, kterou účetní předpisy s ohledem na její „nevýznamnost“ tolerují.
b)
Oprava „významné“ účetní chyby
S ohledem na „významnost“ této chyby požadují účetní předpisy, aby jí bylo v účetní závěrce roku provedení opravy (2015) dobře vidět. Proto účetní předpisy - od účetního období začínajícího 1.1.2013 nebo později - vyžadují rozvahové zachycení této opravy na samostatný účet vlastního kapitálu „Jiný výsledek hospodaření minulých let“. Zpravidla se využívá účet 424. Duplicitní „významnou“ nákladovou fakturu z roku 2014 proto účetní jednotka opraví v roce 2015 rozvahově následující účetní souvztažností MD 321/D 424. Díky tomu nebude opravou roku 2014 poznamenán účetní výsledek hospodaření (zisk nebo ztráta) roku 2015. Tento postup stanoví již výše zmíněné ustanovení § 15a VPU.
Tím to ale ještě nekončí. Je nutno zohlednit související daňové dopady, a to podle dodatečného přiznání za rok 2014. Toto zvýšení daně - kvůli odstranění duplicitního nákladu za služby - se zaúčtuje MD 424/D 341. Dále je kvůli srovnatelnosti účetních závěrek zapotřebí přepočítat (opravit) srovnávací údaje za minulé účetní období (roku 2014) v účetní závěrce za běžný rok (2015) a náležitě okomentovat opravu „významné“ chyby. S čímž je v praxi nejvíce práce, zvláště je-li opravováno více „významných“ chyb minulých účetních období. Pokud by tato pracnost převážila význam prováděného zpřesnění minulé (srovnávací) účetní závěrky, pak může účetní jednotka ponechat původní (neopravené) údaje a tuto nepřesnost aspoň okomentovat v příloze.
Konkrétně se v rozvaze za rok 2015 upraví (opraví) srovnávací údaje za minulý rok 2014 o chybnou položku. Takže se o ní sníží obchodní dluhy (účet 321) a adekvátně se o 19% z této částky zvýší dluh na dani z příjmů za rok 2014 (účet 341). Obdobné úpravy srovnávacích údajů roku 2014 proběhnou i ve výkazu zisku a ztráty. Což ale na druhé straně povede k tomu, že nebude zachována
kontinuita
na sebe navazujících účetních závěrek. Obsáhle se této problematice věnuje nedávná další Interpretace
Národní účetní rady č. 30.