Oprava chyby versus změna odhadu

Vydáno: 20 minut čtení

V nenávratnu je doba plánovaného hospodářství, kdy ceny byly stálé, krátkodobé i střednědobé výhledy předem známé a nejistoty minimální. Z účetního hlediska to byl ideální svět předvídatelné budoucnosti bez větších otřesů a změn, kdy se původní odhady nákladů a výnosů téměř vždy potvrdily. Neměnnost, případně jen pozvolný a plánovaný vývoj produkce a cen, z principu eliminovaly účetní chyby, protože každá odchylka byla podrobně zkoumána jako a priori cizí prvek v socialistickém účetnictví. Dnes je to přesně naopak, vše je v pohybu, změny produkce a cen, stejně jako zpřesňování odhadů jsou na denním pořádku, budoucnost je značně nejistá. Neustálá proměna obchodních případů už proto vylučuje zrcadlení stále stejných účetních dat, takže je z principu složitější odhalit číselnou chybu v nekonzistentním chaosu účetních údajů již při prvotním účtování. Účetní chyby se proto obvykle najdou až při účetní uzávěrce. Od roku 2013 se ale zcela jinak - složitěji a přesněji - řeší „významné“ chyby, oproti jednodušším „nevýznamným“ chybám. Ale jde skutečně pokaždé o chybu? A naopak, může být chybou někdy i změna původního odhadu? Vždyť přece odhad je nerozdílně spojen s tolerovanou mírou chyby, resp. s nepřesností, jelikož budoucnost dnes už nelze přesně předvídat. Tyto zdánlivě filozofující účetní problémy mají zcela praktické dopady nejen na účetní výsledek hospodaření, ale návazně i na základ daně z příjmů, přičemž definice chyb, odhadů ani jejich oprav nebo změn z účetních předpisů nevyčteme.

Oprava chyby versus změna odhadu
Ing.
Martin
Děrgel
OPRAVA CHYBY
VERSUS
ZMĚNA ODHADU
Účtování, jakož i přípravu podkladů provádějí lidé, takže se tu a tam stane, že dojde k chybě. Například je místo částky 11 000 Kč zaúčtováno 10 100 Kč, nebo je externí doprava výrobní linky vykázána jako provozní náklad a nikoli správně coby součást pořizovací ceny stroje apod. Pokud se takovéto chyby odhalí ještě v rámci příslušného účetního období, kdy došlo k účetní chybě, není problém chybu opravit. Horší je to v případě, že je chyba identifikována až v následujícím účetním období nebo ještě později, kdy už nelze zpětně otevřít účetní knihy a nápravu provést přímo v účetním období vzniku chyby. Nezbývá pak, než chybu napravit v běžném účetním období, kam ale věcně nepřísluší. Například zapomenutou (ztracenou) přijatou fakturu za opravu auta z prosince 2015 najdeme až na základě výzvy servisu v červnu 2016 po schválení účetní závěrky. Když tuto chybu napravíme zaúčtováním této opravy dodatečně do nákladů běžného roku 2016, tak
de facto
jen minulou chybu (nesprávně nižší náklady roku 2015) nahradíme chybou novou (nesprávně vyšší náklady roku 2016).
Jelikož účetnictví má věrně zobrazovat reálnou hospodářskou situaci účetní jednotky, nevystačí vždy s přesnými čísly, ale musí zachytit také skutečnosti, které se v daném okamžiku nedají ještě jednoznačně vyčíslit. Příkladem odhadu je tvorba opravné položky k pohledávce po splatnosti, coby naplnění účetní zásady opatrnosti. Ovšem v jaké výši jí má věřitel zaúčtovat? Existují sice ekonomicko-matematické modely, které na základě posouzení bonity, historie a trendu chování dlužníka a dle výše pohledávky vypočtou optimální výši opravné položky, ale i to jsou pouze odhady. Například účetní jednotka k pohledávce po splatnosti za odběratelem vytvoří v prosinci 2015 opravnou položku ve výši 20%, načež se v lednu 2016 dlužník dostane do konkursního řízení. S ohledem na v Česku obvyklou výtěžnost konkursů kolem 5% by měl věřitel zvýšit opravnou položku na 95%, případně až na 100%. Protože původní výše opravné položky v prosinci 2015 byla stanovena odhadem, tak naprostá většina účetních zaúčtuje celé její lednové navýšení jako účetní náklad roku 2016. Což platí jen, pokud byl prosincový odhad „správný“, respektive když odpovídal tehdy známým informacím. Jestliže měl věřitel již tehdy jasné signály o velmi špatné situaci dlužníka, byl odhad „chybný“ a měl by být opraven.
PŘÍKLAD
<