Daňová kontrola, 1. část

Nad tímto tématem se mi vždycky vybaví povedený kreslený vtip pana Vladimíra Renčína zachycující interní školení správců daně, na němž školitel praví: „Na jedné straně jsme my - vážení zaměstnanci finančního úřadu - a na straně druhé jsou daňoví poplatníci, nazývejme je pro jednoduchost - gaunery.“

Obdobně jako je ve firmě oprávněn vedoucí (šéf) kdykoli kontrolovat podřízené zaměstnance nebo objednatel kvalitní provádění díla zhotovitelem, tak i správci daně musejí mít právo prověřovat tvrzení daňových subjektů - tedy údajů, které uvedou v daňovém přiznání, hlášení nebo vyúčtování. Tato povinnost tvrzení by totiž bez návazné povinnosti unést důkazní břemeno všech tvrzených a souvisejících skutečností neměla smysl.

Daňová kontrola tak nepřímo - stálou hrozbou jejího provedení a odhalení daňových chyb a podvodů - i přímo (když při ní správci daně zjistí nepravosti daňových subjektů) Existují sice další obdobně působící nástroje, jako je místní šetření nebo vytýkací řízení postup k odstranění pochybností, ale daňová kontrola je v tomto směru nejefektivnější a nejznámější.

Když byl od 1. ledna 2011 zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „ZSDP“) nahrazen novým procesním předpisem - - přinesl s sebou mimo jiné také poněkud odlišnou právní úpravu daňové kontroly. Na čemž se podepsala zejména Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, rovněž oprávněné výtky z daňové praxe, ať už ve prospěch daňových subjektů nebo (častěji) správců daně. najdeme zejména ve čtyřech paragrafech DŘ:

Daňová kontrola ovšem zasahuje do řady dalších ustanovení, z nichž k těm významnějším patří důkazní prostředky, lhůta pro stanovení daně, dodatečné přiznání nebo vyúčtování a stanovení daně podle pomůcek.

Zákon ani žádný interní pokyn Ministerstva financí správcům daně nestanovují kritéria koho, a kdy mají přijít zkontrolovat. Nicméně ze zkušeností lze prozradit, že největší pravděpodobnost mají plátci DPH vykazující soustavné nebo nezvykle , dále poplatníci daní z příjmů, kteří jsou a často daňová kontrola zaklepe také na dveře poplatníka či plátce, který hodlá ukončit podnikání. Protože žijeme v reálném světě všelijakých lidí, je třeba dodat, že značný podíl na nenadálých kontrolách mají i udání, případně podněty policie. A pochopitelně, prokáže-li se daňovému subjektu určité pochybení na jedné dani nebo v jednom zdaňovacím období, je nasnadě, že bude následovat prověření širšího spektra jeho daňových povinností.

Daňová kontrola je zahájena prvním úkonem správce daně vůči daňovému subjektu, při kterém:

Jelikož v souladu s § 134 odst. 2 DŘ se pro potřeby vymezení předmětu daňového řízení daň posuzuje buď ke zdaňovacímu období, nebo ve vztahu k jednotlivé skutečnosti, měl by správce daně při zahájení kontroly vždy jasně vymezit její předmět. Tedy jaké daně se bude týkat a jakého jejího zdaňovacího období, resp. u daně bez zdaňovacího období - daň z nabytí nemovitých věcí - jaké daňově významné události.

V rámci takto stanoveného předmětu kontroly ovšem může „čarovat“ s jejím rozsahem, tedy s tím, na co se konkrétně zaměří. S ohledem na právní omezení opakovaní kontrol (viz dále) totiž vzrostl význam dílčích kontrol, které nijak omezeny nejsou. Přitom - rozšiřovat či zužovat, stejně tak (různé daně nebo roky).

Nejdůležitější poselství z tohoto příspěvku je, abyste nebránili zahájení kontroly. I když zajisté nikoho kontrola nepotěší, je třeba důrazně varovat před bezdůvodným bráněním jejímu provedení. Je tomu jako při návštěvě exekutora. Zabouchnutí dveří před nosem úřední osoby je v obou případech jen Pyrrhovým vítězstvím. Neumožní-li daňový subjekt zahájit daňovou kontrolu, bude k tomu záhy elektronicky nebo písemně vyzván.

(nelze ji prodloužit), ve které je daňový subjekt povinen správci daně v rámci úředních hodin správce daně, kdy bude připraven k

výzvě ve stanovené lhůtě, aniž by sdělil správci daně, jaké pro to má závažné důvody, nebo neumožní-li ve sděleném termínu zahájit a následně provést daňovou kontrolu, které si opatří i bez součinností s ním, nebo daň sjednat.

Kromě zmíněné lhůty musí výzva správce daně obsahovat rovněž (tj. kontrolovanou daň a příslušné zdaňovací období). Naproti tomu , tedy na co se konkrétně přijde správce daně podívat - v rámci oznámeného zdaňovacího období. Což je hodně nepříjemné zejména pro velké firmy s bezpočtem účetních a daňových případů, které procházejí rukama celé řady osob a jejichž archivace je na více místech. Je totiž samozřejmě značný rozdíl mezi kontrolou prověřující v rámci daně z příjmů 2014 všechny hotovostní operace nebo mzdové listy zaměstnanců, o které se např. stará externí účetní, a mezi úzce vymezenou kontrolou dokladů týkajících se jednoho obchodního partnera.

Naštěstí proběhl na toto téma - odborné jednání daňových poradců a zástupců finanční správy - „Vymezení rozsahu daňové kontroly ve výzvě dle § 87 odst. 3 DŘ“, který potvrdil, že , aby se na ni bylo možno připravit, dohledat související doklady, účetnictví apod. Na druhé straně ale zástupci finanční správy jedním dechem dodali, že pro správce daně je , přičemž mohou být důvody pro změnu rozsahu kontroly v době mezi odesláním výzvy a příchodem do firmy.

Od účinnosti DŘ již nelze zahájenou daňovou kontrolu zhatit nebo zkomplikovat správcům daně přesídlením firmy. Dojde-li totiž v průběhu daňové kontroly ke změně místní příslušnosti - tedy bude-li daňový subjekt nově spadat pod jiný finanční úřad - Jak je známo, riziko kontroly v Praze je podstatně nižší než v malém „okresním“ městě.

I daňová kontrola bez doměrku má pro správce daně nemalý význam. Automaticky totiž , a to ode dne zahájení kontroly. Platí to přitom i pro zmíněné dílčí kontroly nebo legálně provedené opakované kontroly (k těmto viz dále), přičemž toto prodloužení lhůty se nebude týkat jen omezeného rozsahu podrobeného kontrole, ale dolehne na celý předmět kontroly!

Připomeňme si, že podle § 148 odst. 1 DŘ a počne běžet dnem, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového přiznání (resp. obecněji „tvrzení“), nebo v němž se stala splatnou (nebyla-li povinnost podat řádné daňové tvrzení). V odstavci 2 dtto je uvedeno několik důvodů, pro které se lhůta pro stanovení daně prodlužuje o 1 rok (např. podání dodatečného přiznání v posledních 12 měsících původní lhůty), a v odstavci 4 dtto jsou vymezeny důvody, pro které lhůta pro stanovení daně neběží (např. soudní řízení související se stanovením daně). S výjimkou daňových trestných činů lhůta pro stanovení daně končí nejpozději uplynutím 10 let od jejího počátku.

V této souvislosti si stručně připomeňme další speciální důvody prodloužení lhůty pro stanovení daní z příjmů, které najdeme v § 38r ZDP:

ZSDP nijak neomezoval opakování daňových kontrol, k nimž proto mohl správce daně přistoupit třeba jen proto, že poprvé kontrolu odbyl. Naštěstí dal Nejvyšší správní soud již dříve jasně najevo, že byť nenapsaná, existují reálná omezení opakování daňové kontroly. Je jenom dobře, že tato pravidla výslovně převzal nový DŘ.

která se týká skutečností, které již byly v souladu s vymezeným rozsahem kontrolovány,

Správci daně by zkrátka měli provést daňovou kontrolu perfektně vždy napoprvé. Jak ale bylo výše předesláno, vedeni metodikou Ministerstva financí se učí těmto omezujícím podmínkám efektivně čelit. Takže v praxi přibývá účelově úzce vymezených daňových kontrol. Kdy například poprvé správce daně bude oficiálně kontrolovat daň z příjmů za rok 2013 (předmět kontroly) jen ohledně opravných položek, podruhé prověří pouze odpisy a potřetí zkontroluje třeba účetně daňovou problematiku zásob. Tyto tři rozdílné dílčí rozsahy daňové kontroly daně z příjmů 2013 (stále stejný předmět kontroly) přitom nebudou posuzovány jako „opakované“ a tedy jako zapovězené. Samozřejmě, že reálně přitom finanční úředníci vždy zkontrolují i něco více, v čemž jim bude problém účinně zabránit, protože v účetnictví a daních se dá říci, že vše souvisí se vším.