Daňová kontrola, 1. část

Vydáno: 17 minut čtení

Kdyby správci daně nemohli kontrolovat plnění daňových povinností, sotva by je někdo z poplatníků a plátců daní přiznával a platil ve správné výši. Je už to zkrátka v lidské - jistě nejen české - nátuře, že pokud víme, že za porušení zákona nic nehrozí, snadno „přehlédneme“, kde začíná „nelegálno“. A tak hrozba potenciální daňové kontroly, následného doměrku daně a sankcí visící trvale jak Damoklův meč nad daňovými subjekty je učitelem jejich spořádaného plnění finančních zájmů státu i hlavním „zaměstnavatelem“ daňových poradců.

Daňová kontrola
Ing.
Martin
Děrgel
 
CO JE TO DAŇOVÁ KONTROLA
Nad tímto tématem se mi vždycky vybaví povedený kreslený vtip pana Vladimíra Renčína zachycující interní školení správců daně, na němž školitel praví: „Na jedné straně jsme my - vážení zaměstnanci finančního úřadu - a na straně druhé jsou daňoví poplatníci, nazývejme je pro jednoduchost - gaunery.“
Obdobně jako je ve firmě oprávněn vedoucí (šéf) kdykoli kontrolovat podřízené zaměstnance nebo objednatel kvalitní provádění díla zhotovitelem, tak i správci daně musejí mít právo prověřovat tvrzení daňových subjektů - tedy údajů, které uvedou v daňovém přiznání, hlášení nebo vyúčtování. Tato povinnost tvrzení by totiž bez návazné povinnosti unést důkazní břemeno všech tvrzených a souvisejících skutečností neměla smysl.
Daňová kontrola tak nepřímo - stálou hrozbou jejího provedení a odhalení daňových chyb a podvodů - i přímo (když při ní správci daně zjistí nepravosti daňových subjektů)
naplňuje hlavní cíl správy daní - správné zjištění a stanovení daní.
Existují sice další obdobně působící nástroje, jako je místní šetření nebo vytýkací řízení
alias
postup k odstranění pochybností, ale daňová kontrola je v tomto směru nejefektivnější a nejznámější.
Když byl od 1. ledna 2011 zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „ZSDP“) nahrazen novým procesním předpisem -
zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“)
- přinesl s sebou mimo jiné také poněkud odlišnou právní úpravu daňové kontroly. Na čemž se podepsala zejména
judikatura
Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, rovněž oprávněné výtky z daňové praxe, ať už ve prospěch daňových subjektů nebo (častěji) správců daně.
Stěžejní pasáže upravující daňovou kontrolu
najdeme zejména ve čtyřech paragrafech :
-