Novela zákona o účetnictví zasahuje do harmonogramu vyhotovování výroční zprávy

Podle novely zákona o účetnictví (zákon č. 563/1991 Sb.) a dalších zákonů č. 221/2015 Sb. (částka č. 92/2015, vydáno 10. září 2015) totiž pro všechny zprávy o povinném auditu vydané po 1. lednu 2016, to znamená pro povinné audity účetních závěrek obchodních společností sestavených již za kalendářní rok 2015, platí, že jejich povinnou součástí musí být vyjádření auditora k výroční zprávě účetní jednotky (viz novelizovaný § 20 a 20b). Končí tedy dosavadní praxe, kdy se zpravidla vyjadřoval k účetní závěrce a výroční zprávě ve dvou oddělených zprávách.

To představuje především problém pro všechny účetní jednotky, které byly doposud zvyklé vyhotovovat výroční zprávy s časovým odstupem po sestavení účetní závěrky. V důsledku novely však účetní jednotky budou muset auditorovi zpřístupnit výroční zprávy (netřeba v jejich finální grafické podobě) ještě před vydáním zprávy auditora.

V nejtíživější situaci se ocitnou účetní jednotky, které z nějakého důvodu potřebují mít k dispozici zprávu auditora poměrně brzy po skončení účetního období. Takovými důvody může být požadavek mateřské společnosti (z důvodu přípravy konsolidované účetní závěrky nebo vyplácení podílů na zisku) nebo například požadavek úvěrující banky. Tyto účetní jednotky se obvykle soustředí na sestavení účetní závěrky, výroční zpráva je sestavována později. Podobně účetní jednotky, které sestavují obsáhlé výroční zprávy obsahující i zprávy různých orgánů společnosti nebo dokonce podléhají požadavkům zákona o podnikání na kapitálovém trhu (zákon č. 256/2004 Sb.), budou mít problém vyhotovit výroční zprávu pro auditora včas.

Účetní a auditoři by měli tedy co nejdříve informovat své zaměstnavatele a klienty o těchto nových nárocích na vyhotovení výroční zprávy, neboť podle § 21 zákona o auditorech (zákon č. 93/2009 Sb.) je účetní jednotka povinna k součinnosti potřebné pro to, aby mohl vydat svou zprávu. Pokud budou účetní jednotky informovány s dostatečným předstihem, je pravděpodobné, že se jim včas podaří přizpůsobit harmonogram sestavení účetní závěrky a vyhotovení výroční zprávy, a dokončení povinného auditu tak nebude ohroženo.

Pokud účetní jednotka již vypracovala harmonogram přípravy těchto dokumentů, a tyto termíny byly promítnuty do smlouvy s auditorem, je třeba si uvědomit, že příslušná část smlouvy, která obsahuje termín pro předání výroční zprávy auditorovi, jenž nepředchází vydání zprávy auditora, je v důsledku změny zákona neplatná. Tuto neplatnost lze nejlépe zhojit uzavřením dodatku ke smlouvě, který termíny přizpůsobí novým okolnostem.

Vedle termínu pro předání výroční zprávy auditorovi se také rozšiřují povinnosti auditora ohledně jeho přístupu k ní. musí výroční zprávu obdržet včas právě proto, aby se mohl (podle novely) vyjádřit k souladu výroční zprávy a účetní závěrky, k souladu informací uvedených ve výroční zprávě a svých znalostí o účetní jednotce, k souladu výroční zprávy s příslušnými právními předpisy a k tomu, zda výroční zpráva neobsahuje nesprávnosti jiného charakteru.

Účetní jednotky se o novince bohužel nemají šanci dozvědět jinak než od členů účetní profese, neboť, jak bylo uvedeno, tento nový požadavek na včasné vyhotovení výroční zprávy není výslovně stanoven zákonem, nýbrž paradoxně vyplývá ze změny požadavků na jinou zprávu, a sice zprávu auditora. Obdobně je to stanoveno i v evropských předpisech, konkrétně účetní směrnici Evropského parlamentu a Rady EU č. 2013/34/EU, která automaticky předjímá, že výroční zpráva a účetní závěrka se vyhotovují ve stejný moment.