Účetnictví v cestovním ruchu

Vydáno: 21 minut čtení

Zákon o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu (č. 159/1999 Sb.) stanoví rozdíly mezi cestovní agenturou a cestovní kanceláří, dvěma subjekty, které se nejčastěji v oblasti poskytování cestovních služeb vyskytují. Zákon také upravuje vztahy mezi zákazníkem na straně jedné a poskytovatelem cestovních služeb na straně druhé a upravuje ochranu spotřebitele v případě úpadku cestovní kanceláře.

Účetnictví v cestovním ruchu
Ing.
Miroslava
Kočová
Cestovní kancelář
zákon definuje jako subjekt, který na základě
koncese
organizuje, nabízí a prodává zájezdy. Může také nabízet a prodávat jednotlivé služby cestovního ruchu, prodávat zájezdy pro jinou cestovní kancelář nebo cestovní agenturu, prodávat kombinace služeb jiné cestovní kanceláři, případně prodávat věci související s cestovním ruchem, jako jsou například vstupenky, mapy, upomínkové předměty apod.
Cestovní agentura
především zprostředkovává prodej zájezdů pro cestovní kanceláře, nabízí jednotlivé služby cestovního ruchu, prodává produkty související s cestovním ruchem.
Zájezdem
se rozumí sestavená kombinace alespoň dvou z následujících služeb, je-li prodávána nebo nabízena k prodeji za souhrnnou cenu a je-li služba poskytována po dobu přesahující 24 hodin, nebo když zahrnuje ubytování přes noc:
-
ubytování,
-
doprava,
-
jiné služby cestovního ruchu, jež nejsou doplňkem dopravy nebo ubytování a tvoří významnou část zájezdu nebo jejichž cena tvoří alespoň 20% souhrnné ceny zájezdu.
Fungování cestovních kanceláří ovlivňuje několik faktorů. Můžeme je rozdělit na interní, mezi které patří především kvalita rezervačního systému a vazba rezervačního systému na účetnictví, a na externí, mezi které patří zejména vývoj měn a politická a ekonomická stabilita jednotlivých oblastí.
Pravděpodobně největším problémem u cestovních kanceláří je
otázka DPH.
Ty cestovní kanceláře, které jsou natolik malé, že nejsou plátci DPH, si mohou oddychnout, neboť proti těm větším jsou jejich problémy minimální.
Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), stanoví v § 89
zvláštní režim pro cestovní službu.
Zvláštní režim je povinen použít poskytovatel cestovní služby, který jedná se zákazníkem vlastním jménem, při poskytnutí cestovní služby zákazníkovi. Pro účely zvláštního režimu pro cestovní službu se rozumí:
-
Poskytovatelem cestovní služby
osoba povinná k dani, která poskytuje zákazníkovi cestovní službu.