Využití Excelu v praxi, 5. část

Vydáno: 9 minut čtení

V minulé části našeho seriálu (Účetnictví v praxi č. 10/2013, str. 33) jsme začali s pokročilejšími technikami řešení úloh podmíněného sčítání - podmíněný součet s více podmínkami. V tomto pokračování tuto kapitolu dokončíme ukázkou dalších možných postupů, které mohou čtenářům usnadnit získávání požadovaných hodnot z nejrůznějších tabulek účetních dat.

Využití Excelu v praxi
Milan
Řezníček
 
MATICOVÝ VZOREC SUMA
V předchozím textu jsme již na maticové vzorce narazili. Další variantou, pomocí které můžeme v tabulkovém procesoru řešit podmíněný součet, je právě maticový vzorec s využitím funkce SUMA. Uvedli jsme, že maticové vzorce jsou postaveny na práci s oblastí hodnot jako celkem. Matice může být v řádku (vodorovná), nebo ve sloupci (svislá), anebo smíšená (2D matice). Podstata maticových vzorců spočívá v tom, že provádějí jednu operaci s celou skupinou hodnot v matici a dokáží výpočty vyhodnotit ve vnitřní paměti Excelu. Z toho vyplývá, že pomocí jednoho vzorce lze v Excelu nahradit téměř libovolné množství operací jednotlivých. Slovo „téměř“ je zde namístě, protože nevhodné nebo neúměrné použití maticových vzorců může značně zpomalit celý excelovský sešit. Jejich praktická aplikace tedy může být limitována právě faktorem značného snížení výpočetní rychlosti sešitu. Při vytváření maticových vzorců musíme také respektovat dvě důležit