Služebnosti a reálná břemena v novém občanském zákoníku

Vydáno: 7 minut čtení

1) V minulých dílech slovníčku pojmů, které přinesl zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále také „NOZ “) jsme se pohybovali na poli tzv. relativních majetkových práv. Relativní majetková práva, která se týkají především závazků, jsou upravena ve čtvrté části NOZ . Dnešní díl nás vrátí o jednu část zpět, jelikož pojmy služebnosti a reálná břemena nalezneme ve třetí části NOZ , která se nazývá absolutní majetková práva. Konkrétně jsou služebnosti a reálná břemena upravena pod souhrnným názvem věcná břemena v § 1258 a následujících.

Služebnosti a reálná břemena v novém občanském zákoníku
Ing. Mgr.
Tereza
Krupová
Práva nazýváme
absolutní
tehdy, pokud pro ně platí, že působí tzv. vůči všem. Zatímco
relativní
majetková práva jsou vztahy mezi konkrétními subjekty, u absolutních je tomu právě naopak. Ideálním typem absolutního majetkového práva je vlastnictví. Vlastnit nějakou věc znamená mít tzv. absolutní právní panství nad věcí. Pokud vlastníme, našemu právu odpovídá povinnost blíže neurčitých subjektů (ostatních právnických a fyzických osob) respektovat toto naše právo. Absolutní majetková práva dělíme na práva
věcná
a práva upravující přechod majetku po smrti nějaké osoby, tedy
dědictví.
Do skupiny
věcných práv
patří kromě
vlastnictví
ještě další instituty
- držba, spoluvlastnictví, věcná práva k cizím věcem,
a systematicky, byť obsahově ne, také
správa cizího majetku
2).
Důležitou skupinou práv jsou tzv.
věcná práva k cizím věcem.
Do této skupiny řadíme
právo stavby
(§ 1240-1256 NOZ), o kterém bude řeč v následujícím díle slovníčku,
věcná břemena
(§ 1257-1308 NOZ),
zástavní právo
(§ 1309-1394) a
zadržovací právo
(§ 1395-1399). Pro věcná práva k cizím věcem je typické, že určitá věc má vlastníka, ale ten je ve svém vlastnictví omezen právy jiné osoby ke své věci. Příkladem může být
zástavní právo.
Osoba, která dá věc do zástavy, je vlastníkem věci, ale je omezena právy věřitele uspokojit se z výtěžku zástavy, nesplní-li dlužník včas to, k čemu se vůči věřiteli zavázal (§ 1309 a následující NOZ).
Pojem
věcných břemen
je znám i ze staré právní úpravy a je možné říci, že se jejich podstata ani s příchodem NOZ nezměnila. Stále jde o věcné právo, tedy právo, které se váže k nějaké osobě nebo k vlastnictví určité konkrétní věci. Konkrétní osoba nebo určitý vlastník dané věci má právo užívat věc, která patří jinému vlastníku. Například vlastník pozemku A (novou terminologií tento pozemek nazýváme
panující
) má právo chodit přes pozemek B (nově také
služebný
pozemek - slouží k chůzi vlastníku pozemku A), který patří jeho vlastníku. Pokud se jedná o věcné břemeno, které se váže k nemovité věci, pak se tato informace zapisuje do veřejného seznamu (katastru nemovitostí). Věcná břemena, jak bylo výše zmíněno, patří do skupiny absolutních práv - jde o práva, která váznou na věcech, nikoliv na osobách a jako taková působí vůči všem. Tento princip se ani novou právní úpravou, jak již bylo zmíněno, nezměnil. Co však změny doznalo, je terminologie.
NOZ si nevystačí pouze s pojmem
věcné břemeno,
ale naopak tento termín používá jako souhrnný název pro dvě podkategorie:
služebnosti a reálná břemena.
Zatímco
služebnosti
jsou upraveny v § 1257-1302,
reálná břemena
mají úpravu kratší - v ustanoveních § 1303-1308 NOZ.
Ustanovení § 1257 definuje
služebnost
jako zatížení věci věcným právem tak, že je její vlastník povinen něco ve prospěch jiného
trpět
nebo se něčeho
zdržet.
To znamená, že vlastník, jehož věc je zatížena služebností někoho jiného, má být
pasivní.
Pouze respektuje to, že někdo například chodí přes jeho pozemek, bere vodu na jeho pozemku apod. Služebností zná NOZ celou řadu
(služebnost okapu, právo na vodu, oporu cizí stavby, právo pastvy ...),
ovšem zároveň umožňuje vznik i jiných typů služebností, než jsou vyjmenovány v zákoně. Možnost zřídit i jinou služebnost, než je v zákoně explicitně uvedena, vyplývá také z nadpisu Pododdílu 4 -
Některé pozemkové služebnosti.
Služebnost vzniká především smlouvou. Ve smlouvě se vlastník pozemku zaváže něco strpět, případně se něčeho zdržet ve prospěch druhé smluvní strany. To, zda bude služebnost zřízena úplatně nebo bezúplatně, je věcí smluvních stran. V některých případech může o vzniku služebnosti rozhodnout také soud. Může se to týkat například situací, kdy nějaká osoba bude potřebovat k tomu, aby se dostala ke svému pozemku, využít pozemek souseda. Pokud soused dobrovolně nepřistoupí na vznik
služebnosti,
může soud založit
právo nezbytné cesty
svým rozhodnutím.
Služebnosti
jde také zdědit nebo vydržet. K tomu, aby se ze smlouvy stalo absolutní právo, je třeba v případě nemovitých věcí zanést tuto skutečnost do katastru nemovitostí.
Reálná břemena
jsou, oproti
služebnostem,
založena na opačném principu.
Reálné břemeno
může vzniknout jen k věci, která je zapsána do veřejného seznamu (tudíž půjde zpravidla o zatížení nemovité věci). Charakteristickým znakem reálných břemen je aktivita vlastníka věci zatížené reálným břemenem. Příkladem reálného břemene mohou být povinnosti v případě zřízeného výměnku. Výměnek, který je zřízen jako reálné břemeno, může spočívat v právu dožití v určitém domě nebo bytě. Může být sjednán tak, že například rodiče darují svým dětem dům s tím, že tam sami dožijí, a jejich děti, noví vlastníci domu, se o ně budou starat, pečovat o ně, zajišťovat jim jídlo a podobně. Důležitým znakem
reálných břemen
je také dočasnost a vykupitelnost, pokud by bylo zřízeno bez časového omezení (jde o větší zatížení nějaké osoby než v případě služebností, proto je dána možnost, aby se tato osoba svých povinností zbavila právě vyplacením).
Je třeba také zmínit zánik
věcných břemen,
tedy
služebností
a
reálných břemen.
Pokud je věcné břemeno zřízeno na určitou dobu, zanikne jejím uplynutím. Další možností je ukončení věcného břemene dohodou, tj. strany věcného břemene, které vzniklo na základě smlouvy, se mohou dohodnout, že existenci věcného břemene ukončí. Věcné břemeno může také skončit rozhodnutím soudu v případě, že by jedna strana navrhla, že není spravedlivé, aby věcné břemeno trvalo (například u výše zmíněného práva nezbytné cesty se najde nová možnost, jak se na pozemek dostat). Právo odpovídající věcnému břemenu se také může promlčet, pokud není dlouhodobě vykonáváno. Na toto pamatuje § 631 a následující. Pro věcná břemena, která se zapisují do veřejného seznamu, je obecně stanovena desetiletá promlčecí lhůta. Pokud vznikne věcné břemeno a ten, kdo je z něj oprávněn, jej 10 let nevyužívá, pak se (uplatní-li druhá strana u soudu námitku promlčení) toto věcné břemeno promlčí. Zánik věcných břemen může být způsoben také faktickým stavem. Například pokud vyschne studna, ze které je někdo oprávněn brát vodu, pak logicky zaniká i služebnost čerpat vodu.
1) Text vznikl v rámci realizace Programu rozvoje vědních oblastí Univerzity Karlovy (PRVOUK) 04 s názvem „Institucionální a normativní proměny práva v evropském a globálním kontextu“.
2) Správa cizího majetku je nová oblast zařazená do NOZ, která sice z povahy věci (tedy obsahově) nepatří mezi věcná práva, ale vzhledem k absenci vhodnějšího místa v NOZ do nich byla zařazena.

Související dokumenty

Zákony

89/2012 Sb., občanský zákoník