Tvorba a rozpouštění rezerv

Vydáno: 23 minut čtení

Rezervy představují existující dluhy, u nichž však podnik neví, v jaké výši dluh má a případně ani kdy ho bude muset zaplatit. Někdy není předem známo, ani vůči komu tento závazek vznikl. Je znám jejich účel, jejich výše, ale období se jen odhaduje. Jde o cizí zdroje podniku, jejichž účtování je spojeno se zanesením souvisejícího nákladu do účetnictví s daňovým či nedaňovým dopadem.

Tvorba a rozpouštění rezerv
Ing.
Pavlína
Vančurová
Ph.D.
PADIA, s.r.o.
 
PRÁVNÍ ÚPRAVA A VÝZNAM REZERV
Podnikání přirozeně provází určitá míra nejistoty a potenciálních, ale také reálných rizik. Rozumný podnikatel a řádný hospodář si toho je vědom. V relativně lepších dobách si vytváří finanční i jiné rezervy pro překonání méně příznivých časů. Jakkoli jsou minulé dobré výsledky podniku předpokladem budoucích zisků, rozhodně nejsou jejich zárukou. K tomu, aby dosud úspěšné podniky nadále prosperovaly, potřebují předvídat svou budoucí ekonomickou situaci a využívat všechny dostupné prostředky k zajištění plnění svých závazků. Jedním z těchto prostředků, který podnikatelům v tomto ohledu napomáhá, je možnost tvorby rezerv. Rezervy jsou tak zároveň nástrojem účetnictví, který podporuje naplňování podmínky věrného a poctivého zobrazování.
Má-li podnik důvod předpokládat, že v budoucnu nastanou výdaje, vytváří si pro ně podle zásady opatrnosti rezervy. Pokud tedy účetní jednotka očekává např. nějaký velký jednorázový náklad, který v budoucnu nepříznivě ovlivní výsledek hospodaření, lze na tento náklad předem vytvářet rezervu. Může se jednat např. o obchodní závazek, o kterém vede podnik soudní řízení, neboť ho z pozice dlužníka neuznává, nebo tímto jednorázovým budoucím výdajem může být plánovaná rozsáhlá oprava dlouhodobého majetku apod. Podnik si v průběhu jednoho nebo několika účetních období před očekávaným nákladem bude zahrnovat do nákladů částku, která odpovídá dané potřebě zvýšených nákladů, a tím si vytvoří potřebné zdroje na tento budoucí náklad.
Vytvořené rezervy slouží k pokrytí budoucích závazků nebo výdajů, u nichž je znám účel, je pravděpodobné, že nastanou, avšak zpravidla není jistá částka nebo datum, k němuž vzniknou. O nákladech se tedy v tomto případě účtuje dříve než o výdajích. Rezervy
de facto
představují existující dluhy, u nichž však podnik neví, v jaké výši dluh má a případně ani kdy ho bude muset zaplatit, mnohdy ani vůči komu tento závazek vznikl. Rezervy jsou jistě významnou účetní a daňovou kategorií. Jsou součástí cizích zdrojů podniku, které se v rámci rozvahy řadí mezi dlouhodobá pasiva, což má svůj význam.
Podstata a smysl rezervy jako účetní kategorie jsou zřejmé již z jejího označení. Účelem rezerv je totiž zadržení zisku na finanční řešení určitého rýsujícího se problému či situace vyžadující budoucí výdaje. Při tvorbě rezerv jde o to zadržet zisk toho roku, ve kterém má onen problém nebo situace svůj počátek, nebo zadržet zisk z více budoucích let. Zadržení zisku se technicky provede tím, že daný podnik vyúčtuje tvorbu rezervy, čímž zvýší položku rezerv a současně zvýší odpovídající náklad, který snižuje hospodářský výsledek. Z tohoto důvodu podnik vykazuje menší disponibilní zisk. Společníci a akcionáři si tak po uzavření hospodářského roku rozdělí méně. Tím, že tvorba rezervy nedovolí odliv zisku mimo firmu, zajišťují rezervy stabilitu firmy.
V České republice upravuje problematiku rezerv zejména zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZU"),