Vedení účetnictví a daňové povinnosti dlužníka v insolvenčním řízení, 3. část

Zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "insolvenční zákon"), stanoví obecné daňové povinnosti na straně dlužníka a insolvenčního správce. Konkrétní daňové povinnosti vyplývají z obecných daňových předpisů (tj. zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů - dále jen "DŘ") a ze speciálních daňových předpisů, které se vztahují k jednotlivým daním.

V rámci insolvenčního řízení je nutné jednoznačně definovat, kdo je "dlužníkem", kdo "insolvenčním správcem" ve vztahu k daňovému řízení.

V insolvenčním řízení je poplatníkem v zásadě Při konkurzu přechází daňové povinnosti dlužníka na který je DŘ při tomto konkrétním způsobu řešení úpadku ustanoven do pozice daňového subjektu, tzn. že má stejná práva a povinnosti jako dlužník.

Pokud insolvenční správce, který prohlášením konkurzu získal oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, zjistí, že nelze povinnost podat daňové přiznání pro nedostatečnost podkladů splnit, musí tuto skutečnost oznámit správci daně ve stejné lhůtě, tj. do 30 dnů. Povinnost podat daňové tvrzení tak zaniká a insolvenční správce je povinen poskytnout správci daně potřebnou součinnost tak, aby mohla být daň stanovena z moci úřední podle pomůcek.

Lhůty, ve kterých je daňový subjekt povinen podávat řádná nebo dodatečná daňová tvrzení, zůstávají zachovány i v průběhu insolvenčního řízení.

Daňové povinnosti představují pohledávky správce daně za majetkovou podstatou.

Insolvenční správce je povinen zpracovat řádné daňové tvrzení za uplynulou část zdaňovacího období ke dni:

představují daňové pohledávky (tj. věřitelem je stát), které vznikly v důsledku daňových povinností v době ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku do ukončení insolvenčního řízení.

V průběhu insolvenčního řízení daňový subjekt, případně insolvenční správce v postavení daňového subjektu, podává přiznání k dani z příjmů právnických osob v obvyklých lhůtách podle DŘ.

V rámci insolvenčního řízení například o následující položky:

V souvislosti se stanovením daně z příjmů právnických, ní že i podnikajících fyzických osob, je třeba uvést i dopady ustanovení zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjiš tění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZoR").

Od 1. 1. 2008 mohou poplatníci, kteří procházejí podle tohoto zákona, tvořit která je výdajem (nákladem) na dosažení, zajištění a udržení příjmů (tzv. daňově účinným nákladem), na opravu hmotného majetku s dobou odepisování dle ZDP delší než 5 let (tj. od 2. odpisové skupiny). Předpokladem řádné a účinné tvorby rezervy jako daňově účinného nákladu (výdaje) však je, že vlastnické právo k hmotnému majetku nebylo průběhem insolvenčního řízení ani pravomocným ukončením insolvenčního řízení dotčeno (tzn., majetek nebyl zpeněžen a tím pádem použit k uspokojení pohledávek věřitelů dlužníka). Další podmínkou pro uplatnění vytvořené rezervy na opravy hmotného majetku jako daňově účinného výdaje je složení peněžních prostředků ve výši rezervy připadající na jedno zdaňovací období na samostatný bankovní účet, který je výhradně určen pro ukládání prostředků rezerv, a to nejpozději do termínu pro podání daňového přiznání. Peněžní prostředky evidované na tomto samostatném účtu mohou být čerpány pouze na účely, pro které byla rezerva vytvořena.

V případě, že se přiznání k dani z příjmů fyzických osob podává z důvodu rozhodnutí o úpadku, lhůta pro podání činí ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku. V tomto daňovém přiznání

Základ daně se stanoví z rozdílu mezi příjmy a výdaji. Pokud poplatník - fyzická osoba - vede účetnictví, pak se základ daně stanoví z výsledku hospodaření za tu část zdaňovacího období, za kterou se daňové přiznání podává. Daňové přiznání musí být vypracováno ke dni, který předcházel dni rozhodnutí o úpadku. Vypočtená daňová povinnost se považuje za zálohu na daň.

Po uplynutí zdaňovacího období, kterým je v případě fyzických osob vždy kalendářní rok, podává daňový subjekt daňové přiznání za celé zdaňovací období v obvyklém termínu (tj. do 1. 4., resp. do 1. 7., pokud zpracovává daňové přiznání daňový poradce na základě plné moci).

V tomto daňovém přiznání za celé zdaňovací období se slevy na dani, nezdanitelné části základu daně či položky odčitatelné od základu daně uplatňují.

Daňový subjekt - fyzická osoba - je dále povinen podat daňová přiznání v následujících případech:

Předmětem daně silniční jsou silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla registrovaná a provozovaná v České republice, jsou-li používána k podnikání, k jiné samostatné výdělečné činnosti nebo v přímé souvislosti s podnikáním. Vozidla s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny určená k přepravě nákladů a registrovaná v České republice jsou předmětem silniční daně vždy, tj. bez ohledu na to, zda jsou či nejsou používána k podnikání. Poplatníkem silniční daně je fyzická nebo právnická osoba, která je provozovatelem vozidla registrovaného v České republice v registru vozidel a je zapsána v technickém průkazu, nebo v případě, že je vozidlo poplatníkem užíváno, přičemž v technickém průkazu je zapsána osoba, která zemřela, zanikla, byla zrušena, event. jehož provozovatel je z registru vozidel ohlášen. Poplatníkem může být i zaměstnavatel, který vyplácí cestovní náhrady svému zaměstnanci za použití osobního automobilu nebo přípojného vozidla atd.

Přiznání k silniční dani se podává nejpozději do 31. ledna kalendářního roku následujícího po uplynutí zdaňovacího období, a to i v případech, kdy se úpadek či hrozící úpadek řeší v rámci insolvenčního řízení.

Povinnost podat daňové přiznání k dani z nemovitosti má též poplatník, jehož úpadek nebo hrozící úpadek se řeší v insolvenčním řízení, a to do 31. ledna zdaňovacího období podle rozhodného stavu k 1. lednu roku, na který je daň z nemovitostí vyměřována. Daňové přiznání k dani z nemovitostí se však nepodává, pokud jej poplatník podal v některém z předchozích zdaňovacích období či pokud mu již daň byla v minulých zdaňovacích obdobích vyměřena, a zároveň nedošlo ke změně okolností rozhodných pro vyměření daně, tj. například nabytí, prodej nemovitostí, změna účelu využití nemovitosti, přístavba apod. V případě, že nedošlo k žádným změnám, daň se vyměří ve výši poslední známé daňové povinnosti, přičemž správce daně nemusí výsledek vyměření poplatníkovi oznamovat. Pouze na žádost daňového subjektu správce daně platební výměr do 30 dnů od obdržení žádosti zašle.

Nastalé změny poplatník uvádí buď podáním daňového přiznání řádného, nebo podáním tzv. dílčího daňového přiznání, ve kterém jsou zachyceny jen nastalé změny a výpočet celkové daně.

Mezi faktory sice rozhodné pro vyměření daně, při kterých však poplatník daňové přiznání nepodává, patří:

Ve výše uvedených případech vyměří daň správce daně a zašle poplatníkovi platební výměr.

Přestane-li být úpadce poplatníkem daně z nemovitostí proto, že v průběhu zdaňovacího období se změnila vlastnická nebo jiná práva ke všem nemovitostem v územním obvodu téhož správce daně, které u něho podléhaly dani z nemovitostí, nebo tyto nemovitosti zanikly, je povinen tuto skutečnost správci daně oznámit nejpozději do 31. ledna následujícího zdaňovacího období. V praxi může nastat situace, kdy do 31. prosince roku, ve kterém byl podán návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, nebylo o povolení tohoto vkladu rozhodnuto. V tomto případě nepodává poplatník přiznání k dani z nemovitostí do 31. ledna zdaňovacího období, nýbrž až do konce třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž byl zapsán vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí.

S účinností od 1. 1. 2013 došlo ke změně soustavy územních finančních orgánů, která se dotýká i správy daně z nemovitostí. Místně příslušným správcem daně z nemovitostí je nově finanční úřad, v jehož obvodu územní působnosti se předmětné nemovitosti nacházejí. Daňové povinnosti poplatníka k dani z nemovitostí za všechny nemovitosti, které se nacházejí na území příslušného kraje, byly soustředěny do jednoho daňového spisu, který byl uložen na jednom spravujícím územním pracovišti finančního úřadu, ke kterému je poplatník místně příslušný.

Zatímco mimo insolvenční řízení je poplatníkem daně z převodu nemovitostí prodávající (převodce) nemovitosti, po vydání rozhodnutí o úpadku v rámci insolvenčního řízení se poplatníkem daně z převodu nemovitostí stává

z převodu nemovitostí v rámci insolvenčního řízení je:

Zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, přiznává od této daně po dobu pěti let v případě vkladů nemovitostí do základního kapitálu obchodní společnosti nebo družstva, i pokud během této doby zanikne účast společníka za trvání konkurzu, podle soudem schváleného reorganizačního plánu nebo soudem schváleného oddlužení. Po dobu osvobození (5 let) neběží lhůta pro vyměření daně.

Poplatník - nabyvatel nemovitosti v rámci insolvenčního řízení je povinen podat místně příslušnému správci daně přiznání k dani z převodu nemovitostí nejpozději do konce třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž:

Součástí daňového přiznání je:

S účinností se zvyšuje sazba daně z převodu nemovitostí ze 3 % na ze základu daně. Zvýšená sazba se vztahuje pouze na případy změny vlastnictví k nemovitostem, které nastaly od 1. 1. 2013. Pokud právní účinky vkladu do katastru nemovitostí, u nemovitostí evidovaných v katastru nemovitostí, nebo ke dni účinnosti smlouvy u nemovitostí, které nejsou evidovány v katastru nemovitostí, případně nabytí právní moci rozhodnutí, kterým se potvrzují nebo osvědčují vlastnické vztahy k nemovitosti, nastaly do 31. 12. 2012, uplatní se sazba daně ve výši 3 %.

Ke dni předcházejícímu dni, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, končí probíhající zdaňovací období pro účely DPH (čtvrtletní i kalendářní). Následující zdaňovací období začíná dnem, ke kterému nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, a končí posledním dnem příslušného kalendářního měsíce. Další zdaňovací období až do skončení insolvenčního řízení je vždy kalendářní měsíc.

Ukončením insolvenčního řízení dochází z hlediska DPH k rozdělení kalendářního měsíce na dvě zdaňovací období, a to na období do dne skončení insolvenčního řízení včetně a na období počínající dnem následujícím a končícím posledním dnem příslušného kalendářního měsíce.

Kalendářní měsíc je ze zákona zdaňovacím obdobím i pro kalendářní rok bezprostředně následující po kalendářním roce, ve kterém došlo ke skončení insolvenčního řízení, a to bez ohledu na obrat plátce.

V případě rozhodnutí o úpadku činí lhůta pro podání přiznání k DPH 30 dnů od skončení zdaňovacího období, tj. ode dne, který předchází dni nabytí účinnosti tohoto rozhodnutí. Pro období probíhajícího insolvenčního řízení platí lhůta pro podání daňového přiznání vždy 25 dnů od skončení zdaňovacího období.