V minulé části (Účetnictví v praxi č. 10/2012 na str. 8) jsme si připomněli vymezení nemovitostí jak z pohledu účetních předpisů, tak z pohledu daňového práva, a zabývali jsme se problematikou související s pořízením nemovitosti (včetně odpisů či pořízení na leasing). Nyní se posuňme ve výkladu dále a věnujme se již vlastnímu pronájmu. Zabývat se budeme příjmy (výnosy) a souvisejícími výdaji (náklady) u pronajímatele.
Pronájem nemovitostí z pohledu účetnictví a daní
RNDr.
Ivan
Brychta
POSTUP U PRÁVNICKÝCH OSOB
Příjmy (výnosy) pronajímatele nemovitosti je třeba přirozeně zdanit. Otázkou je jakým způsobem. U
právnických osob
"problém" nehledejme. Výnosy z nájemného podléhají dani z příjmů právnických osob (19 %) a snad jen zdůrazněme nutnost časového rozlišení těchto výnosů podle účetních zásad.PŘÍKLAD
Společnost Domovník, s.r.o., pronajala od 10/2012 nebytové prostory v domě, který vlastní, za částku 20 000 Kč měsíčně. Pokud nájemník uhradí nájemné na 4 měsíce dopředu (od 10/2012 do 01/2013), pronajímatel zohlední tuto skutečnost např. takto:
+-------+------------+------------------------------------------+------------+-----+-----+ | Poř. | Datum | Popis operace | Částka Kč | MD | D | +-------+------------+------------------------------------------+------------+-----+-----+ | 1. | 10.11.2012 | Částka přijatá na běžný účet společnosti | 80 000 | 221 | | | | | * z toho nájemné na 10/2012 až 12/2012 | 60 000 | | 602 | | | | * z toho nájemné na 01/2012 | 20 000 | | 384 | | 2. | 5.1.2013 | Zúčtování časového rozlišení | 20 000 | 384 | 602 | +-------+------------+------------------------------------------+------------+-----+-----+
Doplňme pro pořádek, že první účetní případ bude součástí účetních zápisů roku 2012, druhý bude součástí účetnictví 2013.
Oproti výnosům z pronájmu pak právnické osoby mohou uplatnit související náklady, pochopitelně také ve věcné a časové souvislosti.
POSTUP U FYZICKÝCH OSOB
U
fyzické osoby
se musíme primárně zabývat tím, zda bude příjem z nájemního vztahu zdaňován:?
jako nepodnikatelský příjem (výnos) z pronájmu
podle § 9 zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZDP"),
anebo?
jako příjem (výnos) z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti
podle § 7 ZDP.
Ačkoliv se v obou případech aplikuje 15% daň z příjmů fyzických osob, z mnoha ohledů (rozebereme dále v textu) je zdaňování podle § 9 ZDP pro fyzickou osobu výhodnější. Lze si tedy režim zvolit? Nelze, lze však způsob zdanění ovlivnit.
Jako příjem podnikatelský (§ 7 ZDP) je nutné zdaňovat příjem (výnos) z pronájmu nemovitosti zahrnuté v
obchodním majetku
(dále jen "OM") fyzické osoby. Podle definice v § 4 odst. 4 ZDP bude obchodním majetkem taková nemovitost, která:?
je ve vlastnictví dané fyzické osoby a
?
bylo či je o ní účtováno, anebo je nebo byla uvedena v evidenci majetku a závazků pro účely stanovení základu daně a daně z příjmů (tato evidence je označena jako "daňová evidence" a zákon uvádí pro ni další pravidla v § 7b ZDP).
ZDP dále říká, že dnem vyřazení majetku z OM poplatníka se rozumí den, kdy poplatník o tomto majetku naposledy účtoval nebo jej naposledy uváděl v daňové evidenci.
Jelikož fyzické osoby s příjmy podle § 9 ZDP nemají OM (nevedou daňovou evidenci a pokud by účtovaly, tak se jejich majetek podle § 9 odst. 6 ZDP nepovažuje za OM), lze přejít ze zdanění podle § 7 na zdanění podle § 9 ZDP např. tím, že danou nemovitost vyřadíme z OM.
Poznámka:
V této souvislosti zmiňme i příznivý výklad správce daně publikovaný v pokynu GFŘ č. D-6 (bod 2 k § 23 odst. 8), podle něhož v případě, kdy fyzická osoba ukončí podnikatelskou činnost a pronajímaný majetek bude dále zdaňovat již jen podle § 9 ZDP, nemusí provádět úpravu základu daně podle § 23 odst. 8 ZDP o ty částky, které se vztahují k pronájmu dané nemovitosti (např. o pohledávky a závazky z titulu pronájmu, o vytvořenou rezervu na opravu pronajímaného majetku).
Zásadní rozdíl mezi zdaňováním pronájmu nemovitosti podle § 7 a podle § 9 ZDP je zejména v tom, že
z nepodnikatelského pronájmu se nehradí zdravotní ani sociální pojištění.
Z pohledu zdanění pak upozorněme také na odlišné
možnosti osvobození při pozdějším prodeji takové nemovitosti
– případná osvobození podle § 4 odst. 1 písm. a) a b) ZDP je možné aplikovat po pěti letech vlastnictví (příp. dvou letech ve spojení s bydlištěm), avšak v případě nemovitosti zahrnuté do OM se tato osvobození použijí až po pěti (příp. po dvou) letech po vyřazení z OMA ještě doplňme, že oproti příjmům (výnosům) z pronájmu mohou fyzické osoby vykazovat výdaje (náklady) třemi způsoby:
?
Fyzické osoby u nepodnikatelského nájmu
(zdaňovaného jako příjem podle § 9 ZDP): –
mohou vykazovat oproti příjmům skutečné výdaje (se zohledněním pravidel podle § 23 až 33 ZDP), nebo
–
vedou účetnictví a oproti výnosům z pronájmu uplatňují související náklady podle účetních pravidel (opět se zohledněním daňových pravidel podle § 23 až 33 ZDP), anebo
–
vykážou výdaje procentem z příjmů (ve výši 30 %).
Poznámka:
U posledně jmenovaného způsobu aplikace výdajů u podnikatelského nájmu stanoví ZDP od roku 2011 výdaj ve výši 30 % příjmů z pronájmu (tedy jako v případě nepodnikatelského pronájmu), a to i když k jiným příjmům z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti lze uplatnit výdaje podstatně vyšší (od 40 % do 80 %). Na druhé straně ale v situaci, kdy fyzická osoba přechází z daňové evidence na vykazování výdajů procentem z příjmů, dojde logicky k vyřazení pronajímané nemovitosti z OM (v důsledku ukončení vedení daňové evidence) a zdanění nemovitosti se tak stejně přesune do § 9 ZDP.
Nemovitost ve společném jmění manželů
V případě, že pronajímaná nemovitost je ve
společném jmění manželů,
platí pro zdanění příjmů z pronájmu následující zásady:?
Příjmy (výnosy) z nepodnikatelského pronájmu
(podle § 9 ZDP) se zdaní jen u jednoho z manželů. ZDP přitom neurčuje, u kterého z nich, a tak záleží pouze na jejich rozhodnutí, kdo pronájem zdaní (teoreticky si lze představit také situaci, kdy se budou v přiznávání příjmů střídat, např. jeden rok zdaní příjem manžel, druhý manželka atd.).?
Zdanění příjmů (výnosů) z podnikatelského pronájmu podle § 7 ZDP
závisí na tom, je-li nemovitost využívána pro podnikání nebo jinou samostatnou výdělečnou činnost jedním z manželů nebo oběma manžely. Nemovitost vkládá do OM jen jeden z manželů, a ten obvykle zdaňuje příjmy z podnikatelského pronájmu. Pokud ale v nemovitosti podnikají oba, každý zdaní příjem (výnos) ze svého podnikání a uplatní si náklady v poměru, v jakém nemovitost využívají ke své činnosti.Částečné využití nemovitosti i k osobní potřebě fyzické osoby
Při
částečném využívání nemovitosti pro osobní potřebu fyzické osoby
je potřeba pamatovat na krácení souvisejících výdajů (nákladů),
pokud se vztahují k nemovitosti obecně a nikoliv pouze k pronajímaným prostorám (k příjmům z pronájmu).Míra krácení závisí na individuálním posouzení konkrétní situace. Vhodným kritériem u pronájmu staveb může být např. poměr pronajímané podlahové plochy k celkové ploše, zohlednit je nutné i délku pronájmu v daném zdaňovacím období. A pokud bychom si nevěděli rady, pak § 24b ZDP umožňuje požádat správce daně o
závazné posouzení poměru výdajů (nákladů) spojených s provozem nemovitostí,
pokud jsou částečně využívány i pro osobní potřebu vlastníků. Fyzická osoba musí v případě žádosti o závazné posouzení pamatovat zejména na následující pravidla:?
?
?
Dále se uvede i popis, jak jsou jednotlivé prostory nemovitosti využívány k příjmům, popíše se a zdokumentuje způsob a rovněž to, jakým byly výdaje rozděleny.
?
Také je nutné navrhnout výrok rozhodnutí o závazném posouzení výdajů (nákladů).
A pak již zbývá "jen" uhradit desetitisícový poplatek a čekat na "jednoslovné" vyjádření správce daně ("ano", pokud se správce daně s navrženým výrokem rozhodnutí ztotožní, anebo "ne" v opačném případě).
Nemovitost v podílovém spoluvlastnictví
Úskalím může být zdanění příjmů (výnosů) z
pronájmu nemovitostí v podílovém vlastnictví více osob,
ať již právnických či fyzických. Pokud si podíloví spoluvlastníci rozdělují své příjmy (výnosy) a jim odpovídající výdaje (náklady) v poměru velikostí svých podílů, komplikací se obávat nemusíme. V praxi však tomu tak nebývá vždy – nezřídka si spoluvlastníci dohodnou pravidla odlišná, např. každý si "na své triko" pronajímá určenou část nemovitosti nebo ji využívá i jinak (k osobní potřebě apod.).Touto problematikou se částečně zabývá i § 11 ZDP, který uvádí:
?
Základní pravidlo ( již zmíněné), podle něhož se příjmy dosažené společně dvěma nebo více poplatníky z titulu spoluvlastnictví k věci nebo ze společných práv a společné výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení
rozdělují mezi poplatníky podle jejich spoluvlastnických podílů.
?
Zároveň je však připojena Navíc zákon dodává, že pokud nejsou příjmy a výdaje rozděleny mezi spoluvlastníky podle spoluvlastnických podílů, mohou spoluvlastníci uplatnit výdaje na ně připadající pouze v prokázané výši.
výjimka,
podle níž v případě, kdy plynou příjmy
z užívání věci ve spoluvlastnictví na základě písemné smlouvy
uzavřené všemi spoluvlastníky jen určitým spoluvlastníkům nebo jinak,
než odpovídá jejich spoluvlastnickým podílům: –
rozdělují se tyto příjmy a výdaje
na dosažení, zajištění a udržení těchto příjmů podle této smlouvy,
a–
výdaje v takovém případě musí být rozdělovány ve stejném poměru jako příjmy.
I v případě, když pomineme fakt, že ustanovení § 11 ZDP se nalézá v části zákona věnované zdanění fyzických osob, a zobecníme-li výjimku i na případy, kdy někteří podíloví spoluvlastníci jsou právnickými osobami, mohou nastat v praxi určité komplikace.
PŘÍKLAD
Uvažujme zdánlivě jednoduchou situaci, kdy budovu vlastní dva spoluvlastníci "A" a "B", každý má 50% podíl. Dále předpokládejme výši příjmů (výnosů) z pronájmu nemovitosti ve výši 500 000 Kč a související společně hrazené výdaje (náklady) ve výši 120 000 Kč.
Varianta 1
Pokud nebude žádná dohoda o rozdělení příjmů a výdajů, pak:
?
Spoluvlastník "A" zdaní příjem (výnos) 250 000 Kč (tj. 50 %) a oproti tomu uplatní buď 50 % společných výdajů (nákladů), tj. 60 000 Kč, anebo ( je-li fyzickou osobou) procentní výdaje ve výši 75 000 Kč (tj. 30 % z 250 000 Kč).
?
Spoluvlastník "B" obdobně zdaní příjem (výnos) 250 000 Kč (tj. 50 %) a oproti tomu uplatní buď 50 % společných výdajů (nákladů), tj. 60 000 Kč, anebo ( je-li fyzickou osobou) procentní výdaje ve výši 75 000 Kč (tj. 30 % z 250 000 Kč).
Varianta 2
Předpokládejme existenci smlouvy, podle níž společníku "A" připadne 75 % všech příjmů (výnosů) a společných výdajů (nákladů), společníku "B" pak jen 25 %. V takovémto případě nelze použít procentní výdaje, a oba spoluvlastníci postupují takto:
?
Spoluvlastník "A" zdaní příjem (výnos) 375 000 Kč (tj. 75 % z 500 000 Kč) ponížený o 75 % společných výdajů (nákladů), tj. o 90 000 Kč.
?
Spoluvlastník "B" zdaní příjem (výnos) 125 000 Kč (tj. 25 % z 500 000 Kč) ponížený o 25 % společných výdajů (nákladů), tj. o 30 000 Kč.
V praxi však bývá situace mnohem komplikovanější, než jsme uváděli v příkladu. Postup je tak nutné řešit individuálně. A není to vůbec jednoduché, obzvláště když k tomu přičteme dosti sporný výklad správce daně publikovaný v pokynu GFŘ č. D-6 k§ 11 zákona.
Podle něj v případě, kdy nejsou příjmy a výdaje rozděleny mezi spoluvlastníky podle spoluvlastnických podílů, mohou spoluvlastníci uplatnit jako daňový výdaj i odpisy a rezervu na opravu hmotného majetku, ze kterého jim plynou zdanitelné příjmy podle § 7 nebo 9 ZDP (to je jistě v pořádku). Ale odpisy a rezervu na opravu hmotného majetku se podle tohoto názoru mezi spoluvlastníky rozdělí ve stejném poměru, ve kterém si dělí příjmy plynoucí z tohoto majetku, a to je už velice sporné.
PŘÍKLAD
Rozšiřme předchozí případ v tom směru, že uvažujeme situaci, kdy spoluvlastník "A" svůj podíl nabyl za 1 mil. Kč a spoluvlastník "B" za 2 mil. Kč. Z toho také plynou daňové odpisy 34 000 Kč u "A" a 68 000 Kč u "B" (uvažujme rovnoměrné odpisy sazbou v dalších letech).
Ve
variantě 1
(rozdělování příjmů a výdajů podle spoluvlastnických podílů, tj. 50 % ku 50 %) bychom problém s uplatněním odpisů neměli, každý by si uplatnil své odpisy, tj. spoluvlastník "A" ve výši 34 000 Kč a spoluvlastník "B" ve výši 68 000 Kč. V případě
.varianty 2
(rozdělování v poměru 75 % ku 25 %) by podle zmíněného názoru správce daně muselo dojít k rozdělení odpisů také v poměru 75 % ku 25 %, což je dosti diskutabilní (zda se to má chápat např. tak, že "A" si uplatní 75 % z 34 000 Kč a "B" 25 % z 68 000 Kč, nebo dokonce zda se má brát 75 % a 25 % ze součtu odpisů obou spoluvlastníků, tj. ze 102 000 Kč)SLUŽBY, ZÁLOHY NA NĚ A VYÚČTOVÁNÍ
Příjem z pronájmu však nebývá jediným příjmem pronajímatele. V naprosté většině nájemních vztahů je vlastní nájemné odděleno od ceny dalších služeb, které pronajímatel nájemci v souvislosti s nájemním vztahem poskytuje.
Mezi
služby související s nájmem,
které pronajímatel nájemci poskytuje (nebo pro nájemce zajišťuje), můžeme zařadit např. úklid společných prostor v domě, užívání výtahu, kontrolu a čištění komínů, odvoz popela a smetí, odvádění odpadních vod kanalizacemi, odvoz splašků a čištění žump, vytápění pronajaté nemovitosti apod. Jako služby bývá označeno i dodání energií (teplé a studené vody, elektřiny, plynu apod.). Navíc jak podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ObčZ"), v případě bytů (§ 686 a 696), tak v případě zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění pozdějších předpisů, (§ 3) nejsou součástí nájemného úhrady za ceny služeb spojených s užíváním daného bytu nebo nebytového prostoru.
V praxi tak většinou dochází k tomu, že pronajímatel generuje svůj zisk na holém nájemném, nikoliv však na službách, které pouze rozúčtovává (přeúčtovává) na jednotlivé nájemce. Z tohoto principu zřejmě vychází i názor správce daně publikovaný v pokynu GFŘ č. D-6 (v části k § 9), podle něhož:
?
Pokud zálohy na ceny služeb u nájmu podle § 9 ZDP
(pokyn obsahuje příklady toho, co správce daně také považuje za služby) pronajímatel po uplynutí roku zúčtuje
se skutečnými výdaji za tyto služby a nevygeneruje zisk, nezahrnuje je pronajímatel do zdanitelných příjmů a ani platby za tyto služby nezahrnuje do daňových výdajů.
?
Ale poskytuje-li některé služby sám pronajímatel, jsou zálohy na ceny těchto služeb zdanitelným příjmem pronajímatele.
K tomu dodejme, že v případě, kdy by pronajímatel generoval na službách zisk či je poskytoval sám (např. zaměstnal na dohodu paní, která bude uklízet chodby pronajímaného bytového domu), bude muset příjmy zachytit v daňovém přiznání. V případě nepodnikatelského nájmu by se ale mělo jednat o příjem podle § 10 ZDP (ostatní příjmy).
V případech, kdy pronajímatel bude pouze přeúčtovávat nájemcům služby a energie zakoupené od jiných subjektů, a nebude tím dosahovat zisk, lze si představit i účtování nikoliv výsledkové (tj. kdy nakupované služby jsou nákladem a příjem od nájemců výnosem), ale rozvahové (tzn. zachycení všech operací souvisejících s přeúčtováváním služeb na účtech zúčtovacích vztahů).
Služby bývají většinou poskytovány způsobem, že pronajímatel vybírá od nájemců zálohy, které pak vyúčtuje (např. ročně) se skutečnými výdaji (náklady). Pro zálohy platí obecně
u účtujících jednotek
zásada, že se účtuje až o přijatých či poskytnutých zálohách
(tj. v návaznosti na úhradu v hotovosti, bankou či na zápočet). Toto pravidlo však překvapivě popírá bod Českého účetního standardu ("ČÚS") č. 017 v bodě 3.2.3., když uvádí, že:"u pravidelně se opakujících zálohových plateb od uživatelů bytů a nebytových prostor (služby spojené s užíváním bytů a nebytových prostor a nájemné či příspěvek vlastníka jednotky) lze účtovat o předpisu záloh".
Nutno říci, že autor tohoto textu není nakloněn účtování o neuhrazených zálohách (i přesto, že tuto možnost účetní standardy pro podnikatele umožňují). Navíc jiné účetní standardy (např. pro neziskovky či pro státní organizace) tuto možnost ani nepřipouštějí.
KAUCE
Pronajímatel v praxi často vyžaduje na počátku nájemního vztahu složení
"
která má krýt rizika případného poškození pronajímané nemovitosti nebo i to, kdyby nájemce přestal hradit nájemné. Výše kauce
",kauce
může být právními předpisy omezena (např. podle ObčZ je možné u bytů stanovit kauci maximálně do výše trojnásobku měsíčního nájemného a záloh na úhradu za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním bytu).Z pohledu účetnictví a daní se na kauci pohlíží jako na vratnou zálohu.
To znamená, že v obecném případě její přijetí není předmětem zdanění. Mělo by se však zdůraznit (v nájemní smlouvě, kde je otázka kauce
řešena), že jde o vratnou kauci. V takovém případě by bylo předmětem zdanění až její případné použití (započtení) na nedoplatky nájemného, služeb či jako náhrada škody. Tento pohled na kauci má správce daně i v případě, kdy příjemcem je fyzická osoba, která nevede účetnictví. My si však ukážeme na příkladu postup u pronajímatele, který vede účetnictví.
PŘÍKLAD
Předpokládejme, že nájemce při podpisu složí kauci 30 000 Kč. Nechť je předpis nájemného 10 000 Kč měsíčně. Dále uváděné účtování ukazuje částečné použití
kauce
při skončení nájmu na dlužné nájemné (10 000 Kč), na úhradu poškození vybavení pronajatého prostoru (8 000 Kč). Zbytek (12 000 Kč) je pak poukázán nájemci.+-------+------------+----------------------------------------------------+------------+-----+-----+ | Poř. | Datum | Popis operace | Částka Kč | MD | D | +-------+------------+----------------------------------------------------+------------+-----+-----+ | 1. | 10.1.2012 | Složenakaucepři podpisu nájemní smlouvy (hotově) | 30 000 | 211 | 324 | | 2. | 10.10.2012 | Předpis nájmu za 10/2012 (který zůstal neuhrazen) | 10 000 | 311 | 602 | | 3. | 30.11.2012 | Pohledávka z titulu způsobené škody | 8 000 | 378 | 648 | | 4. | 30.11.2012 | Zúčtováníkaucepři ukončení nájmu | 30 000 | 324 | | | | | * započteno na dlužné nájemné | 10 000 | 311 | | | | | * započteno na úhradu škody | 8 000 | 378 | | | | | * vráceno v hotovosti při ukončení nájmu | 12 000 | 211 | | +-------+------------+----------------------------------------------------+------------+-----+-----+
ODSTUPNÉ
Na závěr této části si připomeňme ještě příjem (výnos) protistrany nájemního vztahu, tj. nájemce. Jde o příjem v podobě
náhrady za uvolnění bytu či nebytového prostoru,
nebo-li o "odstupné" poskytnuté vlastníkem (pronajímatelem).O tom, že přijaté odstupné představuje pro příjemce zdanitelný příjem, není sporu. Nicméně v případech, kdy tento
příjem
poplyne fyzické osobě za uvolnění bytu,
se může jednat o osvobozený příjem podle § 4 odst. 1 písm. u) ZDP. Podle tohoto ustanovení je osvobozen:?
příjem získaný formou nabytí vlastnictví k bytu jako náhrady za uvolnění bytu,
?
náhrada (odstupné) za uvolnění bytu, vyplacená uživateli bytu za podmínky, že poplatník náhradu (odstupné) použil nebo použije na uspokojení vlastní bytové potřeby nejpozději do jednoho roku následujícího po roce, v němž náhradu (odstupné) přijal, anebo
?
kdy příjemce částku odpovídající náhradě (odstupnému) vynaložil na obstarání bytové potřeby v době jednoho roku před jejím obdržením.
Podmínkou je, že bývalý nájemce oznámí přijetí náhrady (odstupného) správci daně do konce zdaňovacího období, ve kterém k jejímu přijetí došlo.
Podle tohoto ustanovení se postupuje (obdobným způsobem) i:
?
u příjmů z úplatného převodu práv a povinností spojených s členstvím v družstvu, pokud v souvislosti s tímto převodem bude zrušena nájemní smlouva k bytu, použije-li poplatník získané prostředky na uspokojení bytové potřeby, a
?
u příjmů z prodeje rodinného domu, bytu (včetně podílu na společných částech domu nebo spoluvlastnického podílu a včetně souvisejícího pozemku), pokud v něm prodávající měl bydliště bezprostředně před prodejem po dobu kratší dvou let a použije-li získané prostředky na uspokojení bytové potřeby.
A ještě pohled pronajímatele na poskytnuté odstupné coby daňový náklad. V případě
náhrady za uvolnění nebytového prostoru
žádná specifická pravidla v ZDP nenalezneme. Daňový náklad na odstupné je třeba v takovém případě obhájit podle obecných zásad zakotvených v § 24 odst. 1 ZDP (tedy že se jedná o náklad na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů).V případě
odstupného za uvolnění bytu
je daňový náklad podmíněn splněním podmínek daných § 24 odst. 2 písm. za) ZDP. Zde se říká, že pronajímatel musí:?
uvolněný byt začít využívat pro podnikatelskou nebo jinou samostatnou výdělečnou činnost nebo pronájem nejdéle do dvou let od uvolnění a
?
byt musí být takto využíván nejméně po dobu dalších dvou let.
Při porušení podmínek je nutné zvýšit základ daně o odstupné v roce, kdy dojde k porušení (nesplnění) podmínek. Porušením podmínek však není prodej bytu.
Poznámka redakce:
Na další pokračování našeho seriálu se můžete těšit v příštím čísle časopisu Účetnictví v praxi.