Účtování různých výhod poskytovaných dodavateli zákazníkům - dvojí pohled na toto téma

Vydáno: 26 minut čtení

Dodavatelé poskytují svým odběratelům různé výhody (někdy též nazývané benefity) proto, aby si je udrželi, nebo naopak novým zákazníkům, aby je získali. Je mnoho způsobů, kterými se snaží dodavatelé stávající zákazníky udržet nebo nové získat. Přitom ale není zcela jednoznačně stanoveno, jak mají být tyto výhody účtovány. Proto, jak to v těchto případech bývá, odborná veřejnost nemá na řešení tohoto problému jednotný názor. V tomto příspěvku se budeme věnovat některým z těchto výhod a názorům na jejich účtování.

Účtování různých výhod poskytovaných dodavateli zákazníkům - dvojí pohled na toto téma
Ing.
František
Louša
Budeme věnovat pozornost:
1)
Snížení úhrady nebo vrácení její části v případě, že bylo odebráno množství překračující předem danou hranici (
bonus
).
2)
Poskytnutí „dárku“ při nákupu přesahujícím určitou hranici, resp. při nákupu služby s úvazkem na určitou dobu, poskytnutí této či jiné služby zdarma nebo věcného „daru“ nebo slevy z dalšího nákupu.
3)
Poskytnutí bezplatného plnění registrovanému zákazníku, např. při jeho životním jubileu.
4)
Poskytnutí vzorků.
5)
Snížení úhrady nebo vrácení její části při dřívější úhradě (skonto).
Snížení ceny těm zákazníkům, kteří v minulosti platili včas nebo odebírají vyšší než určité množství a získávají snížení částky k úhradě přímo ve faktuře, jsou bezesporu slevou a jako sleva jsou jak u dodavatele, tak i u odběratele proto účtovány.
Generální finanční ředitelství v dubnu tohoto roku zveřejnilo své stanovisko k uplatňování DPH u bonusů a skont, tj. výhod uvedených zde pod body 1 a 5. V tomto stanovisku se uvádí, že na rozdíl od předchozí praxe jsou bonusy a skonta podrobeny zdanění touto daní. Toto stanovisko však nemůže mít vliv na způsob proúčtování, protože účetnictví má za úkol zobrazovat skutečnost. Z toho důvodu způsob účtování určitého druhu účetního případu nemůže být odvislý od jeho zdanění ani daní z příjmů a obzvláště ne ani DPH. Změnou přístupu ke zdanění určité položky se přece nemění podstata účtovaného účetního případu. Naopak - způsob zaúčtování může mít vliv na stanovení základu daně z příjmů. Přesto (anebo možná právě proto) jsou stále dva různé pohledy na účetní řešení této problematiky.
V následujícím textu se pokusíme podat přehled názorů na účtování výše uvedených položek a jejich zdůvodnění. Účelem tohoto článku není řešení problematiky DPH -
poznámka redakce: příspěvek na toto téma naleznete v časopisu Účetnictví v praxi č. 5 na str. 5 -
(to je pokud jde o bonusy a skonta dáno ve výše uvedeném stanovisku GFŘ), která se váže k uvedeným druhům poskytovaných výhod, ale jejich účtování, tj. do kterého účetního období a do které položky se mají účtovat.
Bohužel, české účetní předpisy, ať vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „VPU“), tak České účetní standardy (dále jen „ČÚS“) v tomto ohledu mlčí. Pouze v ČÚS č. 019 - Náklady a výnosy, v bodě 4.1.1. je text, který se týká výhradně účtování slev. Tento text zní: „
Slevy a srážky jsou u dodavatele součástí tržeb, ... Za slevy a srážky se považují všechny položky bez zřetele k tomu, zda měl zákazník na slevu nárok nebo zda jde o slevu dodatečně uznanou, např. pro špatnou jakost.
Proto je nutné se nejdříve zabývat tím, zda lze výše uvedené druhy výhod nazývat slevou. V tom je právě ten klíčový problém, protože na tuto otázku jsou dva naprosto odlišné názory:
*
Jeden názor tvrdí, že o slevu jde vždy, když zákazník zaplatí méně, než by měl platit dle běžného ceníku platného pro tu kategorii zákazníků, do které je zařazen, protože je podstatné, že došlo ke snížení úhrady či vrácení její části, a to je nutné vždy nazývat slevou, přičemž nezáleží na tom, zda jde o snížení fakturovaných částek hromadně na všechny dodávky za určité období nebo zda existuje jednoznačný vztah k jednotlivým položkám či nikoliv; stejně tak není rozhodující, z jakého důvodu bylo snížení částky k úhradě dodavatelem poskytnuto.
*
Dle druhého názoru je nutno vzít v úvahu to, za jakým účelem dodavatel poskytuje příslušnou výhodu. Pokud je základním smyslem jejího poskytnutí snaha o získání či udržení zákazníka, resp. zvýšení obratu, a tato výhoda není poskytována současně s dodávkou, resp. s její fakturací, pak u dodavatele nejde o slevu, ale o náklad na uvedený účel. U odběratele je podstatné, zda je možné identifikovat poskytnutou výhodu k jednotlivým dodávkám obzvláště tehdy, když takováto přímá vazba ani není dodavatelem definována. A tak při nákupu na sklad nemůže (resp. mohl by velmi obtížně a případně i nepřesně) identifikovat poskytnutou částku k jednotlivým nakoupeným položkám, protože se váže k nákupům za delší časové období (případně přesahující jedno účetní období), a bez přímé vazby k jednotlivým dodávaným položkám. Proto odběratel nepovažuje tyto položky za slevu, ale výnos.
Do té doby, než bude tento problém výslovně řešen účetním předpisem, musí každá účetní jednotka sama rozhodnout, za co bude ten který druh účetního případu, který poskytuje nebo přijímá, považovat. Podle toho pak bude postupovat.
Je skutečností, že kontrolní orgány často preferují formální stav před stavem věcným. Z formálního hlediska proto, pokud je uzavřena písemná smlouva, lze vyjít z její formulace a jestliže je v souvislosti s poskytovaným/přijímaným zvýhodněním použito slovo sleva, pak bude jak dodavatel, tak odběratel účtovat o slevě. Pokud ale smlouva výslovně neuvádí, že jde o slevu, anebo když odpovědný pracovník účetní jednotky rozhodne, že z věcného hlediska o smlouvu nejde, i když smlouva toto slovo používá, pak je třeba u dodavatele zvážit, jakého účelu má být dosaženo, a u odběratele pak, zda lze přijatou výhodu identifikovat k jednotlivému druhu nakoupeného zboží či služby, a podle toho rozhodnout o způsobu účtování.
Na konec úvodní části považuji za účelné ještě jednou zopakovat jinými slovy, že účetní pohled, který se řídí zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZU“), nebere ohled na to, že pro účely DPH jsou všechny dodavatelské výhody této dani podrobeny. V účetnictví je třeba vždy hledat takové zobrazení, které se nejvíce přibližuje skutečnosti, jak stanoví § 7 ZU, při dodržení všech jeho ostatních ustanovení.
BONUS
Spory o to, jak má být správně tento účetní případ účtován, trvá snad od nabytí účinnosti VPU. To, že je
bonus
poskytován za delší období zpětně, ztěžuje jeho posouzení. Někdy může toto období přesahovat délku účetního období, leckdy období, na které se
bonus
vztahuje, patří do dvou účetních období.
Dodavatel obvykle slibuje poskytnout
bonus
tehdy, když odběratelovy odběry zboží, výrobků nebo služeb překročí hranici, která je předem dána. Většinou je stanoveno období, po které k tomu musí dojít, často jako kalendářní rok, ale to není podmínkou. Daná hranice je stanovena obvykle v peněžních jednotkách a vztahuje se na celý sortiment, který je dodavatelem dodáván.
Důvod, proč je
bonus
poskytován, je zřejmý. Dodavatel chce příslibem budoucího vrácení zaplacených částek přimět odběratele k tomu, aby odebíral jeho výrobky nebo zboží, a to po co nejdelší dobu a v co největším množství. Skutečné poskytnutí slíbené výhody není při podpisu smlouvy jisté, protože je poskytnuta teprve při splnění daných podmínek. Obvykle jde o procento z finanční hodnoty odběratelem provedených a zaplacených odběrů a realizuje se vrácením příslušné částky odběrateli, ať již je toto provedeno jakýmkoli způsobem (odpočtem z hodnoty následující faktury, zaplacením). Způsob úhrady vypočteného bonusu bývá též upraven smluvně.
Shrneme si:
Bonus
je přislíben dopředu, ale jeho poskytnutí je odvislé od splnění daných podmínek a je poskytnut pouze v případě jejich splnění. To ho odlišuje od slevy za odběr vyššího množství, která je poskytována současně s dodávkou, a podmínky jejího poskytnutí jsou obvykle uvedeny v ceníku.
Jestliže dodavatel vychází z názoru, že každou úhradu, která se váže k předchozím dodávkám, bez ohledu na okolnosti jejího poskytnutí, je nutné považovat za slevu, pak bude účtovat snížení výnosů. Jestliže se ale tato sleva týká dodávek uskutečněných v předchozím účetním období, pak je třeba posoudit, zda jde o významnou položku, a to v úhrnu všech poskytnutých slev. Pokud by tomu tak bylo, tak by měl účtovat o ostatním provozním nákladu. Pokud ne, účtuje snížení výnosů současného období. Účtování slevy poskytnuté v běžném období za minulé období do nákladů vychází z ustanovení § 58 odst. 1 písm. a) VPU. Nejde o opravu chyby, ale o samostatný účetní případ. Ale i dle ustanovení ČÚS č. 019 - Náklady a výnosy bod 6.1.b) se do konce roku 2012 při opravách chyb předchozích účetních období přihlíží k tomu, zda jde o významné položky či nikoliv. Nevýznamné položky se účtují mínusem v položkách, kde došlo k chybě, významné se pak účtují jako mimořádné náklady či výnosy. Od roku 2013 je účtováno rozvahově ve zvláštní rozvahové položce (viz § 15a VPU).
Pokud bude odběratel
bonus
považovat za slevu, pak by měl v případě dodávky zásob promítnout příslušné procento na snížení ceny pořízených zásob. Protože ale jejich část bude pravděpodobně již spotřebována, měl by zjistit, kolik zůstalo na skladě, a opravit hodnotu zásob pouze o část přijaté slevy. Sleva týkající se té části zásob, která byla spotřebována, by měla být zúčtována na snížení té položky, do které byly zásoby vyskladněny. Pokud by šlo o služby, pak je situace jednodušší, protože ty nelze skladovat. Pokud se ale sleva týká služeb poskytnutých v minulém účetním období, bude postupováno tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Může též dojít k tomu, že
bonus
je poskytnut jak na dodávky zásob, tak služeb a případně i dlouhodobého majetku. Pak bude nutno rozpočítat nárok na
bonus
na jednotlivé druhy dodávek a provést příslušnou úpravu účtování.
Pokud dodavatel dá přednost pojetí bonusu jako položky směřující k udržení zákazníka a nebude ho proto považovat za slevu, měl by ho účtovat jako náklad, a to do ostatních provozních nákladů. Odběratel pak, pokud vyjde z toho, že mu vznikl nárok na odměnu za množství odběrů přijatých v určitém období, kterou nelze identifikovat k jednotlivým dodávkám, a proto nejde o slevu, ji považuje za ostatní povozní výnos.
Je třeba zvážit i časový aspekt. Následující platí pro obě varianty posuzování bonusu. Jak bylo již uvedeno,
bonus
je obvykle upraven smluvně. Pokud tudíž odběratel splní předepsané podmínky, pak mu vznikne na
bonus
právní nárok a o jeho vzniku musí jak odběratel, tak dodavatel účtovat do období, ve kterém vznikl. Tak např. pokud bude smluveným obdobím kalendářní rok, který je zároveň účetním obdobím jak u dodavatele, tak i odběratele, a do konce roku odběratel splní předepsané podmínky, musí o smluveném nároku účtovat, a to jak dodavatel, tak odběratel do roku splnění. V tomto případě dodavatel výši bonusu zná, odběratel účtuje buď o jeho přesné výši, nebo o dohadné položce.
Může ale nastat situace, že smlouva o bonusu je splněna až v následujícím účetním období. Pak může dojít k tomu, že:
*
K naplnění smlouvy dojde po uzávěrce účetních knih za předchozí období, takže není v době sestavení účetní závěrky známo, zda budou podmínky poskytnutí bonusu splněny.
Dodavatel, dle svých předchozích zkušeností a znalosti uzavřených smluv, posoudí pravděpodobnost a výši bonusů, které bude v budoucnu povinen vyplatit, a dle § 25 odst. 3 ZU vytvoří rezervu v hodnotě odpovídající poměru průměrné délky smluv a odhadované částky připadající na uzavírané účetní období. Bohužel pro účtování odběratele existují opět dvě varianty. Prvá se odvolává na ustanovení § 19 odst. 2 ZU, ve kterém se stanoví, že účetní jednotky jsou povinné uvádět v účetní závěrce informace dle stavu ke konci rozvahového dne a pak dle § 25 odst. 3 ZU, dle kterého lze při oceňování ke konci rozvahového dne zahrnovat jen zisky, které byly dosaženy. Z toho vyplývá, že v případě, když ke konci rozvahového dne nejsou ještě splněny podmínky dané smlouvou, nelze účtovat o výnosu či slevě, a to ani o části, která bude připadat, až výnos nastane, na sledované účetní období. Celý
bonus
bude účtován až v období, ve kterém budou splněny podmínky pro jeho poskytnutí. Je to obdobné tomu, že nelze účtovat o části zisku připadajícího z rozpracované zakázky na běžné období. Druhý názor dává přednost § 3 odst. 1 ZU, dle kterého je nutno účtovat do období, s nímž sledované skutečnosti časově a věcně souvisí. Proto je třeba zvážit pravděpodobnost splnění smlouvy, a pokud lze toto splnění předpokládat, vypočítat a zaúčtovat pravděpodobný výnos, resp. slevu.
*
K naplnění smlouvy dojde po konci účetního období, ale ještě před uzávěrkou účtů a splnění smlouvy je proto jisté.
V tomto případě dodavatel postupuje stejně, jak bylo uvedeno v předchozím bodě. U odběratele jsou na účtování opět dva názory. Dle prvního názoru se nemůže v žádném případě účtovat o nárocích, které ještě nevznikly, i když je při uzávěrce známo, že smlouva bude splněna v příštím období, a tak na
bonus
vznikl nárok. Dle druhého názoru, i když není ukončeno období pro splnění podmínek bonusu, které bylo smluveno, je nutno v případě, že je v následujícím období známo splnění smluvených podmínek účtovat o poměrné části budoucího bonusu připadajícího dle uskutečněných odběrů na účetní období.
Dalším problémem, dosud dle mého názoru nediskutovaným, je, zda příslib bonusu ve formě vrácení části úhrad za uskutečněné dodávky, není třeba považovat za poskytnutí veřejného příslibu (§ 850-852 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „ObčZ“, viz dále). Především bude rozhodující, zda podmínky pro poskytnutí bonusu jsou vyhlášeny veřejně nebo pouze omezenému okruhu osob.
Proto, dle mého soudu, do doby, než o tom, která varianta je ta pravá, rozhodne nezávislý soud nebo dojde k úpravě právního stavu, je skutečně pouze na uvážení účetní jednotky, které z uvedených variant dá přednost. Které z těchto variant dávám přednost, neuvádím, abych neovlivnil čtenáře v jejich rozhodování.
 
POSKYTNUTÍ PLNĚNÍ ZDARMA NEBO DALŠÍHO PLNĚNÍ ZA NIŽŠÍ CENU
Dodavatel leckdy nabízí poskytnutí plnění „zdarma“, jako přídavek k uskutečněnému nákupu. Nepochybně nejde o žádný dárek, ale pouze o vytvoření zdání daru. Dodavatel prostě s cenou předmětu či služby „zdarma“ počítá při kalkulaci ceny prodávaného výrobku. Proto postup účtování u odběratele je obvykle jednoduchý. Ocení nabývaný předmět odhadem (reprodukční cenou) a o tuto částku sníží cenu kupované věci (služby). Protože nejde o získání majetku darováním, ale koupí, nepřipadá v úvahu účtování hodnoty věci „zdarma“ proti kapitálu, jak je účtováno v případě darů. Dodavatel proúčtuje vyskladnění a fakturu. Poněkud jiná je situace, která nastává např. při uzavření smlouvy na mobilní telefonní služby, kdy je získáván telefonní aparát za 1 Kč, resp. za výrazně sníženou cenu, a to při podepsání smlouvy na používání služby na dobu určitou. Zde jde o pořízení věci za smluvenou cenu, i když výrazně nižší než je cena obvyklá, a proto bude v účetnictví oceněna touto cenou. Dodavateli vzniká prodejem ztráta. V tomto případě jde proto o poskytnutí slevy z obvyklé ceny telefonního aparátu.
Jestliže je ale na základě veřejného prohlášení poskytnuta odměna nebo jiné plnění jedné osobě nebo blíže neomezenému počtu osob, které splní předem dané podmínky, jde o plnění na základě veřejného příslibu dle ObčZ, § 850-852. V tomto případě nejde o dar a nelze proto účtovat způsobem odpovídajícím darům. Jestliže by dodavatel např. veřejně vyhlásil, že prvním x odběratelům, kteří si objednají nabízené zboží či službu, poskytne zdarma věcný dar či službu, pak jde o veřejný příslib a dodavateli vznikne daňový náklad. Odběratel v případě, že jde o dodávku související s podnikáním, účtuje do majetku, resp. nákladů, proti výnosům. Vzniklý výnos zvyšuje daňový základ a proto související náklad je daňově uznatelný, pokud souvisí s podnikáním.
Dalším případem může být poskytnutí např. poukázky na slevu při odběru pohonných hmot u jiné společnosti, než u které byl uskutečněn původní nákup. Ani zde v případě odběratele nevzniká problém při účtování, protože i zde je nákup jak v obchodě, tak i pohonných hmot oceněn dosaženou cenou. Dodavatel hradí příslušné pumpě poskytnutou slevu. Tu promítne do svých výnosů jako slevu z prodeje, protože poskytnuté příspěvky na nákup pohonných hmot jsou jednoznačně vázány ke konkrétnímu nákupu. Dodavateli pohonných hmot zůstává výnos za prodané pohonné hmoty v plné výši.
 
POSKYTNUTÍ SLUŽBY ČI VĚCI BEZPLATNĚ, ANIŽ BY BYL USKUTEČNĚN NĚJAKÝ NÁKUP
Jestliže dodavatel poskytne svému klientovi, např. při výročí uzavření smluvního vztahu, zdarma předmět či službu, pak to nelze nazvat slevou, protože zde není vazba na prodané zboží či služby, ale jde o vyjádření uznání za zákaznickou věrnost. Podobně je tomu i u poskytnutí takovéhoto plnění třeba při životním jubileu zákazníka. Přitom nelze považovat takovéto bezplatné plnění za propagaci, protože poskytovaný produkt není poskytován za účelem získání zákazníka. Pokud bylo takovéto plnění poskytnuto dobrovolně a bez dalších požadavků (např. na uzavření jiné smlouvy na budoucí plnění), lze ho kvalifikovat pouze jako dar a tak o něm i účtovat.
Podobně při poskytnutí služby zdarma. Tak třeba při poskytnutí zájezdu. Běžná ceníková cena obsahuje různé složky a příplatky. Pokud nabízená cena zájezdu obsahuje tři složky - polopenzi, dopravu a ubytování a zákazník si může a nemusí dokoupit výlety a obědy, pak poskytnutí zájezdu (souhrn uvedených tří složek) zdarma není slevou, ale darem. Kdyby si ale zákazník z téhož zájezdu musel jednu složku ceny zaplatit a zbytek dostal zdarma, jde o slevu.
Na druhé straně jsou v reklamě často uváděny dva předměty za cenu jednoho. Pokud je to skutečně tak, tj. pokud jsou tyto předměty prodávány samostatně a cena jednoho předmětu odpovídá proklamované ceně za dva předměty, jde o slevu. Takováto sleva může být poskytována např. při doprodeji nebo naopak při uvádění nového předmětu na trh. O slevu by mohlo jít i tehdy, kdy by dodavatel mohl kontrolnímu orgánu svou kalkulací prokázat, že v reklamě uvedená nabídka jednoho předmětu zdarma, je jen propagačním prvkem, ale fakticky jde o prodej dvou předmětů ve snížené ceně. To platí v případě, kdy dodavatel fakturuje výslovně dva kusy za cenu jednoho. Pokud ale na faktuře bude jeden předmět s nulovou cenou, může mít při prokazování slevy potíže, protože pak může být předmět s nulovou cenou považován za dar.
U odběratele bude vždy bezúplatně poskytnutý předmět nebo služba současně s jinou dodávkou v případě, že tento předmět či služba nebyly jednoznačně označeny jako dar, oceněn reprodukční cenou a jeho hodnota se promítne do snížení ceny zbývajících složek příslušné dodávky.
 
NABÍDKOVÁ AKCE
Nabídnutí vzorku zdarma může být formou propagace. Vzorky jsou buď okamžitě zkonzumovány, nebo mohou být zákazníkovi rozdávány k vyzkoušení. Případně jsou poskytovány nefunkční vzorky buď v originální velikosti, nebo jako miniatury.
V případě, že poskytované vzorky odpovídají ustanovení § 25 odst. 1 písm. t) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), tzn., že jejich cena nepřesahuje 500 Kč, předmět je označen firmou nebo ochrannou známkou a není s výjimkou tichého vína, předmětem spotřební daně, jde u dodavatele o daňově uznatelný náklad na poskytnutí propagačního či reklamního předmětu. Mohou ale nastat i jiné možnosti, kdy půjde o daňově uznatelný náklad.
Jestliže je vzorek odběrateli dodavatelem poskytnut za účelem provedení funkční zkoušky a při této zkoušce nevznikne odběrateli fakturovatelný výstup, pak jde u dodavatele o spotřební materiál a odběratel o přijetí daru neúčtuje, protože poskytnutý vzorek zůstává až do jeho spotřeby fakticky majetkem dodavatele. Pokud ale odběrateli vznikne zkouškou fakturovatelný výstup, měl by účtovat o daru, tj. rozvahově.
Jestliže je nabídková akce formou ochutnávky, kdy odběratelé dostávají k ochutnání vzorky nepatrné hodnoty, může být zkonzumované množství, stejně tak i náklady s touto akcí spojené, považovány za propagaci.
U nefunkčních vzorků ve vyšší hodnotě než 500 Kč, které jsou rozdávány, může dojít při jejich posuzování ke komplikacím a je třeba vzít v potaz, kdo je majitelem těchto vzorků. Jestliže zůstává jejich majitelem dodavatel, pak nemůže účtovat jejich poskytnutí do nákladů až do doby jejich vyřazení u odběratele. Lze ale předpokládat, že leckdy nemůže od odběratele takovéto informace očekávat, a proto bude více obvyklé, že vzorek přechází do majetku odběratele. Protože jde o nefunkční vzorek, lze jeho poskytnutí považovat u dodavatele za náklad na propagaci. ZDP sice tuto situaci neřeší, ale protože jde o nefunkční vzorek, je možné jeho vyskladnění u dodavatele považovat za daňový náklad.
U odběratele se jedná o dar.
 
SKONTO
Skontem je nazýváno vrácení určité části zaplacené faktury, resp. snížení částky k úhradě, v případě, že odběratel zaplatí dříve, než bylo stanoveno smlouvou nebo uvedeno na faktuře. Toto zvýhodnění bývá též předem smluveno a používá se obvykle v případech, kdy je původně stanovena lhůta k úhradě delší, než je obvyklé, tedy u nás delší než často používaných 14 dnů splatnosti.
Je obtížné určit, zda jde o finanční či provozní výnos/náklad. Z principu jde o to, že dodavatel, pokud neobdržel zálohu, která by mu kryla podstatnou část nákladů potřebných na splnění dodávky, je musí z něčeho financovat. To ho stojí buď úroky z úvěru, který si musel vzít, nebo úroky z peněžních prostředků, které by mohl získat, pokud by tyto prostředky uložil jinam než na běžný účet nebo investoval jinak. Z toho důvodu zvýšil fakturační hodnotu, a proto při dřívější úhradě může ušetřenou částku nebo její část vrátit.
To je ovšem teorie. V praxi dodavatel leckdy fakturuje stejnou částku, ať je lhůta splatnosti do jisté míry prodloužena či nikoliv, protože získání či udržení zákazníka je pro něj důležitější než jistá finanční ztráta, která mu vznikne při prodloužení splatnosti. Proto je i pro něj dřívější úhrada výhodná a z toho důvodu poskytuje skonto. Přesto jsou i v tomto případě zastánci toho názoru, že skonto je též slevou. Jak již bylo výše uvedeno, dle jejich názoru je slevou vše, co vede ke snížení fakturované částky, ať bylo důvodem tohoto snížení cokoliv.
Dodavatel i odběratel se musí proto rozhodnout, zda budou považovat skonta za slevu či nikoliv. Účtování slevy je jasné, u odběratele má sleva za důsledek její promítnutí do pořizovací ceny obdobně, jak bylo popsáno výše u bonusu. Jestliže nebude dodavatel či odběratel považovat skonto za slevu, je třeba zvážit, zda jde o finanční či provozní náklad či výnos. Pro účtování do finanční oblasti svědčí ekonomická podstata skonta, jak byla výše popsána, a to obzvláště při účtování u dodavatele. Protože je ale skonto poskytováno z fakturované ceny, převažuje účtování do ostatních provozních nákladů. U odběratele bude obdobně posuzováno to, že přijal výhodu spojenou s nákupem, a proto bude též preferovat účtování do provozní oblasti.
I u skonta je třeba též věnovat pozornost časovému hledisku. Je zřejmé, že dokud není faktura odběratelem zaplacena, nemůže ani dodavatel, ani odběratel mít jistotu, zda k dřívější úhradě dojde, a pokud k ní dojde, tak o kolik dnů dříve proběhne. To platí i pro odběratele, i když ten má dostatek prostředků na dřívější úhradu a v minulosti vždy tuto možnost využíval. Ani odběratel totiž neví, zda bezprostředně před zamýšlenou úhradou nedojde k nějaké mimořádné události, která pro tentokrát bude mít za důsledek nemožnost dřívějšího zaplacení. Proto k rozvahovému dni je třeba vzít v úvahu, že úhrada nebyla jistá, a z toho důvodu dodavatel i odběratel budou postupovat tak, jak bylo uvedeno výše u bonusů. I v tomto případě však existují oba názory na správný postup, jak byly popsány u bonusu.
 
ZÁVĚR
Z výše uvedeného lze odvodit, že u každého druhu výhod musí jak dodavatel, tak odběratel posoudit, zda jde o slevu či nikoliv. Pokud je příslušné zvýhodnění poskytováno přímo při nákupu a je součástí fakturace bez ohledu na to, zda bylo uvedeno v ceníku či nikoliv, jde o slevu. Jestliže je jistá výhoda poskytována dodatečně a nejde o slevu poskytnutou z důvodu uznané chyby dodavatele, pak pro rozhodnutí, že nejde o slevu, může být rozhodující, zda lze vysledovat přímou vazbu k jednotlivým komponentům předchozích dodávek či nikoliv. Pokud není tato vazba, pak nejde o slevu z ceny. Takovéto zvýhodnění je třeba u dodavatele považovat za náklad související s udržením příjmů a u odběratele za výnos. Jak již bylo ale uvedeno, tento názor není všeobecně sdílen a poskytnutá zvýhodnění, především bonusy a skonta, jsou považována za slevy. Jak budou jednotlivé případy těchto zvýhodnění posuzovány, musí bohužel posoudit každý jednotlivý dodavatel a odběratel na základě individuálního posouzení jednotlivých případů.
Vše výše uvedené lze uzavřít takto:
*
Žádný předepsaný postup pro účtování poskytnutých ani přijatých benefitů není.
*
Jediným předpisem je zmíněné ustanovení o účtování poskytnutých slev, ale žádné ustanovení o přijatých slevách není, kromě toho chybí definice slevy.
*
Účetní jednotka si proto musí svá pravidla stanovit sama, nejlépe formou vnitropodnikového předpisu (směrnice) a rozhodnout o tom, za co bude poskytnuté či přijaté benefity považovat.
*
Při účtování je třeba dbát i na ZU předepsané postupy ke konci rozvahového dne, přičemž i v tomto případě se je třeba rozhodnout, kterému názoru dát přednost.
*
O zvolených postupech je vhodné podat informace v příloze k účetní závěrce.
Účetní jednotky by jistě přivítaly, kdyby byla v tomto příspěvku rozebíraná problematika podrobněji upravena buď VPU nebo účetními standardy. Dle názoru autora by navíc při nejbližší úpravě ZU bylo vhodné zvážit, zda v situaci, kdy při účetní uzávěrce prováděné v následujícím období, je průkazně zjištěno, že bylo po rozvahovém dni dosaženo výnosu, který se týká uplynulého období, zda by nemělo být o něm účtováno v tomto období, podobně jako tomu je při účtování možných rizik, která jsou zjištěna při uzávěrce účetních knih a vztahují se k uplynulému období.