Ve čtvrté části seriálu pro začínající účetní se budeme zabývat problematickými oblastmi při účtování o zásobách a krátkodobém finančním majetku, tj. při účtování v účtových třídách 1 a 2. V oblasti účtování o zásobách se budeme zabývat chybnými postupy při evidenci zásob, chybami při jejich oceňování. Dále také opomíjením účtování o nedokončené výrobě, tvorby opravných položek, chybami při zachycení zásob v účetní závěrce atd. V oblasti účtování o krátkodobém finančním majetku pak chybnými postupy při jeho evidenci a jinými nedostatky při účtování o tomto majetku.
Problémy v oblasti zásob a finančního majetku
Ing.
Miroslav
Bulla
EVIDENCE ZÁSOB
Základním předpokladem pro minimalizaci chyb v oblasti zásob je správná
evidence zásob
, tj. správné zachycení pořízení zásob a veškerých následných pohybů těchto zásob (spotřeba, prodej atd.). Je proto třeba mimo jiné dodržovat i následující pravidla: *
K přehlednosti evidence zásob jistě napomůže vhodné
analytické členění
jednotlivých syntetických účtů zásob (především 112, 132 atd.) a vhodné členění zásob ve skladové evidenci. Je třeba zásoby členit tak, aby byly naplněny požadavky účetních předpisů na analytické účty v oblasti zásob [mj. Český účetní standard („ČÚS“) č. 001 – Účty a zásady účtování na účtech, ČÚS č. 015 – Zásoby], tj. např. podle jednotlivých druhů či skupin zásob (materiál, zboží atd.), hmotně odpovědných osob, místa uložení, evidovat zvlášť zásoby zapůjčené či odeslané ke zpracování, skladování atd.*
Je vhodné zvolit takové členění, aby byla usnadněna
kontrola zůstatků účtů zásob na skladovou evidenci
. Tj. například aby stav zásob materiálu a zboží v účetnictví (účty 112, 132) seděl na příslušný sklad ve skladové evidenci. Aby tak bylo možné ze skladové evidence zjistit, z jakých položek se skládá zůstatek např. na účtu 112 atd. V praxi to není úplnou samozřejmostí. Vhodné nastavení v oblasti evidence a účtování zásob může velmi usnadnit práci se zásobami a usnadnit kontrolu jejich evidence a účtování.*
I při používání způsobu účtování zásob B („periodický systém“) je nutné vést skladovou evidenci
, aby bylo možno zjistit a prokázat stav zásob v průběhu účetního období a složky pořizovací ceny zásob. V rozvaze by se pak k rozvahovému dni mělo při použití způsobu účtování zásob A i B dojít ke stejným údajům.OCEŇOVÁNÍ ZÁSOB
Účetní jednotky se dopouštějí mnoha nepřesností a chyb při
oceňování zásob
: *
Některé účetní jednotky nezahrnují do pořizovací ceny zásob
vedlejší náklady
související s jejich pořízením, tj. dopravné, poštovné, pojistné, clo atd. Zásoby tak oceňují pouze cenou pořízení a náklady související s jejich pořízením účtují přímo do nákladů (účty 518, 538, 548 atd.). V nákladech účetních jednotek pak v důsledku toho bývají neoprávněně obsaženy náklady vynaložené na pořízení zásob, které ještě nebyly spotřebovány a jsou stále na skladě. Tyto náklady související s pořízením zásob jsou součástí pořizovací ceny a musí do ní být zahrnuty.*
Mnoho účetních jednotek z důvodů jisté administrativní náročnosti rovněž nezahrnuje do pořizovací ceny zásob
vnitropodnikové služby
související s jejich pořizováním a s jejich zpracováním (tj. vlastní přeprava, vlastní náklady na zpracování materiálu či zboží atd.), tj. neprovádí aktivaci
těchto služeb. Tyto náklady na vlastní činnost jsou zaúčtovány na nákladové účty (501, 521, 526 atd.) a účet aktivace (621, 622) tak tvoří protiváhu k těmto nákladům ve výsledku hospodaření, tj. jde vlastně o korekci nákladů. Do nákladů se tak tyto vnitropodnikové služby dostanou až při spotřebě zásob. Není-li provedena aktivace vnitropodnikových služeb souvisejících s pořizováním zásob, bývá podceněn stav výnosů.*
K rozvahovému dni musí být oceněny i dosud
nevyfakturované zásoby
, tj. zásoby, které jsou již na skladě, ale jejich dodávka k rozvahovému dni není podložena fakturou. To se provádí pomocí dohadných položek pasivních, kdy se tyto zásoby ocení zpravidla metodou kvalifikovaného odhadu na základě dostupných informací (smlouva, objednávka či další doklady, které má účetní jednotka k dispozici).Těmito chybnými postupy při oceňování zásob pak dochází k porušení zásady věrného obrazu účetnictví a rovněž i podhodnocení výsledku hospodaření a ke snížení daňového základu (chybné navýšení nákladů či podcenění výnosů), a tím i ke krácení daňové povinnosti.
NEDOKONČENÁ VÝROBA
Významná část firem vůbec neúčtuje o nedokončené výrobě („NV“), přestože je velmi nepravděpodobné, že nemají na přelomu zdaňovacích období vůbec nic rozpracováno. Důvodem této „neobliby“ NV je jistá administrativní náročnost zjišťování stavu NV a především fakt, že vykázaný stav NV zvyšuje daňový základ, a tím i případnou daňovou povinnost firmy. Samozřejmě pak tímto opomíjením NV dochází vedle porušování
účetních principů i k daňovému úniku
s rizikem vyměření dodatečné daňové povinnosti. Často se v praxi rovněž zapomíná na to, že NV vzniká nejen ve výrobním procesu, ale také při poskytování služeb (např. různé déletrvající opravy, auditorské zakázky, softwarové služby, projektování atd.). I u společností zabývajících se výhradně poskytováním služeb tak může vzniknout nutnost účtovat o zásobách, přestože žádné „hmotné“ zásoby nemá.
Práce na produktu či službě (spotřeba materiálu, služeb, režie atd.) má vliv na náklady účetní jednotky, k dokončení a prodeji a tím i k realizaci výnosu z prodeje však může docházet až později. Z důvodu zajištění
věcné srovnatelnosti nákladů a výnosů v daném období
(zařazení nákladů a výnosů do stejného období) a věrného zobrazení skutečnosti je proto třeba v souladu s účetními předpisy účtovat o NV, tj. k nákladům na tuto NV, o kterých je v účetnictví již účtováno, je třeba prostřednictvím účtu 611 přiřadit i výnosy
. Naopak při snížení stavu NV (úbytek NV oproti předchozímu období) je třeba výnosy snížit. Výnosy se tak skládají nejen z výnosů za prodané výrobky či služby, ale i z výkonů, které byly v běžném období produkovány, ale v tomto období nebyly dokončeny a prodány.Z
daňového hlediska
je důležité, aby správce daně nemohl oprávněně namítat, že účetní jednotka neúčtovala o NV, i když objem NV byl natolik velký, že významně ovlivnil zobrazení výsledku hospodaření. Účtování o NV totiž má vliv na výši zdanitelných výnosů, a tím ovlivňuje i daňový základ účetní jednotky, přestože ještě nedošlo ke zdanitelnému plnění. Z účetního hlediska
je třeba zachycovat všechny výrobní procesy v účetní jednotce, aby byly dodrženy všeobecně uznávané účetní zásady tak, aby účetní závěrka podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky. Pro daňové účely je samozřejmě důležité zaúčtování NV pouze k poslednímu dni zdaňovacího období (tj. zpravidla k 31. 12.). Ovšem z důvodů věrného zobrazení skutečnosti a vzájemné srovnatelnosti výsledku v průběhu účetního období je někdy třeba účtovat o NV i v jednotlivých měsících zdaňovacího období. PŘÍKLAD
Společnost zabývající se zástavbou dílenských vozů dosáhla v roce 2011 zisku 2 mil. Kč při výnosech 105 mil. Kč a nákladech 103 mil. Kč. Během ověřování účetní závěrky však
auditor
při provádění analýzy nákladových účtů na konci období zjistil, že účetní jednotka vůbec neúčtovala o NV, přestože k 31. 12. 2011 měla rozpracováno 7 dílenských nástaveb. Zatímco v nákladech této účetní jednotky jsou obsaženy vynaložené náklady na tyto nástavby v různém stádiu rozpracovanosti ve výši cca 1 mil. Kč (materiál, zakoupené služby, přímé mzdy, odvody atd.), výnosy žádné položky týkající se těchto zakázek neobsahují.Opomenutím zaúčtování NV tak dochází k porušení účetních zásad věcné srovnatelnosti nákladů a výnosů a věrného zobrazení skutečnosti a také ke krácení zdanitelných výnosů o 1 mil. Kč, a tím i ke krácení daňové povinnosti. NV v této účetní jednotce měla být k 31. 12. 2011 zaúčtována tímto způsobem:
+------------------------------------------+-----------+------+-----+ | Text | Kč | MD | D | +------------------------------------------+-----------+------+-----+ | Již zaúčtované náklady související s NV | 1 000 000 | 5xx | xxx | | Změna stavu NV | 1 000 000 | 121 | 611 | +------------------------------------------+-----------+------+-----+
Problémy bývají rovněž s
oceňováním NV
. Neexistuje žádné jednoznačné řešení oceňování, účetní předpisy stanovují pouze rámcový prostor, záleží na charakteru dané výroby a vnitropodnikových postupech. Způsob oceňování NV je vhodné upravit ve vnitřní směrnici a stanovit si zde vlastní kalkulační vzorec. Je tedy na účetní jednotce, jaké si ve vnitřní účetní směrnici stanoví postupy pro konkrétní případy, tzn., jaké položky přímých nákladů bude zahrnovat do ocenění NV, zda tam zahrne i některé nepřímé náklady atd. OPRAVNÉ POLOŽKY K ZÁSOBÁM
Některé účetní jednotky
netvoří opravné položky („OP“)
k zásobám, přestože existují důvody pro jejich tvorbu. Tvorba OP k zásobám není v praxi příliš populární, protože nepřináší žádnou úsporu na dani (na rozdíl od některých OP k pohledávkám), navíc znamená práci navíc pro finanční účetní a pracovníky ve skladu v období účetní uzávěrky. Opomíjením účtování o OP však může docházet k porušování účetních principů. Především u auditovaných společností může absence OP ovlivnit výrok auditora, protože účetní závěrka pak nemusí z důvodů nadhodnocení zásob věrně zobrazovat skutečnost. Nepoužívání či špatné používání OP zkresluje obraz o majetku účetních jednotek. OP k zásobám je třeba tvořit např. v těchto případech:
*
U zásob, jejichž obrat je malý nebo žádný a možnost jejich využití je nízká (např. materiál či zboží, u něhož nedošlo za celý rok k žádnému či jen zanedbatelnému výdeji). V tomto případě je nutné odhadnout reálnou cenu, a pokud je nižší než cena, za kterou jsou zásoby vedeny v účetnictví, je nutné rozdíl z tohoto ocenění vyjádřit OP. Obecně zpravidla platí, že čím jsou zásoby starší a déle na skladě, tím klesá jejich reálná hodnota.
*
U zboží z důvodu sezónního poklesu zájmu, nástupu konkurenčního výrobku s vyššími užitnými hodnotami atd. Jde o případy, kdy bude třeba toto zboží prodávat se slevou.
*
U zcizených zásob, jestliže k datu uzavírání účetních knih není rozhodnuto o definitivním řešení tohoto zcizení.
*
U znehodnocených zásob, kdy není k datu uzavírání účetních knih ještě známa výše znehodnocení v plném rozsahu.
Po pominutí doby, kdy je např. zboží prodejné pouze za nižší než nominální cenu, se OP zruší či sníží. Od dočasného snížení hodnoty zásob je nutno odlišit trvalé snížení jejich hodnoty, pak OP tvořit nelze a trvalé snížení ocenění zásob se pak vyjádří přímo na účtech zásob, podobně se postupuje i u zásob, na které již byla vytvořena OP, a původně dočasné snížení hodnoty se změnilo na trvalé. Postupuje se pak např. těmito způsoby:
a)
Prodej se slevou
– každé zboží je zpravidla prodejné, otázkou pouze je, za kolik. Z daňového hlediska je výhodné prodat zboží třeba i za symbolickou cenu, pořizovací cena je pak totiž v plné výši daňovým nákladem, účetní náklady z titulu OP pak vlastně předcházejí daňovým nákladům.b)
Likvidace
– zničení, odvoz na skládku atd. Používá se u zboží, které je totálně nepoužitelné (prošlé potraviny atd.), pořizovací cena zásob může být při splnění podmínek stanovených v § 24 odst. 2 písm. g) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), opět daňově uznatelným nákladem.c)
Darování
– např. škole, nemocnici či jiné instituci. Pořizovací cena je daňově neuznatelným nákladem, ve stanovených případech lze však o tento dar snížit daňový základ v daňovém přiznání k dani z příjmů.PŘÍKLAD
Účetní jednotka má na vybraných účtech účtové třídy 1 – Zásoby k 31. 12. 2011 následující zůstatky:
+----------------------------------+------------------+ | Účet | Částka v mil. Kč | +----------------------------------+------------------+ | 112-Materiál na skladě | 4,2 | | 132-Zboží na skladě | 5,3 | | 191-Opravná položka k materiálu | 0 | | 196-Opravná položka ke zboží | 0 | +----------------------------------+------------------+
Přestože zmíněné sklady materiálu a zboží obsahují významné množství jen těžko použitelného materiálu a zboží prodejného jen za zlomek pořizovací ceny, tedy „ležáků“, účetní jednotka vůbec neúčtovala o OP k těmto zásobám. Opomenutím účtování o OP k zásobám došlo k významnému porušení účetní zásady věrného zobrazení skutečnosti a k nadhodnocení aktiv (zásob) a výsledku hospodaření účetní jednotky. V uvedeném případu je vhodné, aby účetní jednotka vytvořila k těmto ležákům OP.
Účetní jednotka inventarizací zásob zjistila, že sklad materiálu obsahuje ležáky v pořizovací ceně cca 450 000 Kč a sklad zboží ležáky v pořizovací ceně cca 320 000 Kč. Za ležáky přitom v souladu s vytvořenou vnitřní směrnicí pro tvorbu a čerpání OP k zásobám považuje zásoby, u kterých nebyl během roku 2011 uskutečněn žádný výdej ze skladu. Jedná se přitom o zásoby, které je třeba mít v určitém množství k dispozici na skladě (náhradní díly ke starším zařízením v provozu, na záruční či pozáruční servisy atd.). V souladu s vnitřní směrnicí k těmto zásobám vytvořila OP ve výši 50 %, které zaúčtovala následujícím způsobem:
+------------------------------+---------+-----+-----+ | Text | Kč | MD | D | +------------------------------+---------+-----+-----+ | Opravná položka k materiálu | 225 000 | 559 | 191 | | Opravná položka ke zboží | 160 000 | 559 | 196 | +------------------------------+---------+-----+-----+
Výsledek hospodaření se tak v uvedeném případě vlivem OP snížil o 385 000 Kč. Vedení účetní jednotky vydalo pokyn, aby se větší část těchto ležáků během roku 2012 s určitou slevou prodala.
NEDOSTATKY PŘI VYKAZOVÁNÍ ZÁSOB V ÚČETNÍ ZÁVĚRCE
Při provádění roční uzávěrky a sestavování účetní závěrky se v oblasti zásob často chybuje mimo jiné v následujících případech:
*
Zůstatky na jednotlivých účtech účtové třídy 1 – Zásoby by měly korespondovat s údaji ve skladové evidenci a samozřejmě se skutečným stavem zásob. Tj. např. stav účtu 112-Materiál na skladě na stav materiálu ve skladové evidenci. Nesoulad může být způsoben nezaúčtováním některých skladových pohybů či naopak účtováním na účty zásob bez zaevidování těchto pohybů ve skladové evidenci, výdeji zásob do mínusu, špatným nastavením účtování ve skladové evidenci, špatným použitím softwaru, ve kterém se vede skladová evidence a účetnictví atd.
*
V praxi se často provádí inventarizace zásob jen zcela
formálně
. Místo toho, aby se zjišťoval skutečný stav zásob a ten se porovnával se stavem zásob na skladě, se „inventurní soupis“ zásob vyjede ze skladové evidence a tento soupis se takřka automaticky považuje za skutečný stav zásob bez nějaké větší kontroly. V účetnictví pak mohou být evidovány zásoby, které již neexistují, či naopak některé zásoby nejsou evidovány. Správně by se soupis zásob měl vyhotovit při fyzické inventuře zásob a tento soupis teprve pak kontrolovat na skladovou evidenci. Samozřejmě praxe je úplně jiná. K inventarizaci by se ovšem nemělo přistupovat jako k nějaké nepříjemné povinnosti otravující život nás účetních, ale jako k důležitému a nenahraditelnému prvku kontroly.*
Při inventarizaci zásob se jen málokdy provádí
kontrola správnosti jejich ocenění
. Tj. kontroluje se jenom „existence“ zásob a již se neověřuje, zda by nebylo vhodné změnit jejich ocenění, např. u ležáků (tvořit OP, korigovat OP atd.).*
Je-li inventura zásob prováděna v souladu se zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZU“), k jinému dni než je rozvahový den, je třeba prokázat přírůstky a úbytky zásob za období mezi dnem fyzické inventury a rozvahovým dnem.
*
Účty pořízení materiálu (111) a zboží (131) mají v některých účetních jednotkách k rozvahovému dni
nenulový zůstatek
, přestože by k tomuto dni žádný zůstatek mít neměly. V případě potřeby je třeba na konci účetního období účtovat o zásobách na cestě (např. MD 119/D 321 příp. MD 119/D 111) či o nevyfakturovaných dodávkách zásob, tj. o dohadných položkách pasivních (např. MD 112/D 389 příp. MD 111/D 389), kdy se ocenění zásob provede na základě dostupných informací.*
Je vhodné si nastavit takový systém účtování na účty pořízení materiálu (111) a zboží (131), aby se k rozvahovému dni, ale i v průběhu roku, na nich nekumulovaly nějaké nejasné položky. Tj., je třeba zajistit, aby pořízený materiál, resp. zboží, byly vždy v plné výši, včetně všech vedlejších nákladů souvisejících s jejich pořízením, převzaty na sklad (systém rozpouštění vedlejších pořizovacích nákladů). Pro tyto účely lze příp. využít i saldokontní evidenci na účtech 111 a 131.
*
Poskytnuté
zálohy na zásoby
je třeba účtovat pomocí účtové skupiny 15 – Poskytnuté zálohy na zásoby, nikoli prostřednictvím účtu 314-Poskytnuté provozní zálohy. V praxi se však někdy tyto zálohy přesto účtují chybně na účet 314. EVIDENCE KRÁTKODOBÉHO FINANČNÍHO MAJETKU
Při evidenci krátkodobého finančního majetku je vhodné dodržovat mimo jiné následující pravidla a vyvarovat se následujících nedostatků:
*
Je vhodné analytické účty pokladen a bank (211, resp. 221) členit tak, aby byla usnadněna kontrola zůstatků těchto účtů na analytickou evidenci, tj. účtů 211 na pokladní knihu a účtů 221 na jednotlivé bankovní výpisy (co pokladna, resp. bankovní účet, to jiná analytika). A to např. následujícím způsobem:
+----------------+---------+-----------------------------------+ | Číselná řada | Účet | Název | +----------------+---------+-----------------------------------+ | POKL-Novák | 211 100 | Pokladna korunová – Novák | | POKL-Nováková | 211 200 | Pokladna korunová – Nováková | | POKL-EUR | 211 300 | Pokladna valutová – EUR | | CSOB-CZK | 221 100 | Bankovní účet č. xxx (Kč) v ČSOB | | CSOB-EUR | 221 200 | Bankovní účet č. xxx (EUR) v ČSOB | | KB-CZK | 221 300 | Bankovní účet č. xxx (Kč) v KB | +----------------+---------+-----------------------------------+
*
Zůstatek na účtu pokladny (účet 211) někdy nesouhlasí na zůstatek pokladní knihy, příp. i na skutečný stav hotovosti zjištěný inventurou (tj. zůstatek účtů 211 je odlišný od zůstatku v pokladní knize či skutečného stavu hotovosti v pokladně), podobně tomu bývá i u bankovních účtů (účet 221). Tyto problémy vznikají např. tehdy, pokud jsou chybně zadány počáteční zůstatky k 1. 1. běžného roku do knih analytické evidence (tj. v pokladní knize, v knize bankovních dokladů), nejsou proúčtovány všechny pokladní či bankovní operace či je na účty 211 (221) účtováno chybně v jiné pokladní knize, resp. řadě bankovních výpisů, či je dokonce na tyto účty účtováno mimo pokladnu, resp. banku (interními doklady atd.).
*
Při zpracování bankovních výpisů některé účetní neúčtují o některých dosud nejasných pohybech na bankovním účtu a jejich účtování odkládají až do doby jejich vyjasnění (platby kartou, různé převody atd.). Tyto nejasné či nedohledané položky je však vhodné účtovat na nějaký účet plateb k dohledání (např. na účet 378 či 395), aby byl v účetnictví i v průběhu účetního období správně zachycen stav bankovního účtu. Položky z tohoto účtu se pak postupně vyjasňují a jejich účtování se upravuje dodatečně.
OSTATNÍ NEDOSTATKY PŘI ÚČTOVÁNÍ O KRÁTKODOBÉM FINANČNÍM MAJETKU
Při účtování o krátkodobém finančním majetku se občas chybuje i v následujících oblastech:
*
Korunová pokladna má v mnoha účetních jednotkách
zůstatek v haléřích
(např. 24 582,46 Kč), přestože haléře již dávno neexistují. Zůstatek účtu 211 pak nemůže odpovídat skutečnosti. Korunová pokladna by měla mít zůstatek v celých korunách, a to v průběhu celého roku (např. 24 583 Kč nikoli 24 582,46 Kč), přesto stále mnohé účetní jednotky vedou pokladnu s přesností na haléře, tzn., nezaokrouhlují pokladní doklady či doklady pořizují bez zaokrouhlení. Již na první pohled je pak pro uživatele účetních informací (auditory, banky, kontrolní orgány) zřejmé, že účetnictví není vedeno zcela bez chyb.*
V praxi se poměrně často vyskytují
záporné zůstatky v pokladně
během účetního období. To bývá způsobeno opomenutím účtování o některých pokladních operacích (dotace
pokladny či jiné pokladní příjmy), použitím chybného data pokladního příjmu či výdaje, pozdním účtováním o pokladních příjmech atd. Pokladna by však při řádném vedení měla mít v každém okamžiku v průběhu účetního období kladný zůstatek, není prostě fyzicky možné mít v pokladně mínusovou částku (na rozdíl od banky, kde lze jít v některých případech do debetu). Tyto záporné zůstatky tak opět nesvědčí o řádném vedení pokladny.*
Především menší účetní jednotky neúčtují ke konci rozvahového dne o
kursových rozdílech
ve valutových pokladnách (účet 211) a na bankovních účtech v cizí měně (účet 221). Tyto účetní jednotky pak mají na účtech 211 a 221 chybný zůstatek přepočtený do korun (např. ve valutové pokladně k 31. 12. 2011 je 100 EUR, ale na příslušné analytice účtu 211 je zůstatek 17 800 Kč, který vůbec neodpovídá kursu ČNB platnému k 31. 12. 2011). Či dokonce ve valutové pokladně (devizovém účtu) k 31. 12. 2011 nejsou žádné valuty (devizy), ale na příslušné analytice účtu 211 (221) je nenulový korunový zůstatek.*
Často se vůbec neúčtuje o
ceninách
v podobě poštovních známek, kolků, dálničních známek, stravenek, telefonních karet apod. Pořízení těchto cenin se často účtuje při pořízení přímo do spotřeby (tj. do nákladů). Pokud však tyto ceniny nejsou ihned spotřebovány a jsou vydávány postupně (tj. jsou k dispozici např. u pokladní, asistentky, recepční), je třeba o nich účtovat jako o ceninách a do nákladů je účtovat až při spotřebě.*
Na účet 231-Krátkodobé bankovní úvěry by se měly účtovat skutečně pouze bankovní úvěry
krátkodobého charakteru
(se splatností do jednoho roku), např. provozní úvěry, financování kontraktu, financování pohledávek atd. Dlouhodobé bankovní úvěry se účtují na účet 461. Pokud se však z dlouhodobého bankovního úvěru (zachyceného původně na účtu 461) stane krátkodobý (stane se splatným do jednoho roku), není třeba tento úvěr přeúčtovávat z účtu 461 na účet 231. Postačí pouze upravit definici výkazu Rozvaha tak, aby byl tento úvěr zachycen v Rozvaze na řádku B. IV.2. Krátkodobé bankovní úvěry.*
Účet
261-Peníze na cestě
může mít k rozvahovému dni nenulový zůstatek (např. v případě převodu z jedné banky do druhé na přelomu roku), není třeba tedy účet nějakým způsobem k rozvahovému dni vyrovnávat. Pokud má však účet 261 dlouhodoběji pouze nenulový zůstatek, je zřejmé, že je o převodech peněz účtováno chybně (např. je opomenuto účtování příjmu či výdaje do pokladny, převod je zaúčtován na jiný účet). Je proto vhodné kontrolovat pravidelně zůstatky tohoto účtu, příp. mít účet 261 nastavený jako saldokontní.V příštím závěrečném pokračování tohoto seriálu se budeme věnovat nedostatkům vyskytujícím se v praxi při účtování o nákladech a výnosech. Tj. budeme se zabývat chybami při časovém rozlišování nákladů a výnosů, znovu se zmíníme o opomíjení či chybných postupech při účtování o opravných položkách, rezervách, odpisech dlouhodobého majetku a dalších nedostatcích s dopadem na výsledek hospodaření účetní jednotky.