Daňové a nedaňové náklady na dani z příjmů ve vazbě na účetnictví

Vydáno: 16 minut čtení

S krátícími se dny se nezadržitelně přibližuje doba účetních závěrek a daňových přiznání k dani z příjmů, k silniční dani, k dani z nemovitostí, zúčtování daní ze závislé činnosti a srážkové daně. Ano, je toho hodně, ale zase ne více než v minulých letech. Podle hesla „štěstí přeje připraveným“ se pojďme v předstihu zamyslet nad tématem daňové a nedaňové náklady a výnosy. O jejich výši a existenci rozhodují účetní předpisy, jejich zahrnutí do základu daně však řídí zákon o daních z příjmů. Svoji pozornost pak musíme zaměřit na obojí – na správnost účetnictví a dále na odchylky, kdy zákon o daních z příjmů zahrnuje do základu daně náklady a výnosy na základě jiných pravidel než účetnictví. Kde hledat potencionální účetní chyby, které způsobí nejen zkreslení účetního výsledku hospodaření, ale i základu daně? Jak upravit základ daně o náklady a výnosy, které mají odlišné daňové určení, než je tomu v účetnictví? Odpovědi na tyto otázky najdete v následujícím textu.

Daňové a nedaňové náklady na dani z příjmů ve vazbě na účetnictví
Ing.
Ivana
Pilařová
 
ZÁKLADNÍ VAZBA ÚČETNICTVÍ A ZÁKLADU DANĚ
Účetní výsledek hospodaření je definován účetními předpisy (§ 38a vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů) jako rozdíl všech zaúčtovaných nákladů a výnosů. Základ daně z příjmů právnických osob je definován v § 23 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), jako rozdíl, o který příjmy s výjimkou příjmů, které nejsou předmětem daně a příjmů osvobozených od daně, převyšují výdaje (náklady), a to při respektování jejich věcné a časové souvislosti v daném zdaňovacím období. Ačkoliv na první pohled je zřejmé, že pojmy účetní výsledek hospodaření a základ daně jsou vždy chápány jako rozdíl mezi výnosy a náklady, mají oba pojmy od sebe odlišný obsah. Účetní výsledek hospodaření je poplatný účetním předpisům a také jejich dodržování v praxi – na základě toho pak vzniká účetní výsledek hospodaření. Takový účetní výsledek hospodaření, který nám poskytne účetnictví (může být správný, ale také nemusí), se nám pak stane východiskem pro stanovení základu daně.
Účetní výsledek hospodaření je následně upravován do podoby základu daně. Účelem úprav je především zohlednění rozdílu mezi účetním výsledkem hospodaření a základem daně a dále také eliminování chyb v účetnictví, které by základ daně zkreslily.
 
VAZBA ZAÚČTOVÁNÍ DAŇOVÝCH A NEDAŇOVÝCH NÁKLADŮ A VÝNOSŮ NA ZÁKLAD DANĚ
Zkonkretizujme si nyní vzájemnou vazbu zaúčtování nákladů a výnosů ve vztahu k základu daně. V této fází není podstatné, zda účetnictví je vedeno v souladu s účetními předpisy či nikoliv, podstatné je, zda a v jaké výši je daná položka do nákladů či výnosů zaúčtována. Nyní se nám nejedná o věrný a poctivý obraz účetnictví, pracujeme s takovým účetnictvím, které máme k dispozici. V této fázi se nám jedná pouze o techniku sestavení správného základu daně. Pamatujme, že i ze špatně vedeného účetnictví s chybami je možné sestavit správný základ daně. Zároveň si ale buďme vědomi, že chyby v účetnictví je nutné v následujícím účetním období v účetnictví také opravit. Téma následných účetních oprav je však mimo obsah dnešního článku.
Rozlišme tyto situace zaúčtovaných či nezaúčtovaných