Již delší dobu je připravován koncept jednoho inkasního místa (dále jen „JIM“) – vláda premiéra Topolánka dne 20. 12. 2006 usnesením 1462 schválila záměr sloučení výběru daní, cel a pojistného na veřejnoprávní pojištění, dne 3. 11. 2008 usnesením 1336 schválila program projektu vytvoření jednoho inkasního místa pro příjmy veřejných rozpočtů. Současná vláda se k programu JIM rovněž přihlásila ve svém programovém prohlášení ze dne 4. 8. 2010 v rámci bloku „Snižování administrativní zátěže, podpora podnikání, zjednodušování legislativy“ a dne 18. 3. 2011 Ministr financí Kalousek představil koncept JIM s předpokládanou účinností k 1. 1. 2013.
Daňová reforma 2013
Ing.
Pavel
Běhounek
Následovalo vypracování paragrafového znění příslušného zákona, které Ministerstvo financí dne 31. 5. 2011 předložilo do vnějšího meziresortního připomínkového řízení. Návrh zákona uskutečňujícího projekt JIM vláda schválila dne 24. 8. 2011 a 8. 9. 2011 vláda předložila Poslanecké sněmovně jako sněmovní tisk 473 návrh zákona, který nakonec dostal označení (o návrhu tohoto zákona je dále hovořeno jako o „zákonu“). Protože zavedení JIM je zásadní koncepční změnou, je nazýváno daňovou reformou; obsahem zákona jsou navíc i další významné změny, které se zavedením JIM ani přímo nesouvisejí.
„zákon o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů“
V prvém čtení byl návrh zákona projednán Poslaneckou sněmovnou dne 20. 9. 2011. Projednávání zákona v Poslanecké sněmovně naznačilo, že největší politické střety se soustředí na problém „stravenek“. V rámci politických střetů ve vládní koalici se pravděpodobně bude diskutovat otázka zdanění hazardu, které je součástí vládního návrhu ( již od 1. 1. 2012). Dosavadní průběh projednávání návrhu zákona naznačil, že jeho konečná podoba dozná ještě podstatných změn. Předložený návrh se totiž docela podstatným způsobem liší od konceptu představeného Ministrem financí v březnu letošního roku i od ministerského návrhu předloženého na konci května do vnějšího připomínkového řízení a obsahuje i některé věcné chyby. Vzhledem k rozsahu zákona a provázanosti daní a pojistného je víceméně jisté, že vládní
koalice
bude prosazovat řadu odborných pozměňovacích návrhů, navíc mohou přibýt i „politické“ pozměňovací návrhy. Protože byl návrh zákona Poslaneckou sněmovnou v prvém čtení projednán již 20. 9. 2011 a byly schváleny zkrácené lhůty pro projednání, je možné, že bude zákon (i přes jeho předpokládané vrácení Senátem) do konce letošního roku přijat. Konečná podoba zákona by přitom měla být známa na začátku listopadu, kdy by měl být zákon schválen Poslaneckou sněmovnou ve třetím čtení. Tento komentář se soustředí na hlavní koncepční novinky, které by měla daňová reforma přinést. Záměrně není věnována pozornost např. změnám v osvobození příjmů (např. „stravenky“), protože zde může v průběhu projednávání dojít ještě k řadě změn oproti vládnímu návrhu.
JEDNO INKASNÍ MÍSTO (JIM)
Jedno inkasní místo znamená z hlediska praktických dopadů především následující:
*
Ve věci zdanění a zpojistnění příjmů ze závislé činnosti bude zaměstnavatel komunikovat se správcem daně, to znamená podávání příslušných hlášení a vyúčtování finančnímu úřadu (včetně oznamovacích povinností zaměstnavatele – nástup zaměstnance do zaměstnání, vznik účasti zaměstnance na nemocenském pojištění atd.) a soustředění plateb na jeden společný účet. Jedná se o soustředění povinností vztahujících se k odvodu daně (záloh na daň) srážené zaměstnancům z příjmů ze závislé činnosti, pojistného na sociální zabezpečení sráženého zaměstnancům, pojistného na zdravotní pojištění sráženého zaměstnancům a odvodu z úhrnu mezd (tento odvod bude zaměstnavatel platit sám za sebe namísto pojistného „za zaměstnavatele“ na sociální zabezpečení a pojistného na zdravotní pojištění).
*
Ve věci své povinnosti k dani z příjmů fyzických osob, pojistného na důchodové pojištění, pojistného na zdravotní pojištění a event. pojistného na nemocenské pojištění bude osoba samostatně výdělečně činná komunikovat s finančním úřadem (např. přehledy k pojistnému na důchodové pojištění a k pojistnému na zdravotní pojištění budou součástí přiznání k dani z příjmů fyzických osob a budou se podávat ve lhůtě pro podání daňového přiznání) a platby bude posílat na společný daňový účet pro uvedené platby (daň z příjmů fyzických osob včetně záloh, pojistné na důchodové pojištění a pojistné na zdravotní pojištění včetně záloh a event. pojistné OSVČ na nemocenské pojištění).
K ZÁKONU JAKO CELKU
Projekt JIM neznamená, že by byla právní úprava jednotlivých povinností soustředěna do jednoho komplexního zákona. Toto by mělo být uskutečněno až v další etapě daňové reformy, se kterou se počítá až v návaznosti na nový občanský zákoník (ten by sice měl nabýt účinnosti také k 1. 1. 2013, ale další etapa daňové reformy by se měla uskutečnit až později). Daňová reforma 2013 je komplexní změna různých zákonů k 1. 1. 2013, která umožňuje praktické uskutečnění JIM.
Například zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), bude novelizován tak, že umožní odvod daně (za tuto se nově bude považovat i pojistné na veřejnoprávní pojištění) na společný daňový účet, stanoví-li tak zvláštní zákon. Zvláštní zákony (zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ZDP“, zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon o pojistném na sociální zabezpečení“, zákon o pojistném na zdravotní pojištění) potom budou stanovovat, že daň z příjmů fyzických osob, z úhrnu mezd, pojistné na důchodové pojištění a pojistné na zdravotní pojištění se platí (včetně záloh) na společný daňový účet.
I po zavedení JIM však budeme hledat např. výši zálohy na pojistné na důchodové zabezpečení v zákoně o pojistném na sociální zabezpečení, podmínky zakládající účast zaměstnanců na nemocenském pojištění (a z ní plynoucí povinnost srážet zaměstnancům pojistné na sociální zabezpečení a zahrnout jejich příjem do základu pro daň z úhrnu mezd) budeme hledat v zákoně č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, vyjmutí příjmů z odvodu pojistného na sociální zabezpečení (a tím i ze základu pro odvod z úhrnu mezd) a z odvodu pojistného na zdravotní pojištění v zákonech o pojistném na sociální zabezpečení resp. o pojistném na zdravotní pojištění.
I po zavedení JIM bude tedy právní úprava nadále složitá a nepřehledná, výhodou by mělo být zjednodušení administrativy (komunikace pouze s finančním úřadem, platba na jeden účet) a také to, že pro jednotlivé povinnosti budou stanovena sice v různých zákonech, ale jednotně (např. měsíční odvody a vyúčtování budou mít jednotnou lhůtu do 20. dne měsíce následujícího).
Nejvíce změn přináší zavedení JIM do ZDP – především se jedná o zavedení odvodu (daně) z úhrnu mezd, který bude upraven v nově vložené části do ZDP. Do určité míry lze za změnu související se zavedením JIM označit i zrušení principu superhrubé mzdy pro zdanění příjmů ze závislé činnosti, protože daňová reforma poměrně výrazně harmonizuje vyměřovací základy pro daň ze závislé činnosti, pro odvod z úhrnu mezd a pro odvody veřejnoprávního pojistného za zaměstnance (určité odchylky však budou nadále existovat).
Součástí zákona není pouze zavedení JIM, ale i
řada dalších změn s touto problematikou nesouvisejích,
např.:*
změna ZDP (např. zcela nová úprava pro osvobození příjmů od daně z příjmů fyzických osob, změnou je např. osvobození příjmů z prodeje cenných papírů, které budou osvobozeny až po pěti letech držby),
*
změna zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ZDPH“ (pouze snížení hranice obratu pro povinnou registraci k DPH z 1 mil. Kč na 750 000 Kč za 12 měsíců po sobě jdoucích),
*
změna zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, darovací a z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (zrušení progresivních sazeb),
*
daňový řád (nová úprava daňových informačních schránek a řada jednotlivých dílčích změn).
Zákon mění celou řadu dalších předpisů, výše je uveden jen stručný výběr novelizovaných předpisů. Zákon jako celek má stanovenu účinnost k 1. 1. 2013, pouze zdanění hazardu má účinnost navrženu k 1. 1. 2012.
Parametry daní z příjmů
by měly být podle vládního návrhu zákona následující:*
Sazba daně z příjmů fyzických osob se zvyšuje z 15 % na
19 %
a sjednocuje se tak sazbou daně z příjmů právnických osob, která zůstává na úrovni 19 %. Sazba srážkové daně zůstává na úrovni 15 % (hranice pro její uplatnění u příjmů ze závislé činnosti zůstává na úrovni 5 000 Kč měsíčně, pro autorské honoráře za příspěvky do novin a časopisů apod. zůstává na úrovni 7 000 Kč měsíčně). *
Sazba odvodu z úhrnu mezd ve výši 32,4 % (viz níže).
*
Výše slevy na poplatníka zůstává na úrovni roku 2012, tedy na částce
24 840 Kč.
Novinkou je, že slevu na poplatníka nebude moci uplatnit poplatník se základem daně nepřevyšujícím 48násobek průměrné mzdy – zaměstnanec s vyšším základem daně bude povinen podat daňové přiznání. Ztráta nároku na uplatnění slevy na poplatníka bude skoková při překročení uvedeného limitu. *
Výše
daňového zvýhodnění na dítě
zůstává na úrovni roku 2012, tedy na částce 13 404 Kč (zvýšení proti roku 2011 přináší tzv. sazbová novela ZDPH k 1. 1. 2012). Daňové zvýhodnění na dítě budou moci uplatnit pouze rezidenti EU, Norska a Islandu [obdobné omezení bude platit i slevy na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) až e)]. *
Jako novinka se zavádí
zaměstnanecké zvýhodnění
pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob ve výši 3 000 Kč ročně, ke kterému se bude přihlížet až v rámci ročního zúčtování daně či v daňovém přiznání. Zaměstnanecké zvýhodnění se odečte jako sleva od daňové povinnosti, pokud by daňová povinnost nebyla dostatečná, bude ve formě zaměstnaneckého bonusu zaměstnanci vyplacena. *
Ruší se sleva na dani při zaměstnávání zaměstnanců se zdravotním postižením – ročně
18 000 Kč
na jednoho zaměstnance se zdravotním postižením resp. 60 000 Kč
na jednoho zaměstnance s těžším zdravotním postižením. V ZDP dochází kromě koncepčních změn souvisejících se zavedením JIM např. k
dílčím změnám v oblasti daňových nákladů (výdajů),
v této oblasti přináší návrh především tyto změny: *
Mírnější nároky pro daňovou uznatelnost členských příspěvků. Současné ustanovení § 24 odst. 2 písm. d) ZDP obsahuje limit pro daňovou uznatelnost těchto příspěvků ve výši 0,5 % úhrnu vyměřovacích základů pro pojistné na sociální zabezpečení – tento limit zákon vypouští, ale nadále daňovou uznatelnost podmiňuje buď povinným členstvím, nutnou podmínkou k provozování podnikatelské činnosti apod. Zároveň bude do výčtu nedaňových výdajů v § 25 odst. 1 ZDP doplněno nové písmeno vylučující z daňových nákladů příspěvky, které jsou na straně jejich příjemců osvobozeny od daně.
*
Formulační změna ustanovení § 24 odst. 2 písm. f) ZDP, kde je dosud daňová uznatelnost pojistného na veřejnoprávní pojištění hrazeného zaměstnavatelem podmíněna úhradou do konce měsíce následujícího po uplynutí zdaňovacího období – analogická úprava bude platit pro odvod z úhrnu mezd, který nahradí platby pojistného na veřejnoprávní pojištění „za zaměstnavatele“.
*
Formulační změna § 25 odst. 1 písm. g) ZDP, který obsahuje daňovou neuznatelnost pojistného na veřejnoprávní pojištění hrazeného veřejnou obchodní společností či komanditní společností za její společníky a především pojistného hrazeného osobami samostatně výdělečně činnými jako poplatníky pojistného (tedy pojistné, které OSVČ hradí sami za sebe). Věcně bude tedy pojistné hrazené OSVČ z jejich příjmů nadále daňově neuznatelné.
*
Výdaje na provoz vlastního stravovacího zařízení nebo příspěvky na stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů budou plně daňově uznatelné.
*
Zjednodušení pro tvorbu opravných položek k pohledávkám (zákon novelizuje i zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů). Oproti současným šesti pásmům stanovujícím výši opravné položky budou pouze dvě pásma (50 % opravné položky pro pohledávky 18 měsíců po splatnosti, 100 % opravné položky pro pohledávky 36 měsíců po splatnosti) a s výjimkou pohledávek nabytých postoupením, odpadá i podmínka soudního řízení – nebude se rozlišovat mezi pohledávkami do 200 000 Kč a pohledávkami nad tuto hranici a pro tvorbu opravné položky již nebude nezbytné zahájení soudního, rozhodčího nebo správního řízení. Nově bude podmínka zahájení soudního, rozhodčího nebo správního řízení nutná pouze u pohledávek nabytých postoupením v objemu nad 200 000 Kč. U ostatních finančních institucí bude opravné položky možné tvořit pouze k pohledávkám ze spotřebitelských úvěrů poskytovaných podle zákona č. 145/2010 Sb.
*
V případě uplatnění paušálního výdaje na dopravu o vozidla nezahrnutého do obchodního majetku nebude možné uplatnit do daňových výdajů již základní náhradu za 1 km jízdy.
Zásadní novinkou je zavedení
osvobození dividendových příjmů a podílů na zisku
(původně měla dvojí zdanění zisku vytvořeného kapitálovou obchodní společností odstranit dividendová sleva na dani). Podle přechodného ustanovení se toto opatření bude poprvé týkat zisku vytvořeného za rok 2013. Osvobození se bude týkat jak podílů na zisku vyplácených fyzickým osobám (osvobození je zařazeno do výčtu příjmů osvobozených od daně z příjmů fyzických osob v § 4 odst. 1), tak právnickým osobám (nové ustanovení § 19a, kam jsou nově soustředěna osvobození podílů na zisku). Nové osvobození se uplatní pouze vůči rezidentům EU (včetně rezidentů ČR – do návrhu se v dané věci vloudila chyba a která bude nepochybně odstraněna) a dále Norska, Islandu a Švýcarska. S projektem JIM souvisí otázka zavedení
měsíčních záloh na daň z příjmů fyzických i právnických osob
splatných do 20. dne měsíce následujícího, avšak pouze pro poplatníky s poslední tvrzenou daní nad 200 000 Kč. Dosud je povinnost platit zálohy na daň z příjmů založena poslední tvrzenou daní nad 30 000 Kč (zálohy jsou pololetní event. čtvrtletní). Ke koncepční změně dochází ve
vztahu ZDP a daňového řádu.
Současná úprava daňové registrace v daňovém řádu je z hmotněprávní povahy poplatná daním z příjmů, proto bude tato stránka daňové registrace přesunuta do ZDP (krom toho bude jako novinka upravena daňová registrace k odvodu z úhrnu mezd). Daňový řád rozšiřuje použití
daňové informační schránky,
která bude využívána jako nástroj komunikace se správcem daně (dosud slouží pouze k nahlížení do evidence správce daně). Součástí návrhu je však i celá řada dalších změn daňového řádu, protože by se mělo jednat o první významnější novelu tohoto nového daňového předpisu (daňový řád se uplatňuje od 1. 1. 2011 a jeho novela od 1. 3. 2011 reagovala na nejpalčivější problémy daňového řádu) a odstranit jeho „dětské nemoci“ – důležitá může být např. změna právní úpravy podávání dodatečných daňových přiznání. Podle daňového řádu je dodatečné daňové přiznání na daň nižší možné pouze v případě, vyjdou-li najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nasvědčují tomu, že daň byla stanovena v nesprávné výši. Tato formulace vyvolala pochybnosti o možnosti podat dodatečné daňové přiznání např. z důvodu zjištění chybného výkladu apod. Zákon tuto věc upřesňuje, když dává možnost podat dodatečné daňové přiznání na daň nižší, byla-li daň přiznána v nesprávné výši. Velice důležité je, že podle důvodové zprávy se nejedná o věcnou změnu: „Navrhuje se úprava ustanovení, které vymezuje podmínky, za nichž je možné podat dodatečné přiznání na daň nižší (resp. vyšší daňový odpočet či ztrátu). Důvodem pro zpřesnění textu jsou výkladové potíže, které původní formulace připouští. Do jisté míry spornou otázkou v případě dodatečného daňového tvrzení na daň nižší je vymezení toho, co je novou skutečností či důkazem. Při restriktivním výkladu pojmu skutečnost, který vychází z ustáleného významu tohoto slova, kdy skutečností v právním slova smyslu je nutno označit okolnost minulosti nebo současnosti, z níž vyplývá konkrétní právní povinnost nebo subjektivní právo a kterou je možno smyslově vnímat, a jsou tedy k dispozici o její existenci důkazy, nelze pod tento pojem subsumovat právní závěry, jako např. chybné vyhodnocení skutkového stavu, právní omyl či nesprávná
interpretace
zákona. Takovéto omezení možnosti podat dodatečné přiznání na daň nižší by však bylo proti smyslu celého instrumentu. Navrhovaná úprava by tedy měla odstranit pochybnost ohledně toho, zda je možné podat daňové přiznání na daň nižší z důvodu faktického či právního omylu či chyby daňového subjektu při výpočtu daně v daňovém přiznání, tj. v situaci, kdy daňový subjekt přiznal více, než v souladu s aplikací hmotněprávní úpravy měl.“ Výhledově (v rámci II. etapy daňové reformy, která by měla být přijata až po přijetí nové úpravy občanského zákoníku) by měly být
příjmy získané darováním či děděním
převedeny do předmětu daně z příjmů. Odstranil by se tak poměrně komplikovaný vztah mezi předmětem daně z příjmů a předmětem daně darovací. Věcně by se však nic zásadního nezměnilo, protože pro dary a dědění v rámci rodiny (mezi osobami v 1. a 2. skupině) se předpokládá zachovat stávající osvobození (nejednalo by se však o osvobození od daně darovací či dědické, ale od daně z příjmů. V rámci daňové reformy 2013 zůstane zachována daň darovací i dědická včetně osvobození pro dary a dědictví mezi osobami v 1. a 2. skupině. Novinkou je zavedení lineární sazby daně (19% sazba pro daň darovací a 9,5% pro daň dědickou)
pro darování a dědění mezi osobami ve 3. skupině (namísto současné progresivní sazby daně). Při představení daňové reformy v březnu letošního roku byly uváděny daňové sazby 20 % (nikoli 19 %) a 10 % (nikoli 9,5 %). U daně z převodu nemovitostí
zůstává zachována sazba 3 %, novinkou je zrušení osvobození od daně z převodu nemovitostí pro vklady do základního kapitálu. ZÁVISLÁ ČINNOST
U
zaměstnanců
se ruší princip superhrubé mzdy. Základem daně ze závislé činnosti tedy bude hrubá mzda. Ze stejného základu (z hrubé mzdy) bude (až na několik výjimek) zaměstnancům strháváno i pojistné na sociální pojištění i pojistné na zdravotní pojištění. Z obdobného základu bude také zaměstnavatel počítat odvod z úhrnu mezd. Pojistné na sociální zabezpečení srážené zaměstnanci zůstává na úrovni současných 6,5 %, pojistné na zdravotní pojištění srážené zaměstnanci se zvyšuje ze současných 4,5 % na 6,5 %. V současnosti je do dosažení stropu vyměřovacích základů pro pojistné mzda zdaněna a zpojistněna
31,1 %
(15 % x 134 % + 6,5 % + 4,5 %), nově by byla zdaněna a zpojistněna 32 %
(19 % + 6,5 % + 6,5%). Zaměstnanec by tedy v případě navrhovaných parametrů z každé tisícikoruny hrubé mzdy překračující nezdanitelné minimum odváděl o 9 Kč více (do dosažení stropu vyměřovacích základů pro pojistné). Namísto současného
odvodu zaměstnavatele
na sociální a zdravotní pojištěné (odvod za zaměstnavatele 25 % na sociální pojištění + 9 % na zdravotní pojištění, celkem tedy odvod za zaměstnavatele 34 %
) bude zaměstnavatel odvádět odvod z úhrnu mezd ve výši 32,4 %
(původně se hovořilo o 32 %, následně o 32,5 %) – na straně zaměstnavatele tak bude mzda zatížena o 1,6 % nižšími odvody (o 0,9 % však rostou odvody zaměstnance). Odvod z úhrnu mezd bude mít zastropovaný roční vyměřovací základ na úrovni 48násobku průměrné mzdy vynásobeného počtem zaměstnanců (rozhodující je průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců podle právních předpisů upravujících zaměstnanost), což by mělo být považováno za legální nástroj daňové optimalizace (vyčlenění oddělení s nadprůměrnými příjmy do samostatných právnických osob, aby nadprůměrné příjmy nebyly ředěny příjmy zaměstnanců s nižšími příjmy). „Odvod z úhrnu mezd“
(původně nazývaný daní z úhrnu mezd) je legislativní zkratka pro odvod z úhrnu mezd na veřejná pojištění a státní politiku zaměstnanosti zahrnující: *
důchodové pojištění se sazbou 21,5 %,
*
nemocenské pojištění se sazbou 2,3 %,
*
úrazové pojištění se sazbou 0,4 %,
*
veřejné zdravotního pojištění se sazbou 7 %,
*
za zaměstnance účastné důchodového pojištění též státní politiku zaměstnanosti se sazbou 1,2 %.
Úhrnná výše odvodu činí 32,4 %,
ale stanovuje se individuálně za každou skupinu „zaměstnanců“ součtem jednotlivých sazeb (součet 32,4 % tedy v zákoně nenajdeme, musíme si jej ze zákona vypočítat). Sazba 1,2 % se připočítává jen u zaměstnanců účastných důchodového pojištění. Do základu pro odvod přitom vstupují nejen příjmy, ze kterých je srážena záloha na daň, ale i příjmy, ze kterých je srážena srážková daň. U každého příjmu je však třeba testovat, zda u příslušného zaměstnance zakládá účast na konkrétním pojištění. Pokud tedy např. příjmy z dohod o provedení práce do 10 000 Kč nebudou v roce 2013 zakládat účast na žádném z pojištění, nebudou odměny z těchto dohod zahrnuty do základu pro výpočet odvodu z úhrnu mezd resp. z nich bude odveden odvod sazbou 0 %. Pokud by příjem zakládal účast pouze např. na nemocenském pojištění a veřejném zdravotním pojištění, činil by odvod 9,3 % (nemocenské pojištění 2,3 % + + zdravotní pojištění 7 %). K odvodu z úhrnu mezd se bude podávat
měsíčně elektronické hlášení,
které bude součástí měsíčního hlášení o zúčtování příjmů ze závislé činnosti (toto hlášení bude poměrně podrobné – budou v něm uváděny údaje za jednotlivé zaměstnance. Zaměstnavatel bude měsíčně odvádět na společný daňový účet pro zdanění závislé činnosti (ve lhůtě do 20. dne následujícího kalendářního měsíce):
*
odvod z úhrnu mezd (standardně 32,4 %),
*
zálohy na daň ze závislé činnosti (pravděpodobně též event. i daň ze závislé činnosti vybíraná srážkou podle zvláštní sazby),
*
pojistné na sociální zabezpečení srážené zaměstnancům (6,5 % event. 8,5 % u zaměstnanců účastných dobrovolného druhého důchodového pilíře, tedy důchodového spoření),
*
pojistné na zdravotní pojištění.
Platby se stejným datem splatnosti zaevidované na společném daňovém účtu správce daně dále přerozdělí podle klíče daného poměrem jednotlivých daňových pohledávek (budou zahrnovat i pohledávky z titulu pojistného).
V oblasti daně ze závislé činnosti se dále ruší osvobození
závodního stravování a stravenek [stávající § 6 odst. 9 písm. b)], omezuje se rekreace a další benefity dle současného § 6 odst. 9 písm. d) roční částkou 10 000 Kč (např. i příspěvky na kulturu či sport), režijních jízdenek atd. Osvobození příspěvku zaměstnavatele na penzijní připojištění či soukromé životní pojištění zůstává zachováno. OSVČ
U
OSVČ
zákon zachovává stávající výdajové paušály ve výši 40, 60 a 80 % příjmů (bez omezení absolutní výše). U daně z příjmů fyzických osob
tak dochází k nárůstu daňového zatížení ze současných 15 %
na navrhovaných 19 %.
Koncepční novinkou je, že
pojistné na zdravotní pojištění
OSVČ nebude platit jako nyní ve výši 13,5 % z poloviny zisku (reálně tedy ve výši 6,75 % zisku
), ale ve výši 6,5 %
ze 100 % zisku, prakticky tedy ve stejné výši. Pojistné na důchodové pojištění
v současné době OSVČ platí spolu s příspěvkem na politiku zaměstnanosti ve výši 29,2 % vyměřovacího základu (z toho 28 % na důchodové pojištění), který musí činit nejméně polovinu zisku, nejméně tedy ve výši 14,6 % zisku (z toho 14 % na důchodové pojištění).
Zákon snižuje povinnou platbu OSVČ na důchodové pojištění na 6,5 % zisku
(příspěvek na politiku zaměstnanosti jako samostatný odvod se ruší; zásadním negativem tohoto přístupu však je to, že „do důchodu“ by se OSVČ započítával pouze vyměřovací základ odpovídající zaplacenému pojistnému – úspora na pojistném by se tedy negativně promítla na důchodovém zabezpečení z veřejného systému. Aby OSVČ zůstala zachována stejná úroveň důchodového zabezpečení jako dnes (do vyměřovacího základu by se promítla polovina zisku), musela by OSVČ zaplatit pojistné na důchodové pojištění ve stejné výši jako dnes (14 % zisku) a celkové odvodové zatížení OSVČ by tak oproti současnému stavu vzrostlo celkem o 3,75 % – DPFO vyšší o 4 %, pojistné na zdravotní pojištění nižší o 0,25 %, pojistné na důchodové pojištění stejně vysoké. ZÁVĚREM
Tento článek není úplným přehledem daňové reformy, konečná podoba detailů a možná i některých zásadních změn bude ještě v rámci dokončovaného legislativního procesu dopilovávána a daňové reformě se budeme na stránkách tohoto časopisu ještě věnovat.