V minulém čísle časopisu Účetnictví v praxi č. 8/2011 na s. 5 jsme si připomněli základní principy poskytování zaměstnaneckých výhod ( jak z pozice zaměstnance, tak z pozice zaměstnavatele) a probrali některé z nich spolu s účtováním souvisejících nákladů na straně zaměstnavatele. V následujícím textu navazujeme rozborem příkladů zaměstnaneckých výhod, kdy zaměstnavatel neposkytuje benefit zcela „zdarma“, ale nechá zaměstnance, aby se na nákladu částečně spolupodílel. A také se zmíníme o případných povinnostech zaměstnavatele z pohledu DPH.
Vybrané benefity a jejich účetní a daňové řešení
RNDr.
Ivan
Brychta
ZÁVODNÍ STRAVOVÁNÍ
Závodní stravování je jedním z nejčastějších benefitů, který většinou není poskytován zaměstnanci „zdarma“, ale je od zaměstnance vyžadována jistá spoluúčast. Není to z důvodů „na straně zaměstnance“, neboť ten má příjem z této zaměstnanecké výhody osvobozen vždy. Doplňme, že je to podle ustanovení § 6 odst. 9 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), které od daně z příjmů ze závislé činnosti osvobozuje příjem zaměstnance plynoucí mu ve formě stravování poskytnutého zaměstnavatelem jako nepeněžní plnění ke spotřebě na pracovišti nebo v rámci závodního stravování zajišťovaného prostřednictvím jiných subjektů.
Důvodem, pro který je většinou finanční spoluúčast zaměstnance vyžadována, je daňový režim u zaměstnavatele, daný § 24 odst. 2 písm. j) bodu 4 ZDP. Připomeňme si, že zaměstnavatel má dvě možnosti, jak získat při poskytování stravování zaměstnancům daňový náklad:
1)
poskytuje-li stravování ve vlastním stravovacím zařízení, jsou u něho daňově účinnými všechny související náklady kromě hodnoty potravin,
2)
poskytuje-li příspěvky na stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů, pak je u zaměstnavatele daňovým nákladem příspěvek:
*
až do výše 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu,
*
maximálně však do výše 70 % stravného vymezeného pro zaměstnance státních organizací při trvání pracovní cesty 5 až 12 hodin (v roce 2011 je tento maximální limit stravného 74 Kč, z čehož odvodíme 70% limit příspěvku 51,80 Kč); k této možnosti ještě doplňme další pravidla:
*
příspěvek lze uplatnit jako daňový náklad, pokud trvá přítomnost zaměstnance v práci během směny aspoň tři hodiny,
*
pokud by byla délka směny zaměstnance v úhrnu s povinnou přestávkou v práci (kterou je zaměstnavatel povinen poskytnout podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů) delší než 11 hodin, lze poskytnout další příspěvek, a
*
příspěvek na stravování nelze jako daňový náklad zaměstnavatele uplatnit v případě zaměstnance, kterému v průběhu směny vznikl nárok na stravné podle ZP.
STRAVOVÁNÍ VE VLASTNÍM ZAŘÍZENÍ
Jak již bylo řečeno, v režimu
stravování zaměstnanců ve vlastním zařízení
jsou pro zaměstnavatele daňově účinnými všechny náklady související se stravováním zaměstnanců v závodní jídelně provozované zaměstnavatelem, kromě hodnoty potravin. Zaměstnavatel tak dá do daňově účinných nákladů mj. také:*
mzdy včetně sociálního a zdravotního pojištění kuchařů a dalších pracovníků zabezpečujících závodní stravování,
*
spotřebu energií ve stravovacím zařízení,
*
náklady na opravy a údržbu vybavení jídelny,
*
vybavovací předměty (talíře, hrnce, židle, stoly), které nejsou daňově odpisovaným majetkem,
*
prostřednictvím daňových odpisů i vstupní cenu dlouhodobého majetku sloužícího k přípravě a podávání jídel (konvektomaty, lednice, myčky nádobí apod.),
*
a další související náklady (např. na tisk poukázek na odběr jídla).
Chce-li se zaměstnavatel vyhnout nedaňovým nákladům na potraviny, měl by od zaměstnance vybrat za oběd částku rovnou alespoň zmiňovaným nedaňovým potravinám, z nichž oběd uvaří. To proto, aby výnos z tržeb za oběd (který zaměstnavatel pochopitelně musí zdanit) „pokryl“ hodnotu spotřebovaných potravin, a tím z nich učinil [s použitím ustanovení § 24 odst. 2 písm. zc) ZDP] daňově účinný náklad.
Jak budeme postupovat účetně? Předně si musíme uvědomit, že vaření obědů je vlastně obdoba výrobního procesu (výrobkem je uvařený oběd), ovšem zaměstnavatel zaměstnanci neprodává oběd coby výrobek, ale poskytuje stravovací službu (viz klasifikace produkce CZ-CPA 56.29.20). Tomu je potřeba se přizpůsobit i účetně. Příprava jídel se řídí určitými technologickými normami, z nichž vyplyne i potřeba jednotlivých surovin (potravin). V návaznosti na to by si měla účetní jednotka stanovit kalkulaci surovin potřebných pro přípravu obědů, čili vytvořit určité normativy, z nichž bude následně možné i posoudit související daňový režim nákladů.
PŘÍKLAD
Kalkulace ceny jídla:
*
28 Kč přímý materiál (potraviny)
*
15 Kč mzdové náklady kuchařek a ostatního personálu závodní jídelny
*
13 Kč energie potřebné pro provoz
*
10 Kč
amortizace
vybavení jídelnyCelková kalkulovaná cena jídla 66 Kč.
V příkladu uvedená kalkulace vychází z ocenění obědů pomocí vlastních nákladů. V návaznosti na § 49 odst. 5 vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „VPU“), se do kalkulace jistě zahrnou přímé náklady, jimiž se rozumí náklady na přímý materiál, tj. potraviny, přímé mzdy a ostatní přímé náklady, a po individuálním posouzení případná výrobní režie.
V praxi má uvedená kalkulace význam zejména v případech, kdy je oběd nabízen jiným strávníkům než vlastním zaměstnancům a společnost si chce odvodit cenu, za kterou bude obědy poskytovat.
Pro účely závodního stravování však je důležitá (jak už bylo řečeno v předchozím) hodnota potravin, a to kvůli daňovému režimu. Z kalkulace uvedené v příkladu např. plyne, že pokud zaměstnavatel nebude chtít mít náklady na potraviny nedaňové, měl by stanovit cenu oběda alespoň ve výši 28 Kč/oběd, možná i více, neboť se může stát, že reálná spotřeba potravin bude vyšší, např. proto, že se bude počítat vždy s jistou rezervou, aby nemohlo dojít k situaci, že na některého zaměstnance objednaný oběd prostě nezbude. Je také zřejmé, že různá jídla se mohou lišit svou kalkulací, zejména v závislosti na hodnotě použitých potravin a na náročnosti jejich přípravy. I s tím by tedy měl zaměstnavatel počítat při stanovení částky, kterou bude od zaměstnanců vybírat.
A nyní se konečně dostáváme k souvisejícímu účtování. Související účetní zápisy pak závisejí na tom, zda bude zaměstnavatel účtovat o zásobách průběžně způsobem „A“ nebo periodicky způsobem „B“. Je zřejmé, že v případě stravování, kde je pouze omezená možnost ponechání neodebraných jídel (resp. surovin z nich, příp. i ve formě polotovarů) „na skladě“, bude z účetního pohledu asi jednodušší způsob „B“. To proto, že fyzická inventarizace se bude v převážné míře týkat jen skladových zásob potravin, a výjimečně vařením vzniklých polotovarů.
PŘÍKLAD
Předpokládejme, že zaměstnavatel má kalkulaci hodnoty jídla podle předchozího příkladu a že zaměstnancům prodává obědy za 40 Kč. Otázku DPH zatím ponechme stranou. Související účtování o obědech objednaných a uvařených na určitý den může být následující:
+----+------------------------------------------+--------------+-----+-----+------------------------------+ | Č. | Popis operace | Částka v Kč | MD | D | Poznámka | +----+------------------------------------------+--------------+-----+-----+------------------------------+ | 1. | Nákup potravin na fakturu | 15 000 | 111 | 321 | ocenění pořizovací cenou, | | | | | | | evidence způsobem „A“ | | 2. | Naskladnění nakoupených potravin | 15 000 | 112 | 111 | | | 3. | Zakoupení 50 obědů přes pokladnu | 2 000 | 211 | 602 | oběd prodáván za 40 Kč/oběd | | 4. | Objednání (nákup) 200 obědů zaměstnanci | 8 000 | 335 | 602 | oběd prodáván za 40 Kč/oběd | | 5. | Srážka za obědy v rámci mezd | 8 000 | 331 | 335 | | | 6. | Vyskladnění surovin na vaření 250 obědů | 7 000 | 501 | 112 | ve skladových cenách | +----+------------------------------------------+--------------+-----+-----+------------------------------+
K jednotlivým operacím je třeba doplnit pár postřehů:
*
K operacím č. 1 a 2:
Potraviny na sklad se objednávají ve větším množství, částka 15 000 Kč uvedená v příkladu nemá nic společného s kalkulací. Zvolili jsme způsob evidence „A“. *
K operacím č. 3 až 5:
Je třeba si dát pozor na případné časové rozlišení. Pokud by si zaměstnanci kupovali obědy dopředu na delší období - např. v prosinci na leden následujícího roku, museli bychom o výnosu účtovat prostřednictvím časového rozlišení: -
u nákupu za hotové by se účtovalo např. MD 211-Pokladna/D 384-Výnosy příštích období, pro obědy objednané a hrazené srážkou z mezd např. MD 335-Pohledávky za zaměstnanci/D 384,
-
v dalším období by pak proběhlo zúčtování časového rozlišení do výnosů zápisem např. MD 384/D 602-Příjem za stravování zaměstnanců.
*
K operaci č. 6:
Částka uvedená v příkladu (7 000 Kč) odpovídá kalkulaci potravin pro daný počet obědů (250 x 28 Kč). Nemusí to ale být pravidlem. V daný den totiž může být vyskladněno pro potřeby závodní jídelny více nebo i méně surovin (potravin) k vaření, než odpovídá kalkulaci obědů pro daný den. To plyne např. i z toho, že otevřeme větší balení rýže, oleje, apod., které vystačí na přípravu více obědů, nebo využijeme „zbytky“ z balení otevřených dříve. Při „poctivém“ účtování se nabízí pro takové případy účtování o nedokončené výrobě (nutné mít stanoven také vhodný způsob ocenění), pochopitelně vše v závislosti na významnosti částky.*
Mohli bychom ještě doplnit účtování o „výrobě“ obědů, pokud by se sledovala způsobem „A“ (výroba obědů např. MD 123-Výrobky/D 613-Změna stavu výrobků v ocenění vlastními výkony podle zmíněné kalkulace, jejich vydání v rámci závodního stravování obráceným zápisem), jak však již bylo řečeno, pokud se v jeden den uvaří a zároveň jídlo vydá (nebo zlikviduje, pokud si někteří zaměstnanci oběd neodeberou), zůstatek obědů na skladě je nulový a není o čem účtovat.
Doplňme ještě
pohled DPH.
V případech, kdy je od zaměstnanců vybírána za poskytnutí závodního stravování úplata, jde o zdanitelné plnění a zaměstnavatel má nárok na odpočet DPH u souvisejících vstupů v plné výši.PŘÍKLAD
Modifikujme předchozí příklad tak, že zaměstnavatel je plátcem DPH. V takovém případě je poskytnutí závodního stravování zdanitelným plněním v základní 20% sazbě DPH. Kalkulace ceny oběda je v takovém případě postavena na částkách vstupů bez DPH, neboť zaměstnavatel má nárok na odpočet, a na druhé straně je třeba odvádět DPH na výstupu. Zda se zaměstnavatel rozhodne považovat částku 40 Kč za částku vč. 20 % DPH nebo zda bude po zaměstnancích požadovat částku 48 Kč (tj. 40 Kč + 20 % DPH), záleží už jen a jen na zaměstnavateli.
PŘÍSPĚVEK NA STRAVOVÁNÍ U JINÝCH SUBJEKTŮ
Stravování u jiných subjektů
bývá složitější v tom směru, že tento benefit může být poskytnut různými způsoby:*
zabezpečení závodního stravování v restauračním zařízení nebo v závodní jídelně jiného subjektu,
*
dovážení obědů jiným provozovatelem závodního stravování a výdej stravy ve vlastní výdejně,
*
stravování zaměstnanců v provozovnách veřejného stravování na základě nakoupených stravenek.
První dvě možnosti se v účtování od té třetí liší. Ve všech případech je ale zásadní to, kdo co komu poskytuje. Pokud zaměstnavatel zajistí na základě požadavku zaměstnanců obědy v restauračním zařízení nebo v závodní jídelně jiného subjektu, anebo pokud objedná zaměstnanci vybrané jídlo, které bude dovezeno pro zaměstnance na pracoviště (příp. vydáno ve výdejně zaměstnavatele), tak vlastně dělá jen jakéhosi „pošťáka“, který hradí částky dle faktur dodavatelům, a po zaměstnancích požaduje pouze část nákladů, neboť zbytek tvoří příspěvek zaměstnavatele zaměstnancům na jejich stravování.
PŘÍKLAD
Předpokládejme, že zaměstnavatel zajišťuje stravování zaměstnanců v nedaleké restauraci, kde oběd stojí 80 Kč (DPH v této chvíli neřešíme). Zaměstnavatel v interním předpise rozhodl, že bude přispívat na každý oběd částkou 50 Kč, zaměstnanec si uhradí zbylých 30 Kč. Doplňme, že příspěvek zaměstnavatele bude daňovým nákladem pouze ve výši 44 Kč (tj. ve výši 55 % ceny jídla), zbylých 6 Kč bude nedaňových (zaměstnavatel může přispět i z FKSP, pokut tento fond tvoří, ze sociálního fondu nebo zisku po zdanění).
+-------+----------------------------------------------------------+-------------+-----------+------------+ | Č. | Popis operace | Částka v Kč | MD | D | +-------+----------------------------------------------------------+-------------+-----------+------------+ | 1. | Faktura za 1 000 obědů za červenec (po 80 Kč): | 80 000 | | 379 (321) | | | * z toho část hrazená společností jako daňový náklad | 44 000 | 527 | | | | * část hrazená společností jako nedaňový náklad | 6 000 | 528 | | | | * částka hrazená zaměstnanci | 30 000 | 335 | | | 2. | Úhrada faktury zaměstnavatelem | 80 000 | 379 (321) | 221 | | 3. | 300 obědů hrazeno hotově do pokladny | 15 000 | 211 | 335 | | 4. | 700 obědů uhrazenou srážkou ze mzdy | 2 000 | 331 | 335 | +-------+----------------------------------------------------------+-------------+-----------+------------+
K příkladu doplňme, že se často také setkáváme s případem účtování, kdy částka požadovaná od zaměstnanců je v rámci přijaté faktury účtována do nákladů (např. účet 518) a poté je zaznamenána pohledávka za zaměstnanci ve výši této platby (účtování MD 335/D 602 příp. D 518). Toto účtování s použitím výnosů je možné pouze za předpokladu, že zaměstnavatel nakoupí obědy svým jménem a na svůj účet, a pak je dále prodává za cenu nižší zaměstnancům. U výnosového účtování však musíme řešit otázku DPH.
A tím se dostáváme k
režimu DPH.
Rozbor provedeme v návaznosti na informaci Ministerstvo financí z roku 2004 k Uplatňování DPH u stravovacích služeb. Poukázky na stravování, kterými je hrazeno poskytování stravovacích služeb ve vybrané síti restaurací a hotelů, nepodléhají dani při nákupu i prodeji, protože se jedná o platební prostředek nahrazující peníze. Strávník uhrazuje u plátce daně poukázkou cenu jídla včetně daně. K poskytnutí služby (zdanitelné plnění v základní sazbě) dochází, pokud je poskytnuta stravovací služba, naopak prosté dodání obědů (bez dalšího servisu) bude poskytnutím zboží, u něhož bychom mohli využít i sníženou 10% sazbu ( jde o potraviny vč. nealko nápojů).Odlišné účtování a více problémů je v případě stravování zaměstnanců v provozovnách veřejného stravování na základě nakoupených stravenek. Stravenka je ceninou (z toho vyplývá i následující účtování), kterou lze hradit jak obědy ve vybraných restauracích a jídelnách, tak i potraviny ve vybraných obchodech. Pro účely posouzení daňového režimu u zaměstnavatele je v těchto případech obtížné posoudit splnění podmínky, že příspěvek zaměstnavatele je do výše 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu, neboť nevíme, jaká bude hodnota zaměstnancem zakoupeného jídla. Finanční úřady toto řeší „po svém“ a drží se podivné zásady zakotvené v pokynu Ministerstva financí č. D-300, podle které se cenou jídla rozumí hodnota stravenky včetně poplatku za zprostředkování jejího prodeje. Přitom je každému jasné, že poskytnutí stravenky v hodnotě 50 Kč (zdarma či za částečnou úhradu) neznamená, že si zaměstnanec koupí jídlo právě v této hodnotě! Nicméně právě kvůli tomuto názoru správce daně většina zaměstnavatelů neposkytuje stravenku pouze ve výši nepeněžního příspěvku, ale poskytuje stravenky vyšší jmenovité hodnoty.
PŘÍKLAD
Společnost se rozhodla přispívat svým zaměstnancům na stravování prostřednictvím stravenek. Podle zjištění se cena jídla (polední menu) v blízkých restauracích pohybuje okolo 80 Kč. Společnost proto stanovila výši příspěvku na 40 Kč (55 % z 80 Kč je 44 Kč, příspěvek tedy bude pro společnost daňovým nákladem). Kvůli postupu Ministerstva financí pak zakupuje stravenky v hodnotě 80 Kč, které dále prodává zaměstnancům za 40 Kč. Účtování může být následující:
+-------+----------------------------------------------------------+-------------+-----------+------------+ | Č. | Popis operace | Částka v Kč | MD | D | +-------+----------------------------------------------------------+-------------+-----------+------------+ | 1. | Nákup 100 stravenek v hodnotě 80 Kč hotově | 8 000 | 213 | 211 | | 2. | Prodej 10 stravenek zaměstnanci (v pokladně za hotové): | 800 | | 213 | | | * příspěvek zaměstnavatele | 400 | 211 | | | | * část hrazená zaměstnancem | 400 | 527 | | +-------+----------------------------------------------------------+-------------+-----------+------------+
K operaci č. 2 doplňme, že pokud by zaměstnanec nehradil stravenku hotově, ale byla by dohoda o úhradě srážkou z mezd, účtovala by se pohledávka za zaměstnancem (např. účet 335), která by byla zúčtována v rámci mezd (např. zápis MD 331/D 335).
Pokud by zaměstnavatel hradil při nákupu distributorovi stravenek nějaké další poplatky za nákup, účtoval by o nich např. na vrub účtu 518-Ostatní služby. Podle účetních předpisů se totiž nejedná o součást jmenovité hodnoty stravenek jakožto cenin. Navíc, pokud bychom přistoupili na již zmíněný výklad Ministerstva financí v pokynu č. D-300 v předchozím, bychom museli posoudit daňovou uznatelnost zaúčtovaného poplatku, což by mohlo být obtížné, neboť zakoupené stravenky nemusejí být ihned vydány.
Doplňme ještě režim DPH u stravenek. Jelikož jde o nákup a prodej cenin, nejedná se z pohledu DPH o zdanitelné plnění.
POSKYTNUTÍ VÝROBKŮ ČI SLUŽEB SE SLEVOU
Zabývejme se nyní poměrně častými případy, kdy zaměstnavatel poskytne zaměstnanci službu nebo nějaké zboží či výrobek (např. prostřednictvím nákupu v podnikové prodejně) za cenu nižší než obvyklou (resp. podle § 6 odst. 3 ZDP za cenu nižší než je cena zjištěná podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů, nebo nižší než ta, kterou účtuje zaměstnavatel jiným osobám). To jsou situace, kdy je předmětem zdanění zaměstnance rozdíl mezi cenou obvyklou a cenou, kterou zaměstnanec skutečně uhradil. Tento rozdíl nejenže podléhá u zaměstnance zdanění, ale zároveň vstupuje do vyměřovacího základu pro zdravotní a sociální pojištění a zaměstnavatel i zaměstnanec tak musejí odvést i příslušné pojistné.
Tato zdánlivě nevýhodná forma benefitu má poměrně příznivé řešení z pohledu zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Pokud zaměstnanec neobdrží danou výhodu zadarmo, ale za výrobky či služby zaplatí, zaměstnavatel má nárok u souvisejících plnění na plný odpočet DPH a DPH na vstupu odvede pouze z úplaty přijaté od zaměstnance (čili nikoliv z ceny obvyklé).
Složitým na celé operaci tak zůstává jen určení výše nepeněžního příjmu zaměstnance ke zdanění daní z příjmů ze závislé činnosti a pro odvod pojistného. Související účtování je oproti tomu už poměrně jednoduché, viz následující příklad.
PŘÍKLAD
Předpokládejme, že zaměstnanec má možnost nakoupit v podnikové prodejně televizor za 12 000 Kč vč. 20 % DPH. Výrobní cena televizoru přitom je 8 000 Kč a v maloobchodě se stejný televizor prodává za 18 000 Kč vč. 20 % DPH.
Ze zadání je patrné, že částka k dodanění bude 6 000 Kč (rozdíl mezi částkou 18 000 Kč a 12 000 Kč).
Účtování pak může být následující:
+-------+----------------------------------------------------------+-------------+-----------+------------+ | Č. | Popis operace | Částka v Kč | MD | D | +-------+----------------------------------------------------------+-------------+-----------+------------+ | 1. | Přírůstky výrobků společnosti | 8 000 | 123 | 613 | | | (účtování způsobem „A“) | | | | | 2.I | Prodej televizoru v podnikové prodejně za hotové | 12 000 | 211 | | | | zaměstnanci: | | | | | | * z toho základ daně (výnos zaměstnavatele z prodeje) | 10 000 | | 601 | | | * a 20 % DPH na výstupu | 2 000 | | 343 | | 2.II | Úbytek výrobků prodejem (účtování způsobem „A“) | 8 000 | 613 | 123 | | 3.I | Běžná mzda zaměstnance v měsíci prodeje televizoru | 20 000 | 521 | 331 | | 3.II | Sociální a zdravotní pojištění zaměstance | 2 860 | 331 | 336 | | | [11 % z (20 000 + 6 000)] | | | | | | Superhrubý základ daně | 34 840 | neúčtuje se | | | [(20 000 + nepeněžní příjem 6 000) x 1,34] | | | | | 3.III | Záloha na daň zaměstnance 15 % ze superhubé | 3 265 | 331 | 336 | | | mzdy (zaokrouhlené na celé 100 Kč nahoru) a po | | | | | | odečtení měsíční slevy na poplatníka 1 970 Kč | | | | | 3.IV | Pojistné hrazené zaměstnavatelem (34 % 26 000 Kč) | 8 840 | 524 | 336 | +-------+----------------------------------------------------------+-------------+-----------+------------+
K příkladu doplňme, že zaměstnavatel sice uhradil na pojistném více o 2 040 Kč (vypočteno jako 34 % z 6 000 Kč), a zaměstnanec na dani a pojistném o 1 866 Kč více než kdyby zaměstnanec televizor v podnikové prodejně nekupoval (vypočteno jako zvýšení daně o 15 % z 6 000 x 1,34 a zvýšení pojistných odvodů o 11 % z 6 000 Kč), přesto na tom obě strany vydělaly:
*
pokud by si totiž zaměstnanec chtěl koupit televizor v běžné prodejně, musel by si vydělat o 6 000 Kč čistého více, musel by mít hrubou mzdu o 8 700 Kč vyšší než nyní,
*
pokud by zaměstnavatel zaměstnanci přidal na mzdě (aby si zaměstnanec mohl koupit televizor v běžné prodejně), stálo by ho to o mnoho více (1,34 x 8 700 Kč) než je zvýšení nákladů zaměstnavatele v důsledku levněji prodaného televizoru (2 040 Kč).
ZÁVĚR
Z uváděných příkladů je patrné, že účtování o nich nemusí být vždy jednoduchým. Přesto je zřejmé, že pokud v budoucnu dojde k částečnému či úplnému odbourání daňových úlev u zaměstnaneckých výhod, bude to všem chybět.