Sestavení základu daně z příjmů podnikatelských právnických osob pro rok 2010

Vydáno: 32 minut čtení

Taky máte takové novoroční předsevzetí, že letos sestavíte účetní závěrku roku 2010 a vypočítáte daňovou povinnost úplně bez chyb a na první pokus do desátého ledna 2011? To beze zbytku zvládne jen ten, kdo umí dojet na konec kruhového objezdu. Dotyčný by jistě uměl i sestavit základ daně za rok 2010 už v listopadu 2010. Takové schopnosti ale my, běžní účetní a ekonomové, nemáme, nezbývá tedy, než se na „dobu daňovou“ řádně připravit. Novoroční předsevzetí pak nemusí být utopií.

Sestavení základu daně z příjmů podnikatelských právnických osob pro rok 2010
Ing.
Ivana
Pilařová
Z hlediska účetnictví nás čekají rutinní operace, jejichž obsah se oproti roku 2009 mění jen minimálně, navíc „to obvykle neděláme poprvé.“ Důvodem obav a stresů ale není účetnictví a účetní závěrka jako taková, ale zpravidla skutečnost, že právě účetní výsledek hospodaření je východiskem pro sestavení základu daně. Práce na účetní závěrce a sestavení základu daně tak probíhají ve vzájemné součinnosti a nikdy je nelze zcela oddělit. To je skutečnost, která z každé účetní závěrky vytvoří individuální neopakovatelný proces řešení nových problémů, kde vítězí především znalost účetně daňových souvislostí nad každodenní rutinou a znalostí účetního software. Tento příspěvek by měl být návodem, jak z účetního výsledku hospodaření snadno, rychle a správně sestavit základ daně pro výpočet daňové povinnosti na dani z příjmů právnických osob za rok 2010.
 
DAŇOVÝ ŘÁD JAKO NOVÝ FENOMÉN ROKU 2011
Na úvod dovolte malé nahlédnutí do zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Proč ale budeme daňový řád míchat do účetní závěrky a stanovení základu daně roku 2010? Hlavním důvodem je nabytí účinností tohoto předpisu dnem 1. 1. 2011 a zcela minimální souběh daňového řádu se zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, který správě daní vládl bezmála dvacet let. Učetní závěrku a základ daně budeme sestavovat v roce 2011 - tedy v době platnosti daňového řádu, proto:
*
počítejme s jistými komplikacemi při podávání dodatečných daňových přiznání na nižší daňovou povinnost, které je možné platně podat pouze tehdy, pokud vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nasvědčují tomu, že daň byla stanovena v nesprávné výši (§ 141 odst. 2 daňového řádu). To je ovšem skutečnost, která by nás měla přimět k ještě pečlivějšímu prověřování výše nákladů roku 2010 a zkoumání důvodů pro tvorbu dohadných položek, neboť dodatečné uplatnění nákladů může být problematické,
*
nepočítejme s reálnou možností posečkání s placením daní, nebo s povolením splátkování daňové povinnosti, pokud důvody nejsou více než zásadní (například ohrožení výživy poplatníka - § 156 a § 157 daňového řádu),
*
vůbec nepočítejme s možností požádat o prominutí příslušenství daně z titulu přílišné tvrdosti sankce. Tento typ dříve často podávané žádosti daňový řád bez náhrady ruší,
*
naopak nás daňový řád překvapí „bonusy“ v podobě liberace sankcí za několik dnů prodlení s placením daní a při prodlení s podáním daňových tvrzení.
V souvislosti s daňovým řádem dochází také k mírným odlišnostem v označování typu přiznání - řádného, dodatečného a opravného daňového přiznání. Daňový řád totiž nově umožňuje podání opravného dodatečného přiznání (§ 138 daňového řádu). Možnost podat opravné daňové přiznání k řádnému daňovému přiznání je nezměněná. Při podávání opravného daňového přiznání tedy budou vždy zaškrtnuta dvě políčka, aby bylo jasné, k jakému typu přiznání se opravné přiznání vztahuje. Možnosti jsou tedy následující:
*
řádné přiznání (zaškrtnuto jedno políčko),
*
dodatečné přiznání (zaškrtnuto jedno políčko),
*
opravné k řádnému (zaškrtnuta dvě políčka),
*
opravné k dodatečnému (zaškrtnuta dvě políčka).