Změny daně z přidané hodnoty v roce 2015, 2. část

Jedná se o kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Novela bohužel dále komplikuje systém DPH novými povinnostmi, pojmy a vyšší administrativou, rozšiřuje režimy zdanění odběratelem a stále výrazněji odkazuje plátce na záplavu evropských směrnic. Dominantních 79 změnových bodů ovlivnilo zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), již Dalších 9 změn nabude účinnosti až

Hlavní cíle novely jsou dva:

Nejvýznamnějšími změnami v DPH od 1.1.2015 jsou:

Z pohledu Finanční správy je největším úskalím DPH možnost odpočtů daně na vstupu, pokud plátce splní stanovené podmínky. Zejména, že přijaté zdanitelné plnění od jiného plátce využije pro uskutečňování vlastních zdanitelných plnění. Neustále v médiích čteme, o kolik milionů na DPH stát přišel kvůli nastrčenému „bílému koni“ (rozuměj: bezdomovec, který za koblihu podepsal smlouvu o výkonu funkce jednatele s. r. o.) v řetězci plátců, kde „jako naschvál“ zrovna to s. r. o. s bílým koněm nějak zapomnělo odvést státu DPH, ovšem následující plátce v řadě jí od státu požaduje „vrátit“. V omezování nároku na odpočet daně českým úředníkům značně brání závazná evropská směrnice, tak se hledaly a našly jiné způsoby ochrany příjmů státu z DPH.

Inspirací byla běžná přeshraniční plnění mezi osobami povinnými k dani „podnikateli“ z různých států EU, kdy se překlápí povinnosti přiznat daň z dodavatele (poskytovatele plnění) na odběratele (příjemce). V odborné terminologii se hovoří o tzv. což lze přeložit jako „obrácené zdanění“. Pokud např. český plátce pořídí (koupí) zboží od polského prodejce, tak DPH z obchodu neodvádí polský dodavatel v Polsku, ale český pořizovatel v Česku. Jestliže plátce splňuje podmínky nároku na odpočet daně, může jej ihned uplatnit v rámci jednoho daňového přiznání k DPH, takže zcela odpadá platební fáze, což ulevuje cash flow plátce.

Příchod reverse-charge, neboli byl pozvolný. Nejprve se kvůli vysokému riziku podvodů uplatňoval jen při dodání zlata, načež se od dubna 2011 rozšířil na:

Což jsou ale vesměs okrajové záležitosti, ovšem zásadní zvrat nastal s rokem 2012, kdy začal platit pro:

Kdybyste byli mocnými a pro věc zapálenými úředníky, které tíží podvody s DPH, jistě byste se snažili z tohoto obráceného režimu zdanění udělat pravidlo obchodování mezi plátci, načež by si podvodníci s „bílými koňmi“ museli najít jiný způsob parazitování. Žel, v regulované Evropské unii je samotný stát malým pánem, který musí v DPH respektovat sjednocující ze dne 28.11.2006 která neumožňuje libovolné rozšíření překlápění daňové povinnosti v Česku na odběratele. Ale i bruselští úředníci mají rádi daně, takže došlo k významné novelizaci zmíněné směrnice EU, která značně rozšiřuje možnosti tuzemského reverse-charge:

Komentovaná novela ZDPH nových „dočasných“ možností přenosu daňové povinnosti na odběratele (příjemce) zdanitelného plnění maximálně využila. Takže se tento režim zdanění nově rozšířil o dva další typy:

Jak jsme avizovali, Vláda ČR okamžitě využila své nové a . A to konkrétně nařízením vlády č. 361/2014 Sb., o stanovení dodání zboží nebo poskytnutí služby pro použití režimu přenesení daňové povinnosti:

Na situaci, kdy na dodání „vybraného zboží“ mezi plátci v tuzemsku za více než 100 000 Kč , kterou standardně musel zdanit dodavatel, a k uskutečnění tohoto zdanitelného plnění dojde až po 1.4., pamatuje § 92a odst. 7 ZDPH. při uskutečnění zdanitelného plnění celkové ceny. Pozn.: k úplatám (zálohám) před uskutečněním plnění přijatým po 1.4.2015 se v tomto daňovém režimu nepřihlíží.

Rozšíří se režim přenosu daňové povinnosti na odběratele v tuzemských obchodech mezi plátci i dále? Zcela nepochybně, ale nijak rychle. Zmíněné vládní nařízení, resp. příloha č. 6 k ZDPH prakticky zcela vyčerpali možnosti udělené bruselskými úředníky státům EU. Lze očekávat, že od dubna 2015 si podvodníci s odpočty DPH ale v řetězových obchodech vyhlédnou jinou komoditu, kterou začnou ve velkém fiktivně přeprodávat. A dlouho budou moci být v klidu. Muselo by totiž nejprve dojít k úpravě Směrnice Rady 2006/112/ES, což je běh na dlouhou trať. Stejně tak je kvůli podmínce souhlasu Evropské komise nepružný mechanismu rychlé reakce.

Od přibude po vzoru Slovenska jímž všichni plátci budou muset povinně a pouze elektronicky(!) Což správcům daně umožní okamžitou křížovou kontrolu údajů a údajně omezí daňové podvody, ovšem za cenu značného růstu administrativy plátců. Kontrolní hlášení budou podávat všichni plátci povinně elektronicky - právnické osoby za každý měsíc a fyzické osoby v termínu pro podání přiznání.

I laikovi je jasné, že tímto enormně naroste už tak velká administrativa plátců DPH. Což tvrdošíjně odmítá Ministerstvo financí s tím, že všechny tyto údaje již dnes musejí plátci evidovat podle § 100 ZDPH. Možná to tak nevypadá, ale je velký rozdíl mezi evidováním obchodních údajů v interních materiálech podle svých možností a potřeb, a mezi jejich odesíláním ve stanoveném formátu na servery Finanční správy.

Konkrétně bude muset plátce DPH podat kontrolní hlášení, pokud (zjednodušeno):

Z hlediska plátců a tvůrců firemního softwaru je nepraktické, že Což je naopak výhodné pro správce daně, kteří tak mohou lehce a pružně reagovat na situace, kdy vznikne potřeba vyžadovat nějaký další údaj, nebo naopak se některá z dosavadních vykazovaných položek stane nadbytečnou apod. Obdobný přístup se dlouhodobě praktikuje např. u daňových přiznání nebo u přihlášky k registraci.

ve stanoveném formátu a struktuře. Za porušení povinností hrozí např.: pozdní podání bez výzvy 1 000 Kč, pozdní podání až na výzvu úřadu 10 000 Kč, 50 000 Kč za nepodání, 500 000 Kč za ztěžování a maření správy daní.

Dalšími změnami od roku 2016 jsou: