Úvěry a zápůjčky aneb poskytování úvěrových finančních nástrojů

Vydáno: 14 minut čtení

Ne vždy si podnikatel či korporace vystačí se svými vlastními zdroji, často musí situaci řešit půjčováním peněžních prostředků. Pokud si není možné půjčit od bank, nezbývá, než využít nebankovních institucí, často pak osob, které jsou s námi spojeny podnikatelskými či rodinnými svazky. Aktuálním tématem jsou tak nejen úvěry, ale také zápůjčky, a to zejména zápůjčky nízkoúročené a bezúročné. Cílem tohoto příspěvku je zorientovat se v problematice půjčování peněz mezi spojenými i nespojenými osobami a zaměřit se na daňové dopady takto uzavřených smluv.

Úvěry a zápůjčky aneb poskytování úvěrových finančních nástrojů
Ing.
Ivana
Pilařová
 
Pojem „úvěrový finanční nástroj“
Klíčovým pojmem je
„úvěrový finanční nástroj“
, který je substitucí za dříve užívaný pojem „úvěry a půjčky“. V zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), se počínaje 1.1.2014 neužívá pojem, „úvěry a půjčky“, ale nový pojem „úvěrový finanční nástroj“: Tento nový pojem je definován v ustanovení § 19 odst. 1 písm. zk) ZDP. Úvěrovým finančním nástrojem je vždy:
1.
úvěr,
2.
zápůjčka (substituční pojem za dříve používaný pojem půjčka),
3.
dluhopis,
4.
vkladní list, vkladový certifikát a vklad jim na roveň postavený a
5.
směnka, jejímž vydáním získává směnečný dlužník peněžní prostředky.
Tento pojem je užíván jako legislativní zkratka např. i ve známém ustanovení o nízké kapitalizaci v § 25 odst. 1 písm. w) ZDP, kde již nezkoumáme daňovou účinnost finančních nákladů z úvěrů a půjček, ale z úvěrových finančních nástrojů.
 
Úvěrové finanční nástroje mezi nespojenými osobami