S účinností od 1. srpna 2013 se zvyšuje minimální mzda na 8 500 Kč, proto při stanovení vyměřovacího základu a navazujícího výpočtu výše pojistného vycházejí zaměstnavatelé po datu 1. 8. 2013 z této nové částky.
Zdravotní pojištění a minimální vyměřovací základ zaměstnance po 1. 8. 2013
Ing.
Antonín
Daněk
Odvod pojistného v přímé vazbě na minimální vyměřovací základ, platný pro zaměstnance, patří ve zdravotním pojištění mezi nejproblémovější oblasti. K nejčastějším chybám dochází v případech, když si zaměstnavatel neuvědomí, že musí odvést pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu za situace, kdy zúčtovaný hrubý příjem částky minima 8 500 Kč nedosahuje.
Nesprávně se provádí výpočet pojistného i tehdy, kdy má být dodržena pouze poměrná část minimálního vyměřovacího základu. A dalším pochybením bývá doměřování pojistného do vyměřovacího základu 8 500 Kč v případech, kdy je naopak tímto vyměřovacím základem skutečně dosažený příjem.
Chybným postupem zaměstnavatele tak na jedné straně dochází ke vzniku nedoplatku na pojistném včetně penále, na druhé straně pak eviduje zdravotní pojišťovna u zaměstnavatele přeplatek na pojistném. Zaměstnavatel by měl (především ve svém vlastním zájmu) postupovat tak, aby bylo pojistné na zdravotní pojištění odvedeno přesně podle zákona.
Pouze jedno zaměstnání
Relativně jednodušší je pro zaměstnavatele situace, kdy má jeho zaměstnanec jediné zaměstnání. Má-li takový zaměstnanec v případě zaměstnání trvajícího po celý kalendářní měsíc příjem nižší než 8 500 Kč, musí zaměstnavatel tuto situaci odpovědně vyhodnotit, a pokud bude odvádět pojistné ze skutečného příjmu (tedy bez dopočtu do 8 500 Kč), musí mít tento svůj postup řádně podložen. Aby mohl zaměstnavatel odvádět za zaměstnance pojistné z příjmu nižšího, než je výše uvedené zákonné minimum, musí mít k dispozici, a kontrolnímu orgánu na požádání předložit, některý z těchto dokladů, resp. dokumentů:
1)
Veškeré příjmy, započitatelné u téhož zaměstnavatele v příslušném kalendářním měsíci do vyměřovacího základu zaměstnance
(např. příjem na základě pracovní smlouvy ve výši 6 000 Kč a příjem na základě dohody o pracovní činnosti ve výši 3 000 Kč). Pro účely minima se sčítají všechny příjmy ze závislé činnosti nebo funkčních požitků, zakládající povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění, ať už u jednoho zaměstnavatele nebo u více zaměstnavatelů. Protože se každý pracovněprávní vztah posuzuje samostatně, nelze např. započítat příjem na dohodu o pracovní činnosti do 2 500 Kč a příjem na dohodu o provedení práce nepřevyšující 10 000 Kč. 2)
Potvrzení od jiného zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu.
Toto potvrzení není zapotřebí průběžně obnovovat. Zaměstnavatel, který takové potvrzení vystavil, garantuje, že je pojistné za zaměstnance odváděno z vyměřovacího základu alespoň 8 500 Kč. Pokud u zaměstnavatele, který potvrzení vystavil, poklesne příjem zaměstnance pod rozhodnou částku 8 500 Kč, musí tento zaměstnavatel situaci řešit. To znamená, že informuje dalšího zaměstnavatele a podle situace se pak uplatní postup podle následujícího bodu 3.3)
Doklad o výši příjmu zúčtovaného v daném kalendářním měsíci u jiného zaměstnavatele:
a.
zaměstnavatel neprovádí dopočet, např. při příjmu 5 000 Kč a potvrzení o příjmu u jiného zaměstnavatele ve výši 4 000 Kč;
b.
zaměstnavatel provádí dopočet, je-li zaměstnancem pro tento účel pověřen, např. při příjmu 4 000 Kč a potvrzení o příjmu u jiného zaměstnavatele 3 000 Kč.
4)
Čestné prohlášení zaměstnance, že jako OSVČ odvádí alespoň minimální zálohy, což je v roce 2013 částka 1 748 Kč.
I když zaměstnanec takové Čestné prohlášení vystaví, má zaměstnavatel zkoumat, zda zaměstnanec jako OSVČ fakticky tyto zálohy platí? Nikoli, neboť zaměstnavatel vychází z Čestného prohlášení, které je pro něj rozhodným dokladem pro odvod pojistného. Kdyby zaměstnanec jako OSVČ zálohy neplatil, bude situaci řešit zdravotní pojišťovna se subjektem, který porušil zákon, tedy se zaměstnancem jako podnikatelem.5)
Doklad, resp. potvrzení o skutečnosti, že zaměstnanec má u zdravotní pojištbvny nárok na zařazení do kategorie osob, za které platí pojistné stát,
podle § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o veřejném zdravotním pojištění") - doklad o přiznání důchodu, pobírání rodičovského příspěvku, o studiu apod. Pokud zařazení do kategorie osob, za které platí pojistné stát, netrvá po celý kalendářní měsíc, musí zaměstnavatel přihlédnout k povinnosti zajistit odvod v návaznosti na poměrnou část minima podle § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o pojistném na zdravotní pojištění"). Oznamování vzniku, resp. zániku nároku na zařazení zaměstnance do kategorie osob, za které platí pojistné stát, musí zaměstnavatel provést vždy. Nelze se spolehnout např. na prohlášení dotyčné osoby, že ji již přihlásil jiný zaměstnavatel nebo škola apod. V tomto případě se jedná o velmi důležitou povinnost zaměstnavatele, neboť v případě nepřihlášení takové osoby přichází její zdravotní pojišťovna o pravidelné měsíční platby pojistného od státu.6)
Čestné prohlášení zaměstnance, že celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku.
Touto pečující osobou může být otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů. Pokud zaměstnavatel začíná zaměstnávat osobu, která by mohla naplnit výše uvedené podmínky celodenní osobní a řádné péče, pak v tomto směru rozhodně doporučuji vznést vůči zaměstnankyni (zaměstnanci) dotaz, zda tyto podmínky splňuje. V praxi jsem se totiž již setkal s případy, kdy účetní tuto možnou variantu podcenila, dotaz nepoložila a pracovnice pak tento nárok uplatňovaly zpětně. Důsledkem tohoto postupu byla mj. nutnost vrátit přeplacené pojistné a podat za celé období opravné Přehledy. V této souvislosti je zapotřebí vzít v úvahu i poměrně dlouhou - od 1. 12. 2011 nově desetiletou - promlčecí dobu pro uplatnění zákonných nároků. Takovou osobu přihlašuje zaměstnavatel pouze kódem "P" a Čestné prohlášení vyžaduje proto, aby nemusel provádět dopočet do minima. Kódy "L", resp. "T" pak používá v průběhu zaměstnání za situace, kdy tato osoba nemá po dobu nejméně jednoho celého kalendářního měsíce žádné příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti (např. nemoc, neplacené volno aj.). Za této podmínky se za tuto osobu stává plátcem pojistného stát. V textu Čestného prohlášení vždy doporučuji formulaci, na základě které osoba oznámí zaměstnavateli případnou změnu příslušné skutečnosti v osmidenní lhůtě.7)
Musí se jednat o osobu, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání
(např. nemá odpracovaný potřebný počet let). Pokud nemá zaměstnavatel rozhodnutí o přiznání důchodu, není důvod k použití kódu "D", současně však nemusí u této osoby provádět dopočet do minima.8)
Doklad o skutečnosti, že zaměstnanec je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P.
Podle právní úpravy platné do konce roku 2011 se jednalo o osoby s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, kterým byly poskytovány mimořádné výhody II. nebo III. stupně podle předpisů o sociálním zabezpečení.Více zaměstnání
Složitější je pro zaměstnavatele řešení varianty více příjmů zaměstnance v rozhodném období kalendářního měsíce. Aby zaměstnavatel nemusel provádět dopočet do minimálního vyměřovacího základu, musí mít:
•
Potvrzení od jiného zaměstnavatele, že je za zaměstnance tímto jiným ("hlavním") zaměstnavatelem odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Nebo
•
Doklad o výši příjmu u jiného (jiných) zaměstnavatele v případě, že příjem ani v tomto jiném zaměstnání nedosahuje částky 8 500 Kč. Pro účel stanovení vyměřovacího základu se sčítají příjmy zakládající účast na zdravotním pojištění, a pokud je v úhrnu dosaženo alespoň částky 8 500 Kč, neprovádí žádný ze zaměstnavatelů dopočet.
Jestliže však celková částka všech hrubých mezd (vyměřovacích základů) nedosáhne 8 500 Kč, provádí zaměstnancem pověřený zaměstnavatel příslušný dopočet následovně:
příklad
Zaměstnankyně má sjednány dva pracovní poměry na dobu neurčitou se zkráceným pracovním úvazkem. U zaměstnavatele A dosahuje měsíčně příjmu 2 400 Kč a u zaměstnavatele B pak 2 000 Kč.
Součet výdělků u obou zaměstnavatelů činí 4 400 Kč, což je méně než minimální mzda 8 500 Kč.
Zaměstnankyně musí prostřednictvím jednoho zaměstnavatele, kterého si zvolí, doplatit pojistné z rozdílu minimální mzdy a dosažených příjmů, a to ve výši 13,5 %.
Doplatek: 0,135 x (8 500 - 4 400) = 0,135 x 4 100 = 554 Kč.
Zaměstnankyně pověří odvodem doplatku zaměstnavatele, u kterého dosahuje vyššího měsíčního příjmu, v našem případě tedy zaměstnavatele A.
Ten vypočte nejprve pojistné ve výši: 13,5 % z 2 400 Kč, tedy: 0,135x2 400 = 324 Kč.
Z toho zaměstnankyni srazí 1/3 pojistného: 324 / 3 = 108 Kč, a dále odvede i doplatek za zaměstnankyni ve výši 554 Kč.
Zaměstnavatel A odvede: 324 + 554 = 878 Kč.
Zaměstnankyni strhne celkem: 108 + 554 = 662 Kč.
Zaměstnavatel A uhradí celkem: 878 - 662 = 216 Kč.
U zaměstnavatele B bude výpočet odvodu na zdravotní pojištění podstatně jednodušší.
Tento zaměstnavatel odvede: 0,135 x 2 000 = 270 Kč.
Zaměstnankyni srazí 1/3 pojistného: 270 / 3 = 90 Kč.
Ze svých prostředků uhradí: 270 - 90 = 180 Kč.
Za této situace je z hlediska správnosti postupu při placení pojistného na zdravotní pojištění nutná průběžná součinnost obou zaměstnavatelů včetně dokladů o výši příjmů.
Poznámka
Výše příjmu u jiného zaměstnavatele, příp. v rámci výkonu samostatné výdělečné činnosti zaměstnance nezajímá zaměstnavatele tehdy, pokud se na tuto osobu (a tedy i na zaměstnavatele) nevztahuje povinnost respektovat při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ podle § 3 odst. 8 zákona o pojistném na zdravotní pojištění.
Poměrná část minimálního vyměřovacího základu
Ustanovení § 3 odst. 9 zákona o pojistném na zdravotní pojištění taxativně vyjmenovává situace, kdy se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů. Konkrétně se jedná o tyto případy:
•
Zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období (zaměstnanec nastoupil do zaměstnání nebo ukončil pracovní poměr v průběhu kalendářního měsíce).
•
Zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci (např. nemoc).
•
Zaměstnanec se stal nebo přestal být v průběhu měsíce:
•
osobou, za kterou platí pojistné stát;
•
osobou s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P;
•
osobou, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání;
•
osobou, která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku.
příklad
Zaměstnanec pracoval na základě dohody o pracovní činnosti do 23. září a za odpracované dny mu byl zúčtován hrubý příjem ve výši 5 000 Kč.
Poměrná část minimálního vyměřovacího základu činí v návaznosti na počet kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci dubnu 6 516,66 Kč [(23 / 30) x 8 500]. To znamená, že při sazbě 13,5 % z částky 6 516,66 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnance pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 880 Kč (6 516,66 x 0,135). S ohledem na příjem 5 000 Kč činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 675 Kč. Jedna třetina (225 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (450 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Aby zaměstnavatel dodržel zákon, musí provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 1 516,66 Kč, tj. 205 Kč. Tento doplatek, tedy 205 Kč platí podle zákona zaměstnanec, na zaměstnavatele by povinnost jeho úhrady přešla pouze za situace, kdy by byl vyměřovací základ nižší z důvodů překážek na straně organizace ve smyslu ustanovení § 207-209 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
Z celkové částky pojistného 880 Kč zaplatí zaměstnanec 430 Kč (225 + 205) a zaměstnavatel 450 Kč.
Jiné nedostatky
Jaké další chyby dělají zaměstnavatelé v souvislosti s odvodem pojistného v návaznosti na minimální vyměřovací základ zaměstnance?
*
Dopočítané pojistné (v prvním příkladu se jedná o částku 554 Kč) rozdělí na jednu třetinu sraženou zaměstnanci a dvě třetiny hrazené zaměstnavatelem.
*
Neberou v úvahu skutečnost, že ve zdravotním pojištění nehraje při placení pojistného žádnou roli např. rozsah pracovního úvazku, ale výhradně výše příjmu. To znamená, že příslušné minimum musí být dodrženo i při zkráceném pracovním úvazku zaměstnance.
Zaměstnavatelé z pohledu zdravotního pojištění "nic neřeší" u dohody o pracovní činnosti s příjmem nižším než 2 500 Kč a u dohody o provedení práce při příjmu nepřevyšujícím 10 000 Kč. Zvýšenou pozornost je však zapotřebí věnovat situacím, kdy je na základě některé z těchto dohod dodatečně zúčtován nějaký příjem.
Doplatky do minimálního vyměřovacího základu, resp. do jeho poměrné části nemůže hradit sám pojištěnec, tyto se platí zásadně prostřednictvím zaměstnavatele. Zaměstnanec si sám žádné pojistné neplatí.
Vliv minimální mzdy v dalších oblastech
Minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance ovlivňuje dále placení pojistného především v případě poskytnutého neplaceného volna, vykázané neomluvené absence anebo stávky. V této souvislosti platí, že v zaměstnání, ve kterém bylo zaměstnanci poskytnuto po celý kalendářní měsíc pracovní volno bez náhrady příjmu, je vyměřovacím základem pro odvod pojistného minimální mzda. Pokud trvalo neplacené volno kratší dobu, připočítává se k zúčtovanému příjmu poměrná část minimální mzdy podle počtu celých kalendářních dnů trvání neplaceného volna dle § 3 odst. 5 zákona o pojistném na zdravotní pojištění. V případě neplaceného volna platí jednu třetinu z takto vypočtené výše pojistného zaměstnanec. Úhrada zbylých dvou třetin (zcela nebo zčásti) může být předmětem písemné smlouvy uzavřené mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem ve smyslu ustanovení § 9 odst. 3 zákona o veřejném zdravotním pojištění. Pokud taková smlouva uzavřena není, hradí tyto dvě třetiny pojistného zaměstnavatel. Výjimky, kdy se pojistné z poskytnutého neplaceného volna neplatí, naleznete v ustanovení § 3 odst. 5 písm. a)-c) zákona o pojistném na zdravotní pojištění.
Na rozdíl od placení pojistného z důvodu neplaceného volna se na platbě pojistného zaměstnavatel nepodílí v případě vykázané neomluvené absence, kdy pojistné (vypočtené obdobným způsobem jako u neplaceného volna) hradí v plné výši zaměstnanec. Z důvodu neomluvené absence se pojistné platí vždy, zde žádné výjimky neexistují.
Závěr
Kromě zaměstnání má minimální mzda přímý vliv i na placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů. S účinností od 1. 7. 2002 se z hlediska zdravotního pojištění považuje za osobu bez zdanitelných příjmů takový pojištěnec s trvalým pobytem na území České republiky, který nemá
v rámci celého kalendářního měsíce
příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti, nebo není za něj plátcem pojistného stát. Jinak řečeno, pokud je pojištěnec v průběhu kalendářního měsíce alespoň jeden den registrován u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná, nebo je zařazen v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, není v tomto měsíci osobou bez zdanitelných příjmů. Pojištěnec, který chce být zařazen v této kategorii, je povinen přihlásit se u své zdravotní pojišťovny v zákonné osmidenní lhůtě, sdělit své jméno, příjmení, adresu trvalého bydliště, rodné číslo a platit pojistné. Osoba bez zdanitelných příjmů platí pojistné ve vazbě na vyměřovací základ, kterým je minimální mzda. S účinností od 1. 8. 2013 činí výše pojistného 13,5 % z minimální mzdy 8 500 Kč. To znamená, že měsíční platba pojistného osob bez zdanitelných příjmů se od srpna 2013 zvyšuje z dosavadních 1 080 Kč na částku 1 148 Kč.