Ručení v DPH

Vydáno: 35 minut čtení

Zákon č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZDPH"), již od dubna 2011 zavedl převratnou novinku speciálního ručení odběratele (plátce) za DPH nezaplacenou dodavatelem (plátcem). A to buď z důvodu potenciálního daňového úniku, nebo kvůli zjevně neobvyklé ceně. Účel byl jasný a žádoucí - omezení daňových úniků a zlepšení výběru DPH. A protože se tato novinka Finanční správě zalíbila a osvědčila, bylo ručení v DPH nejprve od roku 2012 nenápadně rozšířeno o platby na zahraniční účet dodavatele, aby posléze s rokem 2013 došlo k dalšímu citelnému rozšíření titulů ručení o nové 4 případy.

Ručení v DPH
Ing.
Martin
Děrgel
 
Sedm typů ručení v DPH
Ručení není v daňovém právu ničím výjimečným. Obecně jej řeší § 171 a 172 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "DŘ").
Podle DŘ je nedoplatek daňového subjektu povinen uhradit také ručitel:
*
pokud mu zákon povinnost ručení ukládá
a
*
pokud mu
správce daně ve výzvě sdělí stanovenou daň,
za kterou ručí,
*
a současně jej
vyzve k úhradě nedoplatku
ve stanovené lhůtě.
Obecně je ručení zajišťovací nástroj existenčně vázaný na zajištěný hlavní závazek, jehož osud sleduje. Ovšem podle § 171 odst. 2
povinnost ručitele uhradit nedoplatek nekončí zánikem (úmrtím) daňového subjektu
bez právního nástupce. Podrobněji k ručení dle DŘ viz Pokyn GFŘ-D-5, Finanční zpravodaj č. 6/2011.
S daní z přidané hodnoty (dále také "DPH") je to ovšem složitější. Systém DPH totiž v rámci celé Evropské unie (dále také "EU") v zásadě jednotně upravuje Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "Směrnice EU"), která sice nabízí členským státům jisté možnosti speciálních úprav národní právní úpravy, ale je přitom nutno respektovat vymezené mantinely. K tomu je třeba zohlednit četná rozhodnutí Soudního dvora EU, který jediný je oprávněn vysvětlovat, jak se má Směrnice EU uplatňovat.
Možnost ručení "jiné osoby" (např. odběratele za DPH dodavatele) nabízí článek 205 Směrnice EU:
*
"Vsituacích uvedených voláncích 193 až 200, 202, 203 a 204
(pozn. což jsou všechny typy plnění kromě dovozu)
mohou členské státy stanovit, že za odvod daně ručí společně a nerozdílně jiná osoba než osoba povinná odvést daň.
"
Této možnosti naši zákonodárci, resp. Finanční správa ČR využila a od 1. dubna 2011 se institut ručení za daň dostal poprvé do ZDPH. Nejprve ve dvou typových případech označovaných jako "znalostní test" a "test ceny obvyklé", tedy pokud odběratel věděl nebo mohl vědět, že dodavatel úmyslně DPH nezaplatí, resp. jestliže se úplata za zdanitelné plnění bezdůvodně a zjevně liší od ceny obvyklé. Od 1. ledna 2012 přibyl třetí důvod ručení - úplata za zdanitelné plnění poskytnuta do zahraničí. A prozatím naposledy došlo k dalšímu rozšíření od 1. ledna 2013, a to hned o čtyři nové tituly: platba na "nezveřejněný účet", příjemce je "nespolehlivým plátcem", dodání pohonných hmot "neregistrovaným distributorem" a poslední speciální typ ručení za DPH oprávněného příjemce, které se týká dodání tzv. vybraných výrobků (podléhajících spotřební dani) z jiného členského státu.
Vzhledem k neexistenci jednotného přístupu mezi členskými státy je
působnost českého ručení v DPH omezena pouze na plátce české DPH a na tuzemská zdanitelná plnění.
Dodejme, že kromě ručení existuje v ZDPH tzv. společná a nerozdílná odpovědnost více osob za splnění povinnosti, kdy může správce daně přímo vymáhat daň po kterékoli z nich. Najdeme ji v § 13 odst. 4 písm. f) ZDPH, kde se týká společné odpovědnosti vkladatele i nabyvatele za odvod DPH z nepeněžitého vkladu.
Aktuálně je v § 108a, § 109 ZDPH upraveno
sedm typů ručení plátce za DPH dodavatele
(zjednodušeno):
1.
Pokud "příjemce zdanitelného plnění" v okamžiku jeho uskutečnění věděl nebo vědět měl a mohl, že:
*
daň uvedená na daňovém dokladu nebude úmyslně zaplacena;
*
plátce, který uskutečňuje toto zdanitelné plnění nebo obdrží úplatu na takovéto plnění ("poskytovatel zdanitelné