Metodický pokyn k daním z příjmů D-6, 2. část

Vydáno: 33 minut čtení

V minulém čísle jsme otevřeli metodický pokyn Generálního finančního ředitelství („GFŘ“) č. D-6 (dále jen „pokyn D-6“), který se snaží o jednotný výklad velmi důležitého zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). Nejedná se sice pro daňové subjekty o závazný právní předpis, ovšem je jistě vhodné předem vědět, jak by s největší pravděpodobností určité nejednoznačné ustanovení zákona posoudil správce daně. Tato metodická pomůcka prakticky od roku 2012 - s možností využití již v roce 2011 - nahradila svého letitého předchůdce - pokyn Ministerstva financí č. D-300 z roku 2007, který opět navazoval na dřívější obdobný pokyn. Minule jsme si prošli pokyn D-6 k 1. a 2. části ZDP, tedy ke specifikům DPFO a DPPO, nyní navážeme metodikou týkající se 3. části ZDP - Společná ustanovení, vztahující se k oběma typům daní z příjmů.

Metodický pokyn k daním z příjmů D–6 (2. část)
Ing.
Martin
Děrgel
 
Metodika k 3. části ZDP – Společná ustanovení
Třetí část daňového zákona je zcela zásadní pro praktické uplatňování daně z příjmů jak osob fyzických, tak i právnických. Najdeme zde například pravidla pro tvorbu základu daně, podmínky daňové účinnosti výdajů (nákladů), metodiku daňových odpisů, slevy na dani, problematiku daňové ztráty, zálohy na daň placené přímo poplatníky, předmět a metodiku tzv. srážkové daně a zajištění daně, pravidla pro vyloučení mezinárodního dvojího zdanění atd. S ohledem na zásadní význam se pokyn D-6 této stěžejní části ZDP věnuje velmi podrobně a komentuje více či méně téměř každý její paragraf. Ve stručnosti si uvedeme, co se v této metodice především dozvíme, přičemž sdělení pro praxi významnější si ocitujeme a přidáme příklad využití těchto informací.
  +--------+--------------------------+------------------------------------------------------------------------+ |   ZDP  |    Název ustanovení      |              Co k tomuto ustanovení najdeme v pokynu D–6               | +--------+--------------------------+------------------------------------------------------------------------+ |  § 22  | Zdroj příjmů             | Česká republika se obdobně jako většina jiných států nespokojí se      | |        |                          | zdaněním veškerých příjmů svých rezidentů (zjednodušeně: lidí          | |        |                          | s bydlištěm a firem se sídlem v Česku), ať už plynou z domova nebo     | |        |                          | ze zahraničí. Ale předmětem zdanění v Česku jsou i některé typy        | |        |                          | příjmů nerezidentů ze zdrojů na našem území, z nichž dominantní        | |        |                          | postavení má zdanění příjmů ze zaměstnání vykonávaného v ČR a ze       | |        |                          | zdejších stálých provozoven („SP“). SP jsou zpravidla                  | |        |                          | podnikatelské jednotky (pobočky) zahraničních firem, které             | |        |                          | podnikají v ČR, a byť nemají právní subjektivitu, tak se jim           | |        |                          | přisuzuje fiktivní daňová subjektivita. Přičemž tyto údaje             | |        |                          | nezajímají pouze nerezidentního poplatníka, ale často také             | |        |                          | tuzemského plátce příjmů, který mívá za úkol srazit z vypláceného      | |        |                          | příjmu českou (tzv. srážkovou) daň nebo zajištění české daně a         | |        |                          | tyto odvést svému správci daně. Praktické uplatňování ale              | |        |                          | komplikují obvykle v zájmu zmírnění daňového zatížení nerezidentů      | |        |                          | v Česku příslušné mezinárodní daňové smlouvy.                          | |        |                          | V pokynu se například dozvíme, že platby do zahraničí za               | |        |                          | tzv. krabicový software určený pro širokou distribuci uživatelům       | |        |                          | se nepovažují za příjmy z úhrad za software, ale jsou obdobou          | |        |                          | prodeje zboží, a proto nepodléhají zdanění v Česku. Předmětem          | |        |                          | zdejšího zdanění nejsou třeba ani provize zahraničním firmám           | |        |                          | za služby vykonávané mimo ČR. Největší měrou se zde ale pokyn          | |        |                          | věnuje tématu SP.                                                      | +--------+--------------------------+------------------------------------------------------------------------+ 
V souladu s § 22 ZDP rozlišujeme
pět kategorií SP:
1)
kamenná
(nebo také skutečná či pevná) - kdy se již nezkoumají další podmínky,
*
určujícím znakem je relativní trvalost místa výkonu činnosti (například továrna, dílna, kancelář, lom);
2)
staveniště
a místo provádění stavebně montážních projektů (
tzv. staveništní SP
) - při splnění tří podmínek:
*
časové [doba trvání přes šest měsíců nebo podle mezinárodní smlouvy více (během dvanácti měsíců)],
*
věcné (dodávka uceleného stavebního díla, stavební nebo technologické části),
*
místní (každý samostatný stavební projekt se hodnotí samostatně);
3)
poskytování ostatních služeb (tzv. službová SP)
- kdy je nutno splnit dvě podmínky:
*
časovou [doba trvání p