Změny v AML oblasti - skuteční majitelé

Odkrytí skutečného majitele právnických osob a svěřenských fondů patří mezi dlouhodobé cíle právní úpravy v oblasti opatření proti praní špinavých peněz a financování terorismu. Jeho odhalení je jedním ze základních předpokladů pro účinné fungování finančních zpravodajských jednotek. V obecné rovině lze účel právní úpravy skutečných majitelů spatřovat v poskytnutí informací finančním zpravodajským jednotkám a v transparentnosti právnických osob a svěřenských fondů.

V prvém případě se jedná zejména o povinnosti tzv. povinných osob podle § 2 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AML zákon“). Tyto povinnosti se týkají a informace, které povinná osoba o klientovi jejich plněním získá, lze považovat za nejaktuálnější, byť se získávání těchto informací a jejich aktualizace může z časového hlediska lišit, což záleží na povaze obchodu, obchodního vztahu a rizikovému profilu klienta. Takovouto informaci pak může Finanční analytický úřad získat ať už v rámci oznámení podezřelého obchodu,¹⁾ nebo v případě potřeby i na žádost²⁾.

Ve druhém případě se pak cílí na a toho uvést do evidence skutečných majitelů. Povinnost právnických osob a svěřenských fondů znát svého skutečného majitele vychází již ze čl. 30 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES (dále jen „IV. AML směrnice“) a je též reflexí doporučení Finančního akčního výboru (FATF) č. 24 a 25³⁾. Informace získané plněním těchto povinností, byť jsou pro účinnost opatření v sektoru opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu přínosné, . Je to z toho důvodu, že se jedná o informace poskytnuté či vycházející z informací poskytnutých samotnou právnickou osobou nebo svěřenským fondem, které mohou mít v případě snahy zahladit trestnou činnost značně dezinformační charakter. Z tohoto důvodu plní informace zaslané do evidence skutečných majitelů spíše pomocnou funkci pro výkon působnosti Finančního analytického úřadu a jsou využitelnější v oblastech, kde není třeba reakce příslušných orgánů veřejné moci v řádu hodin (např. , veřejné zakázky, veřejná kontrola apod.).

V důsledku přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/843 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice (EU) 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu a směrnice 2009/138/ES a 2013/36/EU (dále jen „V. AML směrnice“), byly v rámci transpozičních prací přijaty dva právní předpisy, které mění právní úpravu skutečných majitelů a samotnou evidenci skutečných majitelů. Jedná se o zákon č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů (dále jen „zákon o evidenci skutečných majitelů“), a zákon č. 527/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, zákony související s přijetím zákona o evidenci skutečných majitelů a zákon č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „transpoziční novela“). Tyto dva zákony zavedly do tuzemského právního řádu – definici podle § 2 písm. e) zákona o evidenci skutečných majitelů a definici podle § 4 odst. 4 AML zákona. Zatímco definice obsažená v zákoně o evidenci skutečných majitelů cílí pouze na skutečné majitele právnických osob a svěřenských fondů, tak definice podle AML zákona zahrnuje nejen je, ale i tzv. skutečné majitele transakce, tj. i osoby, za které je konkrétní obchod prováděn. Z tohoto důvodu je , zda konkrétní zákon, který s termínem „skutečný majitel“ operuje, cílí na užší definici podle zákona o evidenci skutečných majitelů, nebo naopak na širší definici podle AML zákona, nebo dokonce používá obě tyto definice.⁴⁾

Evidence skutečných majitelů, která byla do nabytí účinnosti zákona o evidenci skutečných majitelů upravena zákonem č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „rejstříkový zákon“), vykazovala značnou řadu nedostatků. , tj. reálně bylo na konkrétní právnické osobě či svěřenském správci, zda vůbec návrh na zápis údajů do evidence skutečných majitelů podá a v jaké kvalitě. Reálně se tedy na údaje v takto upravené evidenci skutečných majitelů bylo nutno dívat a přistupovat k nim s velkou dávkou opatrnosti. Takováto právní úprava byla očividně pouze úlitba právu Evropské unie, konkrétně IV. AML směrnici, bez toho, aby měla jakoukoliv ambici učinit z evidence skutečných majitelů nástroj pro reálné využití státní správou a odbornou veřejností. Zákon o evidenci skutečných majitelů má ambici odstranit všechny výše zmíněné nedostatky evidence skutečných majitelů. Nakolik se toto podaří, ukáže čas.

V rámci procesu zápisu do evidence skutečných majitelů přináší zákon o evidenci skutečných majitelů následné změny. Podání návrhu na zápis do evidence skutečných majitelů je, v ostatních případech však postačí i dosavadní listinné podání. Evidující osoba pak musí buď disponovat uznávaným elektronickým podpisem, nebo v případě listinného podání musí být podpis úředně ověřen.⁵⁾ K podání návrhu je pak , tj. právnická osoba nebo svěřenský správce či jeho obdoba v případě svěřenského fondu. Samotný návrh na zápis se pak podává krajskému soudu.⁶⁾ Zároveň se v rámci snahy o snížení administrativní zátěže evidujících osob zavedly .⁷⁾ Těmito lze docílit zapsání některých údajů ze státem vedených registrů i bez nutnosti evidující osoby, ale zároveň vzhledem k faktu, že vychází z právních domněnek, nejsou samospásné a nemohou ve všech případech nahradit aktivitu evidující osoby.

Vzhledem ke změnám jak obsahu evidence skutečných majitelů, tak k výše uvedeným problémům předchozí evidence skutečných majitelů, je stanoveno . Toto přechodné období se týká evidujících osob s výjimkou obchodních korporací (tj. např. svěřenské fondy, spolky apod.), kdy v případě, že k 1. červnu 2021 neměly zapsány skutečného majitele, tak musí zapsat svého skutečného majitele do 1. ledna 2022. V případě, kdy k datu účinnosti zákona o evidenci skutečných majitelů měly tyto evidující osoby zapsaného skutečného majitele v evidenci skutečných majitelů, tak by měly do 1. června 2022 tyto údaje uvést do souladu s novou právní úpravou. V případě obchodních korporací, které včas splnily svou oznamovací povinnost, je dána lhůta do 1. ledna 2022 k uvedení informací v evidenci skutečných majitelů do souladu se zákonem o evidenci skutečných majitelů. Obchodní , které povinnost zápisu do evidence skutečných majitelů doposud ignorovaly, mají povinnost zápisu již od 1. června 2021.

Z hlediska zapisovaných informací do evidence skutečných majitelů se nad rámec stávajících údajů, tj. identifikačních údajů skutečného majitele, informací o jeho podílu na hlasovacích právech, rozdělovaných prostředcích a případných jiných skutečností zakládajících jeho postavení jako skutečného majitele, , a to včetně identifikačních údajů osob a uspořádání v této struktuře působících. Další údaj, který by měl být v evidenci skutečných majitelů obsažen, je , ve kterém byla daná fyzická osoba skutečným majitelem právnické osoby nebo svěřenského fondu. Tyto údaje je pak nezbytné doplnit ve výše stanovených termínech.

Samotný přístup k informacím z evidence skutečných majitelů je trojího druhu. První z přístupů je přístup veřejný. Ten na základě požadavku V. AML směrnice obsahuje . Tyto údaje lze pak získat z internetových stránek Ministerstva spravedlnosti.⁸⁾ Je nutno podotknout, že vzhledem k faktu, že čl. 31 IV. AML směrnice týkající se svěřenských fondů, na rozdíl od čl. 30 IV. AML směrnice, nevyžaduje zveřejnění skutečných majitelů svěřenských fondů, a proto je veřejnost těchto údajů založena na dobré vůli zapsaných skutečných majitelů. Výjimkou jsou pak ti skuteční majitelé, kteří jsou zapsáni formou automatického průpisu. V tomto případě dal zákonodárce přednost právu na ochranu soukromí před veřejným zájmem na transparentnosti svěřenských fondů.

Dalším způsobem přístupu k údajům o skutečném majiteli právního uspořádání je , kdy ale musí pro získání daná osoba prokázat soudu, že má zájem v souvislosti s prevencí legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, nebo v případě, kdy daný svěřenský fond má zahraniční prvek spočívající ve vazbě na právnickou osobu mimo Evropskou unii.

– skutečný majitel, evidující osoba, případně osoba, která má právní zájem na zápisu do evidence skutečných majitelů a podala tento návrh. Dále mají mít dálkový přístup k evidenci skutečných majitelů . V případě povinných osob se může jednat o jeden z pomocných zdrojů ke zjištění skutečného majitele při identifikaci a kontrole klienta.

Samotná správnosti údajů v evidenci skutečných majitelů je sice v působnosti soudu,⁹⁾ ale nejedná se o jediný způsob, jak zahájit proces opravy údajů v evidenci skutečných majitelů, kterým je řízení o nesrovnalosti.

Pokud nesrovnalost v údajích vedených v evidenci skutečných majitelů , tak za předpokladu, že nedojde k ohrožení jeho činnosti (což platí zejména u Finančního analytického úřadu, orgánu činného v trestním řízení nebo správce daně), by měl podat . Pro umožnění tohoto oznámení byla mimo jiné transpoziční novelou prolomena daňová mlčenlivost a mlčenlivost podle AML zákona.

Dále jsou k podání oznámení nesrovnalosti aktivně legitimovány. V jejich případě transpoziční novela nově zavedla postup při zjišťování nesrovnalostí, který je uveden v § 15a AML zákona. Samotný postup je pak značně flexibilní. Podle AML zákona by měla povinná osoba na skutečnost, že je v evidenci skutečných majitelů podle ní nesrovnalost, , a pokud uzná za vhodné, tak umožnit klientovi se k tomuto vyjádřit.

Pokud se jedná o dlouhodobý obchodní vztah, tak je spíše účelné umožnit klientovi se vyjádřit, oproti jednorázovému obchodu, kdy šance na zopakování interakce s klientem je téměř nulová. V případě poskytnutí možnosti vyjádření by měla povinná osoba dát klientovi , a pokud sám neodstraní nesrovnalost, či nevyvrátí její existenci, tak by měla podat povinná osoba příslušnému krajskému soudu. Kdykoli před tímto procesem či v jeho průběhu může Finanční analytický úřad udělit povinné osobě pokyn, aby výše uvedený postup neuplatňovala, jestliže sezná, že by tím mohla zmařit vyšetřování trestného činu nebo šetření podezřelého obchodu. V rámci legislativního procesu bylo toto ustanovení pak napadáno zejména zástupci právnických profesí s tím, že se jedná o transfer povinností státu na podnikatele a nemístný zásah do práva na právní pomoc. Byť lze s tím, že se jedná o zatížení povinných osob dalšími povinnostmi, bezvýhradně souhlasit, tak vzhledem k povaze opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu lze konstatovat, že samotné zjištění nesrovnalosti . Zároveň ve vztahu k právnickým profesím obsahuje AML zákon ustanovení § 26 a § 27, kde je stanovena pojistka, při jejímž naplnění jsou tyto osoby .

Jak bylo uvedeno výše, tak samotné řízení o nesrovnalosti může zahájit soud i z vlastního podnětu nebo na základě oznámení o nesrovnalosti. K podání tohoto oznámení , což ale na druhou stranu neznamená, že nelze podat podnět soudu, aby jednal z moci úřední. Před zahájením samotného řízení o nesrovnalosti může soud vyzvat evidující osobu k odstranění nesrovnalosti, případně tuto výzvu lze učinit i v průběhu řízení.

Pokud soud dojde k závěru, že je nezbytné zahájit řízení o nesrovnalosti, , která je v evidenci vedena až do ukončení samotného řízení, jehož výsledkem je buď potvrzení nesrovnalosti a vymazání či nahrazení špatných údajů, či její vyvrácení a vymazání poznámky nesrovnalosti.

Samotná nesrovnalost má pak relativně závažné dopady v soukromoprávní rovině. Prvním dopadem je . Z toho plyne, že např. osoba zastírající svůj skutečného majitele prostřednictvím komisionáře si nemůže být jista tím, že svou činnost vykoná, a si nemůže být jist, že obdrží sjednanou odměnu. Další pákou je nezapsanému skutečnému majiteli nebo právnické osobě či svěřenskému fondu bez zapsaného skutečného majitele v evidenci skutečných majitelů s hrozbou zániku tohoto práva ke konci účetního období. Finálně lze též uvést jako následek skutečného majitele v korporaci, u níž není v evidenci skutečných majitelů jako takový veden.

Z hlediska veřejnoprávních sankcí je pak , které spočívá v ignorování výzvy soudem k zápisu do evidence skutečných majitelů. Dalším přestupkem je pak neposkytnutí součinnosti evidující osobě při zjišťování skutečného majitele. Tento přestupek může spáchat pak skutečný majitel, osoba s koncovým vlivem, koncový příjemce, případně osoby, skrze které může být koncový vliv uplatňován či koncový prospěch získáván. Výše pokuty je až 500 000 Kč.

Zároveň je také vhodné upozornit na novou v rámci veřejných zakázek a při žádosti o poskytnutí .

I když v rámci V. AML směrnice doznala evropská právní úprava definice skutečného majitele relativně minimalistických změn, tak samotná nová definice skutečného majitele právnické osoby a svěřenského fondu (či jeho zahraniční obdoby) je v zákoně o evidenci skutečných majitelů násobně rozvitější oproti právní úpravě původně obsažené v § 4 odst. 4 AML zákona. Zároveň vzhledem k faktu, že je nedílnou součástí i definice podle AML zákona, a tedy nezbytnou pro provádění identifikace a kontroly klienta, je důležité uchopit alespoň její základní parametry.

, stejně jako tomu bylo i před nabytím účinnosti tohoto zákona, . Tato fyzická osoba je pak skutečným majitelem z titulu toho, že je buď osobou s koncovým vlivem anebo koncovým příjemcem. je osoba s možností nezávisle na ostatních uplatňovat rozhodující vliv v právnické osobě nebo svěřenském fondu, což odpovídá dosavadní právní úpravě v AML zákoně. je v tuzemském právním řádu novum, ale jedná se o opravu doposud špatně transponované právní úpravy již IV. AML směrnice, která jako skutečného majitele považuje i osobu, která „v konečném důsledku vlastní“ klienta. Podle zákona o evidenci skutečných majitelů se osoba stává koncovým příjemcem, když má podstatný prospěch z činnosti právnické osoby nebo svěřenského fondu bez toho, aby ho předávala dalšímu.

Jak původní definice, tak ta podle evidence skutečných majitelů, cílí na osoby, které fakticky (nikoliv pouze právně) ovládají právnickou osobu nebo svěřenský fond, případně z něj mají převážný prospěch. K tomu je nově , která má umožnit evidujícím osobám lépe určit skutečného majitele.¹⁰⁾ Zároveň je nově konstruován (zejména veřejnoprávní ).¹¹⁾

Vyvratitelné právní domněnky týkající se skutečného vlastnictví právnických osob mají základ v čl. 3 odst. 6 písm. a) IV. AML směrnice a jedná se o skutečnosti indikující, že osoba, která je naplní, je skutečným majitelem právnické osoby (např. 25% přímý či nepřímý podíl na hlasovacích právech). Tyto domněnky je vždy třeba posuzovat v kontextu vlastnické struktury celé posuzované právnické osoby.

V případě svěřenských fondů je pak nově v souladu s právní fikcí, podle V. AML směrnice, dán , jelikož se stanoví okruh osob, který je vždy považován za skutečného majitele svěřenského fondu. Tato byla zavedena do V. AML směrnice z důvodu, že existují svěřenské fondy v rámci Evropské unie, které nejsou z důvodu lokálních právních úprav vůbec evidovány.¹²⁾ Tito „formální“ skuteční majitelé se mohou, ale nemusí překrývat se skutečnými majiteli „materiálními“. Zároveň ryze „formální“ skuteční majitelé svěřenského fondu nejsou skutečnými majiteli právnických osob do těchto fondů vložených, jelikož nenaplňují materiální znak skutečného majitele.

Finálně zákon o evidenci skutečných majitelů upravuje explicitně . Tento postup doposud nebyl na zákonné úrovni upraven, i když se jedná o esenciální prvek určení skutečného majitele v případě složitých vlastnických struktur. Zákon o evidenci skutečných majitelů zavádí pojem „řetězení“ a „větvení“. je zjednodušeně série na sebe navazujících právních vztahů (vlastním společnost A, která vlastní společnost B, tj. jsem skutečným majitelem společnosti B) a je paralelní řetězení. Za pomoci těchto postupů lze vypočítat podíly na vlivu a prospěchu.

Pro zjištění skutečného majitele evidující osobou je pak zákonem o evidenci skutečných majitelů stanovena povinnost všech osob, které mohou být prostředníky pro uplatnění vlivu či transfer prostředků se skutečným majitelem, .

Současná právní úprava přináší od 1. června 2021 řadu změn, které jsou ale vesměs přínosné, a to jak pro evidující osoby a pro povinné osoby podle AML zákona, spočívající ve vyšší právní jistotě při určování skutečného majitele, tak pro orgány státní správy, jelikož lze usuzovat, že relevance údajů v evidenci skutečných majitelů bude oproti předchozí právní úpravě vyšší.

Změny v AML oblasti - Část I.

Změny v AML oblasti - správní dozor a trestání - Část II.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2021.