Cílem tohoto článku je upozornit na problémy s uplatněním nezdanitelné části základu daně z důvodu zaplacených úroků z úvěru poskytnutého na výstavbu či koupi objektu k rekreaci užívaného k trvalému bydlení, které Finanční správa konzistentně a předvídatelně celá léta poplatníkům nezohledňuje. Nejvyšší správní soud však projevil jiný názor, se kterým si dovolím polemizovat.
Uplatňování nezdanitelné části úroky z úvěru ve světle rozsudků Nejvyššího správního soudu
Ing.
Monika
Sušánková,
Finanční úřad pro Plzeňský kraj
Možnost uplatnění nezdanitelné části z důvodu zaplacených úroků z úvěru na bytovou potřebu je v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), upravena již od roku 1998. Uvedené ustanovení neprochází žádnými zásadními změnami, po celou dobu, tj. již více než 20 let, je možné uplatnit úroky z úvěru poskytnutého výhradně na bytové potřeby, které do konce roku 2020 byly uvedeny v § 15 odst. 3 zákona o daních z příjmů. Od 1. 1. 2021 je definice bytových potřeb pro účely celého zákona přesunuta do § 4b zákona o daních z příjmů. Výčet těch bytových potřeb, u kterých lze úroky daňově uplatnit, je v zákoně o daních z příjmů po celou dobu uveden taxativně, nikoliv příkladmo. Protože úvěry jsou poskytovány na rozličné účely, tak po celou dobu platí, že účel, který není bytovou potřebou uvedenou ve výčtu v zákoně o daních z příjmů, daňovou podporu nemá.
Nejprve si připomeňme definici bytových potřeb uvedenou do konce roku 2020 v § 15 odst. 3 zákona o daních z příjmů:
„Bytovými potřebami pro účely tohoto zákona se rozumí
a)
výstavba bytového domu, rodinného domu, jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, nebo změna stavby,