Daň z nemovitých věcí - pozemky, které nelze žádným způsobem využívat, aneb před novelou a po novele

Daň z nemovitých věcí je téma, které se počátkem roku stává aktuálním. Nadchází nové zdaňovací období a je třeba se vypořádat s daňovou povinností, tj. musíme zvážit, zda je třeba podat daňové přiznání či dílčí daňové přiznání, nebo zda je nutné oznámit, že daňová povinnost již zanikla. V neposlední řadě je třeba zvážit, zda je možné uplatnit ten který nárok na osvobození od této daně. Jedním z frekventovaných nároků je pak nárok podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. k) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDNV“). Toto ustanovení, tak jak bylo v zákoně zachyceno do 31. 12. 2019, bylo možné uplatnit jen ve velmi výjimečných případech, proto nebylo divu, že poplatníci s jeho uplatněním často chybovali. V poslední době pak byli někteří poplatníci zneklidněni postupem finančních úřadů, které začaly věnovat větší pozornost uplatněným nárokům na osvobození od daně z pozemků, a to právě z titulu, že se jedná o pozemky, které nelze žádným způsobem využívat a které mají poplatníci často spojené s pojmem neplodná půda. Dobrou zprávou je, že novelou ZDNV, přijatou v samotném závěru roku pod číslem 364/2019 Sb., došlo k radikální změně, a tento nárok na osvobození od daně z pozemků tak získal konkrétnější formulace, které by měly zabránit jeho chybnému uplatňování.

Právní úpravu nalezneme ve shora uvedeném ustanovení § 4 odst. 1 písm. k) ZDNV. Pojďme se podívat, jak zněl zákon do 31. 12. 2019 a jaké problémy s tím byly spojené, což případně umožní zvážit, zda dříve uplatněný nárok na osvobození je uplatněn správně, nebo zda je nutné podat dodatečné daňové přiznání. Pak se podíváme, co přinesla novela a jaké jsou nové možnosti jeho uplatnění.

Pro období do 31. 12. 2019 tedy platí, že od daně z nemovitých věcí jsou osvobozeny pozemky remízků, hájů a větrolamů a mezí na orné půdě, trvalých travních porostech, pozemky ochranného pásma vodního zdroje I. stupně a pozemky ostatních ploch, které nelze žádným způsobem využívat. Toto ustanovení se tak netýká jen pozemků, které nelze žádným způsobem využívat, ale prioritně se budeme věnovat především jim, neboť nárok na osvobození z titulu „nelze žádným způsobem využívat“ se totiž v praxi nejhůře prokazuje.

Pro řádné uplatnění tohoto nároku na osvobození je třeba důsledně vyjít z textu zákona, opřít se i o zápis v katastru nemovitostí a v neposlední řadě o skutečný stav v terénu u dotčených pozemků, na něž se zamýšlí nárok na osvobození uplatnit. Zákon klade důraz na pojem „ostatní plocha“. To znamená, že pozemek musí být v katastru nemovitostí zapsán jako ostatní plocha – nemůže se tedy jednat o lesní pozemek, o ornou půdu apod. Vždy jen o druh pozemku ostatní plocha. Potud by to bylo jednoduché. Složitější se to stává v okamžiku, kdy je třeba posoudit, zda se skutečně jedná o pozemek ostatní plochy, který nelze žádným způsobem využívat. Využívat (z pohledu pravidel českého jazyka se jedná o vid nedokonavý) zde znamená, že nelze využívat ani teď a ani v budoucnu. Vždy je tedy potřeba zvažovat i případné možné budoucí využití. Nemožnost nynějšího i budoucího využití pozemku je tak v objektivní rovině. Tomu není na závadu ani případná překážka na pozemku (např. nálety), neboť po jejím odstranění již pozemek může být využitelný. Ale tomu se budeme blíže věnovat později.

Zkusme se podívat na jednotlivé důvody nevyužitelnosti těchto pozemků tak, jak se s nimi zpravidla finanční úřady setkávají.

Nejrozšířenějším důvodem, proč nelze dotčený pozemek žádným způsobem využívat, je námitka tzv. neplodné půdy zapsané v katastru nemovitostí pod kódem 27. Pod tímto kódem v katastru nemovitostí obvykle nalezneme zápis, že se jedná o pozemek, na němž se nachází prudký svah, skála a jiné neplodné půdy, kterými se rozumí zejména zarostlé rokle, vysoké meze s křovinami nebo s kamením, kamenitý terén, ochranné hráze, bermy u regulovaných vodních toků a pozemek, který neposkytuje trvalý užitek z jiných důvodů, zejména plocha zarostlá křovinami nebo zanesená štěrkem nebo kamením, s výjimkou případů, kdy stav pozemku je důsledkem lidské činnosti nebo nečinnosti a pozemek lze opět uvést do stavu umožňujícího jeho trvalé hospodářské využití. Již jen z tohoto výčtu je patrné, že se často jedná o přechodný stav a že pozemek lze uvést do stavu jeho trvalého hospodářského využití. Tedy takový pozemek po odstranění překážek lze v budoucnu využívat. Proto tedy z tohoto důvodu nárok na osvobození z titulu, že se jedná o pozemek, který nelze žádným způsobem využívat, nelze přiznat.

Jak je vidět, důvodů pro zápis „neplodné půdy“ je více a vždy bude záležet na konkrétním posouzení všech skutečností. Například:

Druhým nejrozšířenějším argumentem, se kterým se Finanční správa setkávala, je právě tvrzení, že na pozemku jsou souvislé plochy náletových dřevin, které znemožňují, aby mohl pozemek sloužit svému účelu a přinášet užitek. Vzhledem k tomu, že nevyužitelnost pozemku je v objektivní rovině, musí se zkoumat všechny okolnosti. Zpravidla toto zkoumání skončí u toho, že postačí odstranit nálety a upravit povrch pozemku. Tedy zanedbanost pozemku (nálety) není důvodem pro osvobození od daně z nemovitých věcí. Jsou však výjimečné případy náletů různých porostů, zejména v zamokřeném či jinak nepřístupném pozemku, kdy by tento nárok na osvobození uznán být mohl. Je však třeba bližšího zkoumání. V případě podmáčených pozemků je to zjištění, zda je možné jejich odvodnění a zda poté bude pozemek využitelný, a to jakýmkoliv dovoleným způsobem, nebo zda i poté bude nevyužitelný.

Jednou z výjimek, kdy by tento nárok na osvobození mohl být uznán, je např. opatření orgánů ochrany životního prostředí, kdy důvodem může být ochrana vzácných živočichů nebo rostlin a kdy není dovoleno jakkoliv do stavu pozemku zasahovat, případně jsou zásahy striktně omezeny. Na druhou stranu pouhé zařazení pozemku do plánu systému ekologické stability podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, není samo o sobě důvodem pro přiznání nároku na toto osvobození. Záleží na tom, jakého rozsahu je omezení ve využívání dotčeného pozemku, neboť často jsou jen některé činnosti omezeny nebo jsou přípustné za určitých podmínek.

Zajímavý důvod pro osvobození od daně z nemovitých věcí z důvodu, že pozemek ostatní plochy není možné žádným způsobem využívat, se objevil v prvních letech platnosti ZDNM, kdy byl uplatněn tento nárok na osvobození z titulu „močálu“, avšak při bližším zkoumání se zjistilo, že se jedná o rašeliniště, které se hospodářsky těží, tedy ani zde uvedený nárok na osvobození nemohl být uznán. Obdobně nemohl být nárok na toto osvobození uznán tam, kde se posléze ukázalo, že sice je pozemek zapsán jako „neplodná půda“, avšak již dříve tam stálo stavení, po kterém zbyly jen základy. Toto zjištění pak bez dalšího neumožní konstatovat, že pozemek nelze žádným způsobem využívat.

Nevyužitelnost pozemku tak nelze ale vázat jen na nemožnost zemědělského a jiného ekonomického využívání. Musí se jednat o nemožnost jakéhokoliv, tedy i jiného než zemědělského či ekonomického využívání. Nemůže tak obstát argument, že se jedná o pole ležící ladem, které nepřináší očekávaný hospodářský výsledek. Jednak je to stav lehce změnitelný – prostě se začne na poli hospodařit, začne se obdělávat. Ale co je důležitější – pole je druhem pozemku orná půda, zatímco nárok na osvobození lze uplatnit jen u druhu pozemku ostatní plocha. Obvykle lze konstatovat, že po odstranění překážek (nálety dřevin, úprava povrchu pozemku, odvodnění pozemku apod.) má pozemek své využití – např. je možné rekreační a sportovní využití, využití pro budoucí zastavění (pozemky jsou často bez ohledu na svůj momentální stav zahrnuty v plánech rozvoje obcí) pro chov hospodářských zvířat atd. Pokud tedy poplatník uplatní nárok na osvobození, musí si být vědom, že důkazní břemeno, jak vyplývá ze zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, je na něm. Je to tedy on, kdo při případné kontrole ze strany finančního úřadu musí vše řádně doložit.

Samozřejmě, unést důkazní břemeno nemusí být vždy jednoduché. Prvopočátek všeho je dobře si zvážit, na jaký pozemek chce poplatník uplatnit nárok na osvobození z titulu, že se jedná o pozemek ostatní plocha, který nelze žádným způsobem využívat. Základ je jistě v nahlédnutí do katastru nemovitostí, zda se vskutku jedná o pozemek ostatní plochy. V případě zápisu „neplodná půda“ je pak významné, z jakého důvodu (viz výše). Užitečné zcela jistě bude nahlédnutí do plánů rozvoje obce – pokud je pozemek určen k zastavění, není o čem přemýšlet, pozemek má využití, třebaže odsunuté do budoucna, proto nebude možné tento nárok na osvobození přiznat. Jen pro úplnost – územní plány jsou jen záměrem, koncepčním řešením budoucího stavu, aniž by se předpokládala okamžitá realizace, jako je tomu naopak u pozemkových úprav. Jestliže pozemek není zařazen v těchto plánech územního rozvoje obce, neznamená to ještě, že využitelný není, takže i zde je pak třeba bližšího zkoumání. Pokud je poplatník příjemcem a ta se týká zkoumaného pozemku, pak je situace obdobná jako u pozemku zahrnutého do plánu rozvoje území obce – v návaznosti na účel dotací své využití má, takže ani zde nebude možné tento nárok na osvobození přiznat. Jako případné důkazní prostředky pak do úvahy přichází ortofotomapy, mapy jako takové včetně google maps, různých systémů evidence pozemků (LPIS, MISYS) a v neposlední řadě již výše zmiňované místní šetření, které provádí správce daně apod.

Okruh důkazních prostředků tak není nikde přesně a taxativně vymezen a je jen na poplatníkovi, které pak svému správci daně předloží. V této souvislosti se často objevuje možnost potvrzení obecního úřadu, v jehož působnosti dotčený pozemek leží, a to zejména v souvislosti s podmínkou, že pozemek nelze žádným způsobem využívat. K tomu bych ráda poznamenala, že obec neoplývá takovými kompetencemi, aby mohla potvrdit, že ten či onen pozemek skutečně nelze žádným způsobem využívat. informace, kterou může v dané věci obec poskytnout, je ta, zda je dotčený pozemek zahrnut do plánu územního rozvoje obce.

Tak, jako je u pozemků „které nelze žádným způsobem využívat“ základní podmínkou, že se jedná o pozemky ostatních ploch, pak v případě pozemků remízků, hájů a větrolamů a mezí na orné půdě a trvalých travních porostech je touto podmínkou, že v katastru nemovitostí jsou zapsány jako pozemky spadající do zemědělského půdního fondu, tj. jde o pozemky orné půdy a trvalých travních porostů. Zde přichází do úvahy částečné osvobození, tj. jen části pozemku, na němž se remízek, háj či větrolam nebo mez nachází.

Větrolamy jsou zpravidla vzrostlé dřeviny hustě vysázené tak, aby bránily půdu před erozí zejména díky silným či vytrvalým větrům, nebo aby bránily pozemní komunikace před závějemi apod. Proto stojí nejčastěji podél silnic, na okrajích polí nebo i poblíže stavení v otevřené krajině.

Remízek plní obdobnou funkci, tedy i zde se jedná o výsadbu dřevin jako součásti krajiny, v níž tvoří jakési ostrůvky porostu včetně stromů a keřů. Poskytuje ochranu především zvěři a často rozhraničuje pole. Mohou být záměrně vysázeny, nebo se mohlo využít dříve vzniklých rozsáhlejších mezí mezi poli. V současné době není bez zajímavosti, že mohou plnit i jakousi rekreační funkci, kdy se využijí pro turistiku – zbudování např. odpočívadla, často i s vyhlídkou do krajiny.

Stejně pak můžeme pohlížet na háje, které jsou rovněž krajinotvorným prvkem s velkým ekologickým významem, jen jsou na rozdíl od remízků rozsáhlejší.

Remízky, háje i větrolamy můžeme najít na různých druzích pozemků, ale jak už jsem uvedla výše, nárok na osvobození lze účinně uplatnit jen tam, kde se tyto nacházejí na orné půdě nebo na trvalém travním porostu. Často jsou uplatňovány na pozemcích ostatních ploch s tím, že však je to remízek. Bohužel v tomto případě nárok na osvobození přiznat nelze.

Proč se některé remízky nebo háje nacházejí někdy na zemědělské půdě (orná půda nebo trvalé travní porosty) a někdy na ostatních plochách? Možná odpověď je tato. Zda bude remízek neb háj zapsán na orné půdě či trvalém travním porostu, nebo na ostatní ploše, záleží mj. na velikosti, na jeho výměře. Dříve totiž platilo pravidlo, že do 300 m² se nezaměřovaly a zůstávaly tak na tom druhu půdy, kde se vyskytovaly. Pokud však byla výměra remízku nebo háje větší, pak se remízek nebo háj zaměřil a vyjmul se ze zemědělské půdy a zapsal se jako ostatní plocha. Z této zkušenosti vycházela v prvních letech také Finanční správa. Pokud byl nárok na osvobození z titulu remízek nebo háj vykazován v rozsahu do 300 m² výměry a byl na orné půdě nebo trvalém travním porostu, pak takto uplatněný nárok na osvobození zpravidla akceptovala.

V neposlední řadě budeme trochu pozornosti věnovat i osvobození od daně z pozemků tam, kde se nacházejí ochranná pásma vodního zdroje I. stupně. I zde se bude zpravidla jednat o částečné osvobození dotčeného pozemku. Na rozdíl od předchozích dvou skupin (pozemky, které nelze žádným způsobem využívat a pozemky s remízky, háji a větrolamy) zde zákon nemá jako základní podmínku, na jakém druhu pozemku se ochranná pásma vodního zdroje nacházejí. Celou problematiku upravuje zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, který také definuje rozsah ochranných pásem – ta jsou v podstatě dvě. Pro účinné uplatnění tohoto nároku na osvobození je důležité, zda se jedná o I. ochranné pásmo hygienické ochrany vod. S vymezením I. pásma hygienické ochrany vod u velkých vodních zdrojů je spojen zákaz intenzivního hospodaření, aby nemohlo dojít ke znečištění vodního zdroje. Tedy nesmí se na daném pozemku ve vymezeném rozsahu hospodařit, nesmí se používat hnojiva, nesmí se provozovat motorová vozidla apod. Toto I. pásmo může být u menších vodních zdrojů i oploceno a přístup k němu mají jen vybrané osoby. To, že hospodaření a doprovodná činnost jsou silně omezeny, bylo důvodem, proč zákonodárce přiznal pro tyto pozemky nebo pro jejich části možnost osvobození od daně z nemovitých věcí. Je třeba si uvědomit, že vodní zdroje, zejména pro následné zásobování pitnou vodou, je třeba chránit nejen z hlediska zachování vydatnosti tohoto zdroje, ale zejména pro zachování jeho nezávadnosti, a je lhostejno, zda je tomu tak u vodních zdrojů podzemních nebo povrchových vod. Ochranné pásmo vodního zdroje nevznikne samo o sobě, vždy je třeba rozhodnutí vodoprávního úřadu. Jím vydané rozhodnutí o vymezení I. pásma ochrany vodního zdroje se zapisuje do katastru nemovitostí a poplatník, který zvažuje uplatnit z tohoto titulu nárok na osvobození, má k dispozici důkaz o tom, že tak činí oprávněně a v řádné výměře.

Právní úprava tohoto nároku na osvobození se nezměnila od té doby, co byl do ZDNM zpracován a přijat, tedy od 1. 1. 1993, kdy zákon nabyl účinnosti. Co se od té doby změnilo, jsou možnosti finančních úřadů z pohledu kontrolních mechanismů a nabytých zkušeností a vědomostí. Finanční úřady dnes mají k dispozici data katastru nemovitostí v elektronické podobě a mohou s nimi mnohem operativněji a rychleji pracovat, než tomu bylo v minulosti. Finanční úřady pracují i s mapami, s leteckými snímky, provádí místní šetření apod., což jim usnadňuje posouzení situace v terénu. Finanční správa rovněž prověřuje uzavírání nájemních a pachtovních smluv, např. se Státním pozemkovým fondem, ale nejen s ním. Jestliže taková smlouva je uzavřena, je nezpochybnitelné, že daný pozemek má své využití. Stejně tak tomu bude i v případech, že na daný pozemek jsou poskytovány . I ty mají svůj účel a pozemek mu slouží (viz výše).

A jak se daňový proces odehrává? V praxi to vypadá tak, že nejprve se podá daňové přiznání, v němž si poplatník uplatní nárok na osvobození. Pokud správce daně nemá pochybnosti o tom, že by tomu mělo být jinak, tento nárok na osvobození akceptuje a vrací se k němu až někdy v budoucnu, zpravidla formou kontroly. Mnoho pak záleží na tom, jaké má správce daně k dispozici nástroje. V prvních letech to byla v podstatě jen znalost terénu. Proto také tyto nároky na osvobození byly většinou akceptovány. V současné době, jak je výše uvedeno, se tyto možnosti správcům daně rozšířily a ti je začali využívat.

Mohlo se tak stát, že řada poplatníků tento nárok na osvobození někdy v minulosti uplatnila, celá léta se nic nedělo a teď najednou, z jejich pohledu, je vše špatně, proto ta rozladěnost. To vše bylo mj. důvodem toho, proč Finanční správa v roce 2017 (zveřejněno 1. 1. 2017 na webových stránkách Finanční správy) přišla na svých webových stránkách s podrobnou informací, aby se poplatníci mohli lépe v této problematice orientovat.

Z ustanovení § 4 odst. 1 písm. k) ZDNV je tak silně znát vůli ve prospěch prvků krajinotvorných, protierozivních, ochranných. Nikoliv vůli zohlednit pouze ekonomický dopad ze zemědělského hospodaření tak, jak to vnímá řada poplatníků, zvláště v souvislosti s „neplodnou půdou“. Poplatníci museli zvážit, zda uplatnění nároku na osvobození podle tohoto ustanovení se vztahuje i na jejich případ, museli a musí být připraveni v případě daňové kontroly na svou povinnost tento nárok, jeho řádné uplatnění, prokázat.

Snad jsme tedy ve vztahu k období do 31. 12. 2019 toto téma v celé jeho složitosti alespoň trochu objasnili. Pojďme se tedy podívat na to, jak do této problematiky zasáhla novela a zda nám vskutku „život zjednoduší“.

Jak jsem již výše uvedla, byla přijata novela ZDNV, která je ve Sbírce zákonů zařazena pod číslem 364/2019 Sb., a nyní tedy ustanovení § 4 odst. 1 písm. k) ZDNV zní:

K tomuto ustanovení se pak váží přechodná ustanovení zapracovaná v Čl. II novely. Ta zní:

Novela tedy lépe rozřaďuje jednotlivé skutečnosti, které mohou být důvodem pro řádné uplatnění tohoto nároku na osvobození. Bezproblémovou je tedy ochranné pásmo vodního zdroje I. stupně, což ostatně bylo i v přechozích obdobích. V tomto směru se tedy právní úprava nemění.

U je z uvedené citace novely ZDNV výrazněji vidět, že osvobození z uvedeného důvodu bude možné uplatnit na vybrané krajinné prvky, jako jsou skupiny dřevin, stromořadí, travnaté údolnice, meze, příkopy, mokřady. Podmínkou však je, že jsou tyto prvky na daném konkrétním pozemku evidovány v evidenci ekologicky významných prvků – jde o evidenci využití půdy LPIS. Bez této evidence nebude nárok na osvobození uznán.

Ve vztahu ke zdaňovacímu období na rok 2020, pokud by některý z poplatníků chtěl tento nárok na osvobození již ve znění novely uplatnit, je tak třeba, aby daný ekologicky významný prvek (dále jen „EVP“) byl již v evidenci EVP zapsán. Případně tak může učinit i tehdy, pokud žádost o zápis krajinotvorného prvku do evidence EVP byla podána do konce roku 2019, a to na Státní zemědělský intervenční fond (dále jen „SZIF“). K tomu byla dne 19. 12. 2019, tedy ihned po přijetí novely, vydána tisková zpráva Generálního finančního ředitelství. Bližší informace k podání podnětu jsou na webové adrese https://www.szif.cz/cs/lpis-evidence_ekologicky_vyznamnych_prvku. To je dáno tím, že právní úprava daně z nemovitých věcí vychází ze stavu, v jakém se nemovité věci a všechny skutečnosti rozhodné pro stanovení daně na dané zdaňovací období nacházely. Ohledně podané žádosti pro zápis krajinotvorného prvku do evidence EVP platí, že třebaže vlastní zápis v případě uznání oprávněnosti žádosti proběhne následně s určitým zpožděním nutným pro její administrativní zpracování, tak účinnost tohoto zápisu je zpětně Platí tedy, že obdržel-li SZIF žádost 2. 12. 2019, vlastní zápis provedl např. 10. 12. 2019, pak účinnost zápisu je od 3. 12. 2019. Jestliže žádost SZIF obdržel 31. 12. 2019, zápis provedl 7. 1. 2020, pak účinnost zápisu je dnem 1. 1. 2020 a lze jej uznat jako důkaz oprávněnosti nároku na osvobození podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. k) ZDNV v novelizovaném znění. Pokud byly a budou žádosti podány po 1. 1. 2020, nemohou být pro zdaňovací období roku 2020 uznány jako důkaz oprávněnosti uvedeného osvobození. Nárok na osvobození tak bude možné uplatnit až na zdaňovací období roku 2021. Tedy ve vztahu k dalšímu zdaňovacímu období je vždy nutné podat žádost včas, nejpozději vždy do 31. 12. daného roku.

A jedna praktická poznámka – důležité je, aby SZIF žádost fyzicky obdržel, nepostačí pouhé předání poštovní přepravě. Pro doručení jsou různé možnosti – např. písemně poštou (s rezervou tak, aby SZIF žádost včas obdržel), datovou schránkou, osobně. Osobní předání žádosti se ukazuje být tím nejvhodnějším způsobem nejen z pohledu jistoty, že SZIF včas žádost obdržel, ale zejména k tomu faktu, že umožňuje současně konzultaci, zda je žádost oprávněná a bude zapsána do evidence EVP, nebo nikoliv. Pracovníci SZIF hned na místě prověří stav v terénu za využití ortofotomap a dalších informací, sporné skutečnosti mohou hned projednat apod. Šetření v terénu se provádí jen v odůvodněných případech, kdy podklady nesvědčí pro oprávněnost žádosti, avšak žadatel na své žádosti a zápisu do evidence EVP trvá. Do žádosti je třeba identifikovat dotčený pozemek – katastrální území, parcelní číslo apod. (druh pozemku nerozhoduje), zejména pak dobře popsat navrhovaný prvek, aby bylo možné posoudit, zda odpovídá dané charakteristice. Důležitou podmínkou je, že EVP se musí nacházet vedle (musí přiléhat) nebo uvnitř zemědělské půdy, ať již zcela nebo zčásti. Evidence EVP je bezplatná.

Vlastník pak obdrží „Sdělení o provedení aktualizace ekologicky významných prvků“ (při osobním projednání jej obdrží „ihned“). Po zaevidování krajinného prvku si žadatel (vlastník) na adrese http://eagri.cz/public/app/lpisext/lpis/verejny2/plpis/ může vytisknout dokument (dále jen „Podklad pro osvobození“). Tento Podklad pro osvobození bude vlastníkovi sloužit jako informace o tom, které parcely má zaevidovány do evidence EVP, dále tento Podklad pro osvobození bude sloužit jako důkazní prostředek v rámci daňového řízení při prokazování nároku na osvobození. Další možnost ověření této skutečnosti bude mít vlastník ve veřejném registru – LPIS na adrese http://eagri.cz/public/app/lpisext/lpis/verejny2/plpis/, z něhož bude moci pořídit Podklad pro osvobození on-line. V tomto Podkladu pro osvobzení je uveden typ EVP a výměra tím dotčená.

Definice jednotlivých krajinných prvků jsou zapracovány v nařízení vlády č. 307/2014 Sb., o stanovení podrobností evidence využití půdy podle uživatelských vztahů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Nařízení“). Jedná se o vymezení zemědělské kultury v evidenci půdy (ustanovení § 3 Nařízení) v následujícím členění:

V ustanovení § 5 Nařízení jsou pak definovány druhy ekologicky významných prvků, které se evidují, a jedná se o:

Je třeba poznamenat, že u skupiny dřevin výměra přesahující 3 000 m² má za důsledek, že již nejde o EVP, ale o les, který již takto evidovat nelze. Rovněž meze, stromořadí a příkopy podél pozemních komunikací jsou zpravidla součástí těchto komunikací (může se jednat o pomocné silniční pozemky), tedy je také nelze evidovat jako EVP.

Pokud jde o dříve tak kontroverzní formulaci „pozemky, které nelze žádným způsobem využívat“, jedná se nyní o krajinné prvky uvedené pod novely. Jsou jimi příkopy, mokřady, močály, bažiny, skalní útvary, rokle a strže, pokud jsou Jedná se o výčet krajinných prvků, jejichž definice je rovněž ve shora uvedeném Nařízení. Nyní se ovšem musí jednat o prvky na pozemcích ostatních ploch a navíc mimo zastavěné území obce. Podstatnou je i podmínka, že nesmí být užívány k podnikání, a to nejen vlastníkem, ale např. ani nájemcem či pachtýřem. Co se rozumí „zastavěným územím obce“, je dáno ustanovením § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a rozumí se tím území vymezené územním plánem nebo postupem podle tohoto zákona; nemá-li obec takto vymezené zastavěné území, je zastavěným územím zastavěná část obce vymezená k 1. září 1966 a vyznačená v mapách evidence nemovitostí. U této 3. skupiny došlo tedy s ohledem na stanovené podmínky jen k částečnému zpřesnění právní úpravy. Tím, že tyto případy nejsou nikde evidovány, musí k uplatnění nároku na osvobození přistupovat poplatník obezřetně a dobře zvážit, zda plní všechny podmínky zákona a zda je v případě daňové kontroly schopen svůj uplatněný nárok prokázat.

No a kdo již nárok na osvobození uplatnil v předchozích zdaňovacích obdobích a uvedené krajinné prvky nemá v evidenci zapsány, má podle přechodných ustanovení novely 2 roky čas na to, aby si uvedené prvky nechal zapsat do evidence EVP a jím již uplatněný nárok na osvobození (tedy uplatněný naposledy na zdaňovací období roku 2019) se bude posuzovat podle předešlé právní úpravy.

Co říci závěrem? Doufejme, že došlo ke zkvalitnění legislativy a že nová právní úprava bude pro poplatníky i pro správce daně více srozumitelná a jednoznačnější, a přinese tak žádoucí efekt.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.