Článek se zaměřuje na transakční ceny mezi spojenými osobami s pohledu finančního účetnictví a auditu. Snaží se vyvrátit názor, že auditoři se transferovými cenami nemusí zabývat. Důkazem jsou vybrané mezinárodní auditorské standardy, které musí auditoři při poskytování auditorských služeb dodržovat a které upozorňují na rizika v souvislosti s transakcemi mezi spojenými osobami. Dalším důkazem je vybraná judikatura NSS, která poukazuje na daňové doměrky ze strany správce daně, kde v důsledku nesprávně nastavených transferových cen došlo nejen ke krácení daní, ale i k výraznému zkreslení účetních informací ve zveřejňovaných auditovaných účetních závěrkách, k nimž auditoři vydali výrok „bez výhrad“. 1)
Transferové ceny v auditovaných účetních závěrkách ve světle judikatury NSS
prof. Ing.
Libuše
Müllerová,
Csc.,
Ing.
Michal
Šindelář,
Ph.D.,
Fakulta financí a účetnictví, Vysoká škola ekonomická v Praze
1. Úvod
Audit účetní závěrky, nazývaný také jako externí či statutární audit, je zaměřen na individuální a konsolidované účetní závěrky účetních jednotek, které překročily určité limity (obrat, bilanční suma, počet pracovníků) stanovené zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoÚ“). Provádí ho zpravidla na objednávku vlastníků účetní jednotky (u individuálních účetních závěrek) nebo vlastníků skupiny (u konsolidovaných účetních závěrek) nezávislý externí
auditor
. Statutární audit představuje jeden z důležitých prvků ochrany vlastnických práv. Jeho posláním je zvýšit věrohodnost zveřejňovaných účetních závěrek. V současném propojeném světě dochází k volnému přesunu kapitálu a ke vzniku nadnárodních společností, které zpravidla podléhají auditu účetních závěrek. Velké společnosti seskupené do koncernů si nejen vzájemně poskytují zboží a služby, ale dokonce si dokáží přesunem zisků optimalizovat svoji daňovou povinnost. Problém nastává ve chvíli, kdy se takto spojené osoby začnou chovat přirozeně, tedy na základě teorie maximalizace užitku, a v rámci své skupiny provádějí operace, kterými dané členy zvýhodňují oproti podnikům mimo skupinu. Tyto operace nereflektují tzv. princip tržního odstupu, což znamená zachování tržních podmínek jak s osobami nezávislými, nespojenými, tak s osobami spojenými. V této souvislosti pak roste význam transferových cen, uplatňovaných při ocenění řízených transakcí v rámci skupiny spojených osob.
2. Spojené osoby
2.1 Spojené osoby v zákonech
Vymezení spojených osob je různé v závislosti na zdroji, kde se definice spojených osob objevuje:
–
Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů
(dále také „ZoK“), operuje s pojmy ovládající a ovládaná osoba, které definuje v § 74. Vedle ovládající a ovládané osoby definuje zákon řídící a řízené osoby v § 79. Další část zákona v § 82 ukládá statutárnímu orgánu ovládané osoby vypracovat do 3 měsíců od skončení účetního období písemnou zprávu o vztazích mezi ovládající osobou a osobou ovládanou a mezi ovládanou osobou a osobami ovládanými stejnou ovládající osobou za uplynulé účetní období a uvádí její povinný obsah.–
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů
(dále také „ZDP“), o spojených osobách pojednává v souvislosti se stanovením základu daně v § 23 odst. 7. Uvádí, že liší-li se ceny sjednané mezi spojenými osobami ve srovnání s cenami mezi nespojenými osobami, upraví se základ daně o zjištěný rozdíl. Zákon vymezuje dva druhy spojených osob – kapitálově spojené osoby a jinak spojené osoby. –
Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů,
vymezuje spojené osoby za účelem přesného vymezení základu daně v případě poskytnutí zdanitelného plnění za úplatu, nebo plnění, které je od této daně osvobozené. Konkrétně § 5a se týká skupiny spojených osob a § 36a uvádí souvislosti se základem daně ve zvláštních případech.2.2 Spojené osoby ve finančním účetnictví
České účetní předpisy spojené osoby nevymezují. Avša