Cílem tohoto článku je poukázat na fakt, že ani soudu už není lhostejné, že správce daně ponechá daňový subjekt v „klidu“ několik let, i když už ví, že jeho podnikání, či úkony, které koná, nejsou slučitelné se zákony České republiky. Nejvyšší správní soud, jeho druhý senát, poukázal na fakt, že je nutné také zkoumat, zda tato latentní „nečinnost“ správce daně není v rozporu se základními zásadami správy daní. Zejména tam, kde se správce daně po několika letech, zpravidla bezprostředně před uplynutím prekluzivní lhůty, rozhodne chování daňového subjektu postihnout.
Udržování protiprávního jednání
Ing.
Ivo
Šulc,
daňový poradce
MOTO (právní věta, chcete-li):
„Úkolem celních orgánů je jednání porušující ustanovení zákona o spotřebních daních
1) postihovat, jakmile se o něm dozvědí.“
2)Je zažitou správní praxí, že správce daně3) může činit vše, co uzná za vhodné, ale jen do té doby, než mu jeho činnost soudy posoudí jako nezákonné jednání. Vzhledem k tomu, že je v České republice dovolání se práva během na dlouhou trať, mají správci daně dostatek času zlikvidovat nejednu firmu ještě před tím, než se domůže spravedlnosti u soudu. Není nutné v tomto případě poukazovat např. na řadu řízení kolem zajišťovacích příkazů.
Proto je dobré poukázat na další posouzení (ne)zákonnosti jednání správce daně druhým senátem Nejvyššího správního soudu, které by mohlo do samotné správy daní vnést nový vítr, a změnit tak dosavadní zaběhlou praxi správce daně.
Vztah k následujícím právním normám:
–