Ing. Ivo Šulc

Vlastníme FVE s výkonem nad 50 kW, v létě nám vznikají přebytky, které buď nasdílíme smluvenému podnikatelskému subjektu nebo přetoky prodáme např. společnosti ČEZ. Vzniká nám povinnost registrace a odvodu daně z elektřiny?

Česká společnost, plátce DPH, se zabývá dovozem a vývozem zboží. Předmětem dovozu má být aditivum HS Cod: 3811 9000 z Německa. Toto zboží bude řádně procleno celním deklarantem v České republice a následně bude exportováno do Turecka. Česká republika bude pouze tranzitní zemí a zboží nebude vpuštěno do volného oběhu. Má tato společnost povinnost se přihlásit ke spotřební dani v České republice, pokud s tímto zboží pouze obchoduje?

Celní úřad provedl v provozovně restaurace (splňující veškeré legislativní předpisy) a přilehlém skladu kontrolu zdanění a značení skladovaných vybraných výrobků - alkoholických nápojů. Ve skladu kontroloval, mimo jiné, 5 lahví alkoholických nápojů (whisky, rum, atd.), které byly řádně označeny neporušenou kontrolní páskou. Tyto lahve jsou v osobním vlastnictví pořadatele oslavy (oslavence), který je nabyl darem a ve skladu si je ponechal do okamžiku převzetí. Pracovníci celního úřadu tyto lahve zajistili a uložili do skladu celního úřadu. Lze se oprávněně domáhat vrácení zajištěných vybraných výrobků?

Podléhá, či nepodléhá export těžkých aromatických rozpouštědel spotřební dani? Jedná se o aditiva do paliva, nikoliv palivo, kód produktu HS 3811 90000 90 0, dováženo z Německa.

Naše společnost nakoupila FVE o výkonu do 50 KWH. Tuto elektřinu spotřebujeme pro vlastní spotřebu a přebytky budeme prodávat obchodníkovi s elektřinou. Chápeme, že elektřina vyrobená z FVE do 50 KWH je osvobozená od daně z lektřiny. Dotaz : budeme se muset registrovat k dani z elektřinu na CU ? Budeme muset při prodeji eletřiny z přebytků odvádět daň z elektřiny a uvádět ji na daňovém dokladu ? Prosím o odkazy na §.

Firma v areálu si pořídila FVE. Firma jako pronajímatel bude z elektřinu z této FVE prodávat nájemníkům. Neočekává se, že by FVE pokryla celou spotřebu. 1x za rok při vyúčtování přefakturuje nájemníkům dle měřáku elektřinu a dále elektřinu z jí vlastněné FVE, kterou nájemníci spotřebovali. Je nutné řešit z jejího pohledu nějakou registraci či přiznání, odvod daně z elektřiny, ekologických daní apod.? Je potřeba na tento přeprodej v areálu nějaká speciální licence a je cena za kterou to prodá nájemníkům? (dotaz není směřován na DPH a daň z příjmů)

Firma pořídila FVE o výkonu 99,5 kWp. Vyrobenou elektřinu využívá pouze pro svoji spotřebu, nikomu ji neprodává,baterie nemáme. Je nutné se registrovat k dani z elektřiny a odvádět dań ze spotřebované elektřiny? Účtuje se o výrobě elektřiny? Případně jak? 

Společnost s r. o., neplátce DPH, bude nakupovat z EU pivo a víno v menším množství. A následně prodávat na e-shopu v tuzemsku. Bude společnost muset při dodání zboží zaplatit spotřební daň? Registrace spotřební daně je podmíněná, aby se společnost nejdříve stala plátcem DPH? 

Restaurace (česká s. r. o., není plátce DPH ani IO), chce prodávat tabákové výrobky, zejména cigarety. Musí se registrovat k DPH a musí platit spotřební daň? 

Společnost plánuje realizovat projekt na podporu výkonové regulace. Podstatou projektu je primárně výroba elektrické energie pomocí dieselových agregátů za použití paliva - minerálního oleje(nafta). Druhotným efektem je vyrobené teplo, které ale nebude nijak využíváno. Minerální oleje budou řádně označkovány a obarveny v souladu se zákonem o spotřebních daních. Vzniká v tomto případě nárok na vrácení spotřební daně z minerálních olejů? 

Příspěvek je zaměřen na shrnutí novinek, které přináší zákon č. 349/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů (dále jen „konsolidační balíček“), v oblasti aplikace spotřebních daní. Upozorňuje na změny v oblasti daňového zvýhodnění u minerálních olejů a především komentuje mediálně avizované zvýšení sazeb spotřební daně u lihu a tabákových výrobků, a to včetně nových, neharmonizovaných výrobků více či méně souvisejících s tabákovými výrobky.

Cílem tohoto příspěvku je poukázat na možný zvrat výkladu výroby míchaných alkoholických nápojů ve volném daňovém oběhu, tedy mimo prostory daňového skladu. Následující překvapující výklad přineslo Ministerstvo financí ústy Generálního ředitelství cel. Přitom soudy mají v této věci již 15 let jasno.

V polovině dubna roku 2023 rozhodoval Nejvyšší správní soud o daňovém zvýhodnění u dvou (či více) spolupracujících malých nezávislých pivovarů ve formě aplikace snížené sazby spotřební daně u piva podle § 85 zákona č. 353/2003 Sb. , o spotřebních daních (dále jen „zákon o spotřebních daních “). Jednalo se o právní věc ve vztahu k letům 2017 a 2018. Vzhledem k tomu, že dotčená ustanovení nedoznala do dnešní doby podstatných změn, lze závěry Nejvyššího správního soudu aplikovat i na stávající podnikatelské záměry spolupracujících malých nezávislých pivovarů.

V dnešní době (počátek června 2023) se hodně hovoří o úsporném, resp. Ozdravném balíčku ve vztahu k dopadu na státní rozpočet. Podle dostupných zdrojů lze očekávat mj. také zrušení 22 daňových výjimek s dopadem úspory, resp. zvýšení příjmové části státního rozpočtu ve výši cca 7,6 mld. Kč. V roce 2024 se předpokládá úspora ve výši 2,3 mld. Kč a v roce 2025 ve výši 5,3 mld. Kč.

Následující příspěvek je zaměřen na dosavadní výklad pojmu „výroba“ vybraných výrobků pro potřeby aplikace zákona o spotřebních daních tak, jak jej reprodukují v dnešní době soudy, a má za cíl poukázat na to, že tento výklad popisuje něco, co již několik let neplatí. V dokončení příspěvku se bude autor dále zabývat novelizací zákona o spotřebních daních , kterou přinesl zejména zákon č. 217/2005 Sb. a který nově definoval význam pojmu „výroba“ pro účely zákona o spotřebních daních s účinností od 1. 7. 2005. Doplněn bude i přehled judikátů, které se opírají o výklad pojmu „výroba“ podle starého zákona o spotřebních daních , i když se souzená kauza vztahovala již ke zdaňovacím obdobím po 1. 7. 2005.

Tento článek je zaměřen na dosavadní výklad pojmu „výroba“ vybraných výrobků pro potřeby aplikace zákona o spotřebních daních tak, jak jej reprodukují v dnešní době soudy, a má za cíl poukázat na to, že tento výklad je lidově řečeno „mimo mísu“, chcete-li chybný, či popisuje něco, co již několik let neplatí. Je až absurdní, jak si soudy ulehčují práci a místo toho, aby danou problematiku zkoumaly v čase, přitom opisují bezhlavě to, co někdo vytvořil, a co je, vlastně bylo, poplatné zákonu, který již více jak patnáct let neplatí.

Cílem následujícího příspěvku je pokusit se jednoznačně dovodit závěr, zda český právní řád prostřednictvím zákona o spotřebních daních či jiného právního předpisu umožňuje přeprodej osvobozeného 1) lihu ve volném daňovém oběhu. Zdánlivě se jeví, že je přeprodej osvobozeného lihu od harmonizované spotřební daně zapovězen, ale není tomu tak. Správní praxe poukazuje na to, že je to možné, i když oporu v zákoně o spotřebních daních nenajdeme.

Následující příspěvek je úvahou na tím, zda úprava právní normy a její výklad může vytvořit prostor pro korupční jednání. Zamyšlení, proč je v zákoně cosi napsáno, co podle státních orgánů vlastně v praxi nemůže, či nemá existovat. Přesto ale existuje, stát to připouští a toleruje. Ale jen u vybrané skupiny osob. Ze zákona o spotřebních daních u lihu vyplývá skutečnost, že pro účely neuvedené v § 71 je možno nakoupit líh s daní, tedy ve volném daňového oběhu, aniž by konečný výrobek obsahující tento líh podléhal opětovnému zdanění. Přesto státní orgány trvají na výrobě konečného výrobku v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně a dané ustanovení zákona, ustanovení § 67 odst. 4 zákona o spotřebních daních, zcela ignorují.

V následujícím příspěvku předkládám úvahu nad tím, zda je předvídatelnost práva v našem právním státě pro konzumenta tohoto práva dostatečná, když samy soudy neví a musí se rozhodovat v rozšířeném senátu. Poukazuji také na skutečnost, jak může dopadnout soudní přezkum, pokud soudy nereflektují na důkazy provedené správním orgánem v jejich souhrnu a nevyhodnotí samostatně a nezávisle správnost a úplnost skutkových zjištění učiněných správním orgánem. Je logické, že soud nemá při své činnosti nahrazovat činnost správního orgánu, ale může uložit správnímu orgánu revizi, či doplnění samotného řízení.

Cílem tohoto článku je poukázat na fakt, že ani soudu už není lhostejné, že správce daně ponechá daňový subjekt v „klidu“ několik let, i když už ví, že jeho podnikání, či úkony, které koná, nejsou slučitelné se zákony České republiky. Nejvyšší správní soud, jeho druhý senát, poukázal na fakt, že je nutné také zkoumat, zda tato latentní „nečinnost“ správce daně není v rozporu se základními zásadami správy daní. Zejména tam, kde se správce daně po několika letech, zpravidla bezprostředně před uplynutím prekluzivní lhůty, rozhodne chování daňového subjektu postihnout.