Formulářová podání podle daňového řádu ve světle aktuální judikatury

Vydáno: 32 minut čtení

Správa daní je specifickou oblastí výkonu veřejné správy, což se promítá zejména do toho, že probíhá podle zvláštního procesního předpisu, zcela vylučujícího aplikaci správního řádu .1) To však není jediné specifikum správy daní. Zejména v poslední době se středem pozornosti stává další zvláštnost správy daní – způsob určení závazných formulářů pro účely správy daní a jejich strojové reprezentace pro účely elektronického podání. 2)

Formulářová podání podle daňového řádu ve světle aktuální judikatury
Mgr. et Mgr.
Michal
Tuláček,
Interní doktorand na katedře finančního práva a finanční vědy Právnické fakulty Univerzity Karlovy
Vzory daňových formulářů nejsou předepsány právním předpisem, ale jsou na základě zákonného zmocnění vydávány Ministerstvem financí. Obdobně je pak jejich strojová reprezentace vydávána na základě zákonného zmocnění správcem daně, ale ani ta není přímo vtělena do právního předpisu. Tento způsob vyhlašování byl v poslední době napaden jak u Nejvyššího správního soudu, tak u Ústavního soudu. V tomto článku se zaměřuji na analýzu aktuální judikatury ve věci formulářových podání. Ve světle této analýzy se následně věnuji návrhu skupiny senátorů na zrušení § 72 odst. 1 a 2 daňového řádu.3)
1. Formulářová podání podle daňového řádu
Daňový řád,4) obdobně jako jiné procesní předpisy, stanoví obecné náležitosti podání.5) Pro některá podání však dále stanoví zvláštní podmínky, zejména to, že musí být podána na předepsaném formuláři vydaném Ministerstvem financí nebo na výstupu z počítačové tiskárny, který takovému formuláři odpovídá obsahem a rozložením uvedených údajů.6) Jde o přihlášku k registraci, oznámení o změně registračních údajů a daňové tvrzení, tedy řádné i dodatečné daňové přiznání, hlášení nebo vyúčtování.7) Tato podání se běžně označují jako formulářová podání, a toto označení bude použito i v tomto článku. Daňový řád, ani jednotlivé daňové zákony nestanovují přímo obsah formulářových podání. Namísto toho daňový řád stanoví, že v tiskopisech lze požadovat pouze údaje nezbytné pro správu daní,8) přičemž o které údaje jde, vyplývá z jednotlivých daňových zákonů. Tato otázka je podrobně rozebrána níže. Zároveň mám za to, že pojmem „požadování údaje“ je nutné rozumět označení daného údaje za povinný údaj. Daňovému subjektu nelze bránit, aby ve stejné nebo další listině uvedl i další údaje, nad rámec povinných údajů. Nevidím proto důvod, aby formulář nemohl obsahovat i další, nepovinné údaje, pokud je to vhodné. Takovým údajem by mohla být například emailová adresa pro účely zrychlení komunikace s daňovým subjektem.
Pro formulářová podání je dále typické to, že správce daně může na základě formuláře vydaného Ministerstvem financí určit jeho strojovou reprezentaci, a to tak, že stanoví formát datového souboru obsahující toto podání a jeho vnitřní strukturu9) a obojí zveřejní prostřednictvím sítě Internet a na své úřední desce.10) Přitom platí, že pokud správce daně tento formát a strukturu pro určité podání vyhlásí, jsou daňové subjekty, kterým byla zpřístupněna datová schránka, povinny toto podání činit právě prostřednictvím datové schránky, a to v takto předepsaném formátu a struktuře.11) Tato povinnost platí také pro daňové subjekty, které mají zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem.12) Nesplnění této povinnosti je pak sankcionováno uložením pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy.13) Správce daně však překvapivě nevyhlásil formát a strukturu pro všechna podání, například tato možnost schází v případě daně z nabytí nemovitých věcí.14)
V souvislosti s formulářovými podáními je ještě zajímavou otázkou to, který orgán veřejné moci má vlastně formát a strukturu vyhlašovat. Z označení správce daně15) plyne, že musí jít o orgán veřejné moci, kterému byla svěřena působnost v oblasti správy daní.16) Podle Ing. Marka Piecha však má jít o prvostupňového správce daně, tedy zejména o konkrétní finanční úřad, a nikoliv o Ministerstvo financí nebo Generální finanční ředitelství.17) Piech přitom argumentuje závěry z rozsudku Nejvyššího správního soudu týkajícího se elektronické podatelny orgánů sociálního zabezpečení.18) Podle tohoto rozsudku nemohla Česká správa sociálního zabezpečení určit adresu elektronické podatelny pro jednotlivé okresní správy sociálního zabezpečení, protože zákon výslovně stanovil, že toto musí učinit daná okresní správa sociálního za