Zdanění vozidel fakticky nepoužívaných k jízdě na pozemních komunikacích pohledem judikatury

Vydáno: 30 minut čtení

Posouzením skutečnosti, zda silniční dani podléhají vozidla, která nejsou fakticky používána k jízdě po pozemních komunikacích, spadají-li obecně tato vozidla pod předmět daně vymezený v § 2 zákona č. 16/1993 Sb. , o dani silniční, ve znění účinném pro posuzovaná období, se Nejvyšší správní soud sice zabýval již v některých ze starších judikátů (například v rozsudcích ve věci sp. zn. 7 Afs 64/2008 – 52 ze dne 31. 7. 2008 či sp. zn. 2 Afs 101/2005- 39 ze dne 18. 5. 2006), nicméně za poslední dva roky bylo vydáno několik zajímavých soudních rozhodnutí, v nichž byla tato skutečnost znovu judikaturou posuzována. K tomu lze dodat, že není běžnou záležitostí, aby se určitá otázka týkající se zdanění vozidel daní silniční stala předmětem posouzení Ústavního soudu ČR. V nedávné době se tomu tak stalo. V tomto článku se budu věnovat právě tomuto rozhodnutí a několika rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, které se zabývaly otázkou vymezení předmětu daně silniční ve vazbě na vozidla (dle tvrzení daňových subjektů) neprovozovaná na pozemních komunikacích, nýbrž „pouze“ účetně evidovaná jako zboží. Jde o záležitost, která byla v posledních několika letech poměrně často diskutována také širokou veřejností, zejména pak provozovateli autobazarů. Přestože v některých z uvedených judikátů byly předmětem posouzení i další právní otázky (např. vymezení poplatníka daně či podmínky pro aplikaci snížení sazby daně apod.), budu se v tomto příspěvku věnovat pouze výše uvedené otázce, týkající se vymezení předmětu daně silniční. V této souvislosti se nabízí otázka, zda je vymezení předmětu daně silniční ve vazbě na vozidla určená k přepravě nákladů s největší povolenou hmotností formulováno dostatečně jednoznačně. Co přinesly tyto nové judikáty a nakolik se podařilo více vyjasnit současnou právní úpravu?

Zdanění vozidel fakticky nepoužívaných k jízdě na pozemních komunikacích pohledem judikatury
JUDr.
Zdeňka
Tesařová,
LL.M.,
Ministerstvo financí ČR, vedoucí oddělení Majetkové daně a daň silniční
 
1. Vymezení předmětu daně silniční
Úvodem si připomeňme, která vozidla jsou předmětem daně silniční, neboť vymezení předmětu daně je dle mého názoru klíčové ustanovení každého daňového zákona. Jde o právní úpravu v současné době obsaženou v § 2 odst. 1 a 3 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani silniční“). Ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o dani silniční, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jsou předmětem silniční daně silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla (dále jen „vozidla“) za podmínky, že jsou v České republice registrovaná a provozovaná a dále používaná poplatníkem daně z příjmů právnických osob (s výjimkou používání k činnosti veřejně prospěšného poplatníka daně z příjmů právnických osob, pokud příjmy z této jeho činnosti nejsou předmětem daně z příjmů), nebo používaná poplatníkem daně z příjmů fyzických osob k činnosti nebo v přímé souvislosti s činností, ze kterých plynou příjmy ze samostatné činnosti podle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. K tomu lze poznamenat, že jde o tři kumulativně stanovené podmínky, které z hlediska předmětu daně silniční musí být splněny současně. Při absenci kterékoliv z nich tak není zcela naplněn předmět daně silniční a takové vozidlo pak dani silniční v České republice nepodléhá.
Další skupinou vozidel, která jsou předmětem daně silniční, jsou vozidla s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny určená výlučně k přepravě nákladů (např. nákladní automobily, tahače, přívěsy a návěsy), která jsou registrovaná v České republice. Tato úprava byla původně obsažena ve větě druhé § 2 odst. 1 zákona o dani silniční, ve znění účinném do 31. 12. 2013. S účinností od 1. 1. 2014 byla tato úprava zákonným opatřením Senátu č. 344/2013 Sb., o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů, legislativně přesunuta do nově vloženého samostatného odstavce 3 v § 2 zákona o dani silniční. Se záměrem postavit na jisto, za jakých podmínek vozidla s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny určená výlučně k přepravě nákladů podléhají dani silniční, bylo vymezení předmětu daně u těchto vozidel legislativně podpořeno doplněním slova „vždy“. Dle současné úpravy tak vozidla s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny určená výlučně k přepravě nákladů a registrovaná v České republice podléhají dani silniční vždy.
U obou výše uvedených skupin vozidel platí, že při naplnění zákonných podmínek jsou předmětem daně silniční. Dle platné právní úpravy dále platí, že je-li vozidlo ve smyslu
§ 12 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem v