Zaměstnávání cizinců v roce 2016

Vydáno: 28 minut čtení

Problematika zaměstnávání cizinců zasahuje do mnoha oblastí: imigračních povinností, pracovního práva, sociálního zabezpečení a daně z příjmů. Jelikož počet cizinců zaměstnaných v České republice stále roste, přinášíme shrnutí těch nejdůležitějších aspektů. Pro přehlednost jsou povinnosti členěny podle pořadí, v jakém musí být splněny.

Zaměstnávání cizinců v roce 2016
Ing.
Lucie
Rytířová,
LL.M.,
Deloitte Advisory s.r.o.
Ing.
Jan
Starý,
Deloitte Advisory s.r.o.
První rozhodnutí se týká určení samotné struktury, v jejímž rámci bude pracovník v české společnosti působit. Možnosti jsou následující:
a)
pracovní poměr s českou společností,
b)
pronájem pracovní síly od zahraniční společnosti,
c)
poskytování služeb zahraniční společností.
Volba může být v některých případech jednoznačná: jde-li například o úplně nového zaměstnance, který nemá žádný pracovní ani obdobný vztah k některé zahraniční společnosti (např. ze stejné skupiny společností), je logickým řešením uzavření pracovního poměru s českou společností. Pokud se naopak jedná o zaměstnance zahraniční (např. mateřské nebo sesterské) firmy, je možné využít kromě přímého pracovního poměru ještě pronájem pracovní síly nebo poskytování služeb. Pro české společnosti bude přitom nejvíce povinností spojených s variantou přímého pracovního poměru a mezinárodního pronájmu pracovní síly.
 
1. Požadavky v oblasti imigračních předpisů
Definice cizince je výslovně uvedena v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „cizinecký zákon“), kde se v § 1 odst. 2 uvádí, že „
cizincem se rozumí fyzická osoba, která není státním občanem České republiky, včetně občana Evropské unie“
. Odlišnou definici však lze nalézt v zákoně č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), kde je v § 85 uvedeno:
„Pro účely zaměstnávání zaměstnanců ze zahraničí podle tohoto zákona se za cizince nepovažuje občan EU a jeho rodinný příslušník (§ 3 odst. 2) a rodinný příslušník občana České republiky uvedený v § 3 odst. 3“
. Stejné postavení jako občan členského státu Evropské unie (dále jen EU) má i občan zemí Evropského hospodářského prostoru (dále jen EHP), tedy Norska, Lichtenštejnska a Islandu, a občan Švýcarska. Občanem EU/EHP a Švýcarska se bez ohledu na státní příslušnost rozumí jeho manžel nebo manželka, partner nebo partnerka, se kterým občan EU uzavřel registrované partnerství na základě právních předpisů členského státu, jejich potomci, jsou-li mladší 21 let nebo jsou-li na něm závislí, dále pak vyživovaní (závislí) příbuzní ve vzestupné řadě občana EU/EHP a Švýcarska a jeho manžela/manželky nebo registrovaného partnera/partnerky.
Z výše uvedeného je patrné, že zákon o zaměstnanosti zužuje definici cizince a tím rozděluje cizince ve smyslu