Finanční arbitr jako efektivní alternativa k civilnímu soudu

Vydáno: 9 minut čtení

Lze jen těžko odhadovat, jak často se v praxi právních zástupců a jejich klientů objevuje problematika sporů s bankami či nebankovními poskytovateli úvěrů (dále jen „finanční instituce“) a např. agendy platebního styku. Jistým indikátorem toho, že se jedná o rozsáhlou a velmi důležitou oblast, ze které vyvěrají různé sporné situace, by mohly být statistiky o zadlužení domácností 1) spotřebitelskými úvěry, úvěry na bydlení (dále jen „hypotéky“), a zejména pak závratné počty lidí v exekucích, jež mají velmi často svůj prapůvod právě v nějakém zdánlivě velmi výhodném spotřebitelském úvěru. Předmětem tohoto příspěvku je nástin toho, jak může právním zástupcům (či samotným spotřebitelům) při hájení práv jejich klientů proti finančním institucím napomoci zpracování návrhu na zahájení řízení před finančním arbitrem.

Finanční arbitr jako efektivní alternativa k civilnímu soudu
Mgr.
Jiří
Soukop
 
1 Právní úprava a řízení před finančním arbitrem
Základ pro pravomoc a působnost finančního
arbitra
tvoří zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZFA“), který obsahuje i některá (z mého pohledu) poměrně nesystémová ustanovení, ale pojďme vytáhnout to gró.
Ustanovení § 1 odst. 1 ZFA vymezuje důležitou skutečnost, že se musí jednat vždy o spor mezi spotřebitelem a finanční institucí, přičemž § 3 odst. 2 ZFA k tomu doplňuje, že
navrhovatelem pro účely tohoto zákona může být pouze spotřebitel
. To už pro právního zástupce velmi omezuje prostor, kdy připadá v úvahu