V souvislosti s novou situací způsobenou pandemií koronaviru ovlivňují placení pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavateli nejen překážky v práci na straně zaměstnance, ale zásadním způsobem i překážky v práci na straně zaměstnavatele. Naposledy se překážky v práci na straně zaměstnavatele výrazněji projevily v odvodech pojistného v souvislosti s ekonomickou krizí před deseti a více lety. Je pravdou, že pokud příjem zaměstnance dosahuje a převyšuje minimální vyměřovací základ, pak zaměstnavatel problematiku překážek v práci fakticky řešit nemusí a odvede pojistné z dosaženého příjmu zaměstnance. Ovšem zcela jinak musí postupovat tehdy, pokud příjem zaměstnance nedosáhne za příslušný kalendářní měsíc hodnoty minimální mzdy.
Překážky v práci na straně zaměstnavatele a zdravotní pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
Částečná nezaměstnanost
Pokud je zaměstnanec schopen a ochoten práci pro zaměstnavatele konat, avšak zaměstnavatel není schopen mu podmínky pro výkon práce vytvořit (§ 38 odst. 1 z. č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákoník práce), jedná se o překážku v práci na jeho straně.
V praxi jsou nejčastěji se vyskytující překážkou v práci na straně organizace situace popisované v ustanovení § 209 zákoníku práce, kdy se o překážku v práci na straně zaměstnavatele jedná tehdy, pokud zaměstnavatel nemůže přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu týdenní pracovní doby z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách (tzv. částečná nezaměstnanost). Zmíněná překážka v práci na straně zaměstnavatele je tedy zapříčiněna problémy zaměstnavatele z hlediska uplatnění jeho předmětu činnosti. Jde o překážku v práci na straně pouze toho zaměstnavatele, který odměňuje své zaměstnance mzdou, není tedy navázán na státní nebo jiný rozpočet. Částečná nezaměstnanost nebývá spojena s úplným zastavením práce a může se týkat pouze některých zaměstnanců.
Výše náhrady mzdy
V takových případech se může zaměstnavatel dohodnout s odborovou organizací (nejlépe formou písemné dohody) o poskytování náhrady mzdy ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku. Pokud u zaměstnavatele nepůsobí odborová organizace, může být tato dohoda nahrazena vnitřním předpisem, od 1. 1. 2012 bez jakéhokoli zásahu státu (do konce roku 2011 se v dané záležitosti vyjadřoval Úřad práce).
Jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele jsou specifikovány v § 207 zákoníku práce jako prostoje a přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy.
Návaznost na minimální vyměřovací základ zaměstnance ve zdravotním pojištění
V ustanovení § 3 odst. 10 z. č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jsou pro případ dopočtu do minima zaměstnavatelem při překážkách v práci na straně organizace zmíněna v odkazu č. 16 zákonná ustanovení § 129 a 130 ještě „starého“ zákoníku práce. Nicméně s účinností od 1. 1. 2007 již v této situaci návazně vychází zdravotní pojištění z ustanovení § 207 až 209 zákoníku práce, ve kterých jsou překážky v práci na straně zaměstnavatele konkretizovány.
V přímé souvislosti s negativními dopady pandemie řeší zaměstnavatelé ve zdravotním pojištění především otázku zabezpečení odvodu pojistného ve vazbě na minimální vyměřovací základ zaměstnance. To znamená, že zaměstnavatel musí při placení pojistného za zaměstnance dodržet zákonné minimum za předpokladu, že:
–
na zaměstnance (a tedy i na zaměstnavatele jako plátce pojistného) se vztahuje povinnost odvodu pojistného nejméně z minimální mzdy 14 600 Kč, přičemž
–
není důvod ke snížení tohoto minimálního vyměřovacího základu na poměrnou část (viz dále).
U vybraných skupin zaměstnanců, konkrétně vyjmenovaných v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., zákona o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, nemusí být minimální vyměřovací základ dodržen a pojistné se v takových případech vždy odvádí ze skutečné výše zúčtovaného hrubého příjmu bez ohledu na minimální vyměřovací základ (viz dále).
Základní zásady
Jestliže se na zaměstnance (a zaměstnavatele) vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu 14 600 Kč, platí v souvislosti s překážkami v práci na straně zaměstnavatele následující zásady:
–
pokud se na zaměstnance ze zákona (§ 3 odst. 4 a odst. 6 zákona č. 592/1992 Sb. ZDP) vztahuje povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění nejméně z minimálního vyměřovacího základu, musí být zajištěn odvod pojistného alespoň v minimální povinné výši zaměstnavatelem, který je plátcem pojistného za zaměstnance,
–
nedosahuje-li hrubý příjem zaměstnance v příslušném kalendářním měsíci aktuální výše minimální mzdy, provádí zaměstnavatel jako plátce pojistného dopočet (a následný doplatek) pojistného do minimálního vyměřovacího základu,
–
pokud je vyměřovací základ nižší než minimální mzda zapříčiněn v důsledku překážek v práci na straně organizace z důvodů uvedených v § 207 až 209 zákoníku práce, hradí doplatek do minima zaměstnavatel (viz Příklad),
–
doplatek pojistného, tedy 13,5 % z rozdílu vyměřovacích základů, platí v plné výši zaměstnavatel – tuto částku pojistného nelze „klasicky“ dělit na jednu třetinu sraženou zaměstnanci a dvě třetiny placené zaměstnavatelem,
–
odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu musí být zabezpečen i v případech, kdy zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek.
Rozeberme si některé ze situací, které mohou v důsledku překážek v práci na straně zaměstnavatele nastat ve vazbě na odvod pojistného ze zákonného minima.
Příklad 1
Hrubý příjem zaměstnance činil od ledna 2020 částku 23 000 Kč. Z důvodu výrazného poklesu odbytu se zaměstnavatel dohodl s odborovou organizací o poskytování náhrady mzdy od dubna 2020 ve výši 60 % průměrného výdělku. Z tohoto důvodu činí hrubá mzda zaměstnance 13 800 Kč. Vztahuje-li se na zaměstnance povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, je postup zaměstnavatele následující:
Prostřednictvím zaměstnavatele se odvede doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 800 Kč:
(14 600 – 13 800) x 0,135 = 108 Kč (hradí dle výše uvedeného zaměstnavatel)
Zaměstnavatel odvede pojistné v celkové výši: 0,135 x 14 600 = 1 971 Kč. Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu

což představuje celkovou platbu zaměstnance.
Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel:
2/3 pojistného z hrubé mzdy 13 800 Kč, tj. 1 242 Kč a dále doplatek pojistného 108 Kč, tj. celkem
1 350 Kč
Jinak také řečeno, pokud činí vyměřovací základ zaměstnance alespoň 24 333 Kč, je při poskytované náhradě mzdy ve výši 60 % průměrného výdělku dodržen minimální vyměřovací základ a při odvodu pojistného tak zaměstnavatel žádný doplatek neprovádí.
Úplně stejně by zaměstnavatel postupoval například tehdy, pokud by zaměstnanec:
–
pracoval na zkrácený pracovní úvazek
–
měl v daném kalendářním měsíci neplacené volno nebo vykázanou neomluvenou absenci (bez ohledu na rozsah těchto nepřítomností zaměstnance v práci)
–
pracoval na dohodu o pracovní činnosti nebo na dohodu o provedení práce, což by bylo jeho jediné zaměstnání
–
patřil mezi osoby, za které je plátcem pojistného současně stát
–
současně podnikal jako OSVČ a podnikatelská činnost by byla vedlejším zdrojem jeho příjmů apod.
Poměrná část minimálního vyměřovacího základu
Pokud by nastala některá ze situací definovaných v ustanovení § 3 odst. 9 z. č. 592/1992 Sb. ZDP, přihlížel by zaměstnavatel k povinnosti dodržet při odvodu pojistného nikoli minimální vyměřovací základ 14 600 Kč, ale jeho poměnou část. Minimální vyměřovací základ se na poměrnou část snižuje například tehdy:
–
je-li zaměstnanec část kalendářního měsíce nemocen, nebo
–
je-li u zdravotní pojišťovny veden ve „státní kategorii“ po dobu kratší, než celý kalendářní měsíc, anebo
–
pokud zaměstnání netrvá celý kalendářní měsíc.
Kupříkladu, pokud by byl zaměstnanci přiznán třeba invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně dne 9. 4. 2020, musí být za měsíc duben odvedeno pojistné nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu ve výši 3 893,33 Kč [(8:30) x 14 600], tedy za období osmi kalendářních dnů, ve kterých zaměstnanec nebyl evidován u zdravotní pojišťovny ve „státní kategorii“. Anebo úplně stejně by se postupovalo v situaci, kdyby zaměstnání skončilo dne 8. 4. 2020.
Pokud by příjem zúčtovaný za duben činil alespoň 3 893,33 Kč, odvedl by zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše příjmu. V opačném případě, tedy pokud by příjem za duben nedosáhl 3 893,33 Kč, provedl by zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do této poměrné části minima. V takových případech není důvod k provedení dopočtu do minimálního vyměřovacího základu 14 600 Kč.
Co se týká nutnosti dodržet minimální vyměřovací základ nebo jeho poměrnou část, obdobně by zaměstnavatel postupoval například i tehdy, kdyby zaměstnanci zkrátil rozsah pracovního úvazku.
Minimum nemusí být dodrženo
Podle § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb. ZDP, neplatí minimální vyměřovací základ pro osobu:
a)
s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P;
b)
která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání;
c)
která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku;
d)
která současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné,
e)
za kterou je plátcem pojistného stát,
pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období (kalendářní měsíc). U těchto vybraných skupin zaměstnanců nemusí být minimální vyměřovací základ dodržen a pojistné se v takových případech odvádí ze skutečné výše zúčtovaného hrubého příjmu bez ohledu na platný minimální vyměřovací základ.
U dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr je podmínkou pro použití tohoto postupu dosažení potřebné částky příjmu. To znamená, že pokud příjem zaměstnance na dohodu o pracovní činnosti činí alespoň 3 000 Kč nebo na dohodu provedení práce převyšuje 10 000 Kč, odvádí zaměstnavatel pojistné z té částky příjmu, která je zaměstnanci zúčtována, a minimální vyměřovací základ „neřeší“. Nerozhoduje, jak dlouho dohoda v kalendářním měsíci trvá, zásadní význam má výše příjmu, ve zdravotním pojištění se nepracuje s pojmem zaměstnání malého rozsahu. Také platí, že ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Zdůrazňuji, že pokud se jedná u téhož zaměstnavatele o stejný typ dohody, pak se sčítají všechny příjmy. Avšak v případě, kdy příjem zaměstnance nedosáhne na dohodu o pracovní činnosti 3 000 Kč nebo na dohodu o provedení práce nepřevýší 10 000 Kč, musí být osoba jako zaměstnanec na takový kalendář měsíc odhlášena a svoje zdravotní pojištění si řeší jiným způsobem.
Pokud by byl zaměstnanec například osobou samostatně výdělečně činnou a platil by si alespoň minimální zálohy (což je v roce 2020 měsíčně částka 2 352 Kč), vystavil by zaměstnavateli v tomto duchu čestné prohlášení a zaměstnavatel by odváděl pojistné z vyměřovacího základu, který by tak mohl být i nižší než 14 600 Kč.
Zaměstnanci ve „státní kategorii“
Specifickou kategorii představují ve zdravotním pojištění osoby, za které je plátcem pojistného na zdravotní pojištění stát, přičemž z hlediska placení pojistného a plnění ostatních zákonných povinností je rozhodující, zda jsou tyto osoby zaměstnány či nikoliv. Pokud jsou pojištěnci, za které platí pojistné stát zaměstnáni, plní veškeré povinnosti vůči zdravotní pojišťovně zaměstnavatel. Příslušné skutečnosti, tedy počátek a konec „státní kategorie“, však musí zaměstnanec zaměstnavateli sdělit. V opačném případě se takové osoby musí o povinné náležitosti (oznámení nastalé změny) postarat samy. Podstatnou výhodou těchto osob je placení pojistného zaměstnavatelem sazbou 13,5 % ze skutečné výše příjmu zaměstnance nebo z 50 % příjmů po odpočtu výdajů při výkonu samostatné výdělečné činnosti, tedy bez nutnosti respektovat zákonné minimum. Pokud je pojištěnec registrován v příslušném kalendářním měsíci u zdravotní pojišťovny v kategorii osob, za které platí pojistné stát (a to i po část tohoto kalendářního měsíce nebo třeba i jen jeden den), má v tomto kalendářním měsíci vyřešen svůj pojistný vztah.
Odpočet od dosaženého příjmu může v souladu se zákonem (§ 3 odst. 7 z. č. 592/1992 Sb. ZDP) uplatňovat pouze zaměstnavatel zaměstnávající více než 50 % zaměstnanců se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců, a to pouze u poživatelů invalidního důchodu. V roce 2020 činí měsíční částka odpočtu 7 903 Kč.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020. Zveřejněno v časopise Daně a právo v praxi 06/2020.