Ze spisu je také patrné, že český správce daně učinil vše pro to, aby stěžovatelce umožnil účastnit se případného výslechu prováděného polským správcem daně. Ve formuláři SCAC 2004 z 5. 9. 2014 správce daně uvádí: „Náš zákon umožňuje daňovému subjektu být přítomen výslechu svědka, proto umožňují-li to Vaše právní předpisy, žádáme Vás o umožnění účasti našeho daňového subjektu na výslechu svědka.“ U toho byl uveden i kontakt na stěžovatelčina advokáta. To, že polský správce daně této žádosti nevyhověl a z jakých důvodů, není pro hodnocení zákonnosti rozhodnutí finančních orgánů a rozsudku krajského soudu podstatné. Stěžovatelka v kasační stížnosti citovala v polském originálu zákonné ustanovení, které je zřejmě součástí polského daňového řádu . NSS této citaci jednak nerozumí, jednak jí ani rozumět nemusí. Již rozsudek ve věci 1 Afs 73/2011 zdůraznil, že není věcí českých orgánů, aby posuzovaly soulad postupu zahraničních orgánů s jejich vnitrostátními předpisy. Naopak je na českých orgánech, aby hodnotily informace vzešlé z mezinárodního dožádání materiálně – a v tom, jak se s nimi vypořádaly, NSS pochybení nespatřuje.
Porozumění právu jiného členského státu
Vydáno:
3 minuty čtení
Porozumění právu jiného členského státu
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
–
§ 9 zákona č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2019, sp. zn. 10 Afs 163/2018, www.nssoud.cz
V této věci se NSS odmítl zabývat otázkou toho, zda polský právní řád v daňovém procesu dává subjektu právo účastnit se výslechu svědka. Přitom se opíral zejména o rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-276/12 (ECLI:EU:C:2013:678). Předmětem sporu byla použitelnost svědecké výpovědi provedené polským správcem daně za situace, kdy polský správce daně o jejím učinění český daňový subjekt nevyrozuměl. To, byť z polského daňového řádu (ordynacja podatkowa) vyplývá, že polskému daňovému subjektu toto právo obecně svědčí.
V této věci byl výslech svědka jeden z dalších důkazů ospravedlňující názor správce daně. Navíc výslech svědka byl natolik jednoznačný, že ani případné dotazy by na jeho výsledku nejspíše nic nezměnily. Jakkoliv je proto v tomto případě rozsudek NSS ve výsledku správný, nelze se ztotožnit s jeho zobecněným závěrem ohledně absence povinnosti věnovat se otázce polského práva. Správci daně by měli věnovat pozornost tomu, jak k jejich dožádání přistupoval správce jiného členského státu. V tomto ohledu lze citovat i z již zmiňovaného rozhodnutí SDEU: „Z článku 2 odst. 2 a článku 8 směrnice 77/799 vyplývá, že při odpovědi na takovou žádost uplatňuje příslušný orgán dožádaného státu své vnitrostátní právo, zejména vlastní procesní pravidla.“ „Daňový subjekt může zpochybnit informaci, která se ho týká a která byla poskytnuta daňové správě žádajícího členského státu, v souladu s pravidly a postupy platnými v daném členském státě.“
Pokud tak polský správce nerespektuje právo českého daňového subjektu na účast při dožádaném výslechu, byť polskému daňovému subjektu by takovéto právo svědčilo, jedná se o zásadní vadu získaného důkazního prostředku, ke které je třeba přihlédnout. Za této situace totiž polský správce daně porušuje svá vlastní procesní pravidla, kterými by měl být dle názoru SDEU vázán. Proto nemůže obecně platit NSS uvedené, že soud nemusí rozumět právu jiného členského státu,
nota bene
, je-li stěžovatelem na konkrétní ustanovení poukazováno.Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.