S účinností od 1. 1. 2020 dochází ke změnám, které mají přímý vliv na placení pojistného jednotlivými skupinami plátců, jimiž jsou ve zdravotním pojištění zaměstnavatelé, samoplátci (tj. osoby samostatně výdělečně činné a osoby bez zdanitelných příjmů) a stát, platící pojistné za tzv. státní pojištěnce.
Změny ve zdravotním pojištění k 1. 1. 2020
Ing.
Antonín
Daněk
Průměrná mzda a „rozhodná částka“ 3 000 Kč
V přímé souvislosti s placením pojistného zaměstnavateli (i osobami samostatně výdělečně činnými) hraje ve zdravotním pojištění důležitou roli institut průměrné mzdy. Za průměrnou mzdu se pro účely zdravotního pojištění považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu pro účely důchodového pojištění za kalendářní rok, jenž o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Takto vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.
Výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2018 činí 32 510 Kč. Výše přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu představuje hodnotu 1,0715. Součinem těchto dvou částek dostaneme po zaokrouhlení na celou korunu směrem nahoru průměrnou mzdu pro rok 2020 ve výši 34 835 Kč.
Protože průměrná mzda převyšuje od 1. 1. 2020 částku 30 000 Kč, ale zároveň nedosahuje hodnoty 35 000 Kč, znamená tato skutečnost, že se od tohoto data nezvyšuje rozhodná částka 3 000 Kč (blíže viz § 6 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 236/2018 Sb.). Částka 3 000 Kč hraje roli při odvodu pojistného na zdravotní pojištění u osob jako zaměstnanců, vyjmenovaných v § 5 písm. a) v bodech 4–6 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, tedy u:
a)
člena družstva, který není v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonává pro družstvo práci (i funkci), za niž je jím odměňován,
b)
osoby činné na základě dohody o pracovní činnosti, resp. více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele,
c)
dobrovolného pracovníka pečovatelské služby.
Jinak také řečeno, pokud příjem osoby jako zaměstnance dle písmen a) až c) nedosáhne od 1. 1. 2020 částky 3 000 Kč, neplatí zaměstnavatel ze zúčtovaného příjmu žádné pojistné a ani neplní vůči zdravotní pojišťovně zaměstnance žádné povinnosti. Tato osoba však nemá tímto zaměstnáním řešený svůj pojistný vztah, neboli pojištění u zdravotní pojišťovny, což si musí zajistit jiným způsobem.
Poznámka: Podle stávající právní úpravy může k dalšímu zvýšení „rozhodné částky“ dojít tehdy, pokud průměrná mzda bude činit alespoň 35 000 Kč. V takovém případě by tato rozhodná částka vzrostla na 3 500 Kč, což lze zcela reálně očekávat k datu 1. 1. 2021.
V následujících čtyřech příkladech si blíže rozebereme postupy zaměstnavatele v právních podmínkách platných od 1. 1. 2020, tedy v situaci, kdy teprve dosažením příjmu alespoň 3 000 Kč se stává osoba ve zdravotním pojištění zaměstnancem a zaměstnavatel plní stanovené zákonné povinnosti.
Příklad 1
Člen družstva bez pracovněprávního vztahu k družstvu vykonává na přelomu let 2019/2020 pro družstvo úklidové práce za odměnu 2 800 Kč.
V prosinci ani v lednu výše příjmu účast na zdravotním pojištění nezaložila. Zaměstnavatel nepřihlašuje osobu jako zaměstnance a pojištěnec si sám řeší svoje zdravotní pojištění jiným zákonným způsobem, třeba placením pojistného jako osoba bez zdanitelných příjmů.
Příklad 2
Člen družstva vykonává v družstvu funkci s měsíční odměnou 2 000 Kč. Zároveň je zaměstnancem s měsíčním příjmem 24 000 Kč.
Vyměřovacím základem bude v tomto případě úhrn příjmů, tedy částka 26 000 Kč. Neplacení pojistného z částky 2 000 Kč se týká výhradně situace, kdy jsou splněny podmínky definované v ustanovení § 5 písm. a) v bodě 4 zákona č. 48/1997 Sb.
Příklad 3
Poživatel důchodu je v lednu 2020 zaměstnán u dvou zaměstnavatelů, u každého pracuje na dohodu o pracovní činnosti s příjmy 2 800 Kč a 2 900 Kč.
Protože ani v jednom zaměstnání nedosáhl příjem na dohodu o pracovní činnosti 3 000 Kč, neplatí žádný ze zaměstnavatelů ze zúčtovaného příjmu pojistné. Tyto hodnoty nelze sečíst, jelikož nejsou zúčtovány u jednoho zaměstnavatele. Registrací v kategorii osob, za které je plátcem pojistného stát, má pojištěnec daným stavem svůj pojistný vztah vyřešen.
Příklad 4
Zaměstnanec pracuje od ledna do června 2020 na dohodu o pracovní činnosti s příjmem 1 800 Kč. Do měsíce července je na základě již skončené dohody zúčtována odměna 1 000 Kč.
V případě příjmů zúčtovaných po skončení některé z dohod platí při řešení této situace, že příjem zúčtovaný zaměstnavatelem až po skončení dohody, která nezaložila účast na zdravotním pojištění, se považuje za příjem zúčtovaný do kalendářního měsíce, v němž tato dohoda skončila. Když sečteme příjem v měsíci červnu ve výši 1 800 Kč s odměnou po skončení dohody 1 000 Kč, nebude v úhrnu dosaženo potřebné částky 3 000 Kč, a tudíž se problematika placení pojistného řešit nebude.
Kdyby však činila odměna zúčtovaná do července 1 200 Kč, pak by se situace zásadním způsobem změnila. Dodatečně zúčtovaná odměna by v součtu s příjmem v kalendářním měsíci, ve kterém dohoda skončila, činila 3 000 Kč s těmito povinnostmi zaměstnavatele:
v posledním měsíci trvání této dohody vzniklo zaměstnání, proto musí být osoba jako zaměstnanec na tento měsíc přihlášena u zdravotní pojišťovny s použitím kódů „P“ k datu 1. 6. 2020 a „O“ k datu 30. 6. 2020 (pokud dohoda neskončila v červnu dříve);
podat za měsíc červen 2020 opravný Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele, na kterém však bude pouze navýšen počet zaměstnanců (o jednoho);
za měsíc červenec 2020 odvést pojistné z částky vyměřovacího základu 3 000 Kč ve výši 405 Kč. Úhradu je zapotřebí provést v rámci hromadné platby nejpozději do 20. 8. 2020, a to již připsáním platby na účet příslušné zdravotní pojišťovny.
Vzhledem k tomu, že 1. 7. 2020 bude datem, ke kterému mohou pojištěnci standardní cestou změnit zdravotní pojišťovnu, upozorňuji zaměstnavatele, aby této okolnosti vždy věnovali zvýšenou pozornost (v dané souvislosti podotýkám, že zdravotní pojišťovnu lze změnit i k 1. 1. kalendářního roku, ovšem jednou za dvanáct měsíců). Kdyby zaměstnanec skutečně změnil k datu 1. 7. 2020 zdravotní pojišťovnu, provedl by zaměstnavatel odvod částky pojistného ve výši 405 Kč ve prospěch té zdravotní pojišťovny, ke které zaměstnanec k 1. 7. 2020 přestoupil.
Minimální vyměřovací základ a minimální výše zálohy OSVČ
Každé zvýšení tzv. průměrné mzdy má přímý vliv na minimum platné pro OSVČ. Minimální výše zálohy OSVČ pro rok 2020 se vypočte jako 13,5 % z částky 17 417,50 Kč (z poloviny průměrné mzdy – viz výše) a zvyšuje se tak od ledna 2020 z dosavadních 2 208 Kč na 2 352 Kč, tj. o 144 Kč. Posledním dnem splatnosti nové minimální zálohy na měsíc leden 2020 ve výši 2 352 Kč (jakož i každé jiné zálohy za tento měsíc) je 10. 2. 2020, protože 8. 2. je v sobotu.
Pokud pro OSVČ platí po celý kalendářní rok výkonu samostatné výdělečné činnosti povinnost dodržet minimální vyměřovací základ, pak za rok 2020 činí minimální vyměřovací základ 209 010 Kč (12 x 17 417,50) a minimální pojistné 28 217 Kč (0,135 x 209 010).
Výjimky, kdy pro OSVČ neplatí ustanovení o minimálním vyměřovacím základu, jsou uvedeny v ustanovení § 3a odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb.
Stanovení pravděpodobné výše pojistného
Pokud nemá zdravotní pojišťovna
relevantní
informace o pohledávkách zaměstnavatele nebo osoby samostatně výdělečně činné (není podán Přehled), může rozhodnutím stanovit pravděpodobnou výši pojistného ve smyslu ustanovení § 25a odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. Jestliže zdravotní pojišťovna nedisponuje například údaji, které si sama opatří, má se pro účely stanovení pravděpodobné výše pojistného za to, že měsíčním příjmem je pro rok 2020 částka odpovídající 1,5 násobku všeobecného vyměřovacího základu za rok 2018. To znamená, že dle výše uvedeného se měsíční částka vyměřovacího základu z titulu pravděpodobného pojistného vypočte jako 32 510 x 1,5 a činí u zaměstnavatele 48 765 Kč, 13,5 % pravděpodobné výše pojistného pak po zaokrouhlení 6 584 Kč. U osob samostatně výdělečně činných je tato hodnota pojistného poloviční (3 292 Kč). Již z těchto měsíčních částek je patrné, že stanovení pravděpodobné výše pojistného je v mnoha případech pro plátce nevýhodné, nehledě na reálnou možnost sankčního postihu zdravotní pojišťovny ve formě pokuty (až do výše 50 000 Kč) za nepředložení Přehledu zaměstnavatelem nebo osobou samostatně výdělečně činnou. Zvýšení minimální mzdy k 1. 1. 2020
Minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance představuje ve zdravotním pojištění důležitou hodnotu, od které se v mnoha dále uvedených situacích odvíjí placení pojistného jak zaměstnavatelem, tak zaměstnancem. Současně platí, že pokud ve zdravotním pojištění hradí pojistné zaměstnanec (resp. je mu zaměstnavatelem sraženo), pak tyto platby probíhají zásadně prostřednictvím zaměstnavatele, zaměstnanec si sám žádné pojistné neplatí. Kromě zaměstnání má minimální mzda přímý vliv i na placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů (viz dále).
S účinností od 1. 1. 2020 se zvýšila minimální mzda na 14 600 Kč, proto při stanovení vyměřovacího základu a navazujícího výpočtu výše pojistného vycházejí zaměstnavatelé od data 1. 1. 2020 z této nové částky.
Zvýšení minimální mzdy se v souvislosti s placením pojistného zaměstnavatelem projeví především při:
a.
Provádění dopočtu (a následného doplatku) pojistného do minimálního vyměřovacího základu u těch zaměstnanců, jejichž příjem je nižší než minimální mzda 14 600 Kč. To znamená, že se nejedná o zaměstnance, u kterých není stanoven minimální vyměřovací základ dle ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. Doplatek do minima platí standardně zaměstnanec.
Příklad 5
Zaměstnanec pracující na zkrácený pracovní úvazek má uzavřen jediný pracovní poměr, a to pracovní smlouvu na dobu neurčitou (může se také jednat o dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce) s měsíčním hrubým příjmem 12 000 Kč.
Ve vazbě na výši minimální mzdy platné od 1. 1. 2020 odvede zaměstnavatel doplatek pojistného ve výši 13,5 % z částky:
(14 600 – 12 000) x 0,135 = 351 Kč
Zaměstnavatel odvede celkové pojistné ve výši 0,135 x 14 600 = 1 971 Kč
Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu:
(12 000 x 0,135) / 3 = 540 Kč
a dále výše uvedený doplatek pojistného, tedy celkem: 540 + 351 = 891 Kč
Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel 1 971 – 891 = 1 080 Kč
b.
Provádění dopočtu a doplatku pojistného do minima, kdy doplatek hradí plně zaměstnavatel ve smyslu ustanovení § 207 až 209 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
c.
Provádění dopočtu za situace, kdy má zaměstnanec více zaměstnavatelů.
d.
Provádění dopočtu a doplatku pojistného do poměrné části minimálního vyměřovacího základu podle § 3 odst. 9 a odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb.
e.
Řešení přečerpané dovolené (dny přečerpané dovolené se posuzují jako dny neplaceného volna) – minimální vyměřovací základ musí být dodržen i tehdy, když se v posledním kalendářním měsíci trvání pracovněprávního vztahu odečítá náhrada mzdy za přečerpanou dovolenou.
f.
Neplatném rozvázání pracovního poměru.
g.
Zvýšení hranice přípustného příjmu u tzv. nekolidujícího zaměstnání s příjmem do poloviny minimální mzdy, tj. maximálně na částku 7 300 Kč.
Osoby bez zdanitelných příjmů
Za osobu bez zdanitelných příjmů se považuje osoba s trvalým pobytem na území České republiky, která není v rámci kalendářního měsíce ani jeden den:
-
zaměstnancem nebo
-
osobou samostatně výdělečně činnou anebo
-
osobou, za kterou platí pojistné stát.
Neboli naopak, pokud je pojištěnec v průběhu kalendářního měsíce alespoň jeden den registrován u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná nebo je zařazen v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, není (resp. nemůže být) v tomto měsíci osobou bez zdanitelných příjmů.
Osoba bez zdanitelných příjmů platí pojistné ve vazbě na vyměřovací základ, kterým je minimální mzda, výše pojistného činí 13,5 % z aktuální výše minimální mzdy. To znamená, že měsíční platba pojistného osobou bez zdanitelných příjmů představuje od 1. 1. 2020 částku 1 971 Kč.
Osoby bez zdanitelných příjmů platí pojistné (obdobně jako OSVČ při placení záloh) nejpozději do osmého dne následujícího kalendářního měsíce, a to již připsáním úhrady na příslušný účet zdravotní pojišťovny. Připadne-li poslední den splatnosti na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší pracovní den.
Platby státu a odpočet od dosaženého příjmu
Další ze změn, ke které ve zdravotním pojištění s účinností od data 1. 1. 2020 došlo, je zvýšení vyměřovacího základu u osob, za které platí pojistné stát.
Tyto osoby představují ve zdravotním pojištění specifickou kategorii, přičemž z hlediska placení pojistného a plnění ostatních zákonných povinností je rozhodující, zda jsou tyto osoby zaměstnány či nikoliv. Pokud jsou pojištěnci, za které platí pojistné stát, zaměstnáni, plní veškeré povinnosti vůči zdravotní pojišťovně zaměstnavatel. Osobu jako zaměstnance přihlašuje (odhlašuje) u zdravotní pojišťovny a dále za zaměstnance sděluje skutečnosti rozhodné pro zařazení do kategorie osob, za které platí pojistné stát, ovšem za předpokladu, že zaměstnanec zaměstnavateli takovou skutečnost sdělí. V opačném případě, tedy pokud zaměstnavateli informaci o zařazení do „státní kategorie“ zaměstnanec nepodá, musí splnit tuto zákonnou povinnost sám. Podstatnou výhodou těchto osob je placení pojistného sazbou 13,5 % ze skutečné výše příjmu zaměstnance (za kalendářní měsíc) nebo ročně 13,5 % z 50 % příjmů po odpočtu výdajů při výkonu samostatné výdělečné činnosti bez nutnosti dodržet minimální vyměřovací základ zaměstnance nebo OSVČ.
Zákonem č. 297/2017 Sb. se od 1. 1. 2020 zvýšil vyměřovací základ u osob, za které platí pojistné stát, na částku 7 903 Kč. To znamená, že za každého tzv. státního pojištěnce obdrží příslušné zdravotní pojišťovny od 1. 1. 2020 měsíčně 1 067 Kč, což je o 49 Kč více než v roce 2019.
Poznámka: V Poslanecké sněmovně je projednáván sněmovní tisk č. 352, jehož obsahem je nový způsob stanovení vyměřovacího základu u osob, za které platí pojistné stát.
Platby od státu dlouhodobě představují důležitou součást příjmové stránky zdravotních pojišťoven s ohledem na skutečnost, že tyto osoby představují více než polovinu populace. Kompletní výčet osob, za které platí pojistné stát, naleznete v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kdy se jedná například o nezaopatřené děti, poživatele důchodů, ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené, uchazeče o zaměstnání apod.
Nárokování plateb je řešeno tím způsobem, že zdravotní pojišťovny každý měsíc sdělují počet pojištěnců evidovaných ve „státní kategorii“ a za každého takového pojištěnce pak obdrží od státu příslušnou platbu.
Vyměřovací základ pro platbu státem = výše odpočtu od příjmu zaměstnance
Vyměřovací základ pro platbu pojistného státem za „státní pojištěnce“ představuje současně částku odpočtu od dosaženého příjmu zaměstnance podle ustanovení § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb. Od 1. 1. 2020 se tak částka odpočtu zvyšuje na 7 903 Kč.
V souvislosti s uplatňováním odpočtu je zapotřebí respektovat následující:
-
nárok na uplatnění odpočtu může použít pouze zaměstnavatel zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců;
-
u tohoto zaměstnavatele lze uplatnit nárok na odpočet jen v případě zaměstnané osoby, které byl přiznán invalidní důchod;
-
odpočet je možné nárokovat i v případě, kdy uvedené skutečnosti netrvají po celý kalendářní měsíc. V případě přiznání nebo odejmutí invalidního důchodu musí být v příslušném kalendářním měsíci při uplatnění odpočtu přihlédnuto k potřebě dodržet poměrnou část minimálního vyměřovacího základu zaměstnance.
Z výše uvedeného mj. vyplývá, že v roce 2020 lze odpočet 7 903 Kč uplatnit pouze u poživatelů invalidního důchodu, a to jen u vybrané skupiny zaměstnavatelů.
Pokud poživatel invalidního důchodu současně pracuje u dvou (případně více) zaměstnavatelů, kdy každý z těchto zaměstnavatelů zaměstnává více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců, může poživatel důchodu uplatnit odpočet u každého zaměstnavatele.
Podívejme se na postupy zaměstnavatele v měsících prosinci 2019 a lednu 2020 ve vazbě na dosažený příjem a platnou částku odpočtu v situaci, kdy jsou u zaměstnavatele i zaměstnance splněny podmínky ustanovení § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb.
Příklad 6
Poživatel invalidního důchodu je v prosinci 2019 a v lednu 2020 zaměstnán na základě pracovní smlouvy na zkrácený pracovní úvazek s příjmem 7 500 Kč.
Odpočitatelná částka platná v měsíci prosinci (7 540 Kč) převyšuje dosažený příjem 7 500 Kč, což platí i pro měsíc leden, kdy lze odečítat 7 903 Kč, takže při pobírání invalidního důchodu po oba celé kalendářní měsíce nebude zaměstnavatel odvádět žádné pojistné. Pro výpočet výše pojistného nemá rozsah pracovního úvazku žádný význam (což platí ve zdravotním pojištění i obecně), vždy rozhoduje zásadně výše příjmu za rozhodné období kalendářního měsíce.
Příklad 7
Poživatel invalidního důchodu je zaměstnán na dohodu o pracovní činnosti při příjmu 7 800 Kč.
Primárně vycházíme ze skutečnosti, že výší příjmu dosaženého na základě dohody o pracovní činnosti vzniká ve zdravotním pojištění zaměstnání (příjem musí činit v roce 2019 i v roce 2020 alespoň 3 000 Kč).
Vyměřovací základ za prosinec 2019:
S ohledem na částku odpočtu bude vyměřovací základ pro odvod pojistného činit 260 Kč (7 800 – 7 540). Celková výše pojistného představuje 36 Kč, zaměstnanci se srazí 12 Kč, zaměstnavatel odvede 24 Kč.
Vyměřovací základ za leden 2020: 0 Kč (částka odpočtu 7 903 Kč převyšuje dosažený příjem 7 800 Kč), zaměstnavatel neodvede žádné pojistné.
Kdyby se však jednalo o příjem 7 800 Kč na základě dohody o provedení práce, nevzniká výší příjmu zaměstnání a zaměstnavatel se problematikou zdravotního pojištění nezabývá.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020. Zveřejněno v časopise Daně a právo v praxi 02/2020.