Jednostranné "ukončení" pracovního poměru a zdravotní pojištění

Vydáno: 10 minut čtení

V souvislosti s nedostatkem (spíše kvalifikovaných) pracovních sil se stávají jedním z „fenoménů“ poslední doby nečekané odchody zaměstnanců, tedy v situaci, kdy se nedomluví se zaměstnavatelem, do zaměstnání zkrátka nepřijdou a začnou pracovat u jiného zaměstnavatele, který jim třeba vytvoří lepší podmínky a především – nabídne vyšší mzdu.

Jednostranné „ukončení“ pracovního poměru a zdravotní pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
Stále častěji tak dochází k případům, kdy zaměstnanec již nejeví zájem o další setrvání u stávajícího zaměstnavatele a ani nehodlá akceptovat podmínky výpovědní doby. Ať je důvod počínání zaměstnance jakýkoli, vždy by ukončení každého pracovněprávního vztahu mělo proběhnout relevantně, a to buď uplynutím zákonné či sjednané výpovědní doby, anebo ideálně dohodou mezi oběma smluvními stranami.
Bez ohledu na riziko pracovněprávního sporu musí zaměstnavatel řešit v souvislosti se skončením pracovního poměru i problematiku zdravotního pojištění s těmito základními povinnostmi zaměstnavatele:
řádně splnit oznamovací povinnost, tedy odhlásit zaměstnance u zdravotní pojišťovny (bude-li u zaměstnance běžet některá ze „státních kategorií“, není důvod oznamovat její ukončení), a
zabezpečit odvod pojistného podle zákona v tom kalendářním měsíci, ve kterém pracovněprávní vztah skončil.
Je také pravdou, že pokud zaměstnanec