Finanční orgány požadují některé písemnosti striktně elektronicky ve formátu XML. Důvodem je snaha o ulehčení práce vlastních úředníků a automatizované načítání a zpracování příslušných dokumentů do softwarového vybavení státní správy. Některé daňové subjekty se těmto požadavkům nechtějí přizpůsobit a spory končí až u soudů. V dnešním výběru z judikatury se budeme věnovat zajímavým rozsudkům z této oblasti.
Nad judikaturou z oblasti sporů o formát podání aneb Je přípustné jen XML, nebo i PDF?
Ing.
Zdeněk
Burda,
daňový poradce,
BD Consult, s.r.o.
Z judikatury
1. Neúčinnost PDF podání v případě požadovaného XML formátu
(podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 1. 2018, čj. 2 Afs 25/2015-38, zveřejněno ve Sbírce rozhodnutí NSS č. 3/2018 pod č. 3691/2018)
Komentář k judikátu č. 1
Daňový subjekt podal daňové přiznání ve formátu PDF, a protože ani po výzvě správce daně toto přiznání nezaslal v požadovaném formátu XML, bylo označeno za neúčinné. Nejvyšší správní soud (NSS) však s takovýmto výkladem nesouhlasil, je nutno od sebe odlišovat, zda byla tato vada podání taková, že:
a.
nebylo způsobilé k projednání (podle NSS způsobilé bylo),
b.
nemohlo mít účinky pro správu daní (podle NSS účinky mít mohlo).
Příslušné zákony totiž v době podání předmětných přiznání nespojovaly podání v nepředepsané formě s jeho neúčinností.
Pozor, zákon o DPH od 1. 5. 2016 nařizuje přiznání k DPH, kontrolní hlášení a jejich přílohy, souhrnné hlášení a přihlášku k registraci či změny v registraci podávat elektronicky. V § 101a zákona o DPH je s nesplněním této povinnosti (i nesplněním formátu nebo struktury) spojena neúčinnost takového podání.
Shrnutí k judikátu
Právní věta:
„Podání daňového přiznání k dani z přidané hodnoty učiněné v období do 31. 12. 2014 prostřednictvím datové zprávy, jejíž součástí byla elektronická forma tiskopisu vydaného Ministerstvem financí (v obecně široce užívaném datovém formátu ‚*.pdf‘), bylo podle tehdy účinné právní úpravy podáním, které správce daně nemohl shledat neúčinným na základě postupu dle § 74 odst. 3 daňového řádu.“
V projednávané věci je nesporné, že žalobkyně podala své daňové přiznání k DPH za zdaňovací období 2. čtvrtletí roku 2012 nikoli ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně (*.xml), nýbrž ve formátu jiném (*.pdf). Podání učinila datovou zprávou (§ 72 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád – dále jen „daňový řád“), nikoli formou papírového tiskopisu či jeho funkčního ekvivalentu (§ 72 odst. 1 daňového řádu).
Není pochyb, že podání žalobkyně bylo vadné v tom smyslu, že nebylo učiněno předepsanou formou. Otázkou však je, jaké důsledky tato vada v oblasti daňových přiznání k DPH měla v rozhodné době.
V rozhodné právní úpravě nebylo dostatečně jednoznačně stanoveno, že podání učiněné jiným než předepsaným způsobem má jen a pouze kvůli tomu, že se tak stalo, vadu, pro kterou by dle § 74 odst. 1 daňového řádu:
a.
nebylo způsobilé k projednání, nebo pro kterou by
b.
nemohlo mít předpokládané účinky pro správu daní.
Obsah podání
(daňového přiznání k DPH za zdaňovací období 2. čtvrtletí roku 2012), jak je patrné z jeho papírové formy, do níž bylo zjevně transformováno vytištěním dokumentu ve formátu *.pdf došlého správci daně datovou zprávou, je funkčním ekvivalentem podání, které by bylo učiněno na papírovém formuláři. Z hlediska možnosti zpracování daňového přiznání při správě daní tedy uvedený úkon žádnou funkční vadou netrpí. Způsobilé k projednání tedy dané podání zcela jistě bylo.
První z alternativ, která by dávala správci daně oprávnění a zároveň povinnost vyzvat k odstranění vad podání podle § 74 odst. 1 daňového řádu, tedy zjevně nebyla naplněna.Není však naplněna ani druhá z výše uvedených alternativ dle § 74 odst. 1 daňového řádu, a sice že by podání nemohlo mít předpokládané účinky pro správu daní. Pokud by účinky podání měly být uměle „zmenšeny“, například kvůli nedodržení jeho formy nebo jiných pro ně zákonem stanovených podmínek, musel by takový důsledek dostatečně jednoznačně a nepochybně ze zákona plynout. Například by muselo být dostatečně jednoznačně stanoveno, že takto vadné podání je neúčinné, nepřihlíží se k němu, nezahajuje řízení, nemá kvalifikovanou formu apod.
V rozhodné době však nic takového zákonem stanoveno nebylo. V § 72 odst. 3 daňového řádu, upravujícím podání formou datové zprávy ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně, nic takového stanoveno není.
Jedinou formulací, o niž by bylo lze opřít závěr o implicitním stanovení neúčinnosti každého jiného podání, než které má jednu z forem uvedených v § 72 odst. 1 a odst. 3 daňového řádu, by byla slova „jen na tiskopise“ užitá v § 72 odst. 1 daňového řádu.
Požadavek učinit podání na formuláři, je-li tato povinnost dostatečně jednoznačně formulována, je pak legitimní zejména tehdy, vyžaduje-li povaha vyřizované věci vysokou míru jistoty o tom, že orgán dostává v podání od jednotlivce všechny potřebné informace a že tyto informace jsou (přinejmenším na první pohled) dostatečně přesné a spolehlivé.
Úč