Vybraná problematika k přenechání věci k užití jinému

Vydáno: 29 minut čtení

Problematikou přenechání věci k užití jinému se zabývá zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), v dílu 2, hlavy II, části čtvrté, konkrétně v § 2189 až 2400, které dále rozděluje do oddílů zabývajících se výprosou, výpůjčkou, nájmem, pachtem, licencí, zápůjčkou a úvěrem. Tento příspěvek se zaměřuje pouze na popis výprosy, výpůjčky, licence, zápůjčky a úvěru. V příspěvku pro srovnání nechybí ani některá související ustanovení dřívější právní úpravy, která byla vymezena v zákoně č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník (dále jen „starý občanský zákoník“), a zákoně č. 513/1991 Sb. , obchodní zákoník (dále jen „obchodní zákoník “). Oba tyto zákony byly zrušeny občanským zákoníkem.

Vybraná problematika k přenechání věci k užití jinému
Ing.
Libor
Novotný
aspigetpic?section=7&pictype=2&EagriUserAddr=0.0.0.0&Id=9295.jpg
 
Výprosa
Podle občanského zákoníku
vzniká výprosa, přenechá-li půjčitel někomu
bezplatně
věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat.
Platí, že kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti, přičemž výprosník nemůže věc vrátit v době, kdy by tím způsobil půjčiteli obtíže, ledaže s tím půjčitel souhlasí.
V souvislosti se škodou občanský zákoník stanovuje, že škodu na věci výprosník půjčiteli nahradí, ledaže prokáže, že věc užíval způsobem přiměřeným její povaze. Dovolil-li výprosník bez souhlasu půjčitele, aby věc užíval někdo jiný, nahradí půjčiteli škodu z toho vzniklou, ledaže by ke škodě došlo i jinak. Podle § 2192 občanského zákoníku pak v případě, že se nalezne ztracená věc, za niž výprosník již dal náhradu, nenabude tím právo věc si proti vůli půjčitele ponechat, nýbrž věc půjčiteli proti vrácení náhrady vrátí.
aspigetpic?section=7&pictype=2&EagriUserAddr=0.0.0.0&Id=9291.jpg
Podle důvodové zprávy k vládnímu návrhu na vydání občanského zákoníku (dále jen „důvodová zpráva“) starý občanský zákoník upravoval jen výpůjčku. Výprosa
(
precarium
)
se od výpůjčky liší především tím, že při výprose není dohodnuta doba, po kterou může výprosník bezplatně užívat půjčitelovu věc, takže ji půjčitel může žádat zpět kdykoli podle libosti. Vzhledem k četnému výskytu úmluv tohoto typu v běžném občanském životě se jeví jako vhodné upravit výslovně i prekariární smlouvu, protože konstrukce nepojmenované smlouvy neunese jednoznačně právní řešení určitých otázek, zejména pokud se jedná o náhradu škody a o řešení otázky, zda náhrada daná půjčiteli za ztracenou věc zbavuje výprosníka povinnosti věc, nalezne-li se později, půjčiteli vrátit.
 
Výpůjčka
Důvodová zpráva uvádí, že návrh úpravy smlouvy o výpůjčce navazuje na úpravu starého občanského zákoníku, ale oprošťuje ji od některých nemístných zjednodušení. Ve starém občanském zákoníku bychom úpravu smlouvy o výpůjčce nalezli v § 659 až 662. Bylo zde mimo jiné vymezeno, že smlouvou o výpůjčce vznikne vypůjčiteli právo věc po dohodnutou dobu bezplatně užívat, že půjčitel je povinen předat vypůjčiteli věc ve stavu způsobilém k řádnému užívání, že vypůjčitel je oprávněn užívat věc řádně a v souladu s účelem, který byl ve smlouvě dohodnut nebo kterému obvykle slouží, že vypůjčitel je povinen věc vrátit, jakmile ji nepotřebuje, nejpozději však do konce stanovené doby zapůjčení, či že půjčitel může požadovat vrácení věci i před skončením stanovené doby zapůjčení, jestliže vypůjčitel věc neužívá řádně nebo jestliže ji užívá v rozporu s účelem, kterému slouží.
Podle občanského zákoníku
přenechává smlouvou o výpůjčce půjčitel vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její
bezplatné
dočasné užívání.
Podle § 2194 občanského zákoníku vypůjčitel nabývá právo věc užívat ujednaným způsobem, a nebyl-li ujednán, způsobem přiměřeným povaze věci. Vypůjčitel není oprávněn věc