Odklad termínu podání přiznání k daním z příjmů

Daňový řád vedle obecně obtížně srozumitelné „úřední mluvy“ a bezpočtu užívaných odborných termínů oplývá také legislativními zkratkami. Našeho tématu se týká především pojem „tvrzení“, v kterém náhodný čtenář – poplatník sotva odtuší, že zahrnuje rovněž jeho hledané „daňové přiznání“. A nejen to, dle § 1 odst. 3 DŘ tři typy daňových tiskopisů:

Je třeba si uvědomit, že rozlišujeme pro ilustraci zvolíme příklad daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob (DPPO) za zdaňovací období kalendářního roku 2017:

Aby se daňové přiznání k dani z příjmů od poplatníka – nebo jeho zmocněnce pro tento procesní daňový úkon, kterým obvykle bývá advokát nebo daňový poradce – dostalo platně a účinně do sféry poznání správce daně, nemůže samozřejmě zůstat ležet na stole poplatníka (zmocněnce) nebo v jeho počítači. Je zapotřebí jej přesunout na stůl, resp. do počítače správce daně. Tomuto procesu se obecně říká , které definuje § 70 DŘ jako Opačné sdělování se provádí formou doručení, které velmi podrobně vymezuje § 39 a následující DŘ. Tuto procesní otázku není radno podceňovat, neboť pokud není přiznání podáno stanoveným způsobem, bude se v tom lepším případě jednat o vadu podání, kterou je případně možno napravit, v horším případě se podání považuje za neúčinné, a tedy „nebylo podáno“.

Daňový řád přitom předepisuje nejen základní nezbytné náležitosti podání – kdo jej činí, čeho se týká a co se navrhuje – ale rovněž jakou formou jej lze platně učinit. Naštěstí (prozatím) pro podání přiznání k daním z příjmů neplatí až tak přísná regulace jako pro DPH, kde už prakticky papírové přiznání není možné učinit, resp. je považováno za neúčinné. I když je v případě obchodních korporací papírové přiznání k dani z příjmů také zakázáno – jak si hned upřesníme – a za tuto chybu následuje výchovný trest paušální pokutou 2 000 Kč, tak však alespoň zůstává i takové podání právně účinné.

Podle § 71 odst. 1 DŘ je obecně možno podání správci daně platně učinit následujícími sedmi způsoby:

Ovšem zejména pro obchodní stanoví pro „formulářová podání“ – kam patří mimo jiné řádné/opravné/dodatečné daňové přiznání k dani z příjmů – významné omezení § 72 odst. 4 DŘ:

K tomu je třeba dodat, že podle § 5 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, Přičemž tato je zpřístupněna prvním přihlášením oprávněné osoby do zřízené datové schránky, nejpozději však patnáctým dnem po dni doručení přístupových údajů těmto osobám Ministerstvem vnitra ČR.

Pozor na to, že pro splnění této povinnosti činit vybraná podání – včetně daňového přiznání k dani z příjmů – elektronicky podle § 72 odst. 4 DŘ je nutné, aby podání bylo vždy činěno výhradně některým ze tří uvedených způsobů stanovených v § 71 odst. 1 DŘ. ve smyslu § 71 odst. 3 DŘ, tedy elektronické podání „nezaručenou“ datovou zprávou uskutečněnou například (www.DaneElektronicky.cz), která je posléze do 5 dnů potvrzena jednostránkovým tzv. e-tiskopisem v papírové podobě předloženým s vlastnoručním podpisem na podatelně finančního úřadu. Pokud by přiznání k dani z příjmů dotyčný poplatník přeci jen podal takovým kombinovaným způsobem, pak bude správce daně na jeho podání hledět jako na podání vadné, jehož vada spočívá v nedostatku předepsaného způsobu podání. Obecně v těchto případech platí, že v souladu s § 74 DŘ vyzve podatele, aby vady, spočívající v nedostatku předepsané formy, odstranil, a pokud by tak neučinil, stane se podání neúčinným.

Ovšem v § 74 odst. 4 DŘ najdeme zmírňující výjimku, která se týká rovněž přiznání k dani z příjmů:

V těchto případech proto správce daně podatele nevyzve k odstranění vady, ovšem uplatní se speciální automatická výchovná sankce – podání, jak návazně stanoví § 247a DŘ.

Dobrovolně může správci daně podat daňové přiznání k dani z příjmů každý poplatník, ovšem takových dobrovolníků je v praxi pramálo. Jelikož se jedná o pracnou a nepříjemnou záležitost, tak ji činíme většinou jen z donucení. Přičemž podle § 135 odst. 1 DŘ je :

Výzvu k podání přiznání k dani z příjmů od správce daně mohou očekávat podnikatelé registrovaní k dani z příjmů, kteří například zapomněli oznámit přerušení činnosti. Dalším příkladem jsou fyzické osoby, u nichž správce daně iniciativně odhalí, že pokoutně bez živnostenského oprávnění a bez oficiální daňové historie podnikají nebo pronajímají. Třeba když opakovaně ve větším rozsahu na internetu nabízejí nejrůznější věci nebo zvířata na prodej, anebo inzerují možnost ubytování v bytě či na chatě třeba i formou sdílené platformy Airbnb. Po takovéto výzvě musí poplatník vždy podat daňové přiznání, i kdyby jinak neměl věcný důvod jej podávat.

Povinnost podat daňové přiznání tedy může stanovit jakýkoli zákon, nejen procesní DŘ, ale i hmotně-právní. V prvém případě jde spíše o výjimečné případy, jako je úmrtí poplatníka, vstup do likvidace, přeměny obchodních korporací, zahájení a ukončení insolvenčního řízení – viz § 238 až 245 DŘ. Nás ale budou zajímat v praxi častější důvody, kdy ukládá povinnost podat přiznání k dani z příjmů ZDP, a to samostatně poplatníkům daně z příjmů fyzických osob (DPFO), a zvlášť poplatníkům daně z příjmů právnických osob (DPPO).

Typickými poplatníky podávajícími přiznání k DPFO nutně musejí být podnikatelé osoby samostatně výdělečně činné a rovněž rentiéři žijící z nájmů bytů a jiných nemovitých věcí. Z jejich příjmů nikdo průběžně daň nesrážel, a tak nezbývá, než aby tyto své zdanitelné příjmy přiznali správci daně oni sami.

dle § 38g odst. 1 ZDP

Jak bylo avizováno, z obecného pravidla platí výjimka pro zaměstnance, neboť jejich příjmy (mzdy) zdaňuje obvykle již formou měsíčních záloh na daň zaměstnavatel průběžně během roku. Přiznání k DPFO tak , který měl ve zdaňovacím období – například za rok 2017 – příjmy ze závislé činnosti:

Přiznání nemusí podat ani poplatník ať už jde o vynětí stanovené příslušnou mezinárodní smlouvou nebo dle § 38f odst. 4 ZDP. Pozor na slůvko – pouze – protože výjimka padá, má-li poplatník ještě i jiné příjmy, např. ze zaměstnání v České republice.

Jen ve zkratce dodejme v praxi spíše výjimečné případy,

k dani z příjmů dvě ustanovení ZDP:

Jak jsme výše uvedli, daňové přiznání k dani z příjmů určené pro finanční úřad představuje tzv. podání, pro která stanoví DŘ závazná pravidla. Především je třeba vědět, kdo má být jeho adresátem. Odpověď najdeme v § 73 DŘ: Přičemž se ale rozlišuje příslušnost věcná a místní.

S určením věcně příslušného správce daně asi nikdo problém mít nebude, každý tuší, že daňové přiznání „patří“ finančnímu úřadu. Legislativně pregnantně to stanoví § 10 „“ v odst. 1 písm. a) zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZFS“):

Poněkud složitější to ale může v praxi být s jednoznačným určením V souladu s § 13 odst. 1 DŘ se jedná o finanční úřad, Po reformě Finanční správy od roku 2012 ale nestačí určit místně příslušný finanční úřad – kterých je 14 a odpovídají krajům ČR – ale ještě podrobněji jeho tzv. územní pracoviště, Pravidla jeho určení podrobně stanoví

– obchodní s obratem přes 2 miliardy Kč, banky, kampeličky, pojišťovny, investiční fondy, penzijní společnosti apod. – u nichž je příslušný patnáctý Specializovaný finanční úřad; ovšem kromě daně z nemovitých věcí a daně z nabytí nemovitých věcí. Další výjimka se týká pro které je místně příslušný Finanční úřad pro hlavní město Prahu. Viz § 11 a 12 ZFS.

– ať už věcně nebo místně – vést v dané věci řízení, pak a uvědomit o tom podatele.

I když se omezíme pouze na jeden typ řádného daňového přiznání – k daním z příjmů – nemůžeme termín jeho nejzazšího dne podání stanoveného právními předpisy lehce odbýt uvedením jednoho data. Je nutno rozlišit tři kategorie důvodů jeho podání, teprve od nich se odvíjejí lhůty stanovené pro příslušná podání.

Jak jsme avizovali, dále se omezíme pouze na nejčastější důvod které zpravidla trvá přesně 12 kalendářních měsíců.

u daní vyměřovaných za zdaňovací období – kam patří obě – které činí nejméně 12 měsíců, je podle § 136 odst. 1 DŘ

Tím, že hovoříme o „základní“ lhůtě, je nasnadě, že ještě asi bude nějaká jiná zákonná – tedy napevno určená zákonem – lhůta pro zmíněná daňová podání k daním z příjmů za celá zdaňovací období. Je tomu tak. Pro pojmové odlišení ji můžeme označit za prodlouženou zákonnou lhůtu, která dle § 136 odst. 2 DŘ činí následující dvě skupiny poplatníků (obou) daní z příjmů:

Ohledně první varianty prodloužení zákonné lhůty je třeba zdůraznit, že nestačí, že si nechá dobrovolně auditorem ověřit účetnictví. Zpravidla to bude § 20 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů:

Ve spíše výjimečných případech může poplatníkovi stanovovat povinný audit účetní závěrky speciální oborový zákon. Jako například § 187 zákona č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů: Nebo § 16 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů:

K druhé variantě prodloužené zákonné lhůty je třeba upřesnit dvě skutečnosti. Onen „poradce“ je opět legislativní zkratkou, pod kterou se v souladu s § 29 odst. 2 DŘ skrývá Nestačí však, aby takovýto „poradce“ jen prověřil daňové přiznání poplatníka, musí jej osobně zpracovat a rovněž podat správci daně v roli zmocněnce, což správce daně lehce pozná z identifikace tzv. podepisující osoby na konci tiskopisu přiznání, kde nebude podpis dotyčného poplatníka, ale právě jím zmocněného „poradce“. Podstatné je navštívit s tímto úmyslem „poradce“ ještě před uplynutím základní tříměsíční zákonné lhůty! Protože ještě před jejím uplynutím – ať už bude obecná (generální) nebo speciální omezená např. jen pro toto daňové podání –

Jelikož nejen základní (3měsíční), ale také prodloužená (6měsíční) ani mu případně před uplynutím základní lhůty oznamovat, že přiznání bude podáno až v prodloužené lhůtě. Je vhodné upřesnit, jak se v daních správně počítají časové lhůty, což řeší § 33 DŘ:

Výkladově se daňová správní praxe – zejména názor Finanční správy – ujednotila na tom, že za „svátek“ se pro účely daňových lhůt kromě státních svátků považují také tzv. ostatní svátky, jako je Velikonoční pondělí. Tyto jsou spolu se státními svátky označeny jako dny pracovního klidu v § 3 citovaného zákona č. 245/2000 Sb. Pozor na to, že Silvestr žádným svátkem není, takže nepřipadne-li na sobotu nebo neděli, tak lhůtu neodkládá.

V rámci daňového řízení

Pokud se poplatník nebo jeho zmocněnec splete v adresátovi daňového přiznání, nemusí hned vyšilovat a ukvapeně podávat přiznání znovu. Podle § 35 odst. 2 DŘ totiž platí vstřícné procesní pravidlo: Čili přeloženo, přiznání k DPFO nebo DPPO lze klidně poslední den zákonné lhůty podat jakémukoli finančnímu úřadu v Česku a lhůta bude zachována. K daním z příjmů jsou totiž ad výše věcně příslušné všechny finanční úřady, specifickou výjimkou je Speciální finanční úřad. A už vůbec se není třeba stresovat tím, jestli bylo přiznání podáno přesně tomu územnímu pracovišti, kde má poplatník svůj daňový spis (viz výše). Všechna územní pracoviště jednoho a téhož „krajského“ finančního úřadu totiž samozřejmě splňují podmínku „věcně a místně příslušného správce daně“. Na druhé straně obecně není moudré tímto způsobem komplikovat živobytí pracovníkům finanční správy.

Horší by to bylo, pokud by se poplatník (zmocněnec) spletl ohledně věcné příslušnosti a přiznání k dani z příjmů adresoval třeba obecnímu úřadu. Pak by byl dnem „D“ tohoto podání až den, kdy by předmětné podání posléze konečně doputovalo k místně i věcně příslušnému finančnímu úřadu, což by mohlo trvat i pár měsíců...

Pokud poplatníkovi, případně jeho zmocněnci, nepostačuje zákonná lhůta – základní nebo prodloužená – termínu pro podání daňového přiznání k dani z příjmů. Takováto žádost je a podrobnosti k těmto možnostem najdeme v § 36 odst. 4 DŘ:

Proti rozhodnutí správce daně o žádosti o prodloužení lhůty sice ovšem na straně druhé není daňový subjekt omezen ohledně počtu takovýchto žádostí – u nichž je ovšem účelné neopakovat pořád stejné důvody. Připomeňme, že odklad termínu podání přiznání automaticky znamená odklad i splatnosti předmětné daně, respektive jejího doplatku, a v případě OSVČ také odsouvá lhůty veřejného pojištění.

V praxi málo známou možností odložení termínu přiznání skýtá § 36 odst. 3 DŘ, který se netýká pouze tzv. správcovských lhůt stanovených správcem daně (např. v případě výzvy k odstranění pochybností ve smyslu § 89 DŘ), ale pokud zákon výslovně nebrání jejich prodloužení:

Je nutno jej ale vnímat v kontextu s výše citovaným § 36 odst. 4 DŘ, který speciálně – a tudíž s vyšší právní silou – limituje možnost prodloužení lhůty pro podání řádného daňového přiznání třemi měsíci, resp. při zahraničních příjmech až na 10 měsíců. Proto neuspěje žádost o prodloužení lhůty pro takové podání třeba o rok.

Notorické opozdilce můžeme potěšit ještě tím, že jim ani když podají přiznání k dani z příjmů se Tuto dobu hájení stanoví § 250 DŘ. Ovšem ještě více opožděné podání již bude „odměněno“ ve výši 0,05 % daně, resp. 0,01 % ztráty, za každý další den prodlení (nejvýše 5 % daně/ztráty), přesáhne-li sankce 200 Kč. Při prodlení do 30 dnů bude výše pokuty jen poloviční, ale nebude-li přiznání podáno vůbec, tak činí pokuta nejméně 500 Kč.

je povinná platba, kterou musí poplatník platit v „zálohovém období“, kdy není známa ještě skutečná výše daně za toto období. A to v případě, že – podrobnosti a výjimky viz § 38a ZDP. Po skončení zdaňovacího období se zálohy – splatné v jeho průběhu uhrazené do lhůty pro podání přiznání – započítávají na úhradu skutečné výše daně. Zálohové období začíná prvním dnem po uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání (dále také jen „DAP“) za minulé zdaňovací období do konce lhůty pro podání DAP v dalším zdaňovacím období. Pokud poplatník podává DAP v základní lhůtě tří měsíců po zdaňovacím období, dobíhá nyní jeho zálohové období započaté 4. 4. 2017 (konec termínu DAP za rok 2016) a skončí s koncem lhůty pro DAP za rok 2017 dne 3. 4. 2018 a od následujícího dne začne nové zálohové období.

Z hlediska časové hodnoty peněz je přitom významné, nejen kolik na dani z příjmů zaplatíme, ale i v jakém režimu, resp. kdy. V tomto směru lze mezi nástroje daňové optimalizace počítat a tím nejen splatnosti daně, ale i délky zálohového období. Za tímto účelem může sám poplatník požádat správce daně o prodloužení lhůty pro podání přiznání až o 3 měsíce nebo využít služeb daňového poradce nebo advokáta.

Odkladje obecně kdy poplatník očekává zahájení nebo navýšení placení záloh na daň z příjmů, když nově poplatníkovi vyplyne z daňového přiznání nižší záloha na daň nebo bude ukončena zálohová povinnost (daňová povinnost nepřesáhne 30 000 Kč).

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.