Místní šetření v judikatuře správních soudů

Jednou z nejčastějších námitek z této oblasti jsou situace, kdy správce daně provede místní šetření u vybraných osob, aniž dá daňovému subjektu možnost se této činnosti správce daně zúčastnit. V daném případě bylo ověřováno splnění osvobození cenných papírů od daně z příjmů a kontaktováni někteří akcionáři. Nejvyšší správní soud došel k názoru, že místní šetření konané s cílem získání důkazů nemá být činěno bez účasti daňového subjektu. I když se rozsudek týká již zrušeného zákona o správě daní a poplatků (zákon č. 337/1992 Sb., dále také „ZSDP“), není důvod jej nevyužít i pro podmínky daňového řádu (zákon č. 280/2009 Sb.).

Za účelem ověření pravosti žalobcem předkládaných 6 ks akcií provedl finanční úřad místní šetření, k předložení svých akcií byli předvoláni akcionáři společnosti Pivkovice a. s. Jeden z nich poskytl své akcie k pořízení jejich fotokopií, výslech těchto osob prováděn nebyl, nebylo tedy dle názoru krajského soudu nutné o tomto žalobce vyrozumívat. Naopak, když byla jako svědkyně vyslýchaná R. R., která měla vědomosti o okolnostech týkajících se předávání akcií, měl žalobce i jeho právní zástupce možnost se výslechu účastnit, ti této příležitosti také využili. K námitce neseznámení s listinnými důkazy obstaranými žalovaným v rámci odvolacího řízení krajský soud uvedl, že taková editační povinnost v zákoně založena není, je však právem daňového subjektu po celou dobu daňového řízení, tedy i v rámci odvolacího řízení, nahlížet postupem podle § 23 ZSDP do správního spisu a seznamovat se s jeho obsahem. Protože žalovaný v rámci doplnění dokazování obstaral pouze listiny z obchodního rejstříku, jejichž obsah je žalobci znám, nelze nevyzvání vyjádřit se k nim považovat za vadu, která by měla vliv na zákonnost rozhodnutí.

K namítaným procesním pochybením žalovaného Nejvyšší správní soud uvádí, že ani v tomto bodě se nemůže se závěrem krajského soudu zcela ztotožnit. Krajský soud uzavřel, že místním šetřením, kterým správce daně v rámci odvolacího řízení doplňoval důkazy (zde získával opisy knihy akcionářů, uložené u Krajského soudu v Českých Budějovicích) pouze získal informace daňovému subjektu známé, a proto nebylo nutné jej o tomto postupu informovat či umožnit mu účast na něm.

Provádí-li však správce daně (ať již v prvním stupni, nebo odvolací orgán) místní šetření, jehož cílem je získat důkaz vedoucí ke stanovení daňové povinnosti, je na místě, aby se daňový subjekt o tomto postupu dozvěděl a měl možnost se tohoto úkonu rovněž účastnit.

Místní šetření by si správci daně neměli plést s mnohem invazivnější daňovou kontrolou. Někdy se snaží právě za využití místního šetření provést jakousi „kontrolu nanečisto“ a požadují předložení dokumentů svým rozsahem odpovídajícím právě spíše daňové kontrole. Ze své povahy totiž místní šetření nemůže být rozsáhlou činností. Pokud tak správce daně přesto učiní a požaduje např. kompletní účetnictví za zdaňovací období, je namístě uvažovat o tom, zda nešlo o nezákonný zásah správce daně. Naskýtá se pak i otázka, zda by pak případná další kontrola téhož činěná s určitým časovým odstupem nebyla v podstatě opakovanou daňovou kontrolou, na niž klade zákon mnohem přísnější požadavky než na kontrolu „první“. V daném případě byl daňový subjekt úspěšný se zásahovou žalobou, která označovala jako nezákonný požadavek na předložení celého účetnictví a daňové evidence s tím, že je prováděna „pouze“ vyhledávací činnost a v jejím rámci místní šetření.

dne 19. 3. 2015 s odkazem na § 11 odst. 1 písm. d),