Nájem versus ubytovací služba

Vydáno: 13 minut čtení

Zejména v poslední době se často objevují otázky cílené na problematiku nájmu a ubytování a zdá se, že ne vždy je objektivně vnímán rozdíl mezi těmito skupinami relativně četných typů příjmů. Z hlediska podstaty těchto skupin příjmů plynoucích z nájmu, resp. ubytování, je však možné nalézat celou řadu odlišností, které jsou důležitým a určujícím faktorem pro správné zařazení příslušného typu příjmu. Zatímco každý poplatník rozumí tomu, že hotel bude mít asi jiný daňový režim než občan, jenž pronajímá za úplatu svůj byt nebo jeho část, už ne každý si uvědomí, že ta samá situace jako v případě hotelu, bude nutně vznikat také u zmíněného občana, který bude poskytovat obdobné služby jako předmětný hotel, i když to tak na první pohled nemusí úplně vypadat. Jedná se přitom o posouzení té hlavní složky nabízené služby, tj. nabídky ubytování. Další služby, které jsou se službou eventuálně nabízeny jako např. snídaně, úklid apod., mohou také přispět k argumentům pro správné posouzení zdanitelných příjmů.

Daňová praxe - Nájem versus ubytovací služba
JUDr. Ing.
Lubomír
Janoušek
Dalším aspektem může být samotná okolnost, že je poskytování ubytovacích služeb spojeno se zprostředkovateli krátkodobých pronájmů a s tím také možný vznik povinnosti k dani z přidané hodnoty z tohoto titulu. Výsledkem této ne zcela jednoduché problematiky pak může být relativně velká skupina poplatníků, která nejspíše i v dobré víře vykazuje příjmy z ubytování jako příjmy z nájmu a v mnoha případech netuší, že k jejich příjmu náleží zcela jiný daňový režim a řada dalších souvisejících povinností, odvod zdravotního a sociálního pojištění z toho nevyjímaje. Podívejme se tedy alespoň na některé významné faktory, které mohou posloužit jako upozornění, že je něco v nepořádku, nebo naopak v lepším případě jako ujištění, že dosud uplatňovaný daňový režim je v pořádku.
 
1. Z pohledu právní úpravy nájmu a ubytování
 
Nájem
Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále také „obč. zák.“), se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za toto nájemné, přitom nájemní smlouva pronajímatele zavazuje:
přenechat věc nájemci, aby ji mohl užívat k ujednanému nebo obvyklému účelu,
udržovat věc v takovém stavu, aby mohla sloužit tomu užívání, pro které byla pronajata,