Převedení věci do vlastnictví jiného

Vydáno: 60 minut čtení

Problematice převedení věci do vlastnictví jiného je v občanském zákoníku věnován díl 1 hlavy II (Závazky z právních jednání), části čtvrté (Relativní majetková práva). Tento díl občanského zákoníku se kromě koupě, která je upravena v § 2079 a následujících, zabývá také problematikou darování a směny. Následující příspěvek je zaměřen na úpravu koupě movité a nemovité věci, vedlejší ujednání při kupní smlouvě, na problematiku darování a směny, ale i na problematiku zvláštního ustanovení o prodeji zboží v obchodě a zvláštního ustanovení o koupi závodu.

Převedení věci do vlastnictví jiného
Ing.
Libor
Novotný
aspigetpic?section=7&pictype=2&EagriUserAddr=0.0.0.0&Id=8110.jpg
 
Koupě
V § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), nalezneme základní ustanovení, podle kterého se kupní smlouvou
prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se naproti tomu zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.
Přičemž platí, že pokud ze smlouvy nebo zvyklostí neplyne něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně. Občanský zákoník vymezuje, že
kupní cena
je ujednána dostatečně určitě, je-li ujednán alespoň způsob jejího určení, a že
náklady spojené s odevzdáním věci
v místě plnění nese
prodávající
a
náklady spojené s převzetím věci
nese
kupující.
Podle § 2082 občanského zákoníku přechází na kupujícího
nebezpečí škody
na věci současně s nabytím vlastnického práva. Nabude-li kupující vlastnické právo před odevzdáním věci, má prodávající až do odevzdání věci práva a povinnosti schovatele. Při uzavření smlouvy s
odkládací podmínkou
pak přechází nebezpečí škody na věci na kupujícího nejdříve dnem splnění podmínky. Tomu, kdo koupí budoucí užitky věci úhrnkem (jak stojí a leží – viz § 1918 občanského zákoníku) nebo s nadějí na nejisté budoucí užitky, patří všechny užitky řádně vytěžené. Nese však ztrátu, bylo-li jeho očekávání zmařeno. Důležitým ustanovením je také § 2084 občanského zákoníku, podle kterého prodávající upozorní kupujícího při ujednávání kupní smlouvy na vady věci, o nichž ví.
K výše uvedenému doplňme, že podle § 548 odst. 2 občanského zákoníku je
podmínka odkládací,
závisí-li na jejím splnění, zda právní následky jednání nastanou. Naproti tomu
podmínka je rozvazovací,
závisí-li na jejím splnění, zda právní následky již nastalé pominou.
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „starý občanský zákoník“), vymezoval obecná ustanovení o kupní smlouvě v § 588 až 600. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu občanského zákoníku mimo jiné uvádí, že úprava neobchodní a obchodní kupní smlouvy byla dosud oddělena a svěřena starému občanskému zákoníku i zákonu č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, (dále jen „obchodní zákoník”), v podobě tzv. komplexních úprav. Jejich dualismus vychází z duality soukromého práva promítnuté jak do kodifikace obecného občanského práva, tak i obchodního práva.
Než přejdeme k vymezení koupě movité a nemovité věci, zmiňme § 498 občanského zákoníku, který se zabývá definicí nemovité a movité věci. Nemovité věci jsou podle tohoto ustanovení pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li zákon, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá. Veškeré další věci, ať je jejich podstata hmotná nebo nehmotná, jsou pak podle § 498 odst. 2 občanského zákoníku movité.
 
Koupě movité věci
Podle § 2085 občanského zákoníku se jako koupě movité věci posoudí
každá koupě, jejímž předmětem není nemovitá věc,
jakož i koupě součásti nemovité věci, má-li kupující podle smlouvy nabýt součást po oddělení jako věc movitou. Za kupní smlouvu se vždy považuje smlouva o dodání spotřebního zboží, které je nutné sestavit nebo vytvořit. Pokud mají strany vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny, platí za ujednanou kupní cena, za niž se týž nebo srovnatelný předmět v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek obvykle prodává.
Občanský zákoník v § 2086 uvádí, že smlouva o dodání věci, která má být teprve vyrobena, se posoudí jako kupní smlouva, ledaže se ten, komu má být věc dodána, zavázal předat druhé straně podstatnou část toho, čeho je k vyrobení věci zapotřebí.
Za kupní smlouvu se nepovažuje smlouva, podle níž převážná část plnění dodavatele spočívá ve výkonu činnosti.
 
Povinnosti prodávajícího
Povinnosti prodávajícího jsou uvedeny v § 2087 až 2094 občanského zákoníku.
Prodávající kupujícímu odevzdá věc, jakož i doklady, které se k věci vztahují, a umožní kupujícímu nabýt vlastnického práva k věci v souladu se smlouvou,
přičemž platí, že prodávající splní povinnost odevzdat věc kupujícímu, umožní-li mu nakládat s věcí v místě plnění a včas mu to oznámí.
Pokud má kupující určit
dodatečně vlastnosti
předmětu koupě a neučiní-li to včas, určí je prodávající sám a oznámí kupujícímu, jaké vlastnosti určil. Přitom přihlédne k potřebám kupujícího, které zná. Kupující má právo sdělit prodávajícímu odchylné určení vlastností předmětu koupě, než jaké určil prodávající. Pokud to neučiní bez zbytečného odkladu po oznámení prodávajícího, je vázán tím, co určil prodávající.
V případě, že
má prodávající věc odeslat,
pak podle § 2090 občanského zákoníku odevzdá věc kupujícímu předáním prvnímu dopravci k přepravě pro kupujícího a umožní kupujícímu uplatnit práva z přepravní smlouvy vůči dopravci. Pokud je kupujícím spotřebitel, použije se předchozí věta pouze tehdy, pokud dopravce určil kupující, aniž mu byl prodávajícím nabídnut. V opačném případě je věc kupujícímu odevzdána, až mu ji dopravce předá. Při odeslání nastanou účinky odevzdání věci kupujícímu jejím předáním dopravci, označí-li prodávající věc zjevně a dostatečně jako zásilku pro kupujícího. Neoznačí-li prodávající věc, nastanou účinky odevzdání, oznámí-li prodávající kupujícímu bez zbytečného odkladu, že mu věc odeslal, a určí-li ji dostatečně v oznámení. Bez tohoto oznámení je věc kupujícímu odevzdána, až předá-li mu ji dopravce.
Doba, v níž má prodávající plnit, běží ode dne účinnosti smlouvy.
Má-li však kupující splnit určitou povinnost ještě před odevzdáním věci, začíná doba, v níž má prodávající plnit, běžet ode dne splnění této povinnosti.
Dodá-li prodávající větší množství věcí, než bylo ujednáno, je kupní smlouva uzavřena i na přebytečné množství, ledaže je kupující bez zbytečného odkladu odmítl.
Prodávající předá kupujícímu doklady potřebné k převzetí a užívání věci.
Má-li k předání dojít při zaplacení kupní ceny, předá prodávající doklady v místě placení. Do