Zálohy a závdavky v účetnictví a daních

Vydáno: 36 minut čtení

U velkých nebo dlouhodobých obchodních zakázek, stejně jako u průběžných dodávek elektřiny, tepla a plynu, kdy se celková spotřeba (a tedy konečná cena) určuje až za poměrně dlouhé časové (zúčtovací) období, je dodavatel v riskantní pozici. Průběžně vznikající výlohy platí ze svého, přičemž si není jistý, zda odběratel bude poctivý a nakonec celou cenu uhradí. Proto bývá v těchto případech v praxi sjednáno poskytnutí zálohy nebo více záloh placených před dodáním zboží či poskytnutím služby. Příjemce zálohy (dodavatel) tak má záruku, že nakonec neodejde s prázdnou, a navíc nemusí na výlohy spojené s realizací zakázky spotřebovávat vlastní peníze. Přičemž systém záloh je výhodný také pro odběratele, který průběžně v delším čase platí poměrně nízké zálohy, které jej finančně příliš nezatěžují, a konečná částka, resp. doplatek nad zálohy, pak již nevypadá až tak hrozivě.

Zálohy a závdavky v účetnictví a daních
Ing.
Martin
Děrgel
S příchodem nového zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“), se od roku 2014 náš právní řád rozšířil také o „závdavky“, které se sice na první pohled podobají zálohám, ovšem při podrobnějším pohledu se od nich v mnohém odlišují. Pro zjednodušení praxe ale účetní a daňové předpisy tyto dílčí odlišnosti vesměs přehlížejí a jak si ukážeme, nahlížejí na závdavky stejně jako na zálohy.
 
Co je to záloha
Asi všichni víme, co se rozumí
zálohou.
Jedná se o dohodnutou peněžní částku zaplacenou odběratelem (zákazníkem) předem, tedy
před splněním závazku dodavatele
vyplývajícího ze smlouvy – nejčastěji smlouvy o dílo, kupní smlouvy nebo smlouvy o dodávce energie. Tím to ale nekončí a dříve či později
mohou poté nastat dva scénáře.
Pozitivní scénář
Dodavatel dostojí svému závazku a předmět smlouvy splní, například vyrobí a dodá kuchyňskou linku, čímž vznikne dodavateli nárok na dohodnuté protiplnění – například na kupní cenu nebo na cenu za dílo. Předem přijatá záloha se započte na úhradu této ceny a mezi stranami se pak vypořádá už pouze vzniklý rozdíl: obvykle jde o nedoplatek, který doplatí odběratel, případný přeplatek by měl vrátit dodavatel.
Negativní scénář
Předmět smlouvy není naplněn a je úplně jedno, jestli za to může dodavatel (například zakázku nestihne), odběratel (například odstoupí od smlouvy, protože sežene výhodnějšího dodavatele), nějaká třetí osoba (dopravce při přepravě zboží zničí), případně tzv. vyšší moc (blesk zapálí výrobní závod dodavatele). Tím vznikne nárok naopak odběrateli na vrácení (marně) zaplacené zálohy, jinou záležitostí je případné další právní řešení smluvní pokutou, požadováním náhrady škody apod.
Nový občanský zákoník vymezuje zálohu v § 1807 NOZ jednoduše:
1. „Má se za to, že co dala jedna strana druhé před uzavřením smlouvy, je záloha.“
Příklad 1
„Má se za to, že…“
versus
„Platí, že…“
Úvodní slova ustanovení o zálohách – „Má se za to, že…“ – představují v právním světě
vyvratitelnou právní domněnku.
Což znamená, že je možný protidůkaz. Neboli, kdo bude chtít toto pravidlo popřít – tedy že, „co bylo dáno předem, podle něj nebyla záloha“ – ten nese důkazní břemeno a musí to dokázat. Asi nejznámější jiný příklad vyvratitelné právní domněnky najdeme mezi základními zásadami soukromého práva v podobě ochrany dobré víry (§ 7 NOZ):
„Má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.“
Takže pokud by například prodejce tvrdil, že platba, kterou dostal od zákazníka před dodáním zboží, nebyla záloha na kupní cenu za zboží, ale například poplatek za přijetí objednávky, bude to muset případné soudní autoritě nějak hodnověrně dokázat. A to například předložením obchodní smlouvy nebo všeobecných obchodních podmínek prodeje, kde by se ale v souladu s ochranou spotřebitelů podle NOZ nepřihlíželo k textově nezřetelným a současně překvapivým ustanovením, kam by takovýto poplatek nepochybně patřil.
A dobrými důkazy by musel naopak odběratel (investor) podepřít tvrzení, že 1 mil. Kč, které stavební firmě před zahájením výstavby výrobní haly předal, nebyla žádná záloha, ale třeba zápůjčka s úrokem 10 %
p. a.
Dodejme, že naproti tomu tzv.
nevyvratitelná právní domněnka,
s kterou žádná ze smluvních stran nic nesvede, obvykle začíná v zákoně slovy „Platí, že…“, případně „To neplatí, pokud…“. Například podle § 2150 NOZ: „
Kdo koupí věc
na zkoušku
, kupuje s podmínkou, že věc ve zkušební lhůtě schválí.“
K čemuž v § 2151 najdeme nevyvratitelnou domněnku:
„Platí, že kupující věc schválil, neodmítl-li ji ve zkušební době.“
O zálohách se pak NOZ zmiňuje na několika místech, například v následujících případech:
V pasáži o bytovém spoluvlastnictví, kde v § 1181 NOZ stanoví:
„Vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby)
a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období.“
Věcně obdobný účel mají zálohy na služby spojené s užíváním bytu také ve vztahu pronajímatel
versus
nájemce. Není-li dohodnuto jinak, uplatní se § 2251 NOZ, podle kterého:
„Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel“.
Dodejme, že
charakter zálohy nemá peněžitá jistota (
kauce
),
která představuje právní nástroj zajišťující, že nájemce splní své povinnosti.
U příkazní smlouvy, zavazující příkazníka obstarat určitou záležitost pro příkazce, má příkazník nárok na náhradu výloh, pročež § 2436 stanoví:
„Příkazce složí na žádost příkazníkovi zálohu k úhradě hotových výdajů
a nahradí mu náklady účelně vynaložené při provádění příkazu, by