Podjatost státních orgánů v judikatuře správních soudů

Vydáno: 48 minut čtení

V řízeních před státními orgány se občas stává, že daňový subjekt nabyde přesvědčení, že pracovníci příslušného úřadu vůči němu nepostupují objektivně a nezaujatě. V dnešním přehledu judikatury se podíváme na zajímavé rozsudky z této oblasti. Na úvod lze zmínit, že daňový řád (zákon č. 280/2009 Sb. ) se touto problematikou zabývá v § 77 – Vyloučení úřední osoby. Zakotvuje též právo osoby zúčastněné na správě daní podat námitku podjatosti a dotčená úřední osoba do vyřešení této námitky může provést jen neodkladné úkony. O podjatosti rozhodne úřední osoba stojící v čele správce daně (tedy obvykle ředitel finančního úřadu), pokud by byla namítána právě její podjatost, pak nejblíže nadřízený správce daně. Samostatným druhem podjatosti může být též porušení zásady dvojinstančnosti.

Podjatost státních orgánů v judikatuře správních soudů
Ing.
Zdeněk
Burda,
daňový poradce, BD Consult, s.r.o.
 
Z judikatury
 
1. Provádění úkonů uložených odvolacím orgánem stejným pracovníkem, který se zúčastnil na prvostupňovém rozhodování
(podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 8. 2016, čj. 15 Af 8/2014-62, zveřejněno ve Sbírce NSS č. 11/2016 pod č. 3471/2016)
 
Komentář k judikátu č. 1
Podjatostí nemusí být pouze konkrétní negativní jednání příslušného pracovníka správce daně. Nepřípustné je též, aby o stejné věci rozhodoval např. nejdříve u finančního úřadu stejný pracovník, který se v mezidobí stane zaměstnancem odvolacího orgánu a rozhodoval by o odvolání u té samé věci, kterou posuzoval v prvním stupni u finančního úřadu. V dané kauze byl řešen o něco složitější případ, kdy v rámci probíhajícího odvolání pověřilo Odvolací finanční ředitelství podřízený finanční úřad k provedení některých úkonů v rámci odvolání. Na dotyčném finančním úřadě pak tyto úkony prováděla stejná pracovnice, která se podílela již na úkonech, které vyústily k vydání odvoláním napadeného platebního výměru. Žalobce namítal porušení dvojinstančnosti řízení a nepřípustnost takovéhoto postupu. Soud mu sice dal zapravdu, že tento postup nebyl správný, protože však žalobce nedoložil, v čem konkrétně byl aplikací tohoto postupu poškozen, soud konstatoval, že dotyčná nezákonnost nebyla tak intenzivní, aby podložila zrušení zamítavého rozhodnutí o odvolání. Při uplatnění námitek tohoto druhu tedy nestačí prokázat nesprávnost postupu finančních orgánů, ale je nutné též doložit, jakou škodu způsobil.
           
Shrnutí k judikátu
Žalobce mimo jiné v žalobě uvedl, že již v průběhu odvolacího řízení namítal, že v rámci odvolacího řízení nemohou provádět úkony osoby, které se podílely na řízení v prvním stupni. Námitka vyloučení těchto osob byla žalovaným zamítnuta s poukazem na skutečnost, že odvolací orgán může správci daně uložit, aby v potřebném rozsahu doplnil dokazování. Pojem správce daně je však dle žalobce odlišný od pojmu úřední osoba. Má-li v rámci odvolacího řízení provádět výslech správce daně, musí tak dle žalobce činit úřední osoba, která se nepodílela na rozhodování v prvním stupni. Jedině tak je zajištěn princip apelační a kasační v rámci daňového řízení.
  
Názor krajského soudu
Je nutno odlišovat správce daně jako orgán veřejné moci rozhodující a jednající v oblasti správy daní a úřední osobu, která v rámci této instituce fakticky pravomoc správce daně vykonává.
Každý správce daně disponuje více úředními osobami a jedná se o odlišné pojmy. Dále platí, že podáním odvolání je zahájeno odvolací řízení, které je odlišné od řízení vyměřovacího nebo doměřovacího (srov. § 134 odst. 2 daňového řádu). Odvoláním je nutné rozumět podání, prostřednictvím kterého příjemce rozhodnutí žádá správce daně vyššího stupně o přezkoumání rozhodnutí správce daně nižšího stupně. Jeho smyslem je umožnit nápravu pochybení řízení I. stupně a rozhodnutí odvolacím orgánem, čímž je realizována zásada dvojinstančnosti, tedy dvojího nezávislého posouzení věci. K naplnění tohoto účelu slouží i
§ 77 odst. 1 písm. b) daňového řádu zakotvující podjatost z důvodu podílu úřední osoby na téže věci v jiném stupni. Toto ustanovení upravuje případ tzv. absolutní podjatosti, tedy situace, kdy je pracovník správce daně vyloučen vždy za splnění uvedené podmínky, tedy účasti v daňovém řízení jako pracovník jiného stupně.
Ústavní soud k zásadě dvojinstančnosti a vyloučení úředních osob v daňovém řízení ve svém nálezu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 493/06, č. 79/2007 Sb. ÚS, mimo jiné uvedl:
„Zakotvil-li zákonodárce jako jednu ze zásad daňového řízení dvojinstančnost tím, že mimo jiné vyloučil pracovníky odvolacího orgánu z činnosti orgánu [prvního stupně], je legitimním očekáváním daňových subjektů nestranné posouzení jejich věci odvolacím orgánem. Případné nerespektování zásady dvojinstančnosti stanovené v zákoně [č. 337/1992 Sb.] o správě daní a poplatků, spočívající např. v tom, že odvolací orgán dá v konkrétní věci orgánu prvního stupně pokyn, jak má být rozhodnuto, vedlo by k tomu, že by odvolání nemohlo dosáhnout zákonem sledovaného účelu dvojího posouzení věci ve správním řízení, což by ve svém důsledku podkopávalo důvěru občanů ve veřejnou správu, a tím i v demokratický právní stát samotný.“
Dále byl jako případ podjatosti ve smyslu § 77 odst. 1 písm. b) daňového řádu shledán i případ, kdy úředník finančního úřadu při rozhodování ve věci v prvním stupni konzultuje svůj postup či rozhodnutí s úředníkem nadřízeného finančního ředitelství, který by měl následně rozhodovat o odvolání v dané věci
(srov. rozsudek NSS ze dne 13. 1. 2016, čj. 3 Afs 53/2015-117).
Krajský soud má za to, že uvedená právní úprava ve světle judikatury správních soudů i Ústavního soudu směřuje k důslednému oddělení první a druhé instance v daňovém řízení.
Je zřejmé, že záměrem zákonodárce bylo při zakotvení odvolacího řízení posouzení věci a případně i doplnění řízení odvolacím orgánem samotným, zároveň však dal odvolacímu orgánu možnost uložit doplnění dokazování tak, jako tomu bylo i v daném případě, prostřednictvím úkonů správce daně, který prostřednictvím úřední osoby Ivy P. úkony fakticky prováděl. Uložením provedení určitého úkonu správci daně a jeho provedením se však věc nevrací zpět do řízení v prvním stupni, ale zůstává v rámci řízení odvolacího. Je tedy možno konstatovat, že úřední