Vybraná ustanovení občanského zákoníku ve vztahu k věcem a jejich rozdělení

Vydáno: 28 minut čtení

Právním vymezením věcí a jejich rozdělením se zabývá zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), v § 489 až 544. Pro srovnání nechybí v tomto článku ani některá ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „starý občanský zákoník“). Občanský zákoník v souvislosti s věcmi a jejich rozdělením vymezuje i cenný papír a s ním související problematiku. Před účinností občanského zákoníku se problematikou cenných papírů zabýval samostatný zákon č. 591/1992 Sb. , o cenných papírech.

Vybraná ustanovení občanského zákoníku ve vztahu k věcem a jejich rozdělení
Ing.
Libor
Novotný
 
Věci a práva ve starém občanském zákoníku
Ve starém občanském zákoníku jsme mohli nalézt některá ustanovení vztahující se k věcem a jejich rozdělení v § 118 až 121. Podle zmiňovaného § 118 starého občanského zákoníku jsou předmětem občanskoprávních vztahů věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty. Předmětem občanskoprávních vztahů mohou být též byty nebo nebytové prostory. Starý občanský zákoník v § 119 rozděloval věci na movité a nemovité, přičemž nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Součástí věci je podle starého občanského zákoníku vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Dále platilo, že stavba není součástí pozemku. Příslušenstvím věci jsou věci, které náleží vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány. Příslušenstvím bytu jsou vedlejší místnosti a prostory určené k tomu, aby byly s bytem užívány. Příslušenstvím pohledávky pak jsou podle starého občanského zákoníku úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.
 
Právní úprava v občanském zákoníku
Podle občanského zákoníku je věcí v právním smyslu (dále jen „věc“) vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí. Věc určená k obecnému užívání je pak považována za
veřejný statek.
Plod
je to, co věc pravidelně poskytuje ze své přirozené povahy, jak je dáno jejím obvyklým účelovým určením a přiměřeně k němu, ať s přičiněním člověka nebo bez něho.
Užitky
jsou to, co věc pravidelně poskytuje ze své právní povahy.
Důvodová zpráva k vládnímu návrhu na vydání zákona občanský zákoník (dále jen „důvodová zpráva“) uvádí, že rozdílně od stávajícího občanského zákoníku, který se ve své obecné části spokojuje jen s dělením věcí na movité a nemovité a o některých dalších věcech se zákoník zmiňuje jen v částech zvláštních, soustřeďuje tato osnova v obecné části právní rozdělení věcí podle hlavních a tradičních kritérií. Některé skupiny věcí (zejména věci nemovité, hromadné, zuživatelné a zastupitelné) se v následujících ustanoveních blíže vymezují, u jiných (například pokud jde o věci určené jednotlivě nebo věci dělitelné) jsou však jejich bližší charakteristiky zbytečné vzhledem k všeobecné srozumitelnosti označení.
Podle § 492 občanského zákoníku je
hodnotou
věci, pokud je možné ji vyjádřit v penězích, její cena. Cena věci se určí jako cena obvyklá, ledaže je něco jiného ujednáno nebo stanoveno zákonem.
Mimořádná cena
věci se stanoví, má-li se její hodnota nahradit, s přihlédnutím ke zvláštním poměrům nebo ke zvláštní oblibě vyvolané náhodnými vlastnostmi věci. Občanský zákoník také vymezuje, co není věcí. Lidské tělo ani jeho části, třebaže byly od těla odděleny, nejsou věcí. Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako sm