Zálohy na daně z příjmů placené poplatníky

Vydáno: 32 minut čtení

U daní z příjmů je zdaňovacím obdobím až na malé výjimky kalendářní rok, což je pro veřejné rozpočty dlouhá doba mezi jednorázovými velkými daňovými příjmy. Proto byl zaveden režim placení průběžných záloh na daň v měsíčních, čtvrtletních a pololetních intervalech. A neuhrazená záloha se sankcionuje úrokem z prodlení.

Zálohy na daně z příjmů placené poplatníky
Ing.
Martin
Děrgel
 
Zálohové období
Obecná pravidla daňových záloh uvádí § 174 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“): „Daň lze zajistit prostřednictvím placení záloh, jestliže daň není ještě známa a neuplynul-li den její splatnosti. ... Po skončení zdaňovacího období ... se uhrazené zálohy na
daň započítávají na úhradu splatné daně.“
. Platit zálohy je povinností ve dvou případech – pokud tak stanoví daňový zákon nebo na základě rozhodnutí správce daně. Na obecný rámec procesního předpisu navazuje speciální hmotněprávní zákon, kterým je v našem případě zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), zejména těmito dvěma ustanoveními:
§ 38h ZDP – týkající se pouze zaměstnanců, které za ně – jak jsme u zdanění mezd zvyklí – zajišťuje jejich zaměstnavatel, slangově se hovoří o „zálohách na daň ze mzdy“, těmito se ale již dále zabývat nebudeme.
§ 38a ZDP – dopadá na všechny poplatníky z řad fyzických i právnických osob, přičemž ale platí několik zjednodušení a výjimek, v praxi se hovoří o „zálohách placených poplatníky“, na tyto zálohy se zaměříme.
Kromě zaměstnanců a příjmů zdaněných obvykle konečnou srážkovou daní je zálohová povinnost plně na bedrech poplatníků. V praxi jde hlavně o obchodní
korporace
a podnikající fyzické osoby (OSVČ). Tuto
„zálohu placenou poplatníky“
za ně žádný plátce daně neuhradí, musejí na ni pamatovat samotní poplatníci.
Záloha je tedy povinná platba
, kterou musí poplatník platit během zdaňovacího období, kdy ještě není známa skutečná výše daně za toto období. Po skončení zdaňovacího období se
zaplacené zálohy započítávají na úhradu skutečné výše daně
. Záloha na daň se spravuje jako daň podle daňového řádu – jak stanoví poslední věta § 38a odst. 1 ZDP – a
platí se v průběhu tzv. zálohového období, které začíná prvním dnem po uplynutí posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání
(dále jen „DAP“) za právě uplynulé zdaňovací období do posledního dne lhůty pro podání DAP v bezprostředně následujícím zdaňovacím období. Například aktuální zálohové období daně z příjmů pro zdaňovací období kalendářního roku 2017 a částečně i roku 2018 trvá:
Od 4. 4. 2017 do 3. 4. 2018
– při podání DAP v základní lhůtě „3 měsíce“; sobota 1. 4. 2017 poslední den lhůty podání DAP za rok 2016 odsunula na pondělí 3. 4., a za rok připadne 1. 4. na neděli a 2. 4. na svátek.
Od 4. 7. 2017 do 2. 7. 2018
– v případě podání DAP v prodloužené lhůtě „6 měsíců“ po uplynutí roku.
Situace u zdaňovacího období odpovídajícího kalendářnímu roku při podání DAP v základní lhůtě:
aspigetpic?section=7&pictype=2&EagriUserAddr=0.0.0.0&Id=7353.jpg
U fyzických osob zdaňovací období vždy odpovídá kalendářnímu roku, i když účtují v hospodářském roce, viz § 16b ZDP a § 7 odst. 12 ZDP. Naproti tomu u obchodních korporací je dle § 21a ZDP paleta možných zdaňovacích období daleko širší, například zahrnuje i hospodářský rok, což má vliv nejen na termín podání DAP, ale i na zálohové období. Ukažme si vztah zdaňovacího a zálohového období
u s. r. o. účtující v hospodářském roce
(v níže uvedeném schématu jako „HR“) od dubna do března,
podávající DAP
kvůli povinnému auditu