Uplatňování paušálních výdajů v roce 2017

Vydáno: 28 minut čtení

V případě zjišťování základu daně z příjmů u fyzických osob podle § 5 odst. 1 zákona o daních z příjmů platí, že základem této daně je obecně částka, o kterou příjmy plynoucí poplatníkovi ve zdaňovacím období přesahují výdaje prokazatelně vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení, pokud dále u jednotlivých příjmů není stanoveno jinak. Jeden z těchto předpokládaných odlišných způsobů stanovení základu daně představuje v případě stanovení dílčího základu daně z příjmů ze samostatné činnosti podle § 7 zákona o daních z příjmů , a dílčího základu daně z nájmu podle § 9 zákona o daních z příjmů , použití tzv. paušálních výdajů.

Uplatňování paušálních výdajů v roce 2017
Ing.
Otakar
Machala
 
Varianty stanovení dílčího základu daně
V případě stanovení dílčího základu daně podle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), obecně platí postup uvedený v § 7 odst. 3 ZDP, podle kterého jsou dílčím základem daně příslušné vyjmenované příjmy (s výjimkou příjmů vybraných autorských honorářů zdaňovaných srážkovou daní), přičemž se tyto příjmy, s výjimkou podílu společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti na zisku, snižují o výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení.
Protože se pro zjištění dílčího základu daně dále použijí ustanovení § 23 až 33 ZDP, znamená to, že je u fyzických osob nutno rozlišovat dvě skupiny poplatníků:
a)
poplatníky, kteří vedou účetnictví (účetní jednotky),
b)
poplatníky, kteří nejsou účetní jednotkou a vedou daňovou evidenci.
Obě skupiny samozřejmě zjišťují základ daně s tím, že v případě účetních jednotek se vychází z výsledku hospodaření (zisk nebo ztráta) a při uplatňování daňových výdajů se vychází z časově rozlišených nákladů, zatímco v případě poplatníků, kteří nevedou účetnictví, se vychází z rozdílu mezi příjmy a výdaji na bázi peněžních toků.
Speciálním ustanovením vůči § 7 odst. 3 ZDP je právě výše zmíněný § 7 odst. 7 ZDP, který umožňuje poplatníkům v případě, že neuplatní výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmu prokazatelně vynaložené, uplatnit výdaje vycházející z výše dosažených příjmů (v prokázané a doložené výši).
Srovnáme-li výhody a nevýhody jednotlivých variant stanovení dílčího základu daně podle § 7 ZDP, pak obecně platí, že největší výhodou uplatňování paušálních výdajů je snížení administrativní náročnosti spojené se zjištěním a stanovením správné výše základu daně1), zatímco administrativně nejnáročnější je vedení účetnictví podle účetních předpisů2) a daňová evidence podle § 7b ZDP3) se z pohledu administrativní náročnosti nachází mezi těmito dvěma variantami. Účetnictví vedou fyzické osoby zejména v případech, kdy jim tato povinnost vzniká podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. Pouze větší podnikatelé potom vedou účetnictví dobrovolně s tím, že využívají informací, které jim účetnictví poskytuje pro řízení jejich podnikání.
Většina poplatníků – osob samostatně výdělečně činných se proto rozhoduje mezi daňovou evidencí, s uplatňováním výdajů v prokázané výši, a uplatňováním paušálních výdajů.
Druhou výhodou paušálních výdajů může být v některých případech srovnání jejich výše s výší výdajů skutečně na dosažení, zajištění a udržení příjmů vynaložených. Jak si ukážeme dále, v některých případech může výše paušálních výdajů výši skutečných výdajů převyšovat, a pak se k výhodě snížení administrativní náročnosti přidává i možnost daňové optimalizace, tedy legálního snížení základu daně z příjmů.
V principu to znamená, že poplatníci obvykle zvolí paušální výdaje v případech, kdy je jejich výše srovnatelná nebo vyšší než výdaje skutečné, a daňovou evidenci zvolí tehdy, jestliže výdaje v prokázané výši paušální výdaje výrazněji převyšují. V praxi je toto obecné pravidlo ještě ovlivněno individuálními podmínkami jednotlivých poplatníků daně, kdy vliv na jejich rozhodnutí může mít například omezení možnosti uplatnění některých slev, nebo povinnost úpravy základu daně při změně způsobu uplatňování daňových výdajů. Tyto vlivy budou podrobněji popsány dále.
 
Výše paušálních výdajů
Výše paušálních výdajů je stanovena sazbou (procentem) z dosažených příjmů ze samostatné činnosti, přičemž výše této sazby se liší podle druhu výdělečné čin