V souvislosti s mimořádnými opatřeními kvůli prevenci zamezení šíření koronavirového onemocnění COVID-19 byly schváleny legislativní změny, které se dotkly i oblasti veřejného zdravotního pojištění. Nejvýznamnější změny přinesl zákon č. 134/2020 Sb. , kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb. , o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon nabyl účinnosti 27. 3. 2020 a přináší úlevy všem typům plátců pojistného na zdravotní pojištění. Velký dopad na financování zdravotnictví pak přinesl zákon č. 231/2020 Sb. , kterým došlo ke zvýšení platby pojistného za státní pojištěnce. Největší množství změn se týká OSVČ, ale dotčeny byly i další skupiny. V tomto textu přinášíme vysvětlení dopadů pro každou skupinu plátců včetně případných souběhů skutečností při placení pojistného na zdravotní pojištění.
Zdravotní pojištění v době boje proti koronaviru
Mgr.
Tomáš
Červinka
OSVČ
Přehled o příjmech a výdajích za rok 2019
Termín pro podání Přehledu o příjmech a výdajích (dále jen „Přehled“) za rok 2019 je stanoven pro všechny OSVČ na 3. 8. 2020. Jde o termín, který byl původně platný pouze pro OSVČ, kterým zpracovává daňové přiznání daňový poradce. Nově upravená lhůta není závislá ani na datu podání daňového přiznání ani na skutečnosti, zda OSVČ využívá služeb daňového poradce. Pokud OSVČ zpracovává daňové přiznání daňový poradce, byla sice povinna tuto skutečnost příslušné zdravotní pojišťovně doložit do 30. 4., ale tato povinnost pozbyla pro podání Přehledu za rok 2019 smyslu.
Dopady podání přehledu za rok 2019 jsou beze změn. Od data skutečného podání Přehledu nebo nejpozději od data 3. 8. 2020, pokud by byl Přehled podán později, se odvíjí tyto skutečnosti:
–
případný nedoplatek je splatný do 8 dnů po podání Přehledu,
–
případný přeplatek se vrací do měsíce od podání Přehledu,
–
ke změně výše zálohy dochází od měsíce podání Přehledu (tato změna ve většině případů připadne na období, kdy nemusí být zálohy placeny – viz dále).
Příklad 1
OSVČ podala daňové přiznání za rok 2019 v dubnu 2020. Nemá daňového poradce. Přehled pro zdravotní pojišťovnu podala 1. 6. 2020. Z Přehledu vyplynula povinnost hradit doplatek ve výši 1 000 Kč a došlo ke zvýšení zálohy na pojistné.
Přehled za rok 2020 je u této OSVČ podán v řádném termínu. Doplatek je splatný do 9. 6. 2020. Novou zálohu by měla OSVČ hradit od měsíce června 2020 (za tento měsíc však není povinna zálohu hradit).
Zálohy na pojistné OSVČ za březen až srpen 2020
V roce 2020 platí mimořádný režim pro placení záloh na pojistné za měsíce březen až srpen 2020. Za tyto měsíce nemá OSVČ povinnost platit zálohy, pokud jsou stanoveny do výše vypočtené z jedné dvanáctiny aktuálně platného minimálního vyměřovacího základu – tj. 2 352 Kč.
OSVČ, které mají zálohu vyšší než 2 352 Kč, mají podle § 28c odst. 4 a 5 zákona č. 592/1992 Sb. povinnost platit rozdíl mezi minimální a vypočtenou výší zálohy. Zároveň však mohou zvolit jinou možnost – zaplatit rozdílovou částku na pojistném až formou doplatku pojistného za rok 2020 po podání Přehledu za rok 2020. Fakticky to znamená, že ani OSVČ s vyšší zálohou nemusí za předmětné měsíce hradit žádnou zálohu – nevznikne jim dluh a ani penále ze zálohy v rozdílové výši.
Povinnost hradit zálohy na pojistné následně vzniká až od zálohy za měsíc září 2020. Splatnost zálohy za září 2020 připadá na 8. 10. 2020 a její výše je stanovena podle Přehledu za rok 2019, pokud si OSVČ nepožádá o snížení zálohy.
Příklad 2
OSVČ hradila zálohy za měsíc leden a únor 2020 ve výši 3 000 Kč vždy do 5. dne následujícího měsíce. Zálohu za měsíc březen (původní splatnost měla být do 8. 4. 2020) již OSVČ neuhradila. Podáním Přehledu za rok 2020 došlo v průběhu období březen až srpen 2020 ke změně výše zálohy na 2 800 Kč. Novou výši zálohy je OSVČ povinna uhradit do 8. 10. 2020.
Pokud OSVČ uhradila zálohu za měsíc březen 2020, přestože tuto zálohu již hradit nemusela, nevzniká jí přeplatek. Tato záloha se považuje za zálohu za měsíc září 2020. Pokud OSVČ uhradí zálohu za měsíce duben až srpen 2020 a požádá si o vrácení přeplatku, bude jí přeplatek vrácen nebo dojde k použití platby na úhradu jiných splatných závazků.
Příklad 3
OSVČ má stanovenu povinnost hradit zálohy v minimální výši 2 352 Kč a ani po podání Přehledu za rok 2019 nedošlo ke změně výše zálohy. Na počátku roku 2020 měla OSVČ nastaven trvalý příkaz k úhradě na 25. den v měsíci. V měsíci březnu došlo k úhradě zálohy za měsíc březen, přestože záloha již hrazena být nemusela. Trvalý příkaz si OSVČ zrušila až 27. 4. a uhrazena byla i dubnová záloha. OSVČ nemá žádné splatné závazky a požádala o vrácení přeplatku.
Zdravotní pojišťovna je povinna vrátit přeplatek ze zálohy za duben 2020. Záloha hrazená za měsíc březen 2020 se považuje za zálohu za měsíc září. OSVČ je povinna hradit až zálohu za měsíc říjen 2020. Vzhledem k dlouhému období mezi úhradou za měsíc březen a předpisem zálohy za měsíc září a také vzhledem k tomu, že může dojít podáním Přehledu ke změně výše zálohy (čímž by nemuselo březnovou zálohou dojít k vyrovnání zálohy za měsíc září), nelze vyloučit, že zdravotní pojišťovna provede také vrácení zálohy zaplacené za měsíc březen. Pokud by došlo k vrácení zálohy za březen, je OSVČ povinna hradit již zálohu za měsíc září ve výši 2 352 Kč.
Zálohy u OSVČ, která je zaměstnancem
V případě souběhu zaměstnání a samostatné výdělečné činnosti platí zvýhodnění pro stanovení minimálního vyměřovacího základu v zaměstnání. Podle § 3 odst. 8 písm. d) zákona č. 592/1992 Sb. neplatí minimální vyměřovací základ pro osobu, která současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro OSVČ. V období od března do srpna 2020 je stanovena úleva pro OSVČ podle § 28c odst. 3 a 6 téhož zákona, podle níž zálohu na pojistné do výše vypočítané z jedné dvanáctiny minimálního vyměřovacího základu OSVČ neplatí a záloha se přitom považuje za zaplacenou. Přestože OSVČ v období od března do srpna 2020 neodvádí zálohy na pojistné, nemusí dodržet minimální vyměřovací základ v případném souběžném zaměstnání.
Tento postup se vztahuje jak na případy, kdy OSVČ měla do února stanovené minimální (popř. vyšší) zálohy (a od září je bude mít také), tak na případy, kdy měla stanoveny zálohy nižší. Souběh OSVČ a zaměstnání tak v tomto období znamená automaticky úlevu v zaměstnání od dodržení minima. V tomto případě nejde o vyhodnocení toho, co je/není hlavním zdrojem příjmů (to by bylo řešeno v opačném případě, kdyby šlo o odpuštění záloh OSVČ – ale ty jsou od března do srpna 2020 odpuštěny vždy). Takže i ten, kdo doposud dodržoval minimum v zaměstnání a měl vedlejší SVČ, nemusí nyní v zaměstnání dodržet minimum.
Příklad 4
OSVČ pracuje také na dohodu o pracovní činnosti po celý rok 2020. Na dohodu si vydělá v každém měsíci 5 000 Kč. Za měsíce březen až srpen 2020 nehradí OSVČ zálohy na pojistné. Bez ohledu na výši zálohy nemusí OSVČ za měsíce březen až srpen 2020 provádět doplatek do minimálního vyměřovacího základu prostřednictvím svého zaměstnavatele.
Přehled za rok 2020
Novela nestanovila způsob výpočtu doplatku na pojistné OSVČ za rok 2020 s ohledem na prominutí hrazení záloh na pojistné za měsíce březen až srpen 2020. Jisté je, že výpočet pojistného bude specifický oproti jiným rokům. Zákon hovoří, že záloha na pojistné, kterou by OSVČ zaplatila za období od března do srpna 2020, se považuje za zaplacenou, a to do výše odpovídající minimálním zálohám. Tím ale není stanoven výpočet doplatku a dopad na jednotlivé skupiny OSVČ podle případného souběhu s dalšími skutečnostmi rozhodnými pro platbu pojistného. Lze předpokládat, že ke způsobu výpočtu doplatku bude doplněn zákonný předpis nebo metodické ustanovení, které tuto situaci bude řešit.
Pokud by nedošlo ke změně zákona, mohlo by dojít k paradoxním situacím, kdy by byla za zaplacenou považována virtuální záloha, která by se mohla stát přeplatkem. Dodatečně by také vznikaly sporné situace o tom, od kdy a v jaké výši by měla být záloha za normálních okolností předepsána, protože v některých situacích je výše zálohy závislá na volbě OSVČ. S vysokou mírou pravděpodobnosti lze předpokládat, že OSVČ, která je povinna dodržet minimální vyměřovací základ a měla prominutou minimální zálohu v dotčených měsících, nebude muset provádět doplatek do ročního minima za tyto měsíce. Vzhledem k metodickým nejasnostem nelze zpracovat jednoznačné příklady nebo doporučení pro postup a vyhodnocení Přehledu za rok 2020, ale je nutné vyčkat na vydání právní normy, která tuto situaci bude definovat.
Penále a další sankce u OSVČ
Zákon č. 134/2020 Sb. stanovil zmírnění sankcí u všech plátců – předně o penalizaci. Zákon hovoří o upuštění od penalizace za dluh na pojistném nebo záloze pojistného za období od března do srpna 2020 u všech plátců. Toto zmírnění nemá dopad na OSVČ. U záloh za tyto měsíce nemůže dojít k penalizaci, protože OSVČ nemá povinnost hradit tyto zálohy. U záloh do výše minima je osvobození stanoveno přímo zákonem a u záloh nad minimum dává zákon možnost volby, zda hradit zálohy v rozdílové výši nebo formou doplatku pojistného s Přehledem za rok 2020. Fakticky se tak vylučuje penalizace rozdílové výše až do termínu pro splatnost doplatku pojistného OSVČ za rok 2020. Z doplatku pojistného OSVČ za rok 2019 se penále počítá! Prominutí penalizace se na doplatek za rok 2019 ani na dřívější dluhy nevztahuje.
Pokud OSVČ nepodá Přehled za rok 2019 do 3. 8. 2020, může zdravotní pojišťovna udělit pokutu. Až do tohoto termínu nebudou prováděny žádné úkony spojené se získáním Přehledu za rok 2019.
Zaměstnavatelé a zaměstnanci
Prominutí penále
Zákon přinesl úlevu zaměstnavatelům ve formě zmírnění penalizace. Penalizace se nepoužije u pohledávek za měsíce březen až červenec 2020. Pokud se zaměstnavatel dostane do prodlení při placení pojistného z předmětných pohledávek, začne se počítat penále až od 22. 9. 2020. Tato úleva se netýká pojistného za měsíc únor 2020 (bylo splatné nejpozději 20. 3. 2020) a ani na případné dřívější neuhrazené pohledávky. U dosud neuhrazených pohledávek probíhá penalizace i v průběhu stanoveného období. Stejně tak se úleva netýká pojistného za měsíc srpen 2020, protože splatnost tohoto pojistného se shoduje se zákonem stanoveným obdobím začátku penalizace u všech pohledávek.
Časově omezené pozastavení penalizace nemá dopad na oznamovací povinnost zaměstnavatelů, povinnost podávat Přehled o platbě pojistného zaměstnavatelem a ani neposouvá splatnost pojistného. Nemění se nic ani na tom, že neplacení pojistného za zaměstnance (dle výkladové praxe jde o třetinu pojistného hrazeného zaměstnavatelem) je považováno za trestný čin. Opatření tak lze chápat jako plošné řešení odstranění tvrdosti pro případy, které by jinak byly řešeny individuálními žádostmi o prominutí penále. Nejde o povolení odkladu placení pojistného ani o poskytnutí úvěru zaměstnavatelům.
Zaměstnanci, kteří nemusí dodržet minimální vyměřovací základ
V souvislosti s aktuálními legislativními změnami došlo k rozšíření okruhu osob, které nemusí dodržet minimální vyměřovací základ. Výčet skupin, pro které není stanoven minimální vyměřovací základ nebo u nichž lze minimální vyměřovací základ snížit, je stále stanoven podle § 3 odst. 8 a odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. Jsou ale kategorie pojištěnců, u nichž je vhodné podat upřesnění – ať už ve smyslu potvrzení krácení minima nebo naopak. Jde například o tyto zaměstnance:
a)
Zaměstnanec v karanténě
Pokud byla zaměstnanci nařízena karanténa, minimální vyměřovací základ se krátí, protože jde o překážku na straně zaměstnance [snížení podle § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb.].
b)
Ošetřovné
Po uzavření škol zůstala řada zaměstnanců doma s dětmi a měla nárok na ošetřovné. Po úpravě podmínek pro nárok na ošetřovné podle zákona č. 133/2020 Sb. může být délka poskytnutí ošetřovného delší než původně platných 9 dní. Po celou dobu výplaty ošetřovného jde o překážku na straně zaměstnance a minimální pojistné se krátí. Zaměstnanci, kterému je přiznáno ošetřovné, lze uznat toto období za překážku na straně zaměstnance podle § 191 zákoníku práce, i když rozšířené podmínky podle „nouzového“ zákona nejsou přímo uvedeny v § 39 zákona o nemocenském pojištění. V takovém případě se minimální vyměřovací základ nezkracuje.
c)
Práce z domova nebo překážky na straně zaměstnavatele
Řada zaměstnavatelů umožnila zaměstnancům práci z domova. V takovém případě ke krácení minimálního vyměřovacího základu nedochází. Pokud zaměstnavatel z provozních důvodů nemůže přidělit práci ani nařídit práci z domova, může zaměstnanci krátit výdělek. V takovém případě se minimální vyměřovací základ nekrátí, a pokud jde o překážku na straně zaměstnavatele, pak případný doplatek do minimálního vyměřovacího základu hradí v souladu s § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb. zaměstnavatel.
d)
Zaměstnanec, který je zároveň OSVČ
Zaměstnanec, který vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost, nemusí dodržet minimální vyměřovací základ, pokud odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné. Za měsíce březen až srpen 2020 však OSVČ nemusí hradit zálohy, a to až do výše odpovídající minimálním měsíčním zálohám. V těchto měsících lze považovat podmínku stanovenou § 3 odst. 8 písm. d) zákona č. 592/1992 Sb. za splněnou. Zaměstnavatel, který eviduje zaměstnance, který je zároveň OSVČ, nemusí ve vyjmenovaných kalendářních měsících provádět doplatek do minimálního vyměřovacího základu – viz příklad 4.
e)
Ukončení zaměstnání, dohody
Zaměstnanec, který ukončil zaměstnání, musí mít i v době mimořádných opatření zajištěnou platbu pojistného na zdravotní pojištění. Do této situace se dostane například zaměstnanec činný na základě dohod konaných mimo pracovněprávní vztah nebo zaměstnanec, kterému skončil pracovní poměr na dobu určitou. Pro takového pojištěnce může být v aktuálním období obtížnější najít navazující zaměstnání. Připadá tak v úvahu možnost, že za něj bude hradit pojistné stát (stane se např. uchazečem o zaměstnání), může se stát i OSVČ (viz výše) nebo bude hradit pojistné jako OBZP.
Zaměstnavatel, který zaměstnává více než 50 % osob se zdravotním postižením
Pro tento typ zaměstnavatelů dochází od 1. 6. 2020 ke zvýšení odpočtu pro zaměstnance, kteří jsou poživateli invalidního důchodu. Popis včetně příkladu je uveden v kapitole „Stát“.
Osoby bez zdanitelných příjmů (OBZP)
Platby pojistného OBZP v měsíční výši 1 971 Kč za období březen až srpen 2020 nejsou prominuty (na rozdíl od záloh OSVČ – viz výše). V případě opoždění s platbami však zákon stanovil úlevu na penále. Penále z dlužných částek za předmětné období se bude počítat až od 22. 9. 2020.
Prominutí penalizace neznamená posun splatnosti při placení pojistného. Pokud OBZP neuhradí pojistné za předmětné měsíce, bude stále považována za dlužníka. Znamená to například, že nemůže obdržet potvrzení o bezdlužnosti. Teoreticky by mohla zdravotní pojišťovna dluhy i vymáhat, ale v období nouzového stavu byly solidárně omezeny úkony směřující k vymáhání dluhů.
Skutečnost, že je zákonem stanovena půlroční úleva z placení záloh na pojistné pro OSVČ a není řešeno žádné zvýhodnění pro OBZP, může vést k otázkám, zda lze nějak toto zvýhodnění aplikovat i u kategorie OBZP. V rámci zákona není v tomto směru možné dát žádná doporučení. Lze však očekávat, že některé OBZP budou využívat možnosti přihlášení mezi OSVČ (pokud například v minulosti OSVČ byly) nebo se budou evidovat jako uchazeči o zaměstnání či v jiné státní kategorii.
Stát
Zákonem č. 231/2020 Sb. došlo k výraznému navýšení vyměřovacího základu u osob, za které je plátcem pojistného stát. Míra navýšení vyměřovacího základu i pojistného dokumentuje následující tabulka:
| Období | Vyměřovací základ | Pojistné |
| rok 2019 | 7 540 Kč | 1 018 Kč |
| 1. 1. – 31. 5. 2020 | 7 903 Kč | 1 067 Kč |
| 1. 6. – 31. 12. 2020 | 11 607 Kč | 1 567 Kč |
| od 1. 1. 2021 | 13 088 Kč | 1 767 Kč |
Počet osob, za které je plátcem pojistného na zdravotní pojištění stát, se pohybuje kolem 6 miliónů. Zvýšení pojistného o 500 Kč tedy bude znamenat měsíční navýšení rozpočtu zdravotnictví cca o 3 mld. Kč. Lze předpokládat, že tím bude kompenzováno snížení výběru pojistného v souvislosti s horší hospodářskou situací i dopady výše popsaných opatření.
Přímý dopad zvýšení vyměřovacího základu státu se bude týkat zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají více než 50 % osob se zdravotním postižením. V případě, že je u takového zaměstnavatele zaměstnán poživatel invalidního důchodu, stanovuje se vyměřovací základ takového zaměstnance podle § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb. až od výše vyměřovacího základu osob, za které je plátcem pojistného stát.
Příklad 5
Invalidní důchodce pracuje u zaměstnavatele, který zaměstnává více než 50 % osob se zdravotním postižením na dohodu o pracovní činnosti. Měsíční příjem zaměstnance činí 10 000 Kč. Do května 2020 odváděl zaměstnanec měsíčně pojistné z vyměřovacího základu ve výši 10 000 Kč – 7 903 Kč = 2 097 Kč, tedy 284 Kč (13,5 % z vyměřovacího základu, zaokrouhleno na korunu nahoru – minimální vyměřovací základ pro invalidního důchodce neplatí). Od měsíce června přesahuje vyměřovací základ státu dosaženou výši příjmu a odvod pojistného za tohoto zaměstnance bude nulový.