Nikdo není neomylný, a tak samozřejmě může nastat situace, že i v daňovém řízení daňový subjekt nesplní některou svou povinnost včas a za toto nesplnění bude následovat odpovídající sankce. V následujícím příspěvku bychom se blíže věnovali případům sankcí, které tvoří příslušenství daně, a jaké jsou možnosti jejich prominutí.
Problematika promíjení příslušenství daně
Ing.
Zdeněk
Morávek
Jak vyplývá z § 2 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, příslušenstvím daně se rozumějí úroky, penále, pokuty a náklady řízení, jsou-li ukládány nebo vznikají-li podle daňového zákona. Úroky, penále a pokuta za opožděné tvrzení daně sledují osud daně.
Penále je upraveno v § 251 daňového řádu, daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit penále z částky doměřené daně tak, jak byla stanovena oproti poslední známé dani, ve výši
a)
20 %, je-li daň zvyšována,
b)
20 %, je-li snižován daňový odpočet, nebo
c)
1 %, je-li snižována daňová ztráta.
Správce daně rozhodne o povinnosti uhradit penále platebním výměrem a současně je předepíše do evidence daní. Penále je splatné do 30 dnů ode dne oznámení platebního výměru, nejdříve však ke stejnému dni jako stanovená daň, ze které se toto penále vypočte.
Pokud je doměřována daň podle dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování, povinnost uhradit penále z částky, která je v něm uvedena, nevzniká. Jinými slovy na daňový subjekt, který unese své břemeno tvrzení, byť se zpožděním, se tato sankce nevztahuje.
Institut penále je
obligatorní
sankcí vznikající přímo ze zákona, pokud správce daně doměří daň vyšší nebo pokud je snižován daňový odpočet či daňová ztráta, než jak byly stanoveny na základě tvrzení daňového subjektu. Jde tedy o následek za nesplnění povinnosti tvrzení, který stíhá daňový subjekt a má povahu platebního deliktu. Při aplikaci tohoto ustanovení není správci daně dán prostor pro správní uvážení, neboť důvody vzniku této sankce a její výše vyplývají přímo ze zákona. To znamená, že výše san